Nezmarníš Jméno

První čtení

Sk 3, 1-16

Druhé čtení

Ex 20, 7

Kázání

Desatero jsme opustili naposled při výkladu druhého přikázání o zákazu zobrazení Boha. Vysvětlili jsme si, že díky tomuto přikázání víme, že nemáme zobrazovat lidské vládce nebo jiné (lidmi stvořené věci) jako bohy. Stvořená věci - ani člověk, ani instituce, ani ideologie totiž není Bůh.

Druhé přikázání jsme doložili ilustrací biblického příběhu o mládencích v ohnivé peci, kteří se odmítli poklonit státnímu symbolu - soše krále.

Ukázali jsme si, že ve chvíli, kdy se člověk pod přísným trestem musí takovým obrazům, znakům či symbolům klanět - je podle bible dovoleno takové znaky nebo symboly strhnout, znesvětit, pošpinit. Nemusí se samozřejmě jednat jen o sochy císařů, ale i o náboženské symboly nebo státní znaky.

Třetí přikázání jde podobným směrem a vede nás, abychom prověřovali, jestli třeba naše staleté instituce církví neberou Boží jméno nadarmo. Nejde v první řadě o to známé všudypřítomné  „ježíšmarjájósef“, (a všemožné další klení), ale jde o hlubší rovinu.

I dnes jsme vyslechli jako první čtení příběh, který nám může pomoci porozumět, jak bible sama chápe třetí přikázání - nezneužiješ jména Hospodina.

Sám Ježíš na tuto rovinu mnohokrát ukazuje, např. když říká, že ne každý člověk, který mu říká Pane Pane, tak vejde do Božího království.

Matouš 7:21  Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

Lukáš 6:46  Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám?

47  Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?

48  Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.

49  Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká."

Kdo bere Boží jméno nadarmo - tedy užívá Božího jména nehodně, ten škodí především sám sobě. Jeho život směřuje ke zkáze.

==============

Když se dal Hospodin poznat Mojžíšovi v hořícím keři, prozradil mu své jméno - jméno, které znamená, jsem s tebou - budu s tebou - vyvedu tě z nesvobody do mého království. V NZ poznáváme Boží jméno takto: budu s tebou po způsobu Ježíše. Ne po způsobu Heroda. Ne po způsobu velekněze či Piláta.

U chrámové brány, které se říká krásná, prosil nějaký člověk o almužnu. Byl od narození chromý. Petr a Jan na něj upřeli zrak a řekli: pohleď na nás! Nedáme ti peníze, ale budeme ti zvěstovat, že Bůh není za tou neprostupnou bránou kdesi v chrámu - jen pro vyvolené - ale je tady a teď - nablízku.

Bůh Izraele totiž není obyvatel nějaké posvátné pevnosti, ale je přítomný v díle JK. Ví o tvém trápení, je s tebou. Bůh není majetkem silných, zdravých, mocných, povýšených.

Jak to tak v podobných situacích bývá, lidé se hned chtěli Petrovi a Janovi klanět.

Petr řekl šokovaným (užaslým) lidem - že se tak nestalo díky jejich zbožnosti nebo vlastní moci. Ten člověk se uzdravil, protože uvěřil, že Bůh je s Ježíšem. Ne s Pilátem nebo veleknězem.

Zázrak uzdravení chromého smíme číst jako podobenství, jako duchovní návod. Když zapomeneme, že Ježíšovo jméno znamená - jsem s tebou - ve tvém trápení, ve tvé úzkosti, pak můžeme stavět sebezbožnější stavby, můžeme chrastit stříbrňáky či zlaťáky, můžeme používat sebeposvátnější slova či vytvářet všelijak nábožnou atmosféru - a bude to vše marné.

Ti zdraví, kteří chodili vzývat Hospodina do chrámu si možná říkali: škoda, že ten chromý nemůže dovnitř s námi, snad něco z posvátnosti našeho konání i posvátnosti budovy dopadá i na něj. Dáváme mu i almužnu, tak co by si nakonec stěžoval. Třeba si za své problémy může sám, třeba zhřešil.

Nakonec tak trochu vždy zvítězí sobeckost. Nakonec my sami máme svých starostí dost.

V jakého boha asi věřil ten chromý?

V boha, který na něj seslal jeho úděl. V boha, který byl v chrámu, kam se on - chromý - nikdy nedostane. Protože nepatří mezi vyvolené.

O bohu se mluví za branou, bůh je nablízku těm ve vnitř.

Tomu chromému nepomohla blízkost chrámu, ale blízkost Božího díla, které mu dosvědčili apoštolové.

Uslyšel najednou o Bohu jinak než dřív. Najednou to nebyl Bůh vzdálený jen pro vyvolené, ale Bůh i pro vyvržené. Pro lidi za branou, pro lidi za ostnatým plotem.

Chromý byl oddělen od těch uvnitř branou zvaná KRÁSNÁ. Ošklivý chromý oddělen od krásy uvnitř. Příběh nám chce naznačit, že i lidé víry se dovedou odstřihnout od ošklivosti venkovního světa.

I lidé víry dokáží stavět různé zdi, ploty - aby oddělili svůj ráj od hrůz tam venku - za branou.

==========================

Nést Boží jméno nadarmo, zmarňovat Boží jméno - znamená (podle tohoto příběhu) myslet si, že Boží dílo je jen pro některé, že už nemá žádnou sílu. Že je určeno jen těm, kteří jsou za branou - uvnitř pomyslného chrámu. A že ti, kteří jsou v ošklivosti a venku si za svůj úděl mohou sami a nám do toho nic není.

Nést takto boží jméno nadarmo je ještě vážnější, než postavit svůj vlastní dům na písku, protože toto zmarňování dopadá i na ostatní lidi.

Brát Boží jméno nadarmo znamená nést Jméno naprázdno. Tzn. uzavřít ho třeba jen do kostela do nábožného pocitu nebo vzruchu.

Nést Boží jméno nadarmo znamená odhodit zvěst o trpícím Mesiáši ve chvíli, kdy se mi to zrovna hodí.

Často ji odhazujeme právě tváří v tvář krutosti světa - abychom nemuseli nést riziko, či oběť.

Není ale oběť jádrem našeho náboženství??

Není oběť jádrem Božího jména?

Nést Boží jméno nadarmo znamená nebýt věrohodný před světem.

Dovedeme se jako věřící zastat trpících v tomto světě nebo se přikloníme k většině?

Dovedeme se zastat těch, kteří jako ten chromý ze Skutků - nedovedou stát na vlastních nohou? Máme pro ně naději a pomoc?

===================

První přikázání je pro člověka radostnou zvěstí, že Hospodin je Bohem s člověkem.

Druhé přikázání nám dává sílu demaskovat lidskou touhu po bohorovnosti a vysmát se jí.

Třetí přikázání nám dává sílu učinit z víry životodárnou moc uprostřed tohoto světa.

Modlitba

Děkujeme Pane, že jsi nám ve svém Synu zjevil své jméno.

Děkujeme, že si smíme připomenout a být ujištěni, že Boží jméno má moc vysvobozovat od nás samotných a ukazovat nám nové obzory.

Dej, ať v nás tvé Jméno působí - skrze JK.

Amen.