Pryč s tlustým býčkem!

První čtení

Marek 15:36  Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."

37  Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.

38  Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.

Marek 15:39  A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."

Druhé čtení

3,12-30

Soudců 3:12  Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto Hospodin dopustil, aby moábský král Eglón nabyl nad Izraelem vrchu, neboť se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích.

13  Eglón k sobě shromáždil Amónovce a Amáleka, vytáhl a přepadl Izraele. Přitom obsadili Palmové město.

14  Izraelci otročili moábskému králi Eglónovi osmnáct let.

15  I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, Ehúda, syna Benjamínce Géry, muže, který nevládl pravou rukou. Po něm poslali Izraelci moábskému králi Eglónovi obětní dar.

16  Ehúd si zhotovil na píď dlouhou oboustrannou dýku, připásal si ji pod šat k pravému boku

17  a přinesl moábskému králi Eglónovi obětní dar. Eglón byl velice tlustý.

18  Jakmile skončilo předání obětního daru, Ehúd propustil lid, který obětní dar přinesl,

19  a sám se vrátil od model u Posvátného kruhu a řekl: "Mám pro tebe tajné sdělení, králi." Král řekl: "Tiše!" Všichni, kteří ho obklopovali, od něho tedy odešli.

20  Eglón seděl v chladném vrchním pokoji, určeném jenom pro něho. Ehúd k němu přistoupil a řekl: "Mám pro tebe výrok Boží." Eglón povstal z křesla.

21  Vtom Ehúd vytrhl levicí od pravého boku dýku a vrazil mu ji do břicha.

22  Za čepelí vnikl i jílec a tuk se za čepelí zavřel, protože mu dýku z břicha nevytáhl. Vyšel ven záchodem

23  a prošel chodbou; dveře vrchního pokoje však za sebou zavřel na zástrčku.

24  Sotva vyšel, přišli Eglónovi služebníci. Když viděli, že dveře vrchního pokoje jsou zavřeny na zástrčku, řekli si: "Jistě vykonává v chladném pokoji svou potřebu."

25  Načekali se až hanba, nikdo však dveře vrchního pokoje neotvíral. Proto vzali klíč, otevřeli, a hle, jejich pán leží na zemi mrtev.

26  Zatímco váhali, Ehúd unikl, již minul modly a unikl do Seíry.

27  Jakmile přišel, dal troubit po Efrajimském pohoří na polnici. Izraelci vytáhli s ním dolů z pohoří a on jim byl v čele.

28  Vyzval je: "Pospěšte za mnou! Hospodin vám vydal do rukou vaše nepřátele Moábce!" Sestoupili za ním a dobyli na Moábu jordánské brody. Nikomu nedovolili přejít.

29  Toho času pobili z Moába asi deset tisíc mužů, vesměs významných a udatných; nikdo z nich neunikl.

30  Onoho dne se Moáb musel před Izraelem pokořit. Země žila v míru po osmdesát let.

Kázání

Záchrana přichází nečekaně.

Záchrana je nepravděpodobná.

Slovo pravdivé a nadějné může vyslovit někdo malý, nevzhledný, dokonce zástupce opovrhované menšiny. Nebo dokonce zástupce panující moci.

Podivné je v tomto ohledu slovo římského setníka, který jako první pochopí a první vyzná, kým Ježíš byl. Učedníkům, tedy těm, kteří stáli nejblíž – to nedošlo, naopak, ti se rozutekli.

Podobně: lidé nečekali, že by z Galileje mohlo vzejít něco dobrého. Galilej bylo považováno za místo, kde nemůže vzniknout nic dobrého, silného, uzdravujícího.

Jiný příklad:

Izraelci přišli do zaslíbené země a zachránila je nevěstka Rachab. Nevěřící. Znečištěná svým povoláním. Nehodná. A přesto, právě jí si vybral Hospodin jako svou ruku záchrany.

Jiný příklad:

Pasáček David neměl žádné předpoklady stát se králem.

Dnešní příběh je jinou variantou na toto téma.

Hospodin dopustil, aby nad Izraelem panoval moábský král Eglón. Býček to jméno znamená. Hospodin to dopustil, protože Izrael od Boha odpadal a přidával se na stranu těch, které symbolizovalo zničené město Jericho.

A tak Izrael otročil králi Eglónovi – celých 18let. Izraelci se k Bohu obraceli, když jim bylo nejhůř, volali k němu, slibovali mu, že už to nikdy neudělají a Bůh se nad nimi slitoval. Tak se to stalo mnohokrát, tak se to stane mnohokrát.

Tak se to děje i jednotlivci. Když je nejhůř, člověk slíbí ledasco. I to, že bude od teď Pána Boha poslouchat.

Přijde nám to směšné, přijde nám to zbytečné, tak často tenhle vzorec opakovat.

Možná to je směšné, možná je to až komické, jak každá generace opakuje stejné chyby. Jenže Izrael za ty roky poznal, že ani když se zdá, že je vše ztraceno, tak není vše ztraceno. I do tmy nejhlubší může proniknout Boží světlo, sestoupit tam Boží naděje.

A tak se lidi v dobách zlých potěšovali. Potěšovali se příběhy jako je ten dnešní a tyto příběhy vnímali také jako píseň nebo podobenství o naději. O naději, o vítězství spravedlnosti, o tom, že jednou bude lépe, zvláště když se spolehneme na Pána Boha.

Hospodin je stvořitel celé země, panovníci přicházejí z jeho dopuštění, musí z jeho dopuštění přijít i takový býček Eglón. A protože je Hospodin Bůh milující a milosrdný, přijde od Hospodina i záchrana. Hospodin dopouští útlak a tíseň, ale dává také lidem záchranu.

Je to sice divné až nelogické, ale takovou zkušenost víry učinil Izrael.

Základní vzorec je jasný.

Kniha Soudců, ale i kniha Jozue mluví jasně: odpadneš-li od Hospodina, budeš mít problémy. Izrael se na Hospodina vykašlal, klaněl se cizím bohům, těm, které symbolizovalo Jericho – moderně řečeno: klaněli se panství moci a peněz a ovládání druhých a vytváření otrockého systému založeného na třídě utlačovatelských králů a jejich poddaných, otroků a náboženství, které tomu žehnalo. Tomu všemu se začal Izrael klanět.

A když se tomuhle začnou lidi klanět, dobrovolně se smíří s panstvím těchto věcí, přestanou mít aktivní naději do budoucnosti, rezignují na to, že také oni mohou něco změnit – pak přichází deprese a smutek. Pak se daří různým tlustým Eglónům.

A proto přišly vážné problémy. Ty ztělesnil jeden z utlačovatelů nových poměrů: Eglón. Další z mnoha draků, kteří terorizovali Boží lid.

Podstatou příběhu ale není zpráva o zlém Eglónovi, ale o naději. Na rozdíl od přímé úměry – chovám se špatně – přijde trest, je zpráva o záchraně mnohem rafinovanější a nese Kristovské rysy. Záchrana je zahalena tajemstvím. Podobně jako Ježíš byl nepravděpodobný zachránce, stejně tak je i Ehúd nepravděpodobný vysvoboditel z ruky zla.

Jaké je tedy tajemství vysvoboditele Ehúda?

Je to levák.

Tedy ten, který podle mínění většiny nemá šanci obstát.

Pravice je v Písmu symbolem síly, moci, autority.

Aby se zdůraznil Ehúdův hendykep ještě více, dočítáme se, že je Ehúd z kmene Benjamín – tedy dosl. Synů pravice. Z pohledu ostatních byl neškodný, nepotřebný, k ničemu. Podobně jako jednou bude zdánlivě k ničemu pasáček David. Nebo Ježíš – který povstal z kdoví čeho.

Člověk by si řekl: Bůh si přece nemůže vybrat zrovna toho.

Jenže: právě tento levoruký Ehúd odstraní tyrana. Právě jeho čin přinese dlouhý mír.

Právě jeho zdánlivá neškodnost, ba nepotřebnost mu umožní proniknout až do blízkosti nezvykle obézního moábského krále Eglóna, usmrtit ho směšně krátkou dýkou, již skrývá pod pláštěm a jež se mu z otylého těla tyrana ani nepodaří vytáhnout zpět.

Zcela bezbranný, jen v ochraně Boží, uniká zmatené královské ochrance. Spolu s přivolanými izraelskými bojovníky nakonec poráží moábská vojska.

Ehúdovo dobrodružství je podobné jednomu příběhu, který se dochoval v římské tradici:

je o hrdinství Gaia Mucia, zvaného Scaevola, „Levák“ (srvn. Titus Livius, Ab urbe condita II, 12n). V dobách bájného obléhání Říma Etrusky prý osamocen nepozorovaně pronikl do nepřátelského tábora, kde hodlal zabít etruského vládce Porsennu. Atentát se však nevydařil: shodou okolností ranou jeho dýky nezahynul tyran, ale pouze králův písař. Mucius byl zajat a předveden před panovníka. Při výslechu mu namluvil, že v Římě je mnoho dalších mužů odhodlaných v případě jeho nezdaru pokusy o atentát opakovat tak dlouho, dokud král bude naživu. Na znamení pravdivosti svých slov si dobrovolně upálil pravou ruku. Právě díky této léčce se nakonec podařilo vystrašeného Porsennu přimět k uzavření příměří a etruská blokáda Říma skončila.

(převzato: Protestant, Dalibor Antalík)

Biblický příběh je drsně ironický. Tlustý Eglón je tak tlustý, že jeho břicho pojme dýku celou. Proti sobě stojí tedy neduživý, levoruký Ehúd a blahobytem překypující býček ověšený zlatem a drahými šaty. Scéna se odehrává na záchodě. Pohanský král je zesměšněn. Nejen že ho porazí levák, ale ještě na záchodě.

Kolik mocných utlačovatelů v dějinách Izraele bylo takhle tlustých? Mnoho. Historici ví o řadě z nich, některé se podařilo identifikovat např. v době nadvlády Ptolemaiovců, možná o tisíce let později, než se odehrává příběh o Ehúdovi.

Přesto byl tento příběh velmi populární a lidi si ho často vykládali a předávali dál.

Posilovali se nadějí, že spravedlnost jednou zvítězí.

Potřebovali načerpat odvahu pro vlastní postoj. Nesmířit se s útlakem, nesmířit se s daným stavem věcí.

Člověk nemusí hned sahat po meči. Stačí v určité chvíli zachovat slovo pravdivé.

Víme, že v dobách útlaku – např. za nacismu - byl tenhle příběh pro řadu lidí velmi důležitý.

Příběh o nepravděpodobném vítězství levorukého Ehúda dává odvahu i naději. Má smysl bojovat s nespravedlností a útlakem, když přijde.

A naopak: smíření se s bezprávím a otroctvím je slepou uličkou.

Příběh končí výhledem téměř prorockým. Nastal pokoj a země žila v míru po 80let.

Modlitba

Děkujeme za posilu, že tvé slovo vede k aktivnímu postoji v tomto světě. Děkujeme za tvou věrnost, o tebe se smíme opírat i v těžkých dobách a ty nám pomáháš.

Děkujeme za JK, který tvou cestu plně ukázal na svých činech i slovech. Prosíme, ať tě ve tvém Duchu následujeme.

Amen.