Evangelium - cesta k pokoji a svatému míru???

     

První čtení

Dt 9,7. 23-24

  

Mojžíš Izraeli (před vstupem do zaslíbené země) říká - jen si připomínejte svoji nevěru - třeba jak jste byli chytřejší než Bůh a odmítli jste vstoupit do zaslíbené země!

Druhé čtení

Sk 14, 1-7

Kázání

Když jsem tady naposled kázal (půlka července), připomněli jsme si ze skutků apoštolských kázání apoštola Pavla v Pisidské Antiochii.

Pavel byl vyzván v synagoze, aby řekl slovo povzbuzení. Mluvil nejen k pravověrným věřícím, ale výslovně také k těm – kteří ctí jediného Boha – tím provokoval ty pravověrné.

Evangelium je totiž stejně důležité pro všechny. V kázání Pavel shrnul dějiny spásy jako dějiny vysvobozování z otroctví.

V kázání zaznělo, že člověk neumí unést svobodu a sám si způsobuje nové podoby otroctví.

Bůh to však s člověkem nevzdal a jeho proces záchrany došel naplnění v Ježíši z Nazareta. Skrze něj Bůh lidem zvěstuje odpuštění hříchů, kdo v jeho cestu – cestu nevzhlednou a opovrhovanou – uvěří, ten dojde naplnění, spásy, vysvobození. Lidem se to kázání líbilo a chtěli přijít i další týden. Nicméně pravověrní se později postarali o to, aby byl Pavel i Barnabáš museli utéct, šlo jim o život.

Evangelium přineslo veliké napětí a rozbroj. O napětí jsme četli i dnes.

Ne náhodou se nám může vybavit Ježíšův výrok: Lukáš 12:51  Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!

I události v Ikoniu dosvědčují toto Ježíšovo slovo. Pravověrní i pohané se spojili (jistě v „dobré víře“) do jednoho díla – totiž – apoštoly ztýrat a ukamenovat (sk, 14, 5).

Evangelista nám nezastírá, že ve světě to chodí tak, že když se nechá přijít ke slovu křesťanská zvěst, bohužel tato zvěst nevyvolá pokoj, nevyvolá svatý mír. Nevyvolá všeobecný pokoj ani mír v duši, často vyvolá rozbroj, hádky a nenávist.

Proč se to děje?

Z evangelií poznáváme, že Ježíšovo dílo není nějakou meditační technikou pomáhající k dosažení všeobecného klidu. Opět narážíme na to, jak rozdílně působí evangelium na životy lidí, než třeba východní nauky zaměřující se právě na klid duše.

Apoštol jde s evangeliem do konfliktních situací, ba právě přímo to slovo konflikty vyvolává. Někdo by mohl říct – je to proto, že apoštolové byli fanatici.

Člověk, jehož Ježíšovo slovo zasáhlo, by ale spíše řekl, že je to právě pro to slovo. Evangelium je přece silou, která obrací život na ruby.

Kdo to pochopil a přijal, poznává, jakou zvláštní mocí Ježíšovo dílo působí. Kdo ne, začne se bouřit, začne stavět evangeliu hráze, protože není schopen vydržet přítomnost této moci.

Ať je to jak chce, evangelista Lk nám nezamlčuje, že zvěst evangelia přinášela rozbroje a utrpení.

Evangelista by mohl ty příběhy vylíčit jako reklamu na víru – jako barevné obrázky smějící se šťastné rodiny na pozadí křiklavě modré oblohy.

Jenže Lk se nás nesnaží chlácholit: když budeme brát Ježíšovo slovo vážně, budeme mít na světě radost.

Matouš 24:9  Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.

Narazili jsme na to už víckrát, lidé, kteří se evangeliem nechali přemoci radost skutečně zažili, ale ne ve smyslu úspěchu v tomto světě.

Radost, kterou evangelium působí se spíše odehrává uvnitř srdce.

Jan 16:33  To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Soužení prožíval Pavel s Barnabášem veliké. Vždyť se proti němu postavili pravověrní i pohané.

Dokonce je chtěli zabít.

Když se v Ikoniu mnoho židů i pohanů dalo oslovit apoštolským kázáním a uvěřili, ti pravověrní, kteří neuvěřili, pobouřili pohany, vyvolali nenávist proti křesťanům - takže se nakonec obyvatelstvo rozdělilo.

Pravověrní byli ti věřící, kteří vystavěli proti evangeliu hráz. Stalo se to tak mnohokrát ve vyvoleném lidu.

Tak jsme to četli i v prvním čtení.

Proroci často připomínali, že proti Božímu dílu stojí na prvním místě sám vyvolený národ.

Věřící jsou tedy v bibli často největší překážkou božího království.

Tváří v tvář tomuto poznání si máme i my sami nechat připustit nepříjemnou myšlenku: kde všude my sami Božímu slovu bráníme.

Kolikrát jsme svou samolibostí nebo pýchou nebo důrazem na nepodstatné věci druhé odradili? Kolikrát jsme my sami vytvořili kolem Božího slova těsný krunýř, aby se k jeho osvobodivé moci nemohl dostat někdo „nepovolaný“?

Nakonec – podobně to bylo i s Mistrem Janem Husem. Lidé víry vytvořili kolem Božího slova takový krunýř, že někdo, kdo poukázal na osvobozující moc Božího slova – byl týrán a nakonec odstraněn.

Dnes jsme se dočetli, že - Pavel s Barnabášem se těžkostí nezalekli.

KÁZALI SVOBODNĚ A SMĚLE - tak prolamovali ten odpor – a díky tomuto odváženému konání vanul duch svobody, dála se mocná znamení Kristovy přítomnosti.

- a v této křesťanské svobodě překonali i potupu, urážky a štvavou kampaň, která se proti nim rozpoutala.

Navzdor tomu všemu dlouho ve městě zůstali a kázali - a přežili i hrozbu kamenování a útěk do dalšího města...

Kdybychom si to vyprávění rozdělili - a porovnali, zjistíme, že víc než polovinu zabírá líčení odporu, křivd, pomluv, ústrků. To vše evangelium a jeho svědky doprovází.

Ale vypravěč to podává bez výčitek, bez sebelítosti, bez pocitu křivdy.

To je ten vnitřní pokoj, který navzdory vnějším katastrofám dává člověku sílu a odvahu jít ve světle evangelia dál.

Evangelista nám chce říci:

Když do života vstoupí evangelium - když člověka obdaruje nadějí - zvedne na nohy - postaví na cestu víry - tak se najednou člověk nemusí bát:

Nemusím se už bát vichřic a bouří, které se valí na můj příbytek.

- nemusím se bát, jestli mne budou druzí obdivovat nebo nenávidět.

- rozhodující je totiž věrnost toho, v jehož jménu evangelium přichází. Věrnost toho, který šel cestou kříže, cestou nevzhlednou a těsnou a úzkou.

On nás osvobozuje svobodou, která

 přemáhá všechnu sebelítost, hořkost -  zbabělost i strach

On nás osvobozuje svobodou, která zde koná zvláštní a mocné skutky spasení.

Ten dnešní oddíl končí větou:

Ani tu nepřestávali kázat evangelium.

My si dnes smíme připomenout a uvědomit že zvěstování, oslovování, vyřizování evangelia – to je podstata a zdroj života církve. Smíme si připomenout, že toto vyřizování může přinášet nepokoj a rozbroje a že nás to nemá odradit.

I my jsme se tu sešli – ne proto, že je neděle dopoledne, nebo že je tu kostel. I my jsme se tu sešli, abychom slyšeli evangelium o Boží věrnosti. Sešli jsme se, aby toto evangelium nezůstalo uzavřeno za zdmi našeho kostela, ale aby přerůstalo ven.

Děkujeme ti Pane, za radostnou zvěst o tvé věrnosti.

Děkujeme, že tato radostná zpráva působí v tomto světě, děkujeme ti za tvou záchranu.

Prosíme, abychom dovedli přijímat od tebe dar vysvobození a šířit ho kolem sebe.

AMEN

Poslání

    Římanům 15:3  Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: `Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.´
4  Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.
5  Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,
6  a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.