Oprostit se

První čtení

Gn 12,1-5

Genesis 12:1 I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.  2 Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!  3 Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."  4 A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.  5 Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

Druhé čtení

Mat 8:19-22  19 Jeden zákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš."  20 Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."  21 Jiný z učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce."  22 Ale Ježíš mu řekl: "Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé."

Kázání

Z evangelií se dozvídáme postupně z různých úhlu pohledu, že Ježíš se choval jinak, než lidi čekali. Z různých úhlů evangelista nasvěcuje, jak se Ježíšovo slovo řečené z Hory – stává tělem, jak vstupuje do hmotného světa.

Vždyť - každé slovo dříve či později začne působit ve hmotě. Pomluva se dokáže proměnit ve vyvraždění celého národa, ideologie o lidské rovnoprávnosti se dokáže proměnit v krvavou revoluci.

V co se promění slovo Ježíšovo?

S napětím očekávali Ježíšovi současníci, jak se zachová sám Ježíš a my s napětím očekáváme jak se Ježíšovo slovo dotkne nás a co z něj uděláme my dnes.

Z evagnelií poznáváme, že se Ježíš nezachoval jako vlastenec, ani jako tradicionalista, nechránil tradice zbožných, nechránil rodinu, místo toho provokoval kudy chodil přílišnou liberálností. Kdekomu odpouštěl, nevyžadoval pokání tak jak se očekávalo, nekádroval. Byl to tedy typický liberál, zbožní si nad ním odplivovali.

Dotýkal se vyloučených ze společnosti, pomáhal prý nepřátelům. Říkalo se, že dokonce pomohl římskému důstojníkovi.

Narodil se jako bezvýznamný, byl stále v pohybu, někdo říkal, že je stále na útěku.

Neměl, kam by hlavu složil.

Kdo to jen je? Ptali se lidé a stejně tak po dvou tisíci letech se ptáme: kdo to jen je?

Není to hloupá otázka.

Odkazuje nás k základnímu pohybu víry:

Ámos 5:14  Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi.

Matouš 6:33  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Kdo je Ježíš?

Hledejme, ptejme se, má to smysl.

Ten dnešní příběh odpovídá: Ježíš je ten, který si dělá nárok na celý náš život. Ježíš je zároveň ten, který nemá, kde by hlavu složil.

19 Jeden zákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš."  20 Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." 

Za Ježíšem přichází zákoník a ten zákoník není nepřítel. Většinou jsme zvyklí, že zákoníci a farizeové s Ježíšem mají nějaký problém, občas se ale v evangeliích objevují výjimky. Jednou z nich je zákoník, který přichází za Ježíšem, aby mu sdělil, že ho bude následovat kamkoli půjde.

Je to na první pohled divné, ale zákoníkům a farizeům bychom měli děkovat.

Bez farizeů a zákoníků bychom totiž o Ježíšovi mnoho nevěděli. Právě oni vedou s Ježíšem dialog, případně jim vadí nebo upozorňují na problémy s dodržováním tradice apod.

Jejich protipolém jsou obdivovatelé Ježíše, zástupy, které žádné problémy nemají, Ježíše zbožňují, touží po uzdravení a zázracích. Ježíš před nimi občas utíká do ústraní.

To se zákoníky je to jinak. Míří do centra problému, zajímají se o to, proč si dovoluje Ježíš odpouštět, zkoumají, jestli se rouhá nebo jestli náhodou nějak opravdu Ježíš nesouvisí s Hospodinovou mocí.

Zástupy by jen s nadšením přijaly Ježíšovo odpuštění a neproblematizovali by ho.

Snad i my můžeme být někdy vděční za problémy a protivníky, kteří nám komplikují život, protože jak říká Jakub, bratr Páně,

Jakubův 1:2  Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.

3  Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.

4  A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

Zákoník se nenechá odradit zástupy, které se na Ježíše tlačí a požadují po něm vyhánění démonů a uzdravování. Přijde za Ježíšem jako vážný zájemce o jeho učení, ba co víc, nabídne mu, že za ním půjde kamkoli.

Ježíšova odpověď vypadá trochu jako odmítnutí.

Ježíš ale neřekne: ty zákoníku mě nebudeš následovat!

Spíš to vypadá jakoby konstatoval nebo si dokonce povzdechl: ano, budeš mě muset následovat a sledovat na každém kroku, protože jsem bezdomovec.

Zákoník to tušil, vždyť neřekl: budu za tebou docházet do tvého vzdělávacího centra. Tušil, že za Ježíšem bude chodit kudy Ježíš půjde, aby ho neztratil z očí. A tak se nám tento zákoník stává příkladem.

Z textu vyplývá, že Ježíš tohoto zákoníka nevyhodil, ale zahrnul ho mezi své učedníky.

Každý, kdo si s Ježíšem něco začne – se svým způsobem stane bezdomovcem. Jeho život se bude odteď odehrávat v nejistotě lidí, kteří nemají domov. Myslí se také domov ustálených tradic a zvyků. Ježíš obrací ledasco naruby, křesťané zažívali rozpad rodin kvůli Ježíšovi. Najednou si nerozuměli s blízkými, opouštěli zaběhané zvyky.

Z jistoty pevniny se vydávali na nejisté moře.

Evangelista věří, že bezdomovec Ježíš má moc zachránit náš život.

Římský důstojník před chvílí vyznal, že stačí Ježíšovo slovo – Ježíšův rozkaz. Ježíš velmi autoritativně vyhlašuje jednomu z učedníků, který žádá Ježíše, aby mohl pochovat svého otce: Následuj mě a nech mrtvé ať pochovávají své mrtvé.

 Ježíš to neřekl někomu, kdo zrovna poprvé přišel do kostela, ale říká to jednomu ze svých učedníků, který už byl nějakou dobu svědkem jeho činů a slov.

Právě tento učedník, jeden z nás – ze zástupu – se Ježíšovi omlouvá z následování, když potřebuje zařídit pohřeb svého otce.

Je tu záměrný kontrast. Podívejte – zákoník je ochoten následovat Ježíše kamkoli půjde za jakýchkoli podmínek.

Zákoník nabídl před chvílí Ježíšovi svou oddanost.

Učedník se místo toho omlouvá.

Představuje si, že Ježíš mu vyhoví: Ano, zařiď si, co potřebuješ a pak přijď.

Jenže Ježíš nenabízí očekávatelné – tradiční - odpovědi.

Nechová se dle očekávání.

Stal se Ježíš vůdcem nebezpečné sekty?

„Nesmíš můj učedníku ani pochovat svého otce, neber vážně ustanovení zákona, že se musíš postarat o své rodiče. Teď tady velím já.“

Evangelista snad zachytil příběh proto, aby se zeptal zároveň i nás: chcete o Bohu jen přemýšlet? Jako třeba Herodes, který si nechával předčítat z bible? Prý mu běhal mráz po zádech z těch příběhů...

Chcete Ježíše jako mimořádného Božího svědka jen pozorovat z dálky – jako někoho v médiích, zatímco my sedíme v teple našich pokojů?

Toužíme skutečně vstát k následování?

Kdo je ten, který nemá, kde by hlavu složil?

Ptá se neodbytně evangelista...

Většinou nemáme zkušenost Ježíšovy nezajištěnosti vydat se někam, kde člověk nemá, kde by hlavu složil...

Přece jen – v klíčových životních událostech – když onemocníme, když nám z blízkých někdo zemře, snad když prožijeme něco výjimečného, pak možná prožijeme zčásti ten pocit, o němž mluví Ježíš. Že jistoty, kterými se zde obklopujeme, jsou časné a zdánlivé a pomíjivé.

Přichází v životě chvíle, kdy zjišťujeme, že Ježíšova nezajištěnost může být pro nás samotné zdrojem života. Zákoník to poznal.

Zákoník poznal, že následování Ježíše je důležitější než všechno ostatní na co si dokážeme vzpomenout.

Ježíšova moc souvisí s člověkem i za hranici smrti, proto se nelze Ježíšovi vzdálit ani kvůli pohřbu rodičů.

Evangelista chce provokativně vyjádřit, že neexistuje na světě nic, co by bylo důležitější nebo silnější než Ježíš.

V žalmu čteme:

Žalmy 27:10  I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.

Ježíš není fanatický vůdce sekty, ale ten, který má pro člověka větší cenu, než cokoli jiného.

Jaký je závěr, jak formulovat evangelium z dnešního Matoušova příběhu?

Už od Abrahama platí, že dobrodiní a smysluplnost Boží blízkosti potká člověk nejsilněji  - když nechá za sebou zažité jistoty - vezme na rameno mošnu - vydá se na nezajištěnou cestu víry -
- a začne objevovat a přijímat - nejen, co je ten Ježíš zač - ale taky, co všechno máš ve stopách toho podivuhodného Mistra ještě před sebou.

Modlitba

Děkujeme Pane, že nám ukazuješ alternativu k našemu běžnému životu. Děkujeme, že nás zveš na dobrodružství, které proměňuje život.

Amen