První čtení
Matouš
17:1 - 8
Druhé čtení
Ex 19,
1-9
Kázání
Izrael přišel až pod horu Setkání
s Hospodinem, tak jak to oznámil Mojžíš Faraonovi. Izrael má sloužit Bohu. Tady
se má ukázat, proč se to všechno stalo, k jakému cíli Izrael směřuje. Má se to ukázat
třetího dne, protože třetího dne sestoupí Hospodin na horu Sinaj (Ex 19, 11).
Proč vlastně přivedl Mojžíš
Izrael až sem - k hoře Sinaj? K Bohu?
Aby Mojžíš mohl říci - Pane, zde jsme,
vyvázli jsme z tyranie a zakusili jsme vysvobození jako spásu, jako tvůj dar. Nevíme,
jak ti poděkovat.
Proč je přivedl Mojžíš až sem?
Aby lidi slyšeli, že Hospodin je nesl
na orličích křídlech jako matka své děti. A že je nesl ne pro jejich skutky, ale
ze své lásky.
Proč je přivedl Mojžíš až sem?
Aby Izrael uslyšel Slova. Aby
uslyšeli deset slov.
Vždyť deseti slovy stvořil Bůh nebe
a zemi, deseti ranami vysvobodil Izrael z Egypta, nyní obdrží Izrael deset Slov,
která ukážou cestu do zaslíbené země, zasáhnou srdce a vytvoří prostor svobody také
uvnitř člověka, mezi lidmi.
Proč je přivedl Mojžíš až sem?
Izrael se má dozvědět a slyšet, že
to putování má nějaký smysl a cíl.
Ti lidé se mají dozvědět, že nejsou
vedeni slepým osudem. Mají se dovědět, že život člověka není potácením v kole štěstěny.
Proč je přivedl Mojžíš až sem?
Aby si znovu připomněli a poznali,
že Bůh se zjevil Mojžíšovi jako ten, který vyvádí člověka z ponížení a otroctví,
aby poznali, že tato cesta se měla stát postupně jeho Jménem.
Vždyť Bůh Mojžíšovi prozradil: mé
jméno je ten, který je s tebou - který tebe zachraňuje a vyvádí tě z útlaku do prostoru
svobody a lásky.
Součástí této cesty bude lid
Izraele a bude o této cestě svědčit před světem. Proto má tento lid být svatý. Bude-li
ovšem ta Slova poslouchat.
Jednou - o tisíce let později -
budou s Ježíšem učedníci na Hoře Proměnění - a také toho více uslyší, než
uvidí. To co vidí je spíš zmate, to co uslyší je ubezpečí o cestě Mesiáše v
tomto světě. Poznají, že Ježíš měl pravdu, když jim řekl, že Mesiáš musí mnoho
vytrpět. A že se to týká také jich samotných. A že třetího dne se rozjasní. A že
Ježíše mají poslouchat. A že to všechno se týká zjevení Božího díla tady na zemi.
Poznají, že oni mají úkol ve
světě o cestě Mesiáše svědčit.
(1 Petrův 2:5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví
duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé
Bohu pro Ježíše Krista.)
Kdo ví, co si vlastně tehdy lidi
představovali, že na hoře Sinaj uvidí? Možná to, co si vysnili Ježíšovi
učedníci. Uvidí Boha, který jim řekne, že budou panovat nad světem po způsobu lidských
králů. Že obdrží čestná místa po Boží pravici a budou v rukou třímat nekonečnou
moc. Po tom lidé vždy toužili. Být jako Bůh. To lidé považovali od pradávna za štěstí.
A víra jim měla být prostředkem k tomuto štěstí.
Nakonec - farao se nazýval bohem a
každý král po něm. Farao-bůh se choval k lidem jako tyran. Mučil je, nehleděl
na nemocné a staré...
Izrael - a po něm (z jejich svědectví)
všichni lidé na celé zemi se ale mají dozvědět, že Hospodin takhle nepanuje.
A co víc, člověk se dozví na hoře
poznání, že tak nemá panovat ani člověk nad člověkem - jako panoval farao nad lidmi
v Egyptě.
To co Izraelci zaslechli na hoře
Poznání, na hoře Setkání je proto mimořádné.
Bůh jim připomene, že oni sami
poznali, že je vyvedl z tyranie. Že je Bohem, který se k nim chová jako matka -
bere své děti pod svá křídla a přivádí je k sobě. To žádný jiný bůh nedělá.
Nakonec - vždyť Izrael si podle lidských
měřítek vysvobození nezaslouží.. tuto darovanou svobodu trvale odmítal, můžeme si
vzpomenout, kolikrát lidé Mojžíšovi nadávali, že se chtějí vrátit.
Přesto je Bůh přijal - jako Matka,
která k sobě vine svá mláďata.
Protože Hospodin je jiný Bůh, než
všichni ostatní bohové.
Izrael na darovaná slova odpověděl
jednomyslně. Budeme dělat všechno, co nám
Hospodin uložil (Ex 19,8)
Možná netušili, co je čeká :)
Sami Izraelci se dovedou na dar Boží
milosti dívat se sobě typickým humorem.
Prý to bylo ve skutečnosti takto:
Bůh chtěl dát svá Slova všem národům.
Jenže se jich začal postupně po jednom ptát: Chcete přijmout mou Tóru? Národy chtěly
vědět, co je v ní napsané a tak jim Bůh prozradil některá přikázání. Potomci Ezaua
se živili mečem a tak Tóru nepřijali kvůli přikázání: nezabiješ.
Amónci a Moábci ji také nepřijali,
kvůli přikázání: nezcizoložíš. Ani Izmaelité ji nepřijali, kvůli přikázání: nepokradeš.
Každý ji odmítl, dokud Bůh nepřišel
k Izraelcům, kteří byli pod horou Sinaj. Uchopil horu a když jim ji držel nad hlavami,
zeptal se jich: Chcete přijmout Tóru? Pokud ano, pak je vše v pořádku. Pokud ne,
tato hora se vám stane hrobem.
Izraelci ochotně odpověděli, že Tóru
přijmou a její slova chtějí zachovávat.
Později se mnohokrát ukázalo, že
lidé chtějí věřit ve spásu a v Boha proto, aby uspokojili své potřeby, aby byli
šťastní podle svých představ.
A - mnohdy se ukazuje, že je
snadnější v Boha nevěřit, než jeho Slova brát vážně.
To - když máme ustoupit ze svého pohodlí
a Slova Tóry skutečně poslouchat. Třeba o tom, že máme pomoci člověku, na němž je
páchána nespravedlnost - i když je to třeba cizinec.
Do našeho dnešního světa zní ostře
jako meč slova, která se Izrael dozví za chvíli:
Exodus 23:2 Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo.
Exodus 23:6 Nebudeš převracet právo ubožáka v jeho sporu.
Exodus 23:9 Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak
bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi.
Zapomínáme, že sami jsme v tomto světě
poutníci a cizinci - tak to popsal právě s ohledem na události na Sinaji apoštol
Petr:
(1 Petrův 2:11 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva.
Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši)
Vysvobození z otroctví, které
daroval Bůh člověku a zpečetil ho darem své smlouvy není tedy jen dar, ale také
úkol i zodpovědnost. Bůh dává člověku své vysvobození jako prostor, kde má
člověk žít a o tento prostor se má dělit.
To znamená, že nemohu tuto darovanou
svobodu brát jako dar jen pro sebe. Všichni lidé přece tento dar potřebují. Pokud
říkáme, že jsme osvobozeni, ale ke druhým se chováme tvrdě a odmítavě - znamená
to, že té svobodě nevěříme, znamená to, že jenom říkáme, že v Boha věříme.
Exodus 23:2 Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na
většinu a převracet právo.
Když lidé dostanou svobodu, mají
se v tomto prostoru chovat lidsky, proto dostávají deset slov - desatero.
Bůh jasně ukazuje, jaká cesta vede
k životu a jaká ke smrti, přesto nediktuje svá Slova způsobem běžným v lidském
světě (jako např. farao), ale svůj zákon dává jako dar a lidé sami mají vidět a
zakusit, že je to pro ně dobré.
Bůh dává lidem svá Slova, aby
žili ve svobodě a o svobodu se dělili a přáli ji druhým a rostli spolu do milosti
a lásky.
Bůh vysvobodil Izraele z Egypta,
aby lidé tuto svobodu začali sami zakoušet. Darování Slov na hoře Sinaj znamená
pokračování tohoto díla vysvobozování člověka, protože svoboda má vést k pokoře
i toleranci, která má sestoupit i do lidského srdce. Každý člověk smí poznat,
co Bůh říká. A každý člověk pak smí tuto svobodu žít a prožívat.
Na této cestě - na tomto zjevování
Božího Jména se máme podílet.
Později toto společné zakoušení cesty
vykoupení - vysvobození popíše apoštol Pavel: Galatským 5:13 Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří.
Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni
druhým.
To je poslání lidu vyvoleného a
svatého. Neprosazovat sebe na úkor druhých, ale být tu v lásce pro druhé. Nebýt
vůči druhým tvrdý (když se někdo topí, tak ho ještě palicí pošťouchnout do hlubiny),
to umí farao.
Náš úkol je být vůči druhým
takový, jako se chová Bůh k člověku.
Nabízet druhému prostor svobody.
Na závěr můžeme tedy shrnout:
Izrael se má stát lidem svatým.
To neznamená lidem, který je náhodně vybrán jako nejlepší a nejchytřejší ze
všech národů.
- na Izraeli - na Božím Synu - je ukázáno, že být kněžstvem svatým - znamená Patřit Hospodinu,
jeho cestě, jeho skutkům - a přitom vědět, že jsme tu jako služebníci a
svědkové jeho cesty vysvobození - pro ostatní.
Je to nesnadná úzká cesta - ale
je to cesta záchrany - spásy - vysvobození (všechna tato slova znamenají totéž)
- je to cesta darovaná Hospodinem (ne slepým osudem)...
Jen na této cestě smíme nalézat plné
lidství, tak jak ho plně žil JK.
Prosíme Pane, abychom brali tvé obdarování jako milost a příležitost ke službě
a ne jako důvod k povýšenosti a oddělenosti od ostatních lidí, národů, vyznání nebo
ras. Prosíme, když jsme sami poznali odpuštění a vysvobození, abychom se neodvraceli
od těch, kteří pomoc potřebují.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat