Cizinec a ještě jiného vyznání - a radí pravověrnému? Jak si to může dovolit?

První čtení

Mt 6, 24-34

Druhé čtení

Ex 18

Hospodin dal Izraeli zvítězit nad Amálekem. Ale ne definitivně - Hospodin totiž vyhlašuje boj proti Amálekovi do posledního pokolení (Ex 17,16).

Na poušti není jen pokušitel. Na poušti může člověk potkat i přátele a požehnání.

Mojžíš se přiblížil k místům, kde pásl kdysi ovce svého tchána Jitra a kde také uslyšel slova povolání, aby vyvedl Izraele z Egypta a šli k této hoře.

Jitro uslyšel o všem, co se stalo - jak Hospodin vyvedl Izraele z Egypta, měl radost ze všeho dobrého, co Hospodin Izraeli prokázal. Poznal Hospodina jako toho, který vysvobozuje z područí - Egypta i ruky Faraonovy.

Jitro řekl, že poznal díky tomuto vysvobození, že Hospodin je větší, než všichni bohové.

Jitro nepopírá existenci jiných bohů, ve SZ se s jinými bohy běžně počítá. Ostatní bohové tedy existují, ale Hospodin se od nich odlišuje v zásadní věci: vyvádí z moci Egypta, vysvobozuje z otroctví.

Ostatní bohové toto nekonají. Buď proto, že toho nejsou schopni, nebo pro to, že to ani neumí.

Lidé se setkávají s Hospodinem jako Bohem, který vysvobozuje. Když se člověk setká se zlem egyptské tyranie, najednou si ostře uvědomí, že nikdo jiný jako Hospodin není.

To je jádro Mojžíšovy víry, tato víra byla dobrá i pro Jitra: poznal, proč má smysl se k utíkat právě k Hospodinu - po přechodu moře toto vyznání zpívali zachránění Izraelci :

Kdo je jako Hospodin? Kdo ze všech idolů, autorit a všelijakých zákonitostí a sil, které na světě známe?

Kdo je jako ty Hospodine?

- kdo se ujímá s takovou láskou a trpělivostí zotročených? Kdo se nedá odradit nevěrou, nářkem a ustrašeností? Kdo si vítězně poradí s hrozbou záhuby a zmaru, s mocí smrti? Kdo je jako ty?

Na světě ale nejsou jen lidé hnaní touhou ničit - jako Amálekovci, ale jsou také lidé, kteří díky Bohu touží po dobru.

Jitro, kénijec, midjánský kněz, (Mojžíšův tchán) uslyšel, že se Mojžíš přiblížil a šel mu vstříc i s Mojžíšovou manželkou a dětmi.

Setkali se pod horou Boží a Mojžíš vyprávěl své rodině o všem, co prožil.

Jitro se radoval ze všeho toho co slyšel. Jak Bůh zvítězil nad mocí Faraona, jak rozdělil moře i to jak bojoval s Amálekem.

Hospodin už kdysi Abrahamovi zaslíbil, že požehná těm, kteří žehnají jemu a jeho potomstvu.

Genesis 12:3  Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."

Po uspořádání zápalné oběti přistoupil Aron a všichni izraelští starší, aby s Jitrem pojedli před Bohem chléb. Mojžíš jim podle pověsti prý sloužil.

Jedli před Bohem chléb jako ti, kteří byli vysvobozeni. Byl to chléb vděčnosti, chléb jako znamení, že jejich cesta ke svobodě není přelud, ale že skutečně zasáhla do jejich života.

V dalších dnech začal Mojžíš posuzovat soudní pře Izraelců. Vystupuje tu jako prorok. Lidé u něj hledají odpověď, které dává Bůh. Soudí lidi podle zákona, který dostane teprve později na hoře Sinai.

I z jiných narážek se tak dozvídáme, že příběh není chronologický a původně se nacházel v místě až po Mojžíšově sestupu z hory Setkání. Proč kdysi redaktoři bible přehodili tyto události se už nedovíme. Existují různé výklady, podle jednoho se tak stalo proto, aby byl jasně zdůrazněn rozdíl mezi Amálekovci a Kénijci, které reprezentuje právě Jitro. Tak o něm hovoří kniha Sdc (1,16; 4,11).

Jitro tu nevystupuje jako tchán Mojžíše, ale jako příslušník jiného národa, je pohanský kněz, který potomkům Abrahama žehná, protože poznává, že Hospodin je Bůh, který člověka vysvobozuje a zachraňuje...

Mojžíš začal soudit lid podle Božího zákona, vystupuje - jako soudce a prorok a - tu se stane něco šokujícího - Jitro si dovolí jeho činnost kritizovat.

Je to zvláštní místo.

Jitro Mojžíšovi poradil, aby Mojžíš vystupoval na prvním místě jako kazatel - aby lidem vysvětloval bibli, aby jim ukazoval, co je Hospodinova cesta a aby jim také ukazoval, jak mají jednat a jak nemají jednat.

To je prorocká a hlavní úloha Mojžíše. To je jeho poslání. Pak prý - říká pohanský kněz Jitro - bude Bůh s Mojžíšem.

Jednou jako kazatel - vystoupí i Ježíš: Marek 1:14   přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.

15  Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."

Na věci řešení jednotlivých sporů mezi lidmi si má Mojžíš vybrat neúplatné a důvěryhodné muže (dosl. muže pravdy - muže hledající, sloužící pravdě), kteří nenávidí úplatek. Jak je vidět - úplatky trápily lidi už před tisíci lety. Jen nejsložitější spory má řešit Mojžíš sám.

Pokud by Mojžíš setrval tak jak začal, hrozí mu dosl., že se vyčerpá natolik, až se zblázní. Hrozilo mu, že uvadne jako vyčerpaný suchý list, který vysušilo slunce a spálil mráz - (tak vykládají verš židovští vykladači.)

Někdy je člověk ve službě Bohu tak zapálený, že mu hrozí, že shoří. Někdy se ze služby Bohu může také stát služba pro službu samotnou, či pro pocit, který člověk z toho má.

Mojžíšovi hrozilo, že bude jako keř, který je stravován ohněm -  a nakonec z něj zbude jen popel.

Mojžíšovi pomůže sice tchán - ale přesto cizinec - neizraelita.

Jak je to možné?

Mojžíš - prorok vyslaný samotným Bohem k záchraně mnohých - najednou potřebuje pomoc cizince?

Jitro - kněz pohanského národa učí Mojžíše, co má dělat ve vztahu s Hospodinem?

Podle židovské tradice je prý tento příběh zaznamenán proto, aby si Izrael jednou pro vždy pamatoval - že nesebral všechnu moudrost světa. I člověk víry má být pokorný k moudrosti jiných lidí a neodsuzovat je za to, že nejsou stejné víry jako on.

To, že byl Izrael vyvolen - ještě přece neznamená, že má víc rozumu a moudrosti, než zbytek světa.

I my někdy trpíme iluzí, že víra znamená automaticky jakousi horkou linku k Pánu Bohu a že jsme chytřejší než zbytek světa, popř. jinověrci.

I my umíme zapomenout na zaslíbení Hospodina, že bude žehnat těm, kteří cestu spásy vděčně přijímají a rozpoznávají - ale patří k jiným vyznáním či národům.

Někdy dáme na zdání. Vidíme (často jen na obrazovkách či monitorech) lidi jiné víry a hned máme jasno. Máme pocit, že jsou všichni zlí nebo hloupí.

Někdy nás to vede ke strachu a rezignaci, jindy k povýšenosti, jindy k přesvědčení, že všechno je na nás a vede to k vyčerpání.

Nechceme si od nikoho nechat poradit, protože to přece nejsou lidé stejné víry jako my, tak nám nemají co radit.

Ale pak nám hrozí - že uschneme a uvadneme. A bude pak ještě co „bránit“?

Někdy naše iluze a domýšlivost dokonce vede k tomu, že odmítáme pomoci těm, kteří jsou v nouzi, jak se to v současnosti děje, když mnozí křesťané volají po uzavření Evropy a vytvoření si jakéhosi umělého ráje.

Lpíme totiž na věcech vezdejších a zapomínáme na to podstatné.

Naštěstí jsou tu stále lidé, kteří nám připomínají cestu Hospodinova zákona, který nám mj. přikazuje, abychom se postarali o toho, který je v nouzi.

Vždyť sám Ježíš je s těmi, kteří trpí - tak přece my nemůžeme zavírat dveře.

Jaký z toho plyne závěr?

Mojžíš byl na začátku velmi prudký člověk, oheň touhy po spravedlnosti ho málem strávil.

Jeho horlivost ho několikrát málem připravila o život.

Dnes ho potkáváme jako člověka, který je tak horlivý ve službě - až k smrti.

Potkáváme ho ale také jako člověka, který je pokorný - umí přijímat rady moudrých lidí - i když by jim mohl říci, že on sám mluvil s Hospodinem, tak nepotřebuje rady někoho, kdo slyšel o Hospodinu jen z dálky a ještě není stejné víry.

Mojžíšovi se dostává požehnání na jeho cestě. Vyslovuje je právě midjánský kněz Jitro: Bůh bude s tebou.

Děkujeme ti Pane, že jsi Izrael provedl pouští. Děkujeme, že na tomto světě se nestkáváme jenom se zlými lidmi, ale také s lidmi dobrými a moudrými. Dej nám pokoru, abychom neodsuzovali lidi jen podle jejich vyznání a prvotního zdání.

Prosíme, abychom obstáli.

Amen.