úterý 5. srpna 2014

Naši předci už nechtěli být bratry divočáka, nicméně dál sídlili na skládkách odpadu z mušlí


Mezi současnými obyvateli Evropy sice převažuje genetická výbava původních mezolitických lovců-sběračů, nicméně jejich způsob života už definitivně vzal za své někdy kolem roku 4000 př. Kr. Jen na vzdáleném severu kontinentu se lov a sběr udržel déle, až asi do roku 1000 př. Kr., kdy byl vystřídán pastevectvím. V regionech mírného pásma platí, že divoši, tančící a zpívající nad hroby v Tévieku a Hoëdiku, byli v Evropě posledními reprezentanty mezolitu.
Mezolitické komunity ve Švédsku a Dánsku, v lokalitách jako Skateholm, Vedbaek, Tybrind Vig a Ertebölle, nakonec zanikly díky novému duchu soutěžiovsti, který přinesla kultura LBK.
(http://en.wikipedia.org/wiki/Linear_Pottery_culture)
Přispěl k tomu i nenápadný odliv žen, které si brali noví zemědělci za manželky, i mladých mužů, kteří pro ně začínali pracovat. Ti, kdo zůstali, už se nepovažovali za bratry jelenů a divočáků, nýbrž také zatoužili po materiálním bohatství, společenské vážnosti a ovládnutí přírody. Sami se toužili stát zemědělci, což také někdy kolem roku 3900 př. Kr. učinili.
Jakožto novopečení zemědělci se od lidí kultury LBK značně lišili. Chovali skot ve velkých stádech, dál stavěli mezolitická obydlí starého typu a dál sídlili na skládkách odpadu z mušlí jako jejich předkové. Jako kompenzaci za chybějící vlastní architektruru obytných stavení si začali budovat ohromné hroby, jimž říkáme dnes dlouhé mohyly - jako by raději stavěli pro mrtvé než pro živé. Inspirací jim zřejmě byly "dlouhé domy" zemědělců kultury LBK. Dlouhé mohyly byly jen pokusem vyrovnat se přistěhovalcům z východu a popřením vlastní mezolitické minulosti.

Steven Mithen, Konec doby ledové, str. 224

Žádné komentáře:

Okomentovat