nový rok – PRINCIPY! PRINCIPY! A CO MY? JEŽÍŠ ŘEŠÍ TY SVÉ PRINCIPY A CO MY?

První čtení
Exodus 24:12 – 18

Druhé čtení
Mk 9,2-13


Kázání
Proč J vystoupil na Horu? Není asi náhodou, že tato hora odkazuje na výstup na horu Mojžíše i Eliáše? A oba na hoře získali duchovní posilu, protože zůstali sami.
Sice obklopeni lidmi, ale myšlenkově sami. Když všichni kolem začnou říkat, že kompromis se má udělat a vy stále pro okolí naivně říkáte, že Boží přikázání nejde skloubit s kompromisy.
Že se nejde tak trošku spřátelit – jen na oko s mocí tohoto věku, protože byste porušili svou víru, porušili byste princip, na němž je založeno vaše svědomí, váš vztah s přesahujícím horizontem bytí – s Hospodinem.
A lidé řeknou: no, kvůli vaším principům teď my ostatní musíme trpět. Kvůli tomu, že jsi se Mojžíši rozhodl plahočit tady na té poušti nám mřou děti hladem.
Kvůli tomu Ježíši, že jsi se rozhodl jít cestou kříže teď naše idea revoluce zajde a my pomřeme také!
Kvůli vaším principům – my slušní lidé budeme trpět!
Ty umíš Ježíši poručit větru a dešti a teď nám vykládáš o tom, že musíš trpět.
Tento rozpor tematizoval Václav Havel ve svých hrách, nezapomneutelně ve hře Audience, v níž vyčítá sládek státní mocí stíhanému Vaňkovi, že si Vaněk odmítá smočit prsty – to když odmítne Sládkovi, že by na sebe sám donášel státní bezpečnosti. Protože sládek odmítá tato udání psát – ne snad pro principy, ale neschopnost popsat, čím žije Vaněk.
Sládek ve vrcholné scéně řekne:

SLÁDEK Nepovídej, já vím dobře, co si myslíš! Jenomže ty zřejmě nevíš, že kdybych jim
to neslíbil já, našli by si jinýho, a to by bylo horší, protože by to zaručeně nebyl nikdo
tak férovej jako já! Já jsem totiž rovnej, na rozdíl od jinejch, já už mám prostě takovou
mentalitu – i dnes! A to je tvá jediná klika, jestli to chceš vědět! Lidi jsou totiž velký svině! Velký! Anebo si snad myslíš, že by se tu našel druhej takovej vůl, kterej by ti to
celý takhle vyklopil? Ty máš představy jak malej Jarda! Kde si myslíš, že žiješ!

SLÁDEK Víš ty vůbec, co já tím riskuju, že jsem k tobě tak férovej? Co si na tobě vemu, když to na mě práskneš? Vždyť já se ti tady úplně dávám všanc!

SLÁDEK Prd víš! Tobě je hej! Píšeš si ty svoje hry – koulíš sudy – a všichni ti můžou bejt
ukradený! Co ti vlastně schází? Vždyť oni se tě, člověče, bojej!
VANĚK Nejde o mě – mně to uškodit nemůže – ale jde přece o princip! Já se přece z
principu nemůžu podílet na – Na praxi, s kterou nesouhlasím –

SLÁDEK Hm. Tak nemůžeš. Ty teda nemůžeš. To je výborný! Teď ses teda vybarvil! Teď
ses teda ukázal! A co já? Mě v tom necháš, viď? Na mě se vykašleš! Já můžu bejt svině! Já se v tom bahně můžu
patlat, na mně nezáleží, já jsem jen obyčejnej pivovarskej trouba – ale pán, ten se
podílet nemůže! Já se pošpinit můžu – jen když pán zůstane čistej! Pánovi, tomu jde o
princip! Ale co ostatní, na to už nemyslí! Jen když on je hezkej! Princip je mu milejší než člověk! To jste celí vy!
VANĚK Kdo my?
SLÁDEK No vy! Inteligenti! Páni! To jsou jen samý hladký řečičky, jenomže vy si to můžete dovolit, protože vám se nic nemůže stát, o vás je vždycky zájem, vy si to
vždycky umíte zařídit, vy jste nahoře, i když jste dole, zatímco obyčejnej člověk se tady plahočí a má z toho prd a nikde se nedovolá a každej každej s ním zamete a každej si na něho houkne a život žádnej nemá a nakonec ještě o něm páni řeknou, že nemá principy! Teplej flek ve skladu, to bys ode mě vzal – ale vzít si i kousek toho svinstva, v kterým se musím denně brodit, to už se ti nechce! Vy jste všichni moc chytrý, moc dobře to máte spočítaný, moc dobře se o sebe umíte postarat! Principy! Principy! Bodejť byste si je nechránili, ty svý principy – vám se totiž výborně zhodnotěj, vy si je totiž výborně prodáte, vy si na nich totiž pěkně vyděláte, vás ty principy totiž živěj – ale co já? Já za ně můžu dostat jen napráskáno!
Vy máte vždycky šanci – ale jakou šanci mám já? O mě se žádnej nepostará, mě se žádnej nebojí, o mně žádnej nenapíše, mně žádnej nepomůže, o mě se nikdo nezajímá,
já jsem tak dobrej na to, abych dělal hnůj, z kterýho ty vaše principy porostou, sháněl vytopený místnosti pro vaše hrdinství a sklízel za to nakonec jen posměch! Ty se
jednou vrátíš mezi ty svý herečky – budeš se tam na ně vytahovat, že jsi koulel sudy – budeš hrdina – ale co já? Kam já se můžu vrátit? Kdo si mě všimne? Kdo mý činy
ocení? Co já mám ze života? Co mě čeká? Co?


Já si myslím, že pod podobnou palbou byl Mojžíš, když vedl lidi do sucha a pouště – kvůli principům, pod touto palbou musel být Eliáš, když ohrožoval svou existencí slušné lidi – kteří tak trochu museli udělat kompromis, aby se na ně Jezábel ošklivě nepodívala, pod touto palbou byl J, když zranil srdce svých učedníků svým oznámením, že je Mesiáš, který bude trpět. Kvůli principům. Kvůli neviditelnému Bohu.
Principy!
Kvůli principům se lidé musí namočit a přinést oběť. A při tom by si tak rádi zažili lepší život! Vždyť na něj máme právo!
Podle Mojžíše, Eliáše, Ježíše na lepší život – ale s kompromisy právo nemáme.
Mojžíš ani Eliáš, ani J ze svých principů neustoupili.
Byli osamoceni, nepochopeni, byli vyvrženi, od svých blízkých. Vzpomeňmě na vztahy J a jeho vlastní rodiny. Vlastní rodina ho chtěla zašít do chládku, učinit ony kompromisy, aby J-e uchránila před smrtí.
Můžeme se jim divit?
Ten, kdo přináši takovou oběť, vždy tragicky zasáhne i své okolí.
Někdo může říct: obětoval se J. My nemusíme.
Není to pravda.
J na mnoha místech řekl, že ho v spolunesení oběti máme následovat, pokud se do takové situace – vyžadující oběť dostaneme.
Možná právě tento nárok všechny kolem něj šokoval. Před několika chvílemi J řekl – četli jsme ta slova minule:
kdo nenese kříž, není mne hoden.
Nebo z Janova evangelia:
Jan 15:13  Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Jan 3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
J je zcela osamocený, protože se vydal na cestu oběti. A tu se jim proměnil před očima a jeho šaty byly oslnivě bílé. V té bělosti a čistotě je utrpení a také to, že je utrpení, které má smysl. Utrpení těch, kteří bojují za utlačované, kteří bojují za nespravedlivě odsouzené, těch, kteří se solidarizují s tichými a plačícími.
J-ovy šaty nasáknou krví, ale Bůh ho navzdory tomuto světu přijme, v Boží slávě zářivě zbělají bělostí, kterou na zemi nedovede nikdo napodobit.

V tom krátkém vidění zářící bělosti jsou o tom pochybující učedníci, a také pochybující čtenáři evangelia ujištěni. Cesta kříže – ta děsivá cesta, o které ještě před chvílí Ježíš mluvil, a o které apoštol Petr nechtěl nic slyšet, tato cesta má budoucnost.

J-ova věc je i věcí Mojžíše a Eliáše. Lidi J-e sice odmítli, ale Bůh mu na pomoc sesílá své svědky, aby ho podpořili. Evangelium, Zákon a Proroci, tvoří společně jednotu. Ježíš nestojí proti Mojžíšovi. Evangelium není protikladem ani náhradou Zákona.

Marek 8:27 Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?"
28  Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků."
I lidé, kteří odmítají J-ovu cestu oběti nějak tuší, že J je na jedné lodi s Eliášem a proroky.
Že mu pomáhají ti, kteří po sobě zanechali dobré ovoce. Kteří v tomto smyslu pro lidstvo udělali nejvíc.
Lidi to nějak podvědomě tuší a proto J-e s nimi zaměňují.
I my to nějak tušíme, i my ale často zůstáváme obklopeni jakoby mlhou a zmatkem.
Podobně jako Petr, který se s tím, co viděl nedovedl vyrovnat. I my, když se setkáme s tím, co přesahuje naše představy o světě, propadáme zmatku.
S realitou Boží potom nakládáme podle vlastních představ a pohodlnosti přijmout nárok oběti.
A tak si z toho raději udělaláme svatý obrázek, zakonzervujeme si ten vjem a neustále se k tomu vracíme jako k nějaké náboženské droze.
Takhle si to chtěl zakonzervovat Petr, když zmateně mluvil o tom, že si tam všichni udělají stany.
Anebo - možná si už zase chystal nějakou řeč o tom, že zavolají andělská vojska a potáhnou na velekněze, kolaboranty a Římany.
Petr myslel pragmaticko-politicky.
J ale kladl před pragmatickou politiku principy, ideje.
Místo odpovědi zaznívá z nebe Hlas, který jim přikazuje poslouchat J-e.
Petrovo uvažování v tomto hlase zanikne. Z nebe zazní věta, která nám neumožňuje vykroutit se. Ta věta znamená: kdo chce poslouchat Boha, ať poslouchá tohoto jeho Syna (Linden).
Jestliže chceme pochopit něco z toho, co je vůle Boží, pak musíme chtě nechtě naslouchat tomu bláznivému snílku a hazardéru a na životě nelpícímu J-ovi. Pokud chceme jít cestou Boží, máme následovat J-e – tozn: nést kříž, jít cestou oběti, jít cestou, která ale končí v Božím přijetí a naplnění života.
Učedníci jsou z toho šokovaní.

Nakonec začne J mluvit o zmrtvýchvstání a zakáže jim cokoli z toho dnešního výjevu říci – dokud nevstane z mrtvých.
To už je moc. Příliš hádanek, příliš zvratů v jejich následování.
Tolik toho viděli, tolik nepochopili.
Pochopili aspoň to, že zvěst o Ježíšovi jako Synu Božím nemůže být jinak pochopena – jedině až ve světle kříže?
Postupně se bude odhalovat, co znamená říci a vyznat, že J je mesiášem.
Protože význam slova mesiáš rozmetá představy lidí o mesiášovi, které si udělali, aby vyhověli svým touhám a zálibám a slabostem.
A navíc, kdo chce, ví přece, že už proroci slibovali, že mesiáš bude trpící mesiáš.
Z reakce Petra, Jakuba a Jana se dozvídáme, že opět příliš nepochopili. Jejich dohadování o zmrtvýchvstání se podobá hledání chlebů v lodi, na níž byl J.
Když sami nechápou, nemohou o J-ovi zvěstovat.

Učedníci nejsou schopni číst z posledních událostí. J odpovídá ironicky... Vy si myslíte, že Eliáš přijde a obnoví všecko?
Vždyť už přišel. Eliáš už přišel a učinili mu, co chtěli.
Zde máme jeden z dokladů, že J naprosto záměrně nemluví o apokalyptických výjevech, ale komentuje to, co se stalo. Komentuje politickou situaci.
Herodes zlikvidoval Jana Křtitele. Jan Křtitel trpěl a stejně tak bude trpět on sám. Cesta Jana Křtitele je i jeho cestou.
Takto čte J SZ a podle něj chápe i nynější události.
Je na nás, jestli na toto čtení zákona přistoupíme taky, nebo budeme zaslepeně hledět do budoucnosti s nadějí, že přijdou nějaké armády andělů a svatých a napraví tento svět. Při takovém čtení a výkladu se nám ale stane, že zapomeneme na vlastní úkol teď a tady. Jako se to stalo učedníkům.
Pro samé civění do budoucnosti a do nebe, zapomněli na J-e tady na zemi a na jeho viditelná znamení.
Úkol, který sám J po svých učednících žádá. Abychom byli jako on, abychom se nebáli lidí jako se nebál on, abychom uzdravovali, pomáhali, dělili se, měli lásku. A mnoho dalšího.
Přeji nám všem ostrý zrak a sluch do nového roku :)