Jaký má smysl modlitba, když nejde o naší vůli, představy a chtění?

První čtení

1 Samuelova 2:1 -10

Ta modlitba vyjadřuje sílu, kterou dává naděje. Posmívali se jí, že nemůže mít děti, ona byla zoufalá.

Kněz Elí jí řekl: Bůh ti dá, zač jsi ho prosila. Narodil se jí potom Samuel, který se stal slavným prorokem.

Čteme tu o zápase Chany, modlitba je její oslavou Hospodina, oslavou naděje...

Takovou oslavu může dokonce člověk zpívat i ve chvíli, kdy to vypadá, že všechno špatně skončí. Stejně jako si v dobách zlých můžeme vyprávět příběhy s dobrým koncem. Taková modlitba nám dá sílu vydržet.

Druhé čtení

Lukáš 22,31-53

Kázání

Minule jsme četli o zápase Izraele s Amálekem, o zápase, který se týká každé doby, každého člověka, který jde cestou víry. Ježíš zápasil s pokušitelem na poušti a teď zápasí o budoucnost.

Proč vlastně Ježíš neuprchl? Proč nešel dál, do Judska? Tam by se snadno ztratil, tak jako mnoho jiných, kteří tam hledali útočiště už před ním.

Možná se Ježíš ptal sám sebe... Byla to Ježíšova víra, která ho dovedla až sem. Nedovedla ho k palácům plným zlata, nedovedla ho k spokojenému životu, ale dovedla ho až sem. Do míst, kde ho přátelé zrazují a kde se přibližují kruhy plné nepřátel.

Na Ježíšově vůli nezáleží tolik jako na vůli Boží. To si Ježíš v Getsemane uvědomuje jako nikdy před tím. Vyslovuje to nahlas a máme to slyšet i my.

Možná to je základní kámen víry. Ježíš si nepřál nic víc, než aby lidé navzdory všem svým úzkostem spoléhali na Hospodina. Kdyby to teď vzdal, znemožnil by to, co sám kázal.

On potí krev, on bojuje s vlastním strachem, on bojuje o novou naději, že cesta Syna, poslušného otci, má v tomto světě, kde lidé milují víc temnotu, než světlo - smysl - i když je to cesta kříže.

Co dělají učedníci? Modlí se za svého mistra? Jak mu pomáhají? Učedníci tento Ježíšův zápas prospí. Ten spánek je nepochopitelný, a čím víc je nám nepochopitelný, tím víc se týká nás. Čím víc si říkáme, že my bychom nespali, tím víc si musíme dávat pozor na vlastní netečnost. Je to stejná úměra jako s třískou v oku. Čím větší trám v našem vlastním oku, tím drobnější třísku v oku druhého hledáme a jsme pobouřeni, když ji najdeme.

Lukáš 6:41  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

Ježíš je sám, je v prní linii.

Když sledujeme scénu Ježíšova nočního modlitebního boje - sledujeme ji z odstupu. Sami krev na tom bojišti nepotíme. Jeho zápas nám navíc přehluší vítězství na konci evangelia. Nedovedeme se vžít do situace, kdy nebylo rozhodnuto.

Velikonoční postní čas nám to má připomenout. Budoucnost Ježíšovy cesty se jevila nejen ztracená, ale i beze smyslu.

Proto máme o to pozorněji naslouchat Ježíšovu varování: dejte si pozor, abyste nesklouzli do pokušení, do léčky.

Každý náš zápas je totiž této povahy. Nevíme, jak to dopadne.

Víme, že Ježíšův zápas vedl k cíli, k Bohu. Toto svědectví, tato víra a naděje má sílu povzbuzovat i nás v našich zápasech. Ale my sami ještě nejsme na konci cesty. A cíl cesty je věcí naší víry. Stejně jako byl cíl věcí víry samotného Ježíše. Neměl žádný vědecký důkaz, že jeho cesta skončí vzkříšením.

Satan na začátku Ježíšovy cesty říká, aby seskočil ze skály, že je přece vyvolený, tak se mu nemůže nic stát. Bylo to přece pokušení.

Proto ani my si nesmíme myslet, že Ježíš proplul životem jako Boží vyvolený a věděl na jisto, že se mu nic nestane. Kdyby tak proplul – znamenalo by to, že Satan zvítězil.

Ježíš si nebyl jistý, jestli jeho cesta je opravdu ta správná. Měl víru. Kdyby měl vědeckou jistotu, nepotil by v Getsemane krev.

Ježíš je v siutaci, kterou by leckdo vzdal. Jidáš ho zradil, učedníci spí, nepřátelé si pro něj již jdou.

Má taková cesta smysl? To je zápas v Getsemane. Nic není jisté... Jen to, že se zvyšuje tíha osamocení a nepochopení.

Co dělat v takové chvíli marnosti?

Ježíš se snaží spolehnout na Hospodina, který – slovem žalmu: sedí na výšinách a do hlubiny vidí, na Boha, který pozvedá nuzného z prachu a vytahuje z kalu ubožáka.

Ježíš neví jak se to stane, ale doufá, že tento boj má nějaké smysluplné vyústění.

Postní období nás může dále inspirovat, abychom přemýšleli, co vlastně znamená šťastný konec. Je šťastný konec něco víc, než smysluplný konec, než konec, který je v Božích rukou? I když jsme si to tak na začátku nepředstavovali?

Ať si sám Ježíš představoval cokoli, svou budoucnost vložil do Božích rukou:

Hospodin nás rozsápal, on nás také zhojí,

zranil nás, a zase obváže.

Obživí nás po dvou dnech,

třetího dne nás vzkřísí

a my budeme živi před jeho obličejem.

Oz 6,1-2

Proto bychom se měli zarazit, když nám někdo bude barvitě líčit, jak to bude vypadat po smrti a jak barevný ten ráj bude.

K víře patří odvaha nechat tyto věci Pánu Bohu a jeho představivosti.

Lukáš 22:42  "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň."

Ne naše představy, ne naše vůle, ne to co my chceme, ale tvá vůle Hospodine se staň. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Ano, můžeme prosit o cokoli, ale každá modlitba by měla končit: ne má – ale tvá vůle se staň...

Učedníci si budoucnost představovali po svém. To je příklad prirozeného lidství, máme to taky v sobě...

K našim představám patří barvité líčení budoucnosti, přesně jak je to v evangeliu:

Ježíš řekl, že ho někdo z nich zradí, oni se dohadovali, kdo z nich to asi bude a hned potom Lukáš 22:24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.

A potom se Petr snaží překřičet vlastní nejistotu. Lukáš 22:33 Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."

Tato jistota je ve zvláštním kontrastu k poslední večeři, kde si nebyl nikdo jist sám sebou. Tam se ještě učedníci ptali sami sebe - jsem to snad já, kdo zradí?

Když je lidem uvnitř úzko, snaží se navenek působit silně.

To je obraz Ježíšových učedníků.

Proti tomuto jednání učedníků staví Ježíš svou víru. Ježíš učedníkům ukazuje jiného Boha. Boha Otce, který s otevřenou náručí vítá zbloudilého syna. Boha Otce, který má jinou vůli, než je vůle synů a dcer člověka.

J se modlí, na těle mu hrůzou vyvstává pot, kane na zem jako krůpěje krve.

ne má vůle - ale tvá staň se.

• Ne, jak mi diktuje můj strach - ale k čemu vedou tvé spásné záměry.
• Ne jak velí vychytralost nebo přizpůsobivost - ale jak chce tvoje vysvobozující pravda.
• Ne, abych z tohoto pekla utekl někam do nebe, ale aby bylo “jako v nebi, tak i na zemi.”

Zasáhne Bůh nějakým zázrakem? Vždyť je to Boží Syn?

Ano, stane se zázrak, zjevuje se anděl z nebe a dodává mu síly.

Ale zase to není podle lidských představ. V lidové zbožnosti se setkáváme s představou andělů, kteří nás chrání před neštěstím třeba tak, že způsobí zázrak a taška ze střechy spadne místo na naši hlavu těsně vedle.

V dnešním příběhu se chová anděl jinak.

Toto není anděl, který chrání před úrazem a umetá cestičku - ale přichází, aby Ježíšovi dosvědčil, že ten osamělý noční zápas v nebi sledují - s napětím - i porozuměním.

J nechce být mučedníkem, tak jak to známe z dnešní doby, kdy mnoho zfanatizovaných lidí koná teroristické útoky. J je z dnešního pohledu vlastně pacifista, který nechce umřít. Přeje si, aby ho jeho kalich minul. Na druhou stranu chce zůstat věrný svému poslání.

Věří, že jeho poslání souvisí s dílem, které koná Bůh. A chce, aby ho v tomto duchu podporovali i jeho přátelé. Aby bděli s ním. Nejenom tuto noc, ale po všechny dny, protože přeci nevíme, kdy bude třeba evangelium hájit. Hájit tím, že budeme držet pravdu a milosrdenství třeba proti vojskům nějakého lidského poloboha.

Musíme tedy bdít.

Lukáš 21:36  Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."

Bděte, abyste neupadli do pokušení.

Evangelista nám vzkazuje: tam, kde nebdíš - a nezápasíš o porozumění cestě Ježíše - tam se pak míjíš i s Bohem Otcem.

• Tvůj spánek znamená, že vlastně od Pána Boha nechceš, aby se ti stával vzpruhou a nadějí ve zkouškách - ale aby se ti ty zkoušky jakoby zázrakem vyhnuly.
• Tvůj spánek znamená, že neprosíš o rozpoznání najít v pravé slovo v pravý čas - ale spíš aby tě nebylo vidět, když přizvukuješ tomu, co zrovna říká většina.
• Tvůj spánek znamená, že neprosíš Otce, aby ti dal moudrost a odvahu věrně následovat Ježíše - a hledat a nalézat, kudy vede jeho cesta v dnešních úskalích, zákeřnostech a svodech - ale jenom prosíš o protekci nejvyššího šéfa.

K J-ově cestě patří zápas.

I k následování Ježíše patří zápas.

Zápas není tady na zemi definitivně vybojován nikdy. Bůh nesestoupí s armádou andělů, aby J-e uchránili před bolestí kříže, neuhladí mu cestičku, kříž nakonec nebude jen jako a smrt nebude jen jako. To by byla cesta ďábelská, protože přesně to nabízel Ježíšovi na začátku Satan.

I nyní si J může vybrat. Stejně tak si vybíráme svou cestu i my.

Lukáš 22:42  "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň."

Ježíš v modlitbě vyznává, že Bůh nedal člověku svobodu k tomu, aby vedla ke svévolnému jednání.

Jaké je evangelium dnešního příběhu?

Ježíšova svoboda a se neopírala o strach ze smrti, o pochybnosti a úzkost, ale hledala svou pevnou půdu v Bohu. Ježíšova svoboda byla založena na víře.

A v tomto Ježíšově rozhodnutí se jeho spasitelské poslání naplnilo.

Evangelista nám vzkazuje: Boží království není přelud. Boží vůle se naplní, protože se naplnila v Kristu.

Hospodine,

neponechal jsi nás samotné a náš svět v propasti hříchu. Ve svém Synu jsi sestoupil k nám, vzal jsi na sebe naši lidskost, všechnu naši úzkost, bolesti a viny. Tvá láska narazila tvrdě na lidskou nenávist. Tvé milosrdenství a odpuštění narazilo tvrdě na nemilosrdnost hříšného člověka. Přesto jsi pronesl všechny naše naděje cestou kříže. Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Amen