Támar se nebála jít na hranici, aby byla upálena. Její oběť vedla k záchraně Izraele.

   
První čtení
Matouš 15:21  Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.
22  A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."
23  Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!"
24  On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."
25  Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!"
26  On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům."
27  Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů."
28  Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.


  Možná Ježíš nebyl na tu ženu tak krutý, jak se někdy říká. Možná byl ironický na své učedníky. Jakoby jim říkal:
Vy učedníci – děti Izraele – jste tak povýšení (ani neznáte cestu Mesiáše, když ho zrazujete od pomoci druhým) – že se cítíte jako něco víc? Jako děti Izraele? Vždyť ale vy - děti Izraele se chováte často hůř než psi.
Vy mi radíte, abych se jí zbavil... Jste opravdu jako „děti Izraele“.
Například Juda, syn Izraele (Jákoba), který prodal Josefa do otroctví a chtěl upálit Támar... Právě Támar ukázala Izraeli v čem spočívá víra v Hospodina.
A stejně tak tato kananejská žena má ukázat vám – mým učedníkům – a následovníkům, že odvaha a oběť se může nalézt i mimo lid víry.



Druhé čtení
Gn 38, 1-26

Kázání
Juda navrhl, aby byl Josef prodán do Egypta. Jako později Jidáš – i on zradil vyvoleného za pár stříbrných, protože nesouhlasil s jeho cestou. Cesta vyvoleného je pro vlastní bratry nepřijatelná.
Juda ublížil Josefovi a umí ubližovat i dalším lidem.
Odešel od svých bratrů.
Aby se oženil s Kenaánkou. Z textu vyplývá, že Juda tak učinil, protože zanevřel na vše, co doma o Hospodinu slyšel. I to se stává, možná špatné činy vlastní – chtěl na vše zapomenout – nebo i činy Jákoba (ulpění na Josefovi) ho přiměly k tomu, že opustil víru svého otce.
Judovo rozhodnutí odejít klade zásadní otázku víry Izraele.
Jestliže se Izrael rozplyne ve světě národů, Bůh přijde o svůj lid, a to je konec cesty.
Odkud potom mají brát národy požehnání, když Hospodinu tuto cestu odřekne Izrael, Boží prvotina, nositel požehnání?
Není to tedy strach s rasistickým podtextem – hlavně si neberte ty cizinky, protože jsou horší než vy – ale je to strach o zachování smyslu existence vyvoleného národa.
Proto je Judův čin – odchod a splynutí s kenaanci - vnímán jako hřích.
Izrael má být světlem ostatním národům, stejně jako my máme být také světlem ostatním. Když ale to světlo budeme schovávat, dávat pod postel, tak nebude čím svítit.
Světlem jsme – když se nestydíme za svou víru a když neuhýbáme před Božím slovem. Velikým světlem byl mistr Jan, protože se nenechal zlomit.
Juda - jakoby nechtěl mít už nic společného se světem, do kterého se narodil. Možná i proto zradil vlastního bratra.
Přesto Judu jeho minulost jednou dostihne. I když člověk selhává, Hospodin jeho cestu zkoumá  – jak zpívá žalmista –
Žalmy 139:1  Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
2  Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
A tak si Juda vzal tu ženu a měl s ní tři syny: Er, Ónan, Šela.
Prvorozený Er si bere Támar. Její jméno znamená: datlová palma.
O prvorozeném Erovi se celkem nic nedozvíme. Nebyl to dobrý člověk. Zemřel.
Zůstala po něm bezdětná vdova – Támar. Vdovy a sirotci měli nejtěžší úděl v tehdejší společnosti.
Vypadá to, že Támar už nikdy nebude mít dítě. Úděl vdovy mohl být vnímán třeba takto: jakoby Bůh řekl – už tě nepotřebuji.
Proto existovala v Izraeli instituce švagrovského manželství. Zemře-li muž a jeho žena zůstane bezdětná, je úlohou jeho bratra, zplodit s onou ženou potomka ve jménu zemřelého bratra, „aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno“.
Vyhnout se takovému pravidlu byl akt nespravedlnosti a krutosti. A byla to taky hanba. Přesně toho se dopustil Ónan. Ne proto, že by byl zamilován do jiné nebo že by se mu nelíbila, ale z důvodu vlastního prospěchu.
Udělal všechno pro to, aby Támar neměla jeho děti. Zůstane-li Támar bezdětná, bude on víc dědit.
Ónan umírá. Byl stejně zlý jako jeho bratr. A co poslední ze tří bratří, Šela?
Juda má posledního syna. Možná si taky říká, že je Támar čarodějnice – omlouvá zlobu svých synů, zlobu, která je přivedla k smrti – a odmítá Šelu za Támar poslat. Jenže Juda taky ví, že proti instituci švagrovství se nebude moci bránit, pomluvili by ho sousedé. Naštěstí je Šela ještě příliš mladý. A tak si Juda oddechne. Zvolí taktiku oddalování, třeba Támar do té doby umře nebo něco podobného.
Támar tedy pošle ke své rodině a má od ní pokoj.

Nyní začíná důležitější část příběhu.
Támar se chová divně. Místo toho, aby se odevzdala osudu a pasivně čekala na smrt, vezme osud do svých rukou.

Juda odejde do hor k rituálu stříhání ovcí. Po prodeji vlny jde, aby poděkoval místním božstvům – asi už ani nevzpomene na Hospodina. Tu vidí chrámovou nevěstku a řekne si, že by to mohla být taková náboženská tečka za postřižinami.
Odevzdává jí své osobní věci – všechny odznaky své osobní cti a dělá vše, co jí vidí na očích.
Po nevěstce se slehne zem.
Za tři měsíce se Juda dozví, že je Támar těhotná. Vida – příležitost ukázat, že jsem zbožný a příležitost zbavit se té nepříjemnosti. Dvě mouchy jednou ranou!
Juda si doddychne a pošle Támar na hranici.
Támar jde na popraviště a něco nese v rukou. Pečetní prsten, šňůrku a hůl. Od muže, který mi udělal dítě. Kdyby byl někdo z vás tak hodný a donesl to mému tchánovi.
Podívej se zda to není... Zda to není suknice tvého syna.. mohlo blesknout Judovi hlavou.
Bratra, kterého jsem nechal popravit.
Juda je usvědčen, přede všemi znemožněn, nezbývá mu, než přiznat, že ona je ta spravedlivá. Větší ponížení už snad ani není možné.

Jak se mohla ta vdova chopit takové iniciativy?
Co to bylo za čin?
Nesmírná troufalost a odvaha ji přivedla k nápadu udělat ze sebe prostitutku – zcela se ponížit, aby zachránila sebe i druhé.
Není to ale biblický refrén?
Být ponížen až na dno, vzít na sebe viny druhých a nakonec zachránit ty, kteří mne nenávidí a dokonce mne chtějí zabít?
Je to troufalý příběh. O to víc, představíme-li si, že se vyprávěl v patriarchální společnosti.
Žena, která se nesmíří s tím, že ji muži odstrkují stranou. Chce být Izraelskou matkou – ta pohanka. A jak se ukáže (jak je nám zjeveno) – právě ona - žena neizraelská chápala, co je tajemstvím Izraele. Muži to nechápali. Ti povolanější to nechápali. Pouhá žena, ne silná, ale velmi chytrá.
Nebyla by to bible, aby ten příběh neměl naprosto šokující závěr. Ano – právě z pokolení Judova vzejde mesiáš.
Díky Támar byl Juda zachráněn. Díky její oběti. Díky oběti spravedlivého.
Támar zachránila Judovi budoucnost a jednou zachrání Josef i jeho přítomnost.
Dva lidi, kterých se chtěl Juda zbavit, na které vylil svou zlobu a hrabivost - ho zachrání od dvojí smrti...
Támar je požehnaná mezi ženami. Její čin si máme připomínat a bude-li třeba - ho i napodobovat. Pro spravedlnost i pravdu byla připravena zemřít na hranici.
Támar je požehnaná mezi ženami a tak její jméno najdeme v rodokmenu Ježíše (Mt). Bez Támar by Mesiáš nemohl přijít.

Děkujeme ti Pane za příběhy o odvážných lidech, kteří nebáli zvůle svých bratří. Svou odvahou a vírou naopak ty padlé znovu napřimovali. Děkujeme ti za mistra Jana, který také svou odvahou mnohé zachránil.
Prosíme, abychom byli věrnými následovníky našeho Pána JK.
Amen.



Poslání
   
Požehnání
   1 Tesalonickým 5:8  My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu.
9  Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.
10  On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním.