První čtení
Mt 1, 18- 2, 3
Druhé čtení
ž 72
Kázání
Tento žalm se čítává o
vánocích. Předpovídá totiž příchod Mesiáše a popisuje způsob jeho vlády.
Popisuje dobu adventní –
tedy očekávání druhého příchodu Krista, popisuje dobu vánoční – příchod pravého
Mesiáše na tuto zemi – a popisuje i výhled do věčnosti.
Tématem žalmu je způsob vlády
zaslíbeného krále – Mesiáše.
Abychom pochopili – jak
provokativní je tento žalm, je dobré nejprve se zaměřit na skutečné –krále,
které mohli lidé vidět a pociťovat dopady jejich vlády – totiž Heroda Velkého staršího
– toho, kterého známe z výjevu vraždění neviňátek – i jeho syna, toho
Heroda Antipu, který nechal popravit Jana Křtitele... A nechal nakonec popravit
Ježíše.
Jaké měl Herodes
vlastnosti?
Byl to mimořádně schopný
politik. Kdyby byl dnes v politice, jistě by měl našlápnuto na vysoké
funkce ve státě.
Byl to inteligentní a
schopný člověk. Dovedl úspěšně vyjednávat s přáteli i nepřáteli, dovedl se
vypořádat velice razantním a úspěšným způsobem s opozicí.
Dokonce to byl člověk,
který podporoval blahobyt, za jeho vlády stoupala životní úroveň
v Izraeli.
Kdybychom jeho působení
převedli do dnešní doby, v jeho programu bychom nalezli slib zvyšování životní
úrovně.
Stačilo být loajální,
stačilo spolu s jeho vládou ohrazovat se proti nebezpečným skupinám lidí
žijících na okraji společnosti. K nim také patřili zélóti, nebo nepohodlní
farizeové.
Herodes dokonce četl
Bibli, nechával si z Bible předčítat po nocích od největších mystiků své doby. Dovedl
být štědrý.
Poslouchal svou manželku.
Bál se jí.
Poslouchal římského
císaře Tiberia, bál se ho, snažil se zavděčit Kaligulovi (bál se ho), aby od
něj vymohl plnohodnotný královský titul, vyšší, než tzv. tetrarcha, kralicky:
čtvrťák.
Bál se Jana Křtitele, ale
manželky se bál víc, tak Jana nechal popravit. Bál se povstání lidu, bál se
hněvu císaře, bál se mocných velekněží a tak se zbavil Ježíše, kterého se bál
taky. Co kdyby ho ti všichni jmenovaní připravili o vládu?
Tak jedná politik,
kterého mají všichni na očích.
Bojí se, že přijde o svou moc. Moc ovládat
druhé lidi, moc nad jejich životy.
Jak moc se forma vlády
změnila do dnešních dob?
Nad tím můžeme meditovat.
I dnes na konci roku 2012, když si připomínáme narození Mesiáše, Ježíše Krista .
I dnes nás chce tento Meisášský král provokovat. Provokovat i ty, kteří mají
v rukou moc.
Jaký má být král? Jaká má
být jeho vláda podle tohoto žalmu?
Žalm 72 vyjmenovává znaky
pravé vlády naprosto jednoznačně:
Žalmista prosí, aby Bůh dal králi požehnanou vládu. Patří k ní spravedlnost, spočívající zvláště v ochraně chudých a utiskovaných.
Žalmista
vyhlašuje zaslíbení a jistotu, že Boží zákon bude platit. Bez ohledu na
bezcitné jednání králů typu Heroda. (To, že Boží zákon platí i v situaci
útlaku víme z evangelií, Ježíš tento zákon potvrzoval na své cestě
Galilejskou zemí i ve svém příchodu do Jeruzaléma).
Král nemá právo rozhodnout podle své vůle, ale být podřízen Bohu.
Žalmista mluví nejprve o králově spravedlnosti (1—7) a teprve pak o
královské moci (8—11); nakonec se znovu vrací k jeho spravedlnosti (12—15).
Předpokladem této vlády je tedy přímá závislost na Boží vládě. Na této
poddanosti Bohu závisí i víra a život všeho lidu, neboť králova vláda je
obrazem Božího kralování.
Tak to vnímali ti, kteří pochopili, že
vyvolený král je Ježíš a ne Herodes. Na Ježíšovi závisí život a ne na Herodovi.
Herodes stoupal k moci po mrtvých, Ježíš naopak po své cestě do Jeruzaléma
uzdravoval a dával život.
Spravedlivý král vede lid
k Bohu, nespravedlivý do chaosu. Tak to stojí v žalmu.
Králova spravedlnost se poznává podle toho,
zda se dostává práva i těm nejubožejším Členům pospolitosti. Právě na této spravedlnosti je založena
jistota, bezpečí a pokoj všech (sr Př 12,28 14,34 16,12).
Starověký žalmista věděl,
že úroveň společnosti se nepozná podle úspěšných, ale podle neúspěšných. Slovo
„ubožák“ se objevuje v žalmu 72 až nepříjemně často. Až nás to tahá za
uši.
Ano, člověk nerad slyší o
těch, kteří v očích ostatních prohrávají.
Pokud nějaký panovník
vyhlašoval, jak je spravedlivý a jak se mají lidi za jeho vlády dobře, vždy tu
je žalm 72, aby nám připomenul, že kvalita vlády se pozná podle vztahu vlády
k poníženým a ubohým.
Toto platilo před pěti
tisíci lety a platí to i dnes.
Hodnotíme stav
společnosti ve vztahu k jiným zemím v Evropě? Dobře, ať se poměřujeme
stavem našich neziskových organizací, stavem zdravotnictví, způsobem – jak se
chováme k nezaměstnaným, jak se chováme k rozvedeným ženám
s dětmi, jak se chováme k umírajícím. A ať se nepoměřujeme počty,
jaký je průměrný plat – na nějž většina běžných lidí stejně nikdy nedosáhne.
Naopak, stav společnosti
a vlády se pozná podle toho, jak se chováme k utečencům, kteří přišli
žádat naši zemi o azyl.
Vždyť i Ježíš byl ten, který
neměl kde hlavu složit.
Neúspěšní, nespravedlivě
stíhaní, nepohodlní chudí, nemocní a odvržení se mohli v tomto žalmu
doslechnout, jaký má být opravdový král – a jeho vláda. A že přijde a že se
jich zastane. A ti všichni očekávali narození JK. Ti všichni u něj nalezli a
nacházejí oporu a povzbuzení.
Kdo trpí, kdo je ubohý a
všelijak zkoušený a trápený, kdo je nemocný, najednou se smí nadechnout, když
slyší, že Bůh přišel právě kvůli němu.
Protože opravdový král, který mezi nás přišel
září jako slunce a měsíc na nebi, a Bůh zaslibuje, že na zemi a jeho vládě
nebude konce.
Proto se nemusíme bát posledního soudu, druhý
příchod tohoto krále znamená konečné vysvobození z utrpení.
Spravedlivý král je jako déšť, na němž závisí
obživa a život lidu. Pod takovou vládou žije člověk jako kvetoucí rostlina.
Žalm spojuje víru v příchod tohoto krále s
vírou v konečné vítězství dobra nad zlem. Král bude panovat od moře k moři, to znamená, že jeho říše
bude bez konce.
Nakonec se Mesiáši podřídí všechny národy. Ne proto,
že by byl despotický jako Herodes, ale proto, že přináší tolik vytouženou
spravedlnost a milost.
Jedním z vrcholů
žalmu je verš 14.
Rozmach královské moci a bohatství není chápán
jako odměna za spravedlivou vládu. Moc je králi svěřena proto, aby jí použil ve
prospěch těch, kteří jsou bezmocní a trpí útlakem a bezprávím. Králem je proto,
aby nedovolil prolévat jejich nevinnou krev.
Mesiáš si bude cenit
krve ponížených více než vlastní, ba navíc svým vlastním životem vykoupí utištěné (sr Mt 26,28].
Čteme tu, že král pravdy a spravedlnosti je
ten, který se nebojí nasadit kvůli poníženým, těm, kteří jsou na dně. Který je
ochoten se obětovat pro trpící.
Závěr žalmu nás vrací k Hospodinu: Všechna chvála náleží
samému Hospodinu, který jako jediný mocný
Bůh je schopen konat podivuhodné činy i v budoucnosti — nejen ty, o nichž se v
žalmech zpívá. Lidé už nebudou vzdychat pod útlakem nespravedlivých vládců,
ani toužit po změně na trůnu a nebudou naříkat pro nedostatek Božího požehnání.
Příchod Mesiáše, krále
poslaného od Hospodina tedy mění postavení od této chvíle všech vládců a
způsobu vlády ve světě.
Každý může nahlédnout
způsob vlády Heroda a římských císařů a vůbec politické elity jejich doby,
mohli se rozhodnout, jaký způsob života chtějí následovat a koho poslouchat... Jestli se chtějí odevzdat císaři nebo Bohu. Co
je císařovo dejte císaři, co je Boží, dejte Bohu, říká Ježíš. A lidé mohli
slyšet: sami sebe přece máme odevzdat Bohu. Herodes nad námi nemá skutečnou
moc. Ani císař. Tak tomu věřili křesťané od počátku a k této víře se jsme
zváni i my.
Ježíš přišel jako pravý
král a přesto jako král nevypadal. Narodil se do chudé rodiny, nenosil honosná
roucha, nestýkal se s vyvolenými, ale obklopoval se prostými lidmi. Chodil
tam, kde bylo smutno, léčil, dával naději. Nebudoval si kariéru, nebyl úspěšný.
Krále podle titulů a šatů
přiváděl k úzkosti, báli se ho.
Lidé pod tíhou vlády
Heroda se mohli nadechnout. Mohli poznat, že Veliký Herodes se bojí. Bojí se
mladičké a rodem bezvýznamné Marie. Bojí se jí i jejího syna. Bojí se
následovníků jejího Syna. Protože ti se nebojí těch, kteří usilují o ovládnutí
těla.
Žalmista nás povzbuzuje,
abychom nacházeli dílo Boží v tomto světě a abychom následovali jeho
pomazaného. Abychom se učili od jeho způsobu vlády. A jeho vládu následovali. Pak
s námi bude veliká síla.
Žalmista nás povzbuzuje,
abychom nehledali útočiště u těch, kteří maří
tělo, ale duši zahubit nemohou.
(Mt 10, 28A nebojte se
těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou;)
Abychom se dovedli ozvat
na obhajobu trpících, abychom je bránili, tak jak to dělal náš Pán.
Abychom zůstali věrní Kristu,
když nás někdo bude vyzývat, abychom podporovali jenom ty úspěšné.
Žalmista nás povzbuzuje k
věrnosti, i v případě, že nám bude svěřena nějaký typ moci. Abychom
nenadržovali jenom těm úspěšným.
Žalmista nás povzbuzuje k
věrnosti, když nám někdo bude pochlebovat, že jako církev patříme k elitě
národa.
Abychom si dovedli vzpomenout
na Mesiáše, který se neopentlil žádnými tituly, ale zůstal věrný tomu, kdo jej
na zem seslal.
Modlitba
Pane, ty víš, jak jsme chudí. Máme jen svou bídu a dluhy.
Úzkost a nemoci.
Přesto často saháme po moci způsobem, který zotročuje
druhé.
Prosíme, abychom my lidé dovedli následovat tvůj příklad,
abychom zmírňovali utrpení, kterého je tolik.
Prosíme, ať máme odvahu šířit zvěst o králi JK jehož
narození dnes oslavujeme.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat