Smůla!! zase v nápravném zařízení!! Za dobrý skutek po právu potrestán!!!

První čtení
Matouš 14: 1-12

  
Druhé čtení
Gn 40


Kázání
Jak je to s Josefovými sny? Už se plní?
Josef nelitoval sám sebe, nelitoval své situace, nenadával druhým lidem, dokonce neodsuzoval Pána Boha, že dopustil, aby ho vlastní bratři chtěli zabít, dopustil, aby se dostal do Egypta jako otrok. A dopustil, aby byl Potifarem povýšen a dopustil, aby byl také ponížen – aby se dostal do nápravného zařízení.
A vlastně to bylo štěstí, protože za cizoložství byl trest smrti.
Smůla střídá štěstí v životě Josefově tak rychle, že se chudák ani nestihne dostat do deprese anebo do křepčivé radosti a štěstí.
Střídá se to tak rychle, jak to někdy u lidí bývá. Jednou jsi šťastný, a za chvíli se ti něco stane a už máš smůlu a jsi na dně.
Vypadá to, že Josef se s tím vším střídáním ran osudu dovedl vypořádat.
Podobně jako jeho otec Jákob i Josef zažil ve všech utrpeních, které ho potkaly, blízkost Hospodinovu. Dozvídáme se, že dokonce i v tom kriminále byl Hospodin s Josefem. Byl s ním v dobách štěstí i v dobách neštěstí. Tak to vnímal sám Josef.
To je důležitá informace i pro nás, když si zoufáme nad zlou situací (když nás žehnou např. k soudu vlastní příbuzní, nebo dostaneme nemoc) nebo když kvůli radosti zapomeneme, že jsme na světě zázrakem.
Hospodin je stále s Josefem. I ve štěstí i ve zmaru.
Ponížení Josefa bylo opět velmi kruté. Dostal se do díry, kam možná vůbec ani slunce nezasvítí. Josef se nezhroutil, věřil, že je s ním Hospodin a že to není vina Hospodina, že tak skončil – i když Hospodin všechno dopouští. (Hospodin dopustil, že Kain zabil Abele, a přesto to nebyla Boží vina, ale lidská vina).
Žalmy 144:3  Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?
Luk 12:7 Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. 

Vyplatilo se Josefovi odmítnout Potifarovu manželku? Ano vyplatilo, Josef díky tomu málem přišel o hlavu, skončil znovu v jámě. Sloužit Hospodinu – tedy dodržovat jeho slovo – se vyplatí. Ale velice často za cenu trápení. Toho si je vědom Ježíš, když své následovníky vyzývá k nesení kříže a neslibuje jim, že se v tomto životě budou mít dobře. Kdo chce v životě mít z víry hned hmotný užitek, pro toho člověka není cesta Josefa i Krista srozumitelná a musí ji nějak ohýbat a přizpůsobovat.
Na světě jsou důležitější věci, než úspěch nebo pohodlí nebo zajímavý zážitek s vášnivou ženou. Josefovi to došlo.
Ano - Josef měl smůlu, že byl hezký, ale jeho štěstí bylo, že se spolehl na Hospodina a odvážil se kroku víry – tedy odmítnutí té ženy. Musel vědět, že mu hrozí smrt, přece jen byl otrok a byl tak majetkem a loutkou v rukou mocných.
Josef už nevěří v sebe, ale věří v Hospodina a tak překonává strach.
Nebojí se mocné manželky mocného Potifara, nebojí se kriminálu. Stejně jako se jednou o mnoho staletí později nebude bát kriminálu a smrti popravou Jan Křtitel. Stát si za svým před mocnými tohoto věku je výsada bláznů. Výsada bláznů, výsada snílků, výsada těch, kdo se bojí Boha, a tak si vybudují val proti strachu z mocných.
Žalmy 56:12  v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?

Situace Josefa je v kriminále zoufalá. Nemá skoro žádnou naději, že se někdy dostane na svobodu. Že přežije.
Josef přesto svůj zápas nevzdává. Tak jako tento zápas díky němu nevzdávalo mnoho lidí v podobných situacích, kdy nad nimi nespravedlnost vítězila a drtila je.
Jednou bude líp a my se na to musíme připravit.
Josef neztrácel naději.
Nevíme, jak dlouho Josef trpěl v temnotách egyptského kriminálu. Jednou v tom nekonečnu stejných dní se tam také objevili královský číšník a královský pekař. A zase uplynulo bezčasí stejných dní a tu bezčasovost přetnul podivný zážitek obou vězňů. Josef jim posluhoval a tak poznal, že se ti dva špatně vyspali.
Měli sny, které volají po výkladu a tak si stěžují, že nemají nikoho, kdo by jim ty sny správně vyložil.
Josef se zamyslí a tu se mu propojí vlastní prožitek a napadne ho zvláštní myšlenka. Vykládat sny – není to nakonec věc Boží? Je to věc Boží a není to věc Josefa – vždyť Josef není Bůh...
Josef mohl na Boha zanevřít, mohl se ulitovat k smrti, když ho vlastní bratři odsoudili k smrti... Ale on vzpomínal na sen, že je Božím požehnaným – že je povolán k tomu, aby byl k požehnání, aby byl druhým lidem požehnaným.
Jednou se tento sen plně projeví v Ježíši Kristu. Něco z toho snu už chápal i Josef, když se skrze něj dobře druhým dařilo.
Kde se objevil, získával si důvěru. Ne z vyčůranosti, ale prostě tak – že se chtěl ke druhým chovat spravedlivě, protože to tak chtěl Bůh. Protože své srdce zavěsil na Hospodina.
Josef došel ke zvláštnímu těžko předatelnému poznání o Pánu Bohu. Přese všechny hrůzy, které prožil – zakoušel Boží přítomnost.
Dalo by se to popsat třeba takto: nic – ani život ani smrt, nás nemůže odloučit od toho jediného, na čem záleží – a i když my nic už nechápeme, Bůh zná vysvětlení.
A tak si Josef dodal odvahy a nechal ty dva, aby mu vyprávěli své sny.

Josef poznal, že třetího dne se bude rozhodovat o životě a smrti. A stalo se tak, třetího dne měl farao narozeniny, číšníka povýšil, pekaře setnul.
Příběh nám neříká, proč byl jeden popraven, druhý povýšen. Možná proto, že na všech dvorech mocných to chodí podobně. Jeden den jsi povýšen, druhý den ti setnou hlavu.
Jeden den jsi skoro císařem a druhý den sedíš ve vyšetřovací vazbě.
V bibli se slaví dvoje narozeniny. Farao a Herodes. Církevní otec Origenes proto odvodil, že podle Bible slaví narozeniny jen lotři a tak nabádal věřící, aby neslavili své narozeniny.

Celý ten příběh končí pro Josefa zase smutně. Číšník na Josefa zapomněl. Bible nám tak připomíná důležitou věc: když někdo na druhého zapomene, koná vůči němu nespravedlnost. Zapomeneme na bratry a sestry, kterým se daří špatně, a tím je odsoudíme.
Podle Bible se naopak začne dít záchrana, když si Bůh na člověka rozpomene.
Když si člověk vzpomene, že tu je Bůh, také má sílu konat něco, co má smysl. Třeba si vzpomene, že v neděli je dobré jít do kostela. A tam se dozví něco o sobě, co už třeba dávno zapomněl…
Zapomenout na bratra, dělat, že bratr není - je Kainovské jednání. Co je mi po něm.
Co je povýšenému číšníku po někom ve vězení? Proč by si vzpomínal na něco, na co je potřeba rychle zapomenout a udělat tlustou čáru za minulostí? Proč myslet na nepříjemnou minulost, když je tu povedená přítomnost? A víte, jak to na dvoře mocných chodí.... Kdyby číšník faraonovi připomněl tu nepříjemnou, choulostivou věc s kriminálem, mohl by tam sám zase skončit. Ne, Josefa faraonovi určitě připomínat nebude.
Číšník na Josefa zapomněl (nic pro něj neudělal – takže je vedlejší, jestli ho Josef strašil jako zlé svědomí ve snech) a Josef zůstal dál v tom bezčasí věznice. Měl smůlu, že pomohl sobeckému člověku?
Měl Ježíš smůlu, že pomáhal nevděčným lidem?

Modlitba
Děkujeme ti Pane, že jsou kolem nás lidé, kteří nezapomínají. Děkujeme ti za příběhy o naději, které nutí i nás k pohybu z vlastní pohodlnosti. Vytrhují nás ze zapomnění a dávají sílu k uzdravení, k činům lásky.
Děkujeme ti, že jsme si směli připomenout dílo JK, který šel cestou oběti a sebevydání. Děkujeme ti, že si smíme připomínat, že ty jsi ho třetího dne přivedl k sobě domů a posadil po své pravici.
Děkujeme, že tam nahoře na trůnu nesedí despota jako farao nebo Herodes, který neví nic o nouzi malých lidí.
Děkujeme ti za to, že na trůnu máme přítele, jenž na nás pamatuje.
Amen.