Co znamená přísaha?

První čtení

Deuteronomium 7:7  Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu.

8  Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského.

9  Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.

10  Avšak tomu, kdo ho nenávidí, odplácí přímo a uvrhne ho do záhuby. Nebude odkládat; tomu, kdo ho nenávidí, odplatí přímo.

11  Proto bedlivě dbej na přikázání, nařízení a práva, která ti dnes přikazuji dodržovat.

12  Za to, že tato práva budete poslouchat a bedlivě je dodržovat, bude Hospodin, tvůj Bůh, zachovávat tobě smlouvu a milosrdenství, jak přísahal tvým otcům.

13  Bude tě milovat a bude ti žehnat a rozmnoží tě. Požehná plodu tvého života i plodu tvé role, tvému obilí, tvému moštu, tvému oleji, vrhu tvého skotu a přírůstku tvého bravu na zemi, o níž se přísahou zavázal tvým otcům, že ti ji dá.

Druhé čtení

Mt 5,33-37

Kázání

Sešli jsme se na Krásné Hoře, abychom si připomněli věrnost našich předků své víře. Aby nás tato věrnost a pevnost posílila a nesla nás, když budeme váhat, když nás budou např. svádět falešní proroci tohoto času nebo prostě duch naší doby – svádět k tomu - abychom se odklonili od Ježíšova učení. Abychom přestali hledat Boha a jeho Syna JK.

Dnešní text je o věrnosti. Můžeme tedy v tichosti při rozjímání nad dnešním textem přemýšlet o vlastní věrnosti, o tom, jak dovedeme dodržovat sliby a jestli je pro nás důležité, že se můžeme na někoho druhého spolehnout a jestli se lze vůbec na druhého člověka absolutně spolehnout.

V prvním čtení jsme slyšeli, jak mluví Tóra o přísaze: protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského.

Ježíš navazuje nejen na tento oddíl, ale také na třetí knihu Mojžíšovu.

(Lv 19,12) Nebudete křivě přísahat v mém jménu, jinak znesvětíš jméno svého Boha. Křivou přísahou znesvěcuješ Jméno.

Přísaha je něco, co se dotýká samotného Hospodina. Přísaha Hospodinova je na počátku jeho činů vysvobození Izraele. Mohli bychom říci, že hospodinovo Slovo, které uslyšel Abraham nebo Mojžíš – je samo přísahou, slibem. V tomto smyslu se stává splněním přísahy Hospodinovy svým životem – svou věrností – sám Ježíš.

Když jsme před časem popisovali, jak se přihodilo Hospodinovo Jméno Mojžíšovi – navrhl jsem, abychom blíž porozuměli tomu, co znamenalo pro lidi Boží Jméno – navrhl jsem, abychom Boží Jméno chápali jako program vysvobození. Bůh své Jméno Mojžíšovi neřekl, místo toho zazněl opět slib, že se stane pro Izrael vysvobozením.

O staletí později se J stane ze stejného důvodu pro mnohé vysvobozením.

V Tóře se dočteme, že Hospodin započal své dílo s Izraelem a že ho dotáhne do konce – protože tak to přísežně slíbil.

Lidské přísahy a sliby pak jsou v příbězích praotců a příbězích vyvedení z Egypta jako potvrzení tohoto Božího slova. Praotcové říkají: ano, naše důvěra vyrůstá z Božího slibu. To Bůh nás naučil doufat. To Bůh nás naučil, že má smysl být věrný, popř. hledat spravedlnost, hledat milosrdenství, jít cestou pravdy. Kdyby nebylo Boha, tak bychom nemuseli hledat pravdu nebo věrnost.

Kdyby nebylo Boha, tak bychom se mohli navzájem vraždit a nenávidět bez výčitky svědomí.

To je hlas svědomí a věrnosti, který jde proti druhému proudu v dějinách, který znásilňuje náboženství a dělá z něj nebezpečnou ideologii.

Bohužel se vždycky našli lidé, kteří Bibli znásilňovali a dělali z ní knihu zla, když ve jménu Boha páchali ničemnosti. Ve jménu Boha popravili Ježíše. Kdyby nebylo pronásledování věřících věřícími, nescházeli bychom se tady ani my.

V Tóře čteme: (Lv 19,12) Nebudete křivě přísahat v mém jménu, jinak znesvětíš jméno svého Boha. Křivou přísahou znesvěcuješ Jméno. Křivou přísahou berete Boží jméno nadarmo.

Bůh se člověku svým slovem vydává na pospas. Když vyložím Boží slovo tak, že nabádám k nenávisti k druhým lidem, pak ho překrucuji a dosl. zneužívám. Beru ho nadarmo.

Když zní: nezabiješ – nezavraždíš – a já přesto vraždím – např. ještě navíc ve jménu Boha - pak jsem to Boží slovo znásilnil, ponížil, znesvětil.

Bůh se vydává člověku nejen ve svém Synu, kterého člověk nechá ukřižovat, ale vydává se i ve svém Slovu, které člověk má moc zneužít.

Jestliže ten, kdo toto Slovo zneužívá a ještě se u toho zaštiťuje Bohem – pak znesvěcuje i samotné Boží Jméno, protože bere druhým naději. Je to typ křivé přísahy.

Tento jev byl v Ježíšově době široce rozšířený. Brát lidem takto naději je jednoduché. Stačí, když církev vyhlásí, že k Bohu má přístup jen ten, kdo má určitý díl peněz a nemá určitou chorobu. Nebo když řekneme, že si za svou nemoc můžete sami, protože jste zhřešili a Bůh se od vás odklonil.

Nebo když církev začne tolerovat násilí ve jménu svého údajného zachování.

Nebo třeba násilí k lidem, kteří se rozhodli odejít k protestantům – tak jak to bylo v případě našich předků zde na Krásné hoře.

Tyto věci se dějí i dnes – když se např. ve jménu Boha pomocí zbožných řečí zakrývá strach o lidské statky.

Ten, kdo ve jménu Boha jde svým jednáním přímo proti Božímu slovu, zatahuje do svého křivého jednání i Boha.

Proto je ošemetné ve Jménu Boha něco vyhlašovat. Proto slyšel Izrael:

Nebudete křivě přísahat v mém jménu, jinak znesvětíš jméno svého Boha.

Když pošpiníme Boží Jméno, přestane být z toho důvodu Boží Jméno v tomto světě věrohodné.

Možná i to je jeden z důvodů, proč u nás tolik lidí nemá rádo církve a institučně pojaté křesťanství. To dnešní slovo i nám klade otázku, jestli jako křesťané neneseme na tomto stavu věcí také podíl?

Nepokřivili jsme Boží Jméno tak, že v očích lidí kolem nás už i Bůh ztratil věrohodnost?

Ježíš nás vede k tomu, abychom byli ve svých činech věrohodní. Abychom třeba neříkali, že věříme v Boha a pak ihned v jedné větě nezačali někoho odsuzovat nebo dokonce volat po krvavé odplatě.

Buď věříme v Boha nebo nenávidíme lidi, dohromady to nejde. A někdo si z toho může vyvodit, že víra v Boha znamená nenávidět druhé a proto je lepší v Boha nevěřit.

Ježíš nás vede k tomu, abychom byli věrohodní. Proto říká: raději nepřísahejte vůbec. Nezašťitujte se Jménem Bůh.

Neříkejte – sám Bůh je mi svědkem, že mluvím pravdu. Neříkejte ani – samo nebe je mi svědkem, že mluvím pravdu. Protože když v této chvíli říkám nebe: tak myslím vlastně Bůh. V Ježíšově době bylo běžné, že se Boží jméno obcházelo, aby nedošlo k zneužití Hospodinova Jména.

Jenže když člověk i takto zneužil Jméno Boží, tak to vyšlo na stejno. Nebe je mi svědkem – každý věděl, že tím myslí Bůh je mi svědkem.

Ježíš tady naráží na pokrytectví věřících.

A zase nás vrací k podstatě problému: buďte věrohodní.

Učedníci JK se nemají Bohem zaštiťovat vůbec.

Jejich slova mají být stručná a věrohodná. Když řeknete ANO ať je to ano a když řeknete NE, ať se ukáže, že jste opravdu mysleli ne.

Jinými slovy – ať vaše slova nejsou propagandou nebo ideologií, ať nejsou sektářskou pokryteckou hantýrkou, ať nejsou jen krásnými pseudozbožnými slovíčky.

Ježíš sám svým životem dosvědčil věrnost, kterou vyučuje. Přišel doprostřed lidské lži, zmatku, nedůvěry, zloby, zahořklosti, nesplněných slibů, zmarněných očekávání. Přišel mezi věřící lidi. A světe div se – tito věřící se chovali jakoby Boha nebylo. Podváděli, lhali, chovaly se pokrytecky – akorát – to své jednání zdobili zbožnými řečmi. Bůh jim byl málem kámošem od vedle, tak často ho brali do úst.

Nakonec Ježíše tito věřící lidi nechali ukřižovat. Kdyby Ježíšovi následovníci byli všichni jako Ježíš, tak by na světě zavládl ráj. Ale to se nestalo. I věřící v Ježíše lhali, podváděli, pomlouvali, zabíjeli, upalovali.

Svědky násilí byli i naši předci tady na Krásné Hoře.

Proto má znít i dnes toto Ježíšovo slovo pro nás a nad námi – pro jeho následovníky – i pokračovatele evangelické církve tady v Soběhrdech.

Buďte věrohodní.

I Ježíš mluví spíš o Božím království nebo o nebeském království - než o Bohu. Sám je decentní ve vyjadřování o Božím Jméně. Oproti tomu se mohou někdy naše pseudohorlivá slova (která někdy můžeme také z křesťanského prostředí zaslechnout) stát až vulgaritou.

Svým životem Ježíš dosvědčoval, že Boží království může být už tady mezi námi, pokud se necháme oslovit, přemoci Boží věrností. Pokud se necháme tímto královstvím přemoci třeba jako nezaslouženým darem.

Posledním svědectvím, že dodržel slovo - že to myslel s tím nebeským Královstvím smrtelně vážně - se stalo až jeho mlčenlivé tělo, sejmuté z kříže.
Ale vlastně - ani to nebylo poslední slovo. Poslední slovo k tomu smrtelně výmluvnému příběhu - řekl až Hospodin.

Ten, který posvětil své jméno - když Ježíše vzkřísil. Když mu dal tím nejpřekvapivějším způsobem za pravdu. Dosvědčil svou věrnost i svou přísahu, kterou takto splnil.

Z tohoto Božího ANO k Ježíšovu dílu může růst a obnovovat se věrohodnost našich každodenních Ano. Z této Ježíšovy věrnosti může růst věrohodnost jeho učedníků.

Kristovo vyučování "kudy vede cesta dál" může nakonec obnovit důvěru mnohých - dokonce i důvěru ve slova a činy jeho učedníků.

MODLITBA

Děkujeme Pane, že smíme díky Ježíši Kristu nalézat co znamená věrnost. Smíme poznávat, proč usilovat o spravedlnost a život v pravdě. Děkujeme ti Pane za naše předky ve víře, kteří dokázali pro věrnost tobě obětovat své pohodlí a někdy i nasadit svůj život. Prosíme, abychom byli autentickými svědky tvé moci.

Amen.