První čtení
Leviticus 19:18 budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.
Druhé čtení
Mt 5,38 - 45
Kázání
Při dnešních bohoslužbách vyjadřujeme své díky za život, za dary, jež dostáváme od Pána Boha. A tato vděčnost je zase úzce propojena s podílením se na těchto darech. Ten, kdo přijímá, roste k dokonalosti, když také dává.
Dokonce i psychologové říkají, že lidské štěstí úzce souvisí s dáváním. Kdo nedává a jen přijímá, není schopen pocítit štěstí, nebo biblicky řečeno - naplnění.
Apoštol Pavel tuto myšlenku krásně shrnuje těmito slovy:
Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. (2Kor, 9.8)
Jsme tu dnes proto, abychom děkovali za naději, kterou smíme při mnoha příležitostech ve sboru čerpat, abychom děkovali za přátelství, svobodu, blízkost druhých lidí, odpuštění.
K pravé a upřímné vděčnosti patří ochota dělit se, podílet se na obdarovávání i odpuštění, kterého se nám z milosti Boží dostalo. Takto je eticky vymezeno naše místo, místo následovníků JK, těch, kteří zdarma přijali milost odpuštění.
Dávat druhým můžeme dary hmotné. Ty hmotné – třeba o vánocích – jsou však v našem křesťanském prostoru – zástupné, symbolické. Ukazují na duchovní rovinu – k darům duchovním. Do duchovní roviny patří přátelství, svoboda, věrnost, naděje, odpuštění.
V jedné židovské modlitbě děkují lidé Pánu Bohu za svůj život tak, že se obracejí předně k milosrdenství Božímu. Vždyť naše dávání se rodí z dávání a oběti Boží.
Cituji:
Ty Pane Bože živíš celý svět svou láskou, milostí a soucitem. Protože jsi pane milosrdný, věrný, proto my můžeme žít. Tedy – můžeme z této věrnosti čerpat.
Minule na krásné hoře jsme si připomněli, že nejprve je tu Boží věrnost a Boží přísaha a teprve potom je tu lidská odpověď – tedy lidská věrnost a lidské ano.
Ježíš je věrný až k smrti a Bůh svou věrností smrt překonává vzkříšením. Tak potvrzuje svou věrnost, kterou kdysi slíbil praotcům Izraele.
Z výše řečeného vyplývá, že ten, kdo se nechá vést Božím slovem, nehledá nenávist. Pro nenávist není už místa.
S pomocí Boží následovník JK nenávist překonává, podle vzoru, který se nám zachoval od proroka Iz.
Izajáš 50:6 Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.
Ježíš obdarovává druhé milosrdenstvím a soucitem a vede nás – své následovníky – po této cestě.
Je to pro mnohé lidi i pro mnohé z nás cesta neuvěřitelně radikální.
A vlastně ji moc nedůvěřujeme. Kdybychom jí důvěřovali, nebylo by slyšet ze strany křesťanů tolik nenávisti – např. vůči muslimům.
Přesto se touto Kristovskou cestou neváháme chlubit, když se nám to hodí.
Slýchávám často zdůrazňovat, jak je to naše křesťanství oproti islámu mírumilovné.
Škoda, že tuto mírumilovnost zdůrazňují lidé, kteří ve stejné větě, jen o řádek dál, vyjadřují drtivé soudy o cizincích a uplatňují kolektivní vinu.
Jakub, bratr Páně, říká ovšem, že teprve ve zkouškách se osvědčí, zač stojí naše víra. Teprve, když se dostaneme do skutečných potíží, když na nás někdo zaútočí – třeba jen slovy – tak se ukáže, jestli je naše cesta víry opravdu tak mírumilovná, jak z křesťanského tábora často slýchávám.
Umíme nastavit druhou tvář? Nebo naopak vykřikujeme něco o odplatě?
Z jakého pramene roste naše hrdost na tzv. křesťanskou civilizaci?
Možná tváří v tvář naší lidské bídě a nedověře se ukáže i to oko za oko – jako nesplnitelný úkol.
Vždyť zákon o odplatě byl zákon milosrdenství. Aby lidé neroztáčeli kolo násilí, ale zastavili se jen u základního pokrytí škody.
Zákon oko za oko stanovil, že utrpené bezpráví smí být odčiněno – ale pouze stejnou mincí, víc už nic. Tento zákon – i když se v naší společnosti uvádí jako zákon krutosti – tak bral v ochranu provinilce.
Ježíš říká: já však vám pravím, neoplácejte bezpráví bezprávím.
Ježíš si toto slovo nevymyslel, ale opět vychází z Tóry, na níž v tomto oddíle káže.
Leviticus 19:18 budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.
Už při Ježíšovu výkladu přikázání nezabiješ (dosl: nezavraždíš) jsme se dozvěděli, že Ježíš nás učí vnímat druhého člověka jako bratra. Bez ohledu na nějakou škatulku, do níž si druhé lidi zasouváme. Škatulky jsou nebezpečné, z bratra udělají neosobní jednotku.
Příklad škatulek: Třeba cizinec. Nebo Němec. Pražák. Nebo bezvěrec. Nebo homosexuál. Muslim.
Ježíš říká – každý člověk je tvůj bratr.
Podle Ježíšova výkladu SZ verše je můj bližní – tedy bratr - i ten, který mne nenávidí.
Podle Ježíše je můj bratr člověk, který mne ošidí, podvede, zesměšní, udeří mne...
Chceme to vůbec poslouchat? Není Ježíš falešný prorok, když říká takové věci?
Kdo je takové lásky schopen?
Izajáš 50:6 Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.
Ježíš říká: nastav i druhou tvář. Jednej aktivně! Nastav druhou! Bojuj! Neuteč před druhým člověkem, neschovej se! Bojuj! zastav spirálu násilí! Daruj mu i další věci, když tě obral o ty předchozí! Netrvej si na svém! Když tě voják okupační armády bude nutit, abys mu nesl věci – má na to z okupačního zákona právo, má dokonce právo i na tvou střechu nebo koně – nes mu věci a dokonce – běž s ním ještě o kus dál, než co přikazují zákony nenáviděné říše!
Třeba vás to oba změní..
Dej šanci jinému než pomstychtivému řešení.
Pros za svého nepřítele, vždyť je to tvůj bratr.
Muslimům připomínej, že v Koránu je sůra pátá, kde je doslova napsáno:
ten, jenž zabije jednoho člověka bude souzen jako by zabil lidstvo celé Korán 5,32
Řekni muslimovi, že jsme bratři, protože je jeden Bůh a ten stvořil člověka pro lásku.
Modli se za fanatiky jakéhokoli náboženství, aby se učili toleranci a přijetí cizinců.
Třeba vás to změní.
Třeba najdeš ke svému údivu a úžasu mezi muslimy řadu přátel.
Nemůžeš přece lásku k člověku omezit jen na partu lidí, do jejichž klubu patříš nebo bys rád patřil.
Jinými slovy – nesmíš odepsat svého nepřítele. Musíš neúnavně hledat cestu, jak v něm zase uvidět svého bratra. Vždyť i on je Božím dítětem.
Snaž se získat svého nepřítele na svou stranu po vzoru Ježíšově – tedy cestou, která nese riziko oběti. Přijmi to riziko oběti laskavě a velkomyslně – vždyť tak jako Bůh nechává své slunce vzejít nad dobrými i zlými, a svůj déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé – neměl by ses k Božímu dítěti chovat vedle sebe chovat podobně i ty?
Mimochodem – termín sluníčkář – vznikl právě z tohoto místa.
Sluníčkář není naivní, ví, že může zaplatit za svou službu JK i obětí nejvyšší.
Očekává Bůh od nás, že si musíme jeho dobrotu nebo milost něčím zasloužit?
Máme to tedy čekat od jiných?
Máme je předem odepisovat a předem trestat a povyšovat se nad ně?
Milujte své nepřátele, abyste byli syny nebeského Otce.
Kam až nás naše vděčnost a rozdávání může tedy dovést? Ten, kdo žije z dobroty nebeského Otce, může už tady na zemi vyzařovat takovou dobrotu a rozdávat z ní druhým lidem. Naše vděčnost a rozdávání nás může dovést až k oběti.
Ježíše jeho rozdávání přivedlo k oběti. Nejvyšší. Oběť z lásky Bůh milostivě přijal a proměnil ji ve vítězství.
Apoštol Pavel zná tuto vděčnost, vždyť zažil po setkání s živým Pánem odpuštění v míře hluboké. Z tohoto odpuštění rostla Pavlova ochota odpouštět a přijímat i ty, pro něž druzí lidé neměli dobrého slova.
Není tedy náhodou, že právě apoštol vyřkl tato slova plná naděje – inspirovaná Ježovým Duchem:
Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. (2Kor, 9.8)
MODLITBA
Děkujeme Pane, že smíme tady na tomto světě činit dobré vůči druhým lidem bez ohledu na jejich původ. Děkujeme, že nás k tomu vedeš a směřuješ.
Žádné komentáře:
Okomentovat