úterý 3. září 2013

Salman Rushide - ukázka z knihy VZPOMÍNKY


Jeden z Rushdieho neodeslaných dopisů v době po vyhlášení fatvy:

Váženýpane vrchní rabíne Jakobovitsi,
navštíviljsem minimálně jednu vysokou školu, kde se mladí židovští muži důsledně auvážlivě učili zásadám a postupům uvážlivého a důsledného přemýšlení. Jejich břitký způsob uvažování na mě učinil ohromný dojem a nepochybuji, že by pochopili, jak nebezpečné a nevhodné je srovnávat to, co je morálně neslučitelné. Je hanebné, že právě člověk, k němuž by mohli vzhlížet jako k autoritě, se náležitému způsobu myšlení zpronevěřil. „Jak pan Rushdie, tak ájatolláh zneužili svobodu projevu," říkáte.

Jáchym Gondáš napsal inspirující článek o nemocnosti a zraněnosti těla Kristova


Ukázka:

ALMANACH
LETNICE 
Sborník článků českých baptistických teologů
Vydal: Sbor BJB na Topolce, 2013


NEMOCNÉ TĚLO — OHROŽENÍ CÍRKVE A KÁZEŇ. JAKO LÉČEBNÝ PROCES', str. 76
Ani svědecká oblast života .církve není uchráněna defektů. Nesvědčí ji zištnost, jejíž vinou se často mění v odpudivý duchovní kolonialismus. Nutnost nově promyslet a přeformulovat křesťanské pojetí svědec­tví je obzvláště zřetelná v baptistickém prostředí, kte­ré přijalo důraz na misii za jedno ze svých výrazných specifik. Svobodná církev nemůže vydávat svědectví o Kristu jinak, než svobodně.

Ukázka z knihy: hebrejský knihtisk v Čechách a na Moravě (Praha 2012)


str. 28

Potlačování Talmudu se odrazilo v relativním nedostatku exemplářů, v omezení jeho vydávání a potažmo rostoucí ceně: na­příklad v Praze nesměl Talmud kvůli odporu církevních institucí během 16. a 17. století ani jedenkrát vyjít tiskem, a když si přední křesťanský hebraísta Johannes Buxtorf st. zakoupil kompletní basilejské vydáníTalmudu, zaplatil za něj trojnásobek svého profesor­ského platu. Popsaný antitalmudismus se však projevil také přímo v textu raně moderních tisků Tal­mudu. V naprosté většině případů byl totiž text již vydavateli upraven tak, aby církevní instituce nepobuřoval a nedošlo k zabavení výtisků. Tyto úpravy nejsou v tiscích nijak značeny a mnohdy přešly i do dnes běžně používaných vydání. Zcela extrémním případem cenzury bylo zmíněné basilejské vydání Talmu­du, jež vyšlo v tiskárně Ambrosia Frobenia mezi lety 1578-1580 a jež Marvin J. Heller označil za cenzurou nejpostiženější vydá­ní Talmudu vůbec. Vydavatelé museli zcela opomenout traktát Avoda zara, pojednávající o idolatrii, a svazky mají na titulní straně vedle hebrejského textu latinský připiš informující o tom, že knihu „očistil" Otec Marco Marino.

Je velmi nepříjemné dozvídat se věci, které nechci vědět - třeba že při čtení mé oči dělají něco jiného, než chci...



Alberto Manguel, dějiny čtení, Host, 2012, str. 56n

Obvykle se předpokládá, že když čteme, naše oči putují plynule, bez přerušování po řádcích na stránce, a že, pokud čteme na­příklad západní písmo, jdou zleva doprava. Není tomu tak. Před stoletím francouzský oftalmolog Emile Javal objevil, že naše oči ve skutečnosti skáčou po stránce; tyto skoky ne­boli kmity se uskuteční třikrát nebo čtyřikrát za vteřinu vysokou rychlostí. Rychlost očních pohybů po stránce — ni­koliv však samotný pohyb — narušuje vnímání, takže ve skutečnosti „čteme" pouze během krátkých přestávek mezi pohyby. Proč se náš pocit čtení vztahuje ke spojitosti tex­tu na stránce nebo k odvíjení textu na obrazovce, přijímaje celé věty nebo myšlenky, a nikoliv ke skutečným kmitavým pohybům očí, to je otázka, na kterou vědci dosud nedokázali odpovědět.28)

Vypadá to, že člověk byl "naprogramován" na psaní a čtení aniž by to tušil...


Alberto Manguel, dějiny čtení, Host, 2012, str. 53

V době, kdy první písař vyryl a vyslovil první písmena, již bylo lidské tělo schopno aktu psaní a čtení, který se dosud skrýval v budoucnosti; to znamená, že tělo bylo schop­no ukládat, vybavovat si a dešifrovat vjemy všeho druhu včetně arbitrárních znaků psaného jazyka, který měl být leprve vynalezen.23)