Izajáš 1: 1-9 Mk, 14, 43-52
Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží,
zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. (Mar 14:43 CEP)
S
Jidášem přišel zástup ozbrojený meči a holemi. Poslali ho – řečeno J-ovým podobenstvím
- majitelé vinice.
Ve
jménu víry jdou na něj s meči a holemi. Víra a pořádek se přece musí bránit se
zbraní v ruce. Vždyť jdou proti bezbožnému.
Jidáš je jedním
z Dvanácti. Ježíšův důvěrný přítel. A teď ho vydává těm, kteří usilují o
jeho život. Vydává ho, protože J-ova cesta je pro něj nepřijatelná. Jidáš má
vlastní zájmy, které jsou pro něj důležitější, než J.
Mk naznačuje, že tu
nejde o peníze, ale jde tu o prosazení vlastní představy, co má dělat Mesiáš...
V tomto smyslu jsme
na tom i dnes stejně. Taky zápasíme s představou, co a jak má dělat Mesiáš.
Důležitý je také
fakt, že Jidáš nebyl žádný zlý ateista nebo nekřesťan, ale člověk z nejbližšího
J-ova okruhu. Působil v samotném středu církve.
Jeho postava nás
vrací k pokání, které vyjadřují učedníci před VP – nejsem snad já ten zrádce?
Toto klopýtání víry předvádí nejenom Jidáš, ale i ostatní. Petr – když J-e
zrazuje, Synové Zebedeovi, kteří se přou o místo v J-ově království, ostatní
učedníci, když J-e považují za jakýsi zlý přízrak ve scéně na moři, když J
kráčí po vodě.
Evangelium je těchto
zrad plné, proto se nemůžeme stavět do role těch, kteří si oddechli, že nejsou
jako Jidáš.
Jakmile Jidáš
přišel, hned přistoupil k Ježíšovi, řekl: „Rabi!“ a políbil ho.
J zažil zradu jednoho
z dvanácti. Jidáše však neodsoudil. Podobně jako neodsoudil Petra, který ho
zapřel.
Křesťanům se později
často stávalo, že zakusili podobnou zradu. V dobách pronásledování zažívali
lidé všelijaké zrady. Na Jidášovu zradu se tedy můžeme dívat z pohledu Jidáše,
který zrazuje a odsoudit ho, ale také z pohledu Ježíše, který je zrazen a
nemstí se. Právě druhý pohled pomáhá člověku neztrácet naději, když sám zažije
zradu. Ježíš totiž mohl říci: i nejbližší mne zrazují, nemá to cenu. Jsem na
všechno sám.
A tak nám vlastně příběh
Jidášovy zrady pomáhá vyrovnat se s případnou zradou blízkého člověka.
Dav přichází pro
Ježíše, někdo z lidí z okruhu J-e tasil meč,
zasáhl veleknězova
sluhu a uťal mu ucho.
Je to důležitý
detail. Jeden z okruhu kolem J-e se snaží J-e bránit silou. J násilí odmítá.
Měli bychom si tento detail připomenout vždy, když jsme svědky pokusů bránit
J-e či Pánaboha silou, zbraněmi. To jsme pak v roli těch, kteří brání svou
církev holemi a meči, když jdou na J-e.
J mávání mečem (na
svou obhajobu) odmítá. V Lk-ově verzi dokonce napáchanou škodu urovnává, když
useknuté ucho nasazuje sluhovi zpět.
V – Mkově – verzi
zůstává sluha bez ucha.
Násilí v této chvíli
slaví úspěch, zástup ozbrojený meči a holemi přichází, aby J-e odvedli – a daří
se jim to. A Ježíš řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a
holemi, abyste mě zajali. Denně jsem učíval u vás v chrámě, a tam jste se
mne nezmocnili. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“
Na chrámovém nádvoří
ho nepřemohli silou argumentů. Tady, na Olivové hoře, ho přemáhají s holemi a
meči. Naplňují se Písma. Ve SZ se mnohokrát vypráví o utrpení spravedlivého. Je
to stará hra s novými herci.
Všichni utíkají, zdá
se, že vše je ztraceno. Naplňuje se SZ proroctví Zachariášovo: Když bijí
pastýře, ovce se rozutečou.
V tomto smyslu se
naplňují Písma. Ne v tom, že by škodolibý Bůh dotahal za nitky jednotlivé
aktéry až sem. Ale tak, že se znovu a znovu ukazuje, že spravedlivý nese v
tomto světě kříž a je ostatním pro smích. A proroctví se také naplňuje v tom,
že Bůh je naopak s J-em, tozn. na straně bitého a tozn. že Bůh, který se nám
vydává. To jsme poznali ze vzkříšení.
Beznadějinou situaci
dokresluje závěrečná scéna s mladíkem, který utíká zcela nahý, zachraňuje
doslova holou kůži.
Proro Amos říká: Ámos
2:16 Z bohatýrů i ten nejsrdnatější v onen den uteče nahý, je výrok
Hospodinův.
Podle proroka se
takto pozná den soudu. Pokolení, které nedokáže zůstat dostatečně bdělé proti
bezpráví a nespravedlnosti na sebe přivolá soud.
Prorocké slovo nyní
ilustruje důsledek neschopnosti učedníků bdít s J-em.
Dnešní oddíl nás vede
k přemýšlení nad násilím.
Na jedné straně
zástup vyzbrojený zbraněmi, na druhé straně bezbranný J-š, který nechce na svou
obranu použít žádného násilí.
Je velikou ironií
osudu, že zrovna tento oddíl byl důležitým místem pro křesťanskou obhajobu
násilí proti Židům. Vždyť Jidáš, (muž z Judska, nese jméno praotce Judy, od
něhož bylo odvozováno jméno Judské země i samotných Židů) byl Žid, to tedy
znamená, že Židé popravili Ježíše a my křesťané je proto musíme zabíjet. Martin
Luther (uvádí Linden) řekl: „Židy pozavírejte do stáje. Jejich synům uložte
nucenou práci. Jejich synagogy podpalte. Nejsou to lidi; vzpomeňte, co spáchal
Jidáš!“
Křesťané mnoho
staletí na sebe rádi brali úlohu onoho mládence, který chtěl J-e bránit. A
dělali to s velikou chutí a kdybychom mohli, dělali bychom tyto věci dodnes. A
kde to jen trochu jde, děláme to. Jak rádi bychom jednou pro vždy násilím
vyřešili třeba muslimskou otázku.
Zatýkaný a souzený J
je posilou pro všechny, kteří jsou nespravedlivě zatýkáni a souzeni. Vzkříšení
pak nadějí pro ty, kteří uvěřili, že Bůh dal všem těmto lidem novou naději, že
jejich boj není marný.
J-ovu nenásilnou
cestu dosvědčil i Bůh ve vzkříšení svého Syna.
Prosíme Pane,
abychom dovedli krotit vlastní agresivitu, abychom se dovedli ovládat, když
chceme svoje představy prosazovat násilím.
Prosíme, ať naše
moudrost roste z poznání evangelia Božího Království tvého Syna JK.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat