Na čem je založena věrnost následování?

První čtení

Gn, 45, 1-8

Bratři zradili svého bratra Josefa a prodali ho do otroctví. Čekali, že se jim pomstí. Místo toho jim Josef řekl, že je všechny zachránil Bůh pro veliké vysvobození.

Když zradil Petr Ježíše, rozplakal se, když mu došlo co udělal. Ježíš ale za něj prosil, aby se stal posilou pro ostatní, aby setrval ve své víře. Člověk není věrný, Bůh je věrný. Podobně jako kdysi Josef zachránil díky Bohu své bratry, stejně Ježíš zachránil Petra a ostatní, i když se k němu zachovali špatně.

  

Druhé čtení

 Lk 22, 54-62

Kázání

Učedníci si nepředstavovali, že to takhle dopadne. Ježíšovu jednání nerozuměli.

Nebyli schopni s ním sdílet jeho zápas. Snad si podobně jako Jidáš nepředstavovali, že mesiáš se bude takto chovat. Možná se i za něj styděli. Někteří potom se ihned chápali zbraní a divili se, že je Ježíš od užití násilí zrazuje. Chopili se meče přece na jeho obranu a on jim to zakazuje.

Byli přesvědčeni, že ví lépe, co je třeba dělat a bylo jim nepříjemné, že se Ježíš nechal zatknout.

Nakonec se tak nějak vypařili. Snad jim bylo všechno líto. Styděli se, že uvěřili tomu Ježíši Nazaretskému a teď viděli, k jakému konci to směřuje.

Následovat Ježíše, když je obklopen aurou moci je jistě snazší, než následovat Ježíše poníženého. Být na straně vítězů je snazší, než na straně poražených. Učedníci takhle dopadnout nechtěli. Kdyby byl Bůh, nenechal by to tak daleko dojít.

Ježíš zůstal úplně sám. Nejen, že vítězí zlí lidé, ale zradili ho i jeho nejvěrnější. Muselo to vypadat, jako by snad ani Bůh nemohl existovat. Jak by to mohl dopustit, kdyby byl. Muselo to vypadat, že Ježíš udělal něco špatně a teď se ho Bůh zřekl, proklel.

Petr zůstal. Byl přesvědčen, že svého mistra bude následovat kamkoli - i do vězení i na smrt. Dokonce to vyznal i nahlas. Jedna věc je ale být přesvědčen a dokonce to i prohlašovat a druhá věc je - jak se zachovám, až dojde k opravdové zkoušce.

Zkoušky dopadají i na věřící. Naopak věřící má zkoušky v životě těžší, protože je občas v situaci, kdy musí veřejně hájit své přesvědčení a nést za to i důsledky.

Ježíš Petra na zkoušku víry a věrnosti připravil.

Lukáš 22:31  "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. 32  Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím." 33  Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." 34  Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."

Když Ježíše zatkli a odvedli do veleknězova domu, skutečně Petr dostál svému slovu a Ježíše následoval. Byť to bylo zpovzdálí.

Následoval jej jako mesiáše, sám to přece vyznal. Sám si věřil, že na tuto zkoušku má. Jinými slovy Petr vyznal, že zůstane Ježíšovi věrný.

Tobě věřím, tobě zůstanu věrný Pane Ježíši Kriste.

Takový životní postoj Petr vyznává.

Věrnost je nedílnou součástí víry.

Když řekneme: věříme, že Bůh je - tak to není víra, protože tam chybí věrnost. Věrnost nastává ve chvíli, kdy se z víry stává vztah.

 A teď přichází zkouška tohoto vyznání víry a věrnosti. Uprostřed nádvoří udělali oheň, přisedl si k němu i Petr a tu ho poznala jedna ze služebných. Tenhle byl také s ním! Petr se bránil: vůbec ho neznám!

Jenže zakrátko to říká kdosi, koho už nelze odbýt jako nějakou upovídanou služku - a pak znova ještě jeden. A Petr opakovaně zapírá: Neznám - nejsem z jeho učedníků - nepatřím k němu! Nevím, o čem to mluvíte!

Ještě než stačil domluvit, zakokrhal kohout.

Lukáš 22:61  Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát." 62  Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Co se tedy ukázalo oné noci? Ukázalo se, že Petr v této zkoušce neobstál.

Nedokázal na sebe vzít kříž Ježíšova ponížení. Možná se styděl za to, že je jeho mistr tak ponížen. Možná se bál o svůj život. Dříve znal Ježíše jako silného člověka, který umí uzdravovat, který umí strhnout davy. Jako toho, který má moc. Byl na straně vítězného a vítězícího Ježíše.

Styděl se najednou za to, že patří k tomuto posmívanému mistru, který jakoby o všechnu svou moc přišel.

Nechat se přesvědčovat o moci Boží, nechat na sebe působit moc je snadné. Jenže víra má i svou druhou stránku. Být věřící křesťan také znamená jít s kůží na trh, být i tam, kde je mi to nepříjemné a připomenout svou víru - totiž svůj životní postoj i tam, kde není zaručeno, že budu na straně vítězů.

Když někoho obdivuji, mám příjemný pocit, že trocha té jeho slávy, trocha jeho moci dopadá i na mě. Petr se styděl, styděl se za Ježíše i sám za sebe. Proto se neodvážil k němu přiznat.

Petrovo zapření nám připomíná nepříjemnou věc. O své víře mnohdy neradi mluvíme. Zvlášť, když to není pro nás úplně příjemné.

Vždyť mezi slušnými lidmi platí pravidlo: o příjmech a o víře se přeci nemluví, je to osobní věc. Tak proč by se měl Petr veřejně k Ježíšovi hlásit?

Je skutečně vždycky víra soukromou záležitostí?

Mám tváří v tvář nespravedlnosti mlčet, protože je moje životní přesvědčení a nasměrování něco, co má zůstat skryté?

Jsou chvíle, kdy za přiznání ke Kristu nedostanu od okolí pochvalu. Jsou chvíle, kdy se k víře nepřiznám jen proto, abych abych neriskoval. Svou čest, své jméno, svou pověst. Tyto věci staví člověk před Krista. I když je schopen před tím v kostele - v bezpečí - tvrdit, že je Kristu věrný.

Jak ale vidíme, jsou v životě chvíle, zkoušky, kdy má člověk veřejně obhájit to, čemu věří, na čem stojí jeho život. Víra je přeci také věrnost a tedy vztah.

Vždyť Kristovu věc mají nést v tomto světě věrohodní svědci. Ti, kteří nezapřou ani když jim kvůli tomu hrozí posměch, pronásledování, utrpení.

Ježíš řekl:  “Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.”

(Lukáš 9:26)

Přesto si Ježíš vybírá slabé lidi. I my k nim patříme. Proč to musíme v bibli vůbec číst?

Co s takovým poznáním naší slabosti a neschopnosti zůstat věrnými?

Odpověď najdeme v evangeliu. Ježíš Petra ubezpečil, když spolu směřovali do Getsemane:

32  Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."

To je klíč k pochopení vztahu mezi Petrem a Ježíšem, mezi učedníky a jejich Pánem. Tento klíč se tedy dotýká i nás.

Třetího dne se totiž ukázalo, že se Hospodin Ježíše nezřekl. Nezřekl se ani těch, kteří se Ježíše zřekli. Ježíšovo veliké vysvobození stačilo i na nevěru jeho učedníků.

Apoštol tuto věrnost poznal na sobě: 2 Timoteovi 2:13  Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.

Učedníci poznali, že vzkříšený Kristus má moc postavit na nohy i naši nedověru a neschopnost zůstat věrný. Tak se s ním setkává apoštol, tak se s ním smíme setkat i my.

Bůh Ježíše poslal pro veliké vysvobození.

A tak nezvítězila naše zrada a naše prohry, ale zvítězil Bůh pro zachování života. (Gn, 45)

Lk nám zanechal příběh o Petrovi také proto, abychom příliš nespoléhali na svou vlastní vytrvalost nebo schopnosti nebo odhodlání. Petr byl velmi odhodlaný, ale nakonec se ukázalo, že jeho odhodlanost nestačí. Zachránila ho naopak věrnost Ježíšova.

Dnes smíme zaslechnout: ne vaše věrnost, ne vaše skutky - tedy vaše chatrnost - ale moje věrnost vás zachraňuje.

Právě díky této Kristově věrnosti můžeme my - slabí - o něm svědčit a překonávat zkoušky.

Na Petrově slabosti se ukázala věrnost mesiáše Ježíše.

1 Korintským 1:27  ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;

28  neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic.

Teď to vypadá, že nemá smysl se o něco snažit. Jde ale o něco jiného.

Někdo by mohl říci, že se mohu spolehnout na Ježíšovu věrnost a proto jí mohu snadno zneužít. Podobně jak to žádal Satan po Ježíšovi: skoč, jsi přece Syn Boží, nic se ti nemůže stát... Zneužij tu věrnost.

Petr ale nebyl vychytralý a nesnažil se Ježíše podvést. Jeho zápal byl upřímný, stejně tak jeho pláč.

Petr zjistil, že na své horlivosti stavět nemůže. Tato zkušenost dala jeho životu nový rozměr - totiž pokoru. Nakonec právě tato zkouška osobní slabosti dovedla Petra k obrácení, jež mu předpověděl Ježíš. A Petr se pak díky Ježíšovi osvědčil jako důvěryhodný svědek.

Petrova odvaha a věrnost už nevycházela z něho, ale byla zavěšena na věrnosti Kristově.

Naštěstí Petr nepropadl naprosté beznaději ze svého selhání, nešel se oběsit, ale díky Ježíšovi našel sílu k další cestě. Uvěřil, že mu Ježíš může pomoci, i když takto selhal. Uvěřil, že třeba příště obstojí, protože už nebude spoléhat na své vlastní síly, ale na Ježíše.

Děkujeme Pane, že před námi netajíš slabosti svých učedníků. Děkujeme, že nám dáváš poznat svou vysvobozující moc. Prosíme, ať v našich zkouškách obstojíme, ať se tě nezříkáme, když se dostaneme do situací, kde by bylo snadné to udělat.

Amen.