Bilancování a konec?

-->

První čtení

Matouš 6:31  Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32  Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. 33  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. 34  Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Výklad prvního čtení

  Znamená ten text, že nemáme nic dělat, že se to udělá samo?

Ne – Ježíš říká, že se nemáme trápit starostí o zítřek. Naopak máme toho poměrně dost činit. Máme hledat Boží Království. To znamená hledat a naplňovat Boží vůli v tomto světě.

To znamená žít také tak, aby se to líbilo Pánu Bohu.

Jak uvidíme, pro Abraham to hledání BK celoživotní velikou aktivitu. I když už byl velmi starý a síly mu nestačily, postaral se o nalezení nevěsty pro svého syna. Jak uvidíme, byl to zápas o budoucnost, o BK.

Druhé čtení

Gn 24, 1-12

Kázání

Abraham může bilancovat, je na konci života. Podobně i my jsme nyní na konci občanského roku a můžeme bilancovat. Co v tomto roce bylo k dobrému a co ke zlému. Co se vydařilo a co pokazilo.

Můžeme se poučit z toho Abrahamova bilancování. Třeba má moc ten dnešní příběh nás povzbudit.

Co může dát tak starý člověk – jako je Abraham lidem plným síly?

Opravdu, Abraham je stařec pokročilého věku. Dočkal se zaslíbeného syna, ale Sára již zemřela. Také získal symbolický malinký kousíček zaslíbené země do svého vlastnictví – totiž hrobové místo.

Abraham je na konci cesty, Izák po nich zůstane sám. Bude si vůbec umět poradit? Jak předá Boží zaslíbení svému synu, když je sám? To jsou pochybnosti, které slyšíme mezi řádky v tomto příběhu.

A tak se při tom bilancování Abraham odhodlává ještě na jeden úkol, který je před ním. Kdyby si Izák vzal ženu  z kenaanského lidu, pak by možná sešel z cesty jako Lot.

Sňatek tehdy zařizovali rodiče, tak se jen těžko dovedeme do té situace vžít.

Abraham myslí především na víru, na BK a z této perspektivy také uvažuje o budoucnosti. Izák musí mít takovou manželku, která pochopí, proč Abraham kdysi vyšel z rodného domu. Manželku, která bude ochotná vyjít se svým manželem do neznáma – stejně jako to udělala kdysi Sára.

Abraham ví, že když jsou na tento veliký úkol dva, tak ho zvládnou.

Proto si Izák nesmí vzít za manželku ženu kananejskou, protože ta vyznává jiné hodnoty. Není to otázka rasy nebo národnosti, ale víry.

Tyto oddíly bývají vždy velmi těžké na vysvětlení. Hned si člověk vybaví: evangelíci – neberte si katoličky – a naopak.

To je ale povrchní čtení.

Nejde o vnější rozdíly, ale o vnitřní rozdíly.

Izák musí mít ženu, která mu bude oporou a bude mu rozumět.

Když to převedu na osobní rovinu – je to jako bych si já vybral ženu, která bude chtít od života každý rok jezdit na luxusní dovolenou, bude chtít mít velkou vilu a drahá auta.

Taková dívka mi řekne: no – líbíš se mi sice, ale musel bys dělat jiné povolání, staň se třeba podnikatelem nebo právníkem, nebo uhlobaronem -  jako farář budeš mít holej zadek.

Rozdíl není tedy mezi tím, jestli Izák získá němku nebo romku nebo katoličku, ale jestli ta žena bude chtít s ním sdílet nepohodlí života víry – putování k zaslíbené zemi, život tak nějak rozpřažen mezi minulostí a budoucností. Abraham nebyl tady na zemi tak nějak nikde doma.

Nebyl zaměřen jako Lot, který toužil po trvalém místě ve městě..

Jeho zaslíbená země je stejně přesahující jako BK pro nás. Tak trochu v činech už tady na zemi a tak trochu v budoucnosti.

Jestliže si Izáku najdeš ženu, která vyznává jiné hodnoty, až přijde krize, vypluje to na povrch a ty zjistíš, že rozpory mezi vámi jsou příliš veliké.

Veškerou námahu pak vynaložíš jenom na to, abyste vydrželi vůbec vedle sebe.

A o to přeci v životě nejde.

Stařec Abraham se snaží odkázat moudrost, že manželství nespočívá jenom na lásce, ale na víře. I když to často ze začátku vypadá, že láska je to první, časem se ukazuje, že onu lásku nakonec určuje víra.

Když každý z těch dvou věří něčemu jinému, nakonec se ani neshodnou, co je pro ně tou láskou a co je pro ně důležité.

To všechno možná táhne Abrahamovi hlavou. Nemá již sil, aby vyšel hledat ženu pro Izáka sám, a tak posílá služebníka.

Opět se zde tedy opakuje slovo VYJDI. Vyjdi ze své rodné země. Vyjdi do země Mória. Vyjdi – nyní říká ne Hospodin, ale Abraham. Vyjdi a přiveď z mé země a mého rodiště ženu pro Izáka.

Abraham se už tolik naučil z víry, že si troufne takto vyslat svého služebníka. Vyjdi – neříká už Hospodin, ale Abraham.

Abraham se spoléhá na Boží vedení. Na to, že vše dopadne dobře, i když je celý ten podnik dost šílený. Co když ta žena nebude chtít jít, co potom? Zasévá mu do mysli jeho služebník...

A tak se jedná opět o velikou zkoušku. Co když je to celé špatně? Co když si Abraham všechno to své putování k za Božím hlasem vymyslel?

Neměl by se vrátit do reality?

Je vůbec nějaký začátek a konec? Je nějaký cíl, který nám Bůh připravil?

To jsou velké otázky a velké pochybnosti, které si spolu s Abrahamem klademe také... Zejm., když bilancujeme a díváme se zpět. Mělo to smysl?

A tak Abrahamův služebník říká: jestli je to celé špatně, tak aspoň odvedu tvého syna Izáka do země, odkud jsi vyšel.

Nevíme, co si Abraham myslel. Možná to bylo tak, že sesbíral poslední zbytky své víry a vykřikl: chraň se tam mého syna zavést!

O víře někdy pochybuji, nejsem si příliš jistý, ale zpátky – to nepřipadá v úvahu.

To je ještě horší věc, než kdyby si Izák vzal za manželku kananejku. Když se člověk špatně ožení/vdá – jsou z toho problémy. Ale pořád je to lepší situace, než kdyby člověk o svou víru úplně přišel. To by pro Izáka znamenal návrat do rodné Abrahamovy země. Proto Abraham dvakrát opakuje: Chraň se tam mého syna zavést!

Špatné manželství tedy není taková tragédie, jako návrat zpět. Ten by symbolicky znamenal konec víry v Hospodina.

Abraham je opět na jakési pomyslné hranici, na tenkém ostří nože. Možná si vybavil slova připomínající žalm: co se rmoutíš duše má, proč jsi ve mně neklidná? Doufej v Hospodina! A nezapomeň na žádný z jeho dobrých činů.

Když nás přepadne veliký smutek a pocit, že naše cesta neměla smysl, nebo že příliš selháváme, pak pomůže, když si takto vzpomeneme na Hospodinovy činy, na jeho zaslíbení.

Abraham si vzpomněl, že Bůh ho vyvedl z rodné země mluvil k němu a přísahal mu, že dá zaslíbenou zemi jeho potomstvu, tento Bůh pošle před tebou svého posla – říká – věří - Abraham.

Abraham už zakusil, že se ve společenství Hospodinově nemusí bát budoucnosti. Už s ním přece něco zažil. Vzpomněl si na to, a z toho opět vzrostla jeho odvaha.

Abraham vypočítává svému služebníku (i sobě to připomíná) trojí požehnání: Hospodin ho vyvedl, mluvil k němu, a přísahal mu.

Tento Hospodin bude s tebou, a tak budeš nakonec moci přivést ženu pro mého syna.

Abraham věří, že to dobře dopadne, že Bůh bude jednat. Podstatné ale také je, že musí také jednat člověk. Nestačí jen si ve víře něco přát a bude nám to dáno.

Abraham vždy na své pouti prochází duchovním zápasem. Jedná.

Služebník je vybaven na cestu, odchází do té země.

Na tom dnešním příběhu je zvláštní, jak jedná člověk a jedná i Bůh. A tak nemůžeme přesně říci, co přesně činí Bůh a co člověk.

Možná na to rozumem nikdy nepřijdeme, ale co si můžeme zapamatovat – pro člověka je nejdůležitější zůstávat v kontaktu s Hospodinem. Dotazovat se na jeho vůli, mluvit s ním. Na příkladu Lotově jsme viděli, že člověk, který zapomene děkovat, zapomene se na Boží vůli dotazovat, ztrácí smysl života, upadá do zoufalství. To se stalo Lotovi.

Co tedy z toho dnešní příběhu vyvodit pro nás?

I když je člověk na konci cesty, stále může být příkladem svému okolí. Abraham svedl dobrý boj víry i v takto pokročilém věku. Abraham překonal pochybnosti a zůstal duchovní autoritou pro svého služebníka i pro svého syna.

Při narození JK jsme vzpomněli, že duchovní moudrost není vázaná na věk – mladičká Marie přijala Boží slovo s velikou pokorou, kdežto Sára se Božímu zaslíbení smála. Zápas víry se odehrává v každém věku. Abraham zůstává duchem mladý, stále Hospodina očekává a podle toho jedná.

A tak Abraham i ve svém pozdním věku myslí na budoucnost – na BK. Ví, že i když sám zemře, Boží dílo bude pokračovat. To není samozřejmé... To je výzva a evangelium dnešního textu – pro nás dnes. Na konec roku 2012.

Abraham se nemusí bát smrti, protože vidí dál. Narozdíl od nevěřícího, má Abraham výhled víry. Abraham věří, že všechna naše námaha, všechno trápení, i stáří a umírání je součástí větší cesty, která člověka přesahuje.

Abraham se upíná k BK a tak má sílu vést dál svůj boj víry. A je to úspěšný zápas.

Abraham – i když už byl sám – bez Sáry – se cítil být součástí většího společenství, větší rodiny. Do ní patřil i jeho služebník, kterému Abraham předal svou odvahu víry.

A tak se můžeme i my navzájem nést a podporovat na této cestě a v Abrahamovské dobré víře – že Bůh bude s námi – smíme vykročit do nového občanského roku.

Můžeme spolu se služebníkem Abrahama prosit:

Genesis 24:12  A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň to milosrdenství.