První čtení
Iz 49,1
Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského;
od nitra mé matky připomínal moje jméno.
6
On dále řekl: "Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout
Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za
světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země."
8
Toto praví Hospodin: "Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den
spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a
zpustošená dědictví vrátil,
9
abys řekl vězňům: »Vyjděte«, těm, kdo jsou v temnotách: »Ukažte se!« Při
cestách se budou pást a na všech holých návrších naleznou pastvu.
10
Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční
žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům
vod.
=================
Hospodin ústy proroka zaslíbil, že pomůže i těm,
kteří žijí za periférií známé země.
Pro různé civilizované národy jsou
ti, kteří žijí na ostrovech pouzí barbaři.
Hospodin má ale radostnou zvěst i
pro ty, kteří žijí na okraji.
Druhé čtení
Sk 28, 1-10
Kázání
Minule jsme prožili s Pavlem bouři
na moři. Směli jsme si uvědomit, že evangelium dává život i na rozbouřeném moři.
Dozvěděli jsme se, že Pavel byl jako
vězeň v pozici toho, kdo nemůže nic ovlivnit, přesto slovo jeho - jako jediného
- mělo život zachraňující moc.
Dozvěděli jsme se, že námořníci byli
podobni osvíceným, kteří viděli záchranu jako první - a přesto právě tito selhali.
Vojáci museli přeseknout lana záchranného člunu, aby byla posádka zachráněna.
Z minulého příběhu tak zaznělo zcela
jasně toto evangelium:
Neplatí už: zachraň se kdo můžeš nebo - bližší košile než
kabát.
Místo toho platí: buďte dobré mysli. Neutíkejte od
ostatních, zůstaňte s nimi.
Kristovu hostinu lásky a pokoje máme
slavit i s těmi, kteří se nám nezdají, i s těmi, kteří k nám třeba připlouvají jako
uprchlíci a trosečníci.
Apoštol Pavel byl trosečník na ostrově
Malta.
Stalo se tam několik událostí, které
bychom mohli nazvat tak, že měl Pavel střídavě smůlu a střídavě štěstí. Tak jak
to v životě bývá. Důležité pro nás je, jak se Pavel v těch situacích choval.
I nám se stávají různé věci - a my
jim většinou máme sklony - přisuzovat moc.
Moře je vyplavilo jako kdysi vyplivla
ryba Jonáše na břeh.
Vypadá to, že mají štěstí. Přivítání
je totiž lidsky vřelé. Lukáš popisuje, že domorodci se k nim chovali mimořádně laskavě.
A tak bychom mohli říci, že měl Pavel štěstí. Mohl se se svými společníky ohřát
u ohně, který pro ně domorodci přichystali.
Ekumenický překlad ale zatají jednu
důležitou informaci. V originále je totiž napsáno, že domorodci jsou barbaři. Tedy
ti, kteří nesdílejí civilizační návyky běžné v antickém řeckém či římském světě.
Ve SZ se za barbary označují ti, kteří útočili na zaslíbenou zemi a usilovali o
vykořenění víry v Hospodina.
Proč je Lukáš takto nazývá?
Možná proto, abychom měli radost,
že apoštola s posádkou nesnědli. Možná proto, abychom si uvědomili - věci jsou složitější
- ne každý barbar se musí chovat tak jak si dopředu myslíme. Vždyť pro nás Evropany
byl barbarem kde kdo. Indiáni v Americe, Asiati, Černoši, vůbec jinak barevní.
Přesto - jakoby Pavla náhle opustilo
štěstí. Do ruky se mu zakousla zmije. Domorodci se bohužel zachovali jak se sluší
na barbary.
Určitě je Pavel vrah.
Když unikl zaslouženému trestu na
moři, spravedlnost ho dostala na souši. Boží mlýny melou pomalu ale jistě.
Ve skutečnosti o Pavlovi nic neví.
Okamžitě ho ale odsoudí.
Jenže Pavel to kousnutí přežil. A
pozor - tu se stal z vraha - rázem bohem.
Pavel nám asi chce dát návod. Pozor
- když se budete takto chovat - někoho hned odsuzovat když budete mít hned jasno
o jeho celém životě - chováte se jako barbaři. Tak se následovníci Krista přece
chovat nesmí.
Však se už Pavlovi - na začátku jeho
misiního působení stalo, že se mu hned klaněli jako bohu a pak ho hned kamenovali,
aby ho zabili.
(Sk 14, 9nn - Pavel zachránil v Lystře
ochrnutého a byl ihned provolán za boha, pak mu chtěli obětovat, nakonec ho chtěli
kamenovat)
My sami k tomu máme taky blízko (je
to lidská přirozenost) - velice často. Aniž bychom do srdce druhého člověka - hned
máme jasno, jestli je někdo vrah a jiný polobůh.
Takové chování a odsuzování je doslova
bulvární. Když si otevřete bulvární noviny, tak se hned dozvíte nějakou šokující
informaci typu: herec xy je lhář. herec xy podvádí manželku. politik xy byl zatčen.
Pavla kousla zmije - máme důkazy -
je to vrah!!!
V dalším čísle: šokující nové odhalení:
Pavel je naživu. Kdo přežije kousnutí jedovatého hada - má božské schopnosti!!!
Politik xy dostal rakovinu - pozor
pozor boží mlýny melou pomalu ale jistě! Šokující odhalení!
(Nebo šíření nenávisti k celým skupinám
lidí - přes emaily. Demagogie je často vydávána za jméno nějakého slavného herce
apod.).
(Pozor - Itálie buduje domobranu,
uprchlíci z afriky z Evropy udělají muslimskou zemi, pozor!)
Tak vypadá bulvár.
Čtenář bulváru nemusí znát okolnosti,
nemusí se zatěžovat širší znalostí - aby mu hned bylo jasno.
A tak se ukázalo, že Malta je sice
ostrov záchrany, spásy, ale lidé na ní jsou stejní jako lidé jinde na světě. K životu
jim stačí povrchnost.
Apoštol Pavel byl z povrchnosti a sudičství vysvobozen.
Choval se jinak, než lidé na ostrově
Malta, choval se jinak, než se chová mnoho z nás... uvěřil totiž Kristu, proto se
nenechal odradit povrchními soudy, ani se
jich nebál.
Pavel se nenechal jednáním domorodců
vyvést k ukvapeným závěrům.
Mohl říci: to jsou ale povrchní lidé,
nestojí mi za řeč. Nebo: urazili mě, jsou všichni zlí, pomstím se jim.
Pavel jednal jinak:
Pavel věřil, že stejně jako námořníkům
na lodi i jim patří svědectví o záchraně. Začal lidi na tom ostrově uzdravovat.
Někdo by mohl do nekonečna přemýšlet
nad tím, jestli má štěstí nebo smůlu, jestli se mu daří líp než sousedu nebo hůř.
Pavlovi se z vnějšího pohledu dařilo stejně špatně jako Ježíšovi. Byl vězněm, mnoho
lidí usilovalo o jeho život.
Pavel mohl být naštvaný na celý svět,
na Pána Boha, na lidi, že jsou tak zlí, kdoví co ještě.
Pavel ale neřešil jestli se mu tolik
zla děje kvůli osudu nebo nějakému prokletí.
Choval se jako člověk, který má svůj
dům postavený na skále. Sice na něj útočí bouře a jedovaté útoky, i zášť lidí -
on má ale radost, že byl Kristem nalezen
a vysvobozen a tak chce tuto radost nést dál.
Pavel neulpívá na štěstí nebo neštěstí,
neulpívá na předsudcích těch domorodců ani na odsudcích. Pavel nelpí na kategorii
- jestli je někdo barbar nebo divný nebo jinak věřící nebo méně civilizovaný. Pavlovi
nevadí, že se potkává s lidmi pověrčivými nebo nemocnými.
Jediné o co mu jde - je předávat dál
zvěst o záchraně. Vždyť Ježíš řekl - jděte kázat všemu stvoření.
Nám se bohužel stává, že zůstaneme
u svých představ a odsudků, nenávidíme, aniž bychom měli skutečný důvod, odsuzujeme
- jenom proto, že někde něco uvidíme a zaslechneme, nemáme dost informací, ale umíme
rychle vše zhodnotit a odsoudit...
Ten dnešní příběh - podobně jako všechny
příběhy o bouřích na moři - nám připomene, že ještě nejsme v ráji. Setkáváme se s lidskou záští,
unáhlenými soudy, dokonce tak reagujeme sami. Podobně jako ti barbaři.
Život křesťana je život na rozbouřeném
moři života, kde to rozhodně na laciné vysvobození nevypadá.
Pavel nám ukazuje, že tu je cesta,
která z tohoto barbarství vyvádí a otevírá oči pro Boží Království.
My se jí můžeme držet.
Můžeme se otevřít naději Kristova
díla, můžeme být druhým lidem na blízku, i když je ostatní nechápou, můžeme nabídnout
pomoc - i když se to od nás nečeká.
Můžeme se pokusit být tak otevření
a svobodní jako Ježíš Kristus, aby každý mohl poznat, že jednáme v jeho jménu. Ne
jako ti, kteří jen nahlas říkají, že jsou Křesťané, ale ti, kteří přijali Krista
do srdce.
Děkujeme Pane, že nám nastavuješ zrcadlo. Naší povrchnosti, ješitnosti, sudičství.
Prosíme, abychom se řídili tvým slovem - a ne pomluvami nebo nějakou ideologií.
Věříme, že ty máš moc překonat každou lidskou zlobu a nenávist.
Žádné komentáře:
Okomentovat