První čtení
Izajáš 1: 10-20
Lidé konají náboženské obřady, přeneseně
řečeno – líbají Boha, ale nechovají se vůči sobě navzájem dobře.
Je to podobně jako když Jidáš políbil J-e,
aby ho udal.
Na venek to vypadá, že lidi Boha znají, ale
svými činy ukazují, že v srdci mají jen sami sebe.
Luk 6:46 Proč mne oslovujete 'Pane, Pane', a nečiníte, co říkám?
Jidášův polibek nám připomene, jak lidé umí navenek
říkat krásné věci, ale když přijde na zkoušky, tak dovedou zradit.
Lid, který Boha ctí slovy, ale skutky mají zlé.
Druhé čtení
Lk 22, 47-53
Kázání
Ježíš vybojoval zápas v Getsemane. Učedníci
spali a jejich spánek se týká i nás.
Spánek nám připomíná, že si z víry děláme
pojistku na snadnější život, že nechceme podstupovat zkoušky. Spíme, protože
nechceme hledat pravé slovo v pravý čas. Raději se schováme. Spánek znamená, že
spíš prosíme o protekci, než o odvahu nalézat kristovskou cestu v dnešním
světě. Dozvěděli jsme se, že k té kristovské Ježíšově cestě zápas neodmyslitelně
patří a vyhýbat se mu znamená poslouchat satanské pokoušení.
A tak by každá naše modlitba měla souznít s
tou Ježíšovou: "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má
nýbrž tvá vůle se staň."
Ježíšova cesta nebyla tak cestou ovládanou
strachem, ale cestou víry v naplnění Jména Božího. Tvá vůle se staň jako v
nebi, tak i na zemi. Ne naše vůle, ale tvá vůle.
Boží království není přelud.
Ježíše dovedla víra v Boha až sem. Do
Getsemane. Ježíš ještě ani nedomluvil a už si pro něj jdou.
S Jidášem přišel zástup ozbrojený meči a
holemi.
To ve jménu víry jdou na něj s meči a holemi.
Víra a pořádek se zase jednou brání se zbraní v ruce. Vždyť jdou proti
bezbožnému.
Lukáš 22:47
a hle, zástup, a vpředu ten, který
se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48
Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
Jidáš je jedním z Dvanácti. Ježíšův
důvěrný přítel. A teď ho vydává těm, kteří usilují o jeho život. J-ova cesta je
pro něj nepřijatelná. Jidáš má vlastní zájmy, které jsou pro něj důležitější,
než J.
Taky zápasíme s představou, co a jak má dělat
Mesiáš. Taky máme své vlastní zájmy.
Jidáš nebyl žádný zlý ateista nebo muslimský
radikál, ale člověk z nejbližšího J-ova okruhu. Působil v samotném středu
církve. Ježíše zrazuje církev, není to naposled.
Jidášova postava nás vrací k poznání, které
vyjadřují učedníci při poslední večeři.
– nejsem snad já ten zrádce? Toto klopýtání
víry předvádí nejenom Jidáš, ale i ostatní. Hned po tom, co se jeden druhého
ptají, kdo z nich Ježíše zradí, protože si nejsou jisti sami sebou - začnou se
přít o to, kdo z nich je největší. Tím si jisti jsou. Jeden z nás tomu bude
šéfovat.
Nemůžeme stavět do role těch, kteří si
oddechli, že nejsou jako Jidáš.
Možnost zrady, nevěrnosti Kristu, popření a
vydání evangelia, je v každém z nás. Nikdo před touto možností není
uchráněn.
Když přemýšlíme nad Jidášovou zradou,
nemůžeme si říci: to by se mě nemohlo stát. Učedníci neví, kdo to udělá, nikdo
si není jistý sám sebou.
Zrada se děje ve zvláštní intimní atmosféře,
Jidáš svého mistra políbí. Mnohokrát se Ježíš dotýká nemocných a tato síla
vlastního nasazení uzdravuje. Najednou je tu polibek, který vede ke smrti.
Věřící dokážou na sebe být až tak krutí.
Lukáš 22:48 Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
Právě takto?
Na venek to vypadá, jako láska, uvnitř
svévole.
Na venek to vypadá, že lidi Boha znají, ale
svými činy dokazují, že ho neznají.
Jidášův polibek je tak ilustrace vztahu mezi
Hospodinem a jeho lidem. Lid, který Boha ctí slovy, ale skutky koná opak.
Není toto jednání vlastní i nám?
Jak často mluvíme o Bohu a přitom jednáme
tak, jakobychom o Bohu nic nikdy neslyšeli.
Co na to říká Bůh, když se k němu takto lidé
chovají?
Izajáš 1:14
Z duše nenávidím vaše slavnosti,
jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. 15 Když
rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc,
neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.
Ježíš je zrazen ale přesto se nemstí.
Ježíš mohl říci: i nejbližší mne zrazují,
nemá to cenu. Jsem na všechno sám.
Posílen zápasem v Getsemane zůstává na cestě
víry, věří, že jeho vztah k Bohu má smysl - i když se na světě dějí takové věci.
I když učedníci spí v letargickém spánku vlastní
pýchy, zmatenosti a touhy všechny životní zkoušky podlézt.
Neřekl - když se ke mě nejbližší chovají
takto - tak to je důkaz, že Bůh není.
Neřekl: osud je příliš krutý, vzdávám to.
Dav přichází pro Ježíše, někdo z lidí kolem
Ježíše tasí meč. Ta scéna je velmi rychlá, nejprve se zeptají, jestli se mají
bít, nepočkají na J-ovu odpověď a hned se uchylují k násilí.
Někteří mají konečně příležitost použít
násilí.
Na jedné straně spánek, na druhé agresivita. Obojí
je špatně. Špatné jednání ve špatný čas.
Tolikrát se křesťané takto rychle rozhodli
bránit Ježíše silou, tolik násilí bylo ve jménu víry spácháno.
Ježíš se neumí bránit sám?
Bůh se neumí bránit?
Potřebuje naše meče?
Kdo si myslí, že ano - ten má velmi podivnou
představu o mesiáši. Je takový člověk vůbec věřící?
J mávání mečem na svou obhajobu odmítá.
Lukáš 22:50
A jeden z nich napadl sluhu
veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51 Ježíš však řekl: "Přestaňte s
tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
Dotkl se ucha zraněného člověka a uzdravil
ho. Jaký je to protiklad: Ježíšova ruka, která uzdravuje, a vzápětí hrubé ruce
těch, kteří se na něho sápou jako na zloděje nebo vraha.
Ježíš velmi rozhodně odmítá násilí páchané na
jeho obranu.
Učedníci tak nenesli vinu za prolitou krev.
Vinen má být jen Ježíš...
Izajáš 53:4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali
jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
Násilí v této chvíli slaví úspěch, zástup
ozbrojený meči a holemi přichází, aby J-e odvedli – a daří se jim to.
Lukáš 22:52
Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho
přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne
vyšli s meči a holemi.
53
Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto
je vaše hodina, vláda tmy."
Na chrámovém nádvoří ho nepřemohli silou
argumentů. Tady, na Olivové hoře, ho přemáhají s holemi a meči.
Kdo by tuto logiku neznal, děje se ve světě
tak často. Když nepomáhají argumenty, sahá se k meči. Takový je člověk.
Proto se naplňují Písma. Izaiášovské
proroctví o utrpení spravedlivého je dobře známou hrou - s novými herci.
Při takovém jednání zavládne tma. Vždy, když
trpí spravedlivý, když je pošlapáváno právo, vládne tma.
Vždy, když je zneužita moc k prosazení
vlastních cílů, vládne tma.
Izajáš 50:5
Panovník Hospodin mi otevřel uši a
já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět.6 Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a
své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a
popliváním. 7 Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen.
Ježíš, který se nebrání, ještě jasněji nasvětluje
tento způsob jednání.
Přesto i v tom prorockém textu zasvítá naděje
pro ty, kteří se rozhodli špatně:
Izajáš 50:10 Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo
jméno.
Zdá se, že vše je ztraceno. Tento čas patří
násilníkům.
Na jedné straně zástup vyzbrojený zbraněmi,
na druhé straně bezbranný J-š, který nechce na svou obranu použít žádného
násilí.
Jaký to má smysl? Jak nám víra může pomoci,
když v tomto světě vítězí násilí a tma? Když mocný utlačuje slabšího a
shromažďuje svá vojska k útoku?
Zatýkaný a souzený J jde před těmi, kteří
jsou nespravedlivě napadáni, zatýkáni a souzeni.
Vzkříšení pak je nadějí pro ty, kteří
uvěřili, že Bůh právě tuto Ježíšovu cestu přijal a povýšil ho nad každé jméno.
Protože tato cesta má smysl, i když je to cesta kříže. Je to ale cesta, která
vede do věčnosti.
Filipským 2:9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno
Vzkříšení se stává světlem právě pro ty,
kteří musí svůj život žít pod vládou tmy.
Prosíme Pane, abychom dovedli krotit
vlastní zlobu a sklony k násilí, když
chceme svoje představy i svou víru prosazovat podle své vůle.
Prosíme, ať naše moudrost roste z
poznání evangelia Božího Království tvého Syna JK.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat