rozvody?

Gn 2,18-25; Mk 10, 1-12

Na tento text jsem kázal 8.10. 2006, krátce po svém nástupu do Soběhrd. Kázání jsem ale přepracoval.
Minule jsme skončili velmi naléhavou J-ovou výzvou, abychom sami sebe zkoumali, zda nebereme naději maličkým – tj. těm, kteří jsou v tomto světě bezmocní.
Brát naději – to znamená – vykládat Boží slovo tak, aby to vyhovovalo mě.
Aby to vyhovovalo mé skupině. Vzpomeňme, jak učedníci chtěli zakázovat lidem, kteří s nimi nebyli v jedné partě, aby dělali dobré skutky v J-ově jménu.
Učedníci chtěli monopol na J-ovo jméno. To znamená také v důsledku: brát naději.
Místo, aby učedníci J-e poslouchali, předvedli mu důkaz vlastní zaslepenosti - fanatičnosti.
V tomto kontextu musíme chápat J-ovo slovo o rozluce. Farizeové ho chtějí nachytat, ukázat, že J učí špatně. Je to kontext slepé víry.
Co v J-ově výroku najdeme a co v něm nenajdeme?
1/ Co v něm najdeme:
J říká, že Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek pro tvrdost lidského srdce.
J říká, že Boží záměr na začátku stvoření byl jiný, než to, jak s Božím darem lásky naložili lidé.
J říká, že člověk je muž a žena.
J klade na roveň muže i ženu.
Oba jsou zodpovědni za manželství.
Jinými slovy: J říká, že smlouva mezi mužem a ženou je modelem smlouvy mezi Bohem a lidmi.

2/ Co v něm nenajdeme:
Nenajdeme zde třeba trest za rozvod. Že by člověk nesměl k SVP. Nebo, že by měl být vyloučen ze společenství.
Není zde řečeno, že by se po rozvodu člověk už nesměl znovu oženit/vdát.
Není zde řečeno, že by farář nesměl doprovázet lidi i při rozvodu, když jsou ztraceni, když potřebují pomoc.
Nemluví se tu např. o případech, kdy jeden ubližuje druhému. Mluví se tu o tvrdosti srdce. V Mojžíšově zákoně se doslova píše: Dt 24:1 Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Že jsem na tobě má ženo / můj muži shledal něco odporného, našel jsem si jinou, hezčí, lepší ženu / muže, tak tě odhodím.
Výklad – co je míněno tím odporným v židovství kolísal od nevěry přes připálené jídlo až po to, že se manželovi přestala líbit. Tak to najdeme v talmudu – židovském zákoníku.
V tom dnešním oddíle J nemluví dále o rozvodu v moderním slova smyslu, ale o rozlukovém listu, který měl chránit sociálně slabší ženu. Protože jinak byla žena vyhozena na ulici naprosto bez prostředků. Na rozlukovém lístku bylo uvedeno, že se taková žena může znovu vdát, protože neutekla o své vůli.
Není zde řečeno, že na rozvedené lidi Bůh zapomněl, nebo že je už nikdy nechce vidět.
J zde neříká, že se lidi mají rozvádět.
Nestojí zde: člověče, nesmíš rozlučovat, co spojila církev.
------------------
Jak vidíme, J-ova odpověď není všeobecným návodem, protože neřeší mnoho různých situací, které mohou být příčinami moderního rozvodu.
Jinak: (Pokorný) nejde tu o řešení manželských krizí, ale o vnitřní předpoklad k založení zdravého manželského vztahu.
J-ova řeč není návod, je to odpověď lidem, kteří se J-e snaží znemožnit.
Proto ten, kdo vztahuje tato J-ova slova na nějaký konkrétní případ, třeba aby vynesl nějaký odsudek nad rozvedenými se dopouští nebezpečného překroucení evangelia.

Farizeové se Ježíše neptají proto, aby se dozvěděli, jestli muž smí propustit manželku, ale proto že chtějí J -e nachytat.
Chtějí ukázat, jak nesmyslné a nebezpečné jsou jeho postoje. (Podobně se jej snaží jindy nachytat, když po něm chtějí, aby řekl, zda se má platit císaři daň. Obě možné odpovědi jsou v dané situaci špatné. Jedna vyvolá vzpouru a krveprolití, druhá dokáže, že se J staví proti svému národu, že je kolaborant.)
Farizeové dobře vědí, že muž by ženu propustit neměl, že se to však běžně děje. Chtějí ukázat, že J-ovo učení - pokud odpoví kladně - počítá s kompromisy, není důsledné a na druhou stranu - pokud odpoví záporně - tak se ukáže, že je náboženský fanatik, není schopen stát na zemi - vždyť víte, jak to mezi lidmi chodí.
J jim položí otázku: Co vám ustanovil Mojžíš? Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit." Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.
Mojžíš rozlukový lístek dovolil.
Bylo to opatření, který měl chránit slabšího – nesvéprávnou ženu. A teď se toho opatření dovolávají někteří farizeové proto, aby stvrdili mužovo právo.
J jim ale připomene, jak to bylo na počátku. Bůh stvořil člověka, aby tvořil jednotu.
J jinými slovy říká: farizeové, vy se staráte akorát o zákony, ale když muž vyhodí ženu na ulici, to vám starosti nedělá?
Vy se pořád staráte o zákony a předpisy, ale zůstáváte tvrdí ve svém srdci, vždyť ten rozlukový lístek dovolil Mojžíš kvůli takovým jako jste vy!
A zákoníci, co přijdou po těchto farizeích i z tohoto J-ova slova udělají tvrdé pravidlo, které odsoudí muže a ženy, kteří své manželství nedokázali udržet při životě.
J nemluví o tom, čemu dnes říkáme rozvod – o zralém rozhodnutí dvou lidí, kteří se jeden druhému vzdálili tak, že jejich manželství již není hodno toho jména.
Ani J nevydal nepřekročitelný zákaz. Jeho slovo je pastýřským napomenutím: člověče, co Bůh spojil, netrhej. My z toho nemůžeme udělat pravidlo, zákon, přikázání. Nestojí zde: člověče, nesmíš rozlučovat, co spojila církev.

J ukazuje na rozdíl, co zamýšlel Bůh a co činí člověk.
Bůh chce, aby spolu dva lidi žili v lásce. Dokonce - jako jedno tělo. Dokonce, že teprve pak budou k obrazu Božímu.
Podle Geneze jsou si dva lidé dokonce úplně rovni.
Milovat se a přijímat se s otevřenou náručí, to je posvěcený vztah před Bohem. A tím se dostáváme k hlubší rovině výkladu dnešního oddílu.
Na začátku textu je totiž naznačeno, že J se přiblížil Jeruzalému: vstupuje do Judska. Tozn., že J se blíží konci své cesty, utrpení, o kterém už třikrát mluvil a třikrát ho nikdo neposlouchal.
Řeč o rozluce je řeč o tvrdosti srdce lidí. V tomto smyslu jsou všichni lidé – kteří jsou k J-ovi slepí – tozn. i učedníci, i farizeové – ve stavu rozvodu: s Bohem.
To Bůh má být ženichem a jeho lid jeho nevěstou. Podobně jako církev má být nevěstou Krista. Jenže lidi svou zlobou vykonali rozluku. To je nejhlubší téma J-ovy řeči.
J nás nachází všechny takto rozvedené a jedině on má moc nás opět přivést k Bohu zpět. To je další důvod, proč nemůžeme být v těchto věcech soudci.
J sám na sobě ukazuje toto spojení Boha a jeho nehodného lidu. Putuje do Jeruzaléma, aby ukázal, že Bůh chce spojit to, co člověk rozloučil. Nemůže se vyhýbat srdci Izraele, místu, kde se setkává Bůh a jeho lid, ženich a nevěsta.
J je ženich, který se vydává na smrt, protože člověk se s Bohem rozloučil.
J, tak jako čteme v Genezi, nabízí svým výkladem nový začátek. Nabízí ho všem lidem, kteří věří, že takový začátek možný.