Támar se nebála jít na hranici, aby byla upálena. Její oběť vedla k záchraně Izraele.

   
První čtení
Matouš 15:21  Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.
22  A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."
23  Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!"
24  On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."
25  Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!"
26  On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům."
27  Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů."
28  Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.


  Možná Ježíš nebyl na tu ženu tak krutý, jak se někdy říká. Možná byl ironický na své učedníky. Jakoby jim říkal:
Vy učedníci – děti Izraele – jste tak povýšení (ani neznáte cestu Mesiáše, když ho zrazujete od pomoci druhým) – že se cítíte jako něco víc? Jako děti Izraele? Vždyť ale vy - děti Izraele se chováte často hůř než psi.
Vy mi radíte, abych se jí zbavil... Jste opravdu jako „děti Izraele“.
Například Juda, syn Izraele (Jákoba), který prodal Josefa do otroctví a chtěl upálit Támar... Právě Támar ukázala Izraeli v čem spočívá víra v Hospodina.
A stejně tak tato kananejská žena má ukázat vám – mým učedníkům – a následovníkům, že odvaha a oběť se může nalézt i mimo lid víry.