Amálek - starozákonní pokušitel

První čtení

Mt 4, 1-11

Ten dnešní příběh o Amálekovi nás přvevede k tomu, že je důležité rozpoznat, co člověku brání na cestě za BK, za zaslíbenou zemí.

Díky tomu, že Ježíš rozpoznal, kdo mu nabízí všechny ty krásné věci - kdo z vás by nechtěl tolik pěkných věcí - tak ty věci odmítl.

Druhé čtení

Ex 17, 8-16

Kázání

Příběhy, které se udály, když Izrael putoval pouští, se vyprávěly od pradávna jako podobenství. Už v příběhu křepelek a many je přímo v textu Bible napsáno, že se jedná o zkoušku. I další příběh o tom, jak Izrael pokoušel Hospodina u Masy a Meriby, je podobenstvím a znamením pro všechny, kteří budou ten příběh číst a čerpat z něj naději.

I ten dnešní, třetí v pořadí, má hlubokou symbolickou rovinu.

Jestli si vzpomenete, minule jsme zmiňovali krásné podobenství o nesení syna vlastním otcem na zádech. Syn zapomněl, že jej otec nese.

Povídá se, že sedmý verš je spojen v souvětí s veršem osmým, že se prostě musí číst dohromady. Dohromady tedy zní:

Exodus 17:7  To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: "Je mezi námi Hospodin nebo není?"8  - přitáhl Amálek.

Říká se, že ten příběh s otcem nesoucím svého syna má ještě druhou verzi: Otec nese na ramenou svého syna. Syn něco na cestě uviděl a prosil otce, aby mu to dal. To se opakovalo třikrát. Tu někoho potkali. Chlapec se zeptal: kde je můj otec? Otec mu odpověděl: jak to, že nevíš kde jsem? Postavil ho na zem a přišel pes, který chlapce pokousal. Tento pes je Amálek. Jeho útok měl Izraele naučit, že Hospodin je vždycky mezi Izraelem.

Izrael se tedy ptá: je Hospodin mezi námi nebo ne?

Tu přijde nepřítel, aby si Izrael uvědomil, že Hospodin je mezi nimi. Uvnitř Izraele.

Už staří Izraelci věděli, že Amálek je zělesněním všeho zlého, s čím se na zemi můžeme potkat.

Proč máme číst o setkání Izraele s apokalyptickým amálekem? Jednu odpověď jsem už naznačil. Nepřítel nám ukáže, že se Hospodin o nás stará, že je uprostřed nás. Podobně jako dobro zazní naplno, když poznáme zlé jednání. Když se člověk setká se zlem egyptské tyranie, najednou si ostře uvědomí, že nikdo jiný jako Hospodin není. Jak to zpíval ve vítězné písni Mojžíš.

Určitě není náhodou, že Mojžíš tuto oslavu Boží milosti zazpíval právě po setkání s obrovským egyptským vojskem. Právě v té chvíli přesně věděl, kdo Hospodin je a proč má smysl se k němu utíkat:

Kdo je jako Hospodin? Kdo ze všech idolů, autorit a všelijakých zákonitostí a sil, které na světě známe?

Kdo je jako ty Hospodine?

- kdo se ujímá s takovou láskou a trpělivostí zotročených? Kdo se nedá odradit nevěrou, nářkem a ustrašeností? Kdo si vítězně poradí s hrozbou záhuby a zmaru, s mocí smrti? Kdo je jako ty?

Je tu ovšem tajemný závěr toho dnešního příběhu, který nám odkrývá ještě hlubší vrstvu, proč vlastně byl ten příběh zapsán.

A to jsou zvláštní Hospodinova slova:

Exodus 17:14  Hospodin řekl Mojžíšovi: "Zapiš na památku do knihy a předej Jozuovi, že zcela vymažu zpod nebes památku na Amáleka."

(...) Hospodin vyhlašuje boj proti Amálekovi do posledního pokolení."

Proč, když byl Amálek poražen, musí vyhlašovat Hospodin boj proti němu do posledního pokolení?

Proč nemůže Hospodin zničit Amáleka, věčného Nepřítele jednou pro vždy?

Ten konec je nám vlastně nepříjemný. Nechceme slyšet, že spory neutichnou jednou pro vždy. Zpíváme v písni: Mír na zemi daruj nám (...). Svět touží po boji, Hospodin má toužit po míru a po pokoji. Jenže i Ježíš na mnoha místech vyhlašuje boj, apoštol Pavel mluví o cestě víry jako cestě bojovníků. Mojžíšova píseň je píseň bojovnou. I Marie, když zpívala tuto píseň nás nabádá, abychom vytáhli do boje.

Ježíš říká:

Matouš 10:34  Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.

Když jde o Amáleka, nemůže věřící zůstat stranou.

Amálek je pojmenování všeho, co ohrožuje Izra­el. Amálek není jen tak nějaký nepřítel. Amálek blokuje cestu do zaslíbené země. Amálek je pro­kletí pro každého, kdo chce žít z vyvolení.

„Amálek není lid, ale syndrom," říká jeden básník (Willem Barnard).

 Amálek je ztě­lesnění všech hrůz, které Boží lid ohrožují.

Hospodin proti němu vyhlašuje válku. Proto musíme dělat všechno pro to, abychom ho umlčeli.

O Amalekovi máme svědectví v knize Dt, které dokresluje, jaký Amálek je:

Deuteronomium 25:17  Pamatuj, co ti učinil Amálek, když jste táhli z Egypta.18  Střetl se s tebou na cestě a zničil ti zadní voj, všechny churavé za tebou, když tys byl ochablý a unavený; a nebál se Boha.19  Proto až ti Hospodin, tvůj Bůh, dá odpočinutí ode všech tvých okolních nepřátel v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil, vymažeš památku Amálekovu zpod nebes. Nezapomeň!

Amálek je ten, který se vrhá na slabé a nemocné, když jsi se nemohl bránit.

Musíme ho však po­jmenovat, musíme na něho ukázat, aby někdo ne­mohl říci, že o něm nevěděl. Nacisté v koncentrač­ním táboře Bergen-Belsen přinutili židovského učence Seligmanna, aby ze židovských knih od­stranil všechny pasáže, kde se jméno Amálek vy­skytlo.

{převzato z kázání Hanse Van Der Horsta, Protestant 6, 1993}

Tam, kde se zlo pojmenuje, může být popravu poraženo. Tváří v tvář.

Co je to vlastně ten zadní voj?

Jsou to lidé, kteří nemají obranu proti zlu, lidé kolísající, lidé propadající nevěře. Za takovými chodil Ježíš a za to byl nenáviděn. Příliš jistý ve víře nechává ty vzadu padnout. Není to amálekovské jednání?

Právě v té době vystoupil Ježíš, když ti příliš silní ve víře nechávali padnout ty slabší. Podle židovské legendy se říká: dokud je Amálek na zemi, je Boží tvář zakryta. Proto Ježíš říká, že lidi si víc zamilovali tmu, než světlo.

Když zapomeneme na ty slabé, když začneme myslet jen třeba na svou kariéru (myslím i tu církevně duchovní) a velkou budoucnost, pak ty slabší necháme napospas Amálekovi.

A pak se taky - my silní - přijímáme způsoby Amáleka - pokud s tím nic neuděláme, pokud budeme myslet jen na vlastní blaho.

A tak musíme stát neustále ve střehu a v boji. Jak to popisuje apoštol:

Efezským 6:14  Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,

15  obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´

16  a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.

Mojžíš měl v ruce hůl jako znamení toho, co Bůh dává lidem do rukou: své zaslíbení, své spolehlivé Slovo, které má důsledky ve způsobu života. Nebo někdy ne? Někdy ne. Potom klesají ruce, potom ztrácíme pozornost vůči těm, kdo jsou znevýhodňováni ve společ­nosti, potom se zmenšuje zájem o ty, kdo nemají v církvi či ve společnosti takovou výdrž. Potom umdlévá naděje, že lidé budou lidmi, potom vítězí nená­vist nad láskou.

A tak musíme vést zápas, jako jej vedl Mojžíš, proto jsme Hospodinem vyzváni, abychom se na tomto zápase podíleli.

Máme před sebou nástupce Jozua - Ježíše, který vedl vítězný boj.

V jeho rukou byla pravdivá slova; vzal lidi za ruku a pozvedl je. Naučil je chodit, naučil je žít s volbou pravdy a spravedlnosti, s nadržováním nejmenším a pronásledovaným, padlým a ohroženým.

A my jsme povoláni, abychom se nedali odradit překážkou na cestě.

Boj s Amálekem začíná při nás samotných, při neustálém zápase, abychom nezaspali v bdělosti a starostlivosti.

Modlitba

Děkujeme ti Pane za zvěst, že můžeme přemáhat zlo v síle tvého požehnání. V síle tvého Syna JK. Dej, abychom dovedli vést boj pod tvým požehnáním. Vždyť sám JK vedl svůj zápas až do konce.

Prosíme, abychom obstáli.

Amen.