Bohatí mají dveře otevřené skoro všude

Kazatel 12:8-14; Mk 10,17-31

Kázání

V minulých týdnech jsme se dostali k vyprávění, které popisuje, jak se J-ovi učedníci nechtěli smířit s tím, že někdo jiný vyhání démony ve jménu J-ově. Viděli jsme tak vznik církevní nenávisti vůči lidem z jiné křesťanské církve, z jiného sboru...

J za to učedníky přísně kárá a říká, že takto berou lidem naději.

A že je lepší přijít o oko nebo ruku, než tatko brát naději.

Podle velmi barvitého podobenství tušíme, že v J-ových očích je to jeden z vůbec nejhorších hříchů, kterých se věřící může dopouštět. Brát naději druhým. Ve jménu vlastní pýchy.

Mk pokračuje vyprávění o J-ově nekompromisním postoji vůči farizeům a zákonictví, které rozmělňuje Boží zákony – ve jménu zákona. Záludnou otázku, jestli je možný rozvod – J vrací ke kořenům a mluví o stvoření a původním poslání člověka.

J ve svých řečech neustále krouží kolem základního cíle lidského života, který je ukryt v Bohu, v samotném stvoření. J říká: buďte jako děti, když se přete o prvenství. Buďte jako děti, když uvažujete nad tím, jestli někdo smí vyhánět démony mým jménem – i když ho osobně neznáte. Pak nebudete závidět. Nebudete se nenávidět.

Buďte jako děti, když chcete vejít do Božího království. To jsou obrysy dnešního příběhu.

A tu před ním padá na kolena jeden člověk a touží znát od J-e to nejpodstatnější.

Jsou lidé, kteří celý život utíkají před otázkou, co je to skutečně nezbytné, nepostradatelné, co je to, co má poslední závažnost v lidském životě. Místo, aby se vystavili této zneklidňující otázce, raději se bezpečně obalí svými dočasnostmi, vystaví si z nich hradbu a uvnitř této hradby čekají na smrt.

Tento muž se přímo trápil a hlodal tou otázkou – co dělat? Co je to opravdu podstatné, opravdu nepostradatelné, to život dávající?

Kdyby nalezl konečný pokoj a jistotu v dodržování jednotlivých přikázání, nemusel by se už dále ptát. Ale on se ptal.

„Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě.“

Na co se ptá?

Na nesmrtelnost?

Život věčný, to není pojem značící kolik (let) – kvantitu - , ale jak - kvalitatu. Je to, v kontrastu k našemu současnému lidskému přežívání, život plný, nezkřivený, radostný.....

Věčnost tohoto života není časová nekonečnost, ale podíl na tom, který je Věčný, na základu všeho bytí. Podíl na věčném životě. Tady nejde o nesmrtelnost. V Bibli nejde o nesmrtelnost, ale o podíl, kraličtí mají – dědictví.

Jaký je náš podíl na věčném životě?

Možná je důležité nejprve se zeptat:

Jaký je v této chvíli podíl J-ův na Bohu?

J se nezastavuje

Ježíš vyráží na další cestu. Tak jako vždy, nespouští kotvu, nezabydluje se na žádném místě. Před ním je Betanie, Jeruzalém, Olivová hora a Bůh Otec. Před Ježíšem je kříž, hrob a vzkříšení – život věčný. Tam jde, ničím předběžným se už nenechá zastavit a zdržet. To jediné nezbytné je před jeho očima.

Narozdíl od J-e se ten člověk nedokáže vydat na cestu.

Má mnoho, co ho přivazuje k místu, na kterém stojí. Mnoho majetku, nebo snad mnoho jiných předposledních věcí.

Touží po skutečném životě, touží po tom jediném nezbytném, ale doma na něj čeká hromada věcí: bohatství, sexu, moci, filosofie, ctností, prestiže a kdoví čeho ještě.  

J tomu člověku odpovídá zvláštně – otázkou, proč by měl být sám J dobrý? Dobrý je jedině Bůh.

J jinými slovy říká: Čeho se bojíš? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Bůh je a je dobrý. Kéž ti toto poznání přinese vysvobození z veškeré nejistoty a úzkosti.

Ale ten člověk má pocit, že už pro to udělal všechno. To podstatné nemůže najít ani koupit. Ani za své peníze dokonce ani za své ctnosti. Co mu jen brání v cestě k Bohu?

Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" (Mar 10:21 CEP)

Bůh je a je dobrý. Je-li toto středem tvého života, nemusíš mít strach, nemusíš lpět na všem, co stahuje do strachu. Jde o to, abys nalezl útočiště v Bohu, tvým pokladem bude On.

To je podstata žalmu 23 – Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

Bůh tě podrží, i když na tebe budou útočit ty nejhorší bouře. Potom budeš jako dítě, které může odložit všechny své hračky, ze kterých už vyrostlo.

V J-ově odpovědi také zaznívá nota, která možná není patrná na první pohled:

Mar 8:34 Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

J vyráží na další cestu – k Jeruzalému. Není náhodou, že v tomto duchu pochopil následování i apoštol Pavel, když napsal:

Rom 8:17 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

Apoštol tu spojil motiv dítěte – buďte jako děti, abyste vešli do BK a motiv utrpení. Tyto dvě věci jsou znakem podílu na BK.

On neříká – trpětě a když budete hodně trpět, budete odměněni. On říká: vaše utrpení má smysl. Vy trpíte nezaslouženě, jako trpěl J. Každý, kdo trpí v jeho jménu – trpí pro spravedlnost, pro odpuštění, pro lásku – pro ty maličké, které svět nenávidí a kteří nemají žádná práva, takový člověk má podíl na věčném životě.

Apoštol Pavel prožil sám na sobě, co znamená že Bůh je a je dobrý.

Když je člověk takto Bohu vydán, už mu nemůže nikdo ublížit. Je svoboden ode všech a proto může být služebníkem všech. Protože Hospodin je opravdu jeho pastýř.

J tomu člověku předal v jedné chvíli veškeré své poznání a veškerou naději.

Přesto - J-ova slova učinila toho člověka smutným.

Smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

V podtextu tady zaznívá podobenství o rozsévači. Semeno rozsévače padlo mezi trní, kde bují světské starosti a vábivá moc majetku (Mk, 4,19).

Mk ukazuje, že dospělý člověk sice také může vejít do BK, ale má to o těžší, než dítě. Je moc veliký. A bohatý člověk to má zase těžší, než chudý: má toho tolik, co ztratit.

Na učedníky z toho padla také beznaděj. Zhrozili se a říkali si: „Kdo může být spasen?“

J řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha.“

J připomíná svým učedníkům, že už nyní jim náleží velká odměna. Vzdali se všeho, vydali se za J-em. Oni se ale zalekli.

Vždyť před bohatým člověkem se otevírají všechny dveře na celém světě! Peníze zmohou tady na světě úplně všechno!

A teď vidí, že dveře do království nebeského zůstávají pro bohatého člověka zavřeny.

Co oni? Když ani ten bohatý nevejde, tak co oni? To je podstata jejich strachu...

Padl na ně strach – když ani tak mocný člověk neuspěl, co teprv oni.

Kdo tedy může být spasen?

Pro každého z nás je téměř nemožné stát se chudým v duchu.

Mk říká: možné to je. Takovou sílu má totiž živé Boží slovo. Základní zvěst evangelia – člověk si sám nepomůže.

Vlastní silou kotvy svého života nevytáhneme. Zarezly v našem bohatství a táhnou nás k našim předposledním pokladům. Hospodin ale není nečinný.

On je ten, který snímá pouta uvězněných. Svým slovem láme okovy a přetrhává řetězy, bránící nám v pohybu.

Zvedni se, pojď a následuj mne – říká živý Kristus.

Dnes spolu prožijeme toto pozvání, tuto Boží svobodu při hostině beránkově.