První čtení
Ex 3,
1-12
Druhé čtení
Mt 27,
27-31
Kázání
Posvěť se Jméno tvé.
Co to znamená?
Jaké přesně Jméno a co znamená
posvětit?
Dovedeme na to odpovědět?....
když se nás někdo zeptá, co se vlastně modlíme v naší nejznámější
modlitbě...
V katechismu se píše:
první prosba (posvěť se jméno tvé) bývá nejméně srozumitelná. (takže to až tak nevadí, že to
neumíme vysvětlit, když se nás v hospodě někdo zeptá)..
O Božím jménu se v Bibli mluví, když se chce vyjádřit, že Bůh pro nás
není neznámou, anonymní silou. Dává se nám poznat ve svém slovu. Jen tak víme o
jeho zájmu, věrnosti a pomoci, kterou si ničím nezasloužíme. Boží jméno je
souhrn všeho toho, co o Bohu víme a věříme. Svatost
znamená původně oddělenost a jedinečnost, kterou se Bůh liší od všeho
ostatního. V prosbě o posvěcení Božího jména prosíme, abychom mohli Boha
poznat v jeho skutečné moci a slávě. Abychom věřili a volali
k pravému, živému a skutečnému bohu, a ne k nějakým modlám nebo
vlastním přestavám. Jen pravdivé poznání Boha nám může přinést skutečnou radost
a svobodu. V první prosbě jde tedy o to, aby náš vztah k Bohu byl
čistý a ryzí. Boží jedinečnost (svatost) je v naších srdcích stále něčím
ohrožována. Boží jméno znesvěcujeme svou (často nevědomou) snahou přizpůsobit
si Boha svým zájmům a potřebám. Někdy je to pýcha, v níž se snažíme Boha
obejít, jindy zoufalství, v kterém odmítáme Boží pomoc, protože nevěříme,
že by nám byla něco platná.
Druhý katechismus nás odkazuje na
písně ze svítá. Neskládejte v mocných naději. Posvětit jméno Boží tedy
znamená nevěřit mocným lidem, kteří jsou pyšní a jejich vláda trvá jen chvíli.
Mocné říše a národy jsou jako polní kvítí, vznikají a zanikají, kdežto Vláda JK
není na chvíli, v jeho panství není násilí, stojí při těch, kdo jsou bez
práva. Uvězněným snímá pouta z rukou. To všechno znamená prosit – posvěť
se tvé jméno.
Posvěť se tvé jméno.
V modlitbě egoisty je
napsáno:
Otče můj, který jsi mi doufám po
ruce,
posvěť mi mé plány,
přijď úspěch finanční,
buď vůle má všude, kam se pohnu.
Modlitba Páně nezačíná prosbami o
mé potřeby. Když nás Ježíš učí modlit se k Bohu – neučí nás: Pane já chci.
Pane, já potřebuji. Pane já mám hlad. Pane já mám na to a to nárok. Pane – já
mám tento problém. Pane zařiď, aby mě neobtěžoval tento člověk, který přišel
kdovíodkud, aby mě žádal o pomoc.
Na problémy lidí později přijde
řada v modlitbě Páně. Nejdřív ale to nejdůležitější. Tedy ne mé problémy –
ale tvé jméno buď posvěceno, tvé království ať přijde, tvá vůle ať se děje.
Nejde o zdvořilost. Někdo by si
mohl myslet, že je to obezlička na Pána Boha. Že se mám připlazit se slovy –
služebníček panstvo, klaním se, ať je tvá velebnost vyvýšena, ať je tvá vláda
na věky – ale teď přichází to nejdůležitější, totiž mé skromné prosby... a už
bychom sypali vlastní požadavky a problémy.
To nás Ježíš neučí. Když nás učí,
že máme prosit o Boží jméno a vůli, tak chce říci, že to je skutečně to
nejpodstatnější. Podstatnější, než naše vlastní problémy a prosby a žádosti.
Jakkoli jsme přesvědčeni, že naše
problémy – jsou ty nejdůležitější, protože se přece týkají nás.
Ježíš nás učí nelpění na
vlastních problémech a všeho, co se týká naší bytosti. Ať už těla nebo ducha
nebo duše, nebo jak to chceme nazvat.
V modlitbě, kterou nás Ježíš
naučil - se tedy na začátku modlíme za to nejdůležitější. Otče náš na nebesích
– posvěť se tvé jméno, staň se tvá vůle nejen v nebi, ale i na zemi. My si
sice s mnoha věcmi nevíme rady, ale věříme, že když se stanou prvně tvé
věci – bude to mít dopad i na nás. Tak na nás dopadnou jako mana :)
Vždyť Ježíš řekl: Matouš 6:33
Ale hledejte vy nejprv království
Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno. (a všechno
ostatní vám bude přidáno. (ČEP)
Neřekl – proste nejdřív za sebe a
spravedlnost na vás sama spadne jako nezasloužený dar.
Řekl – hledejte BK a spravedlnost
tak, že se o tyto věci budete ve světě osobně zasazovat.
Ne – že je necháte, ať to za vás
udělá někdo jiný a vy pak budete nadávat, jak se to dělá špatně.
Každý z nás - máme aktivně
tyto věci s prosbou o ně - vyhledávat a ve víře činit.
Nejprve, ať se děje tvé dílo
Bože.
V žalmu se zpívá: ne nás,
ale své jméno oslav.
V modlitbě Páně nejprve - prosíme,
aby se dostalo ke slovu Boží slovo, Boží dílo.
Boží jméno se ve SZ posvěcovalo a
zjevovalo ve vysvobozování Izraele. A jeho provázení do zaslíbené země.
Izraelci už nic dobrého nečekali, jen trpěli jako otroci – a tu se jim přihodil
Bůh. Mojžíše oslovil hlas, Mojžíš uslyšel a poznal, že Bůh se rozhodl svůj lid
vysvobodit.
V síle tohoto evangelia
(zaslíbení) potom Mojžíš vyvede lidi z otroctví. Nakonec Bůh sám provede
tento lid vodami smrti.
Jméno Hospodina tu znamená: cesta
vysvobození z bídy, z otroctví. Hospodin Mojžíšovi vyhlásil, že právě toto
je jeho jméno. Tedy ne – prozřetelnost, osud, dokonce ani stvořitel nebo
všemohoucí...
Ale vysvoboditel, zachránce.
Když tedy prosíme – posvěť se
jméno tvé – prosíme: vejdi tvá vysvobozující moc do našeho obzoru. Dej, abychom
tuto tvou moc rozpoznali a neutíkali před ní. Dej, abychom ji nepřikryli svým
sobectvím nebo pýchou.
Minule jsme si připomněli, jak
lidé nebyli ochotni Ježíše přijímat proto, že právě tuto moc ztělesňoval jako
blízkost Boha k lidem bez rozdílu pošpinění nebo různých hranic, které si
mezi sebe klademe.
Na chování lidí k Ježíšovi je
vidět, že prosit o posvěcení jména mezi lidmi je sice krásné, ale když toto jméno
začne někdo naplňovat, tak naráží na nepochopení – i věřících.
Ježíš svým životem nechával
posvěcovat Jméno. Především způsobem, jak se vztahoval k druhým.
K lidem v sevření, v otroctví, v zubožení.
Ježíšův život je pro nás
nejpřesnějším vyprávěním o Božím jméně. Ježíš se ponížil až k smrti na
kříži. Bůh ho vyvýšil, vzkřísil ho. Vzkříšení je jinými slovy naprostá Boží
solidarita s tímto poníženým.
Učedníci tuto solidaritu
pochopili a přijali jako pokračující program Božího jména. Bůh se přiznal k
tomu, který trpěl – ne k těm, kteří zneužili své postavení. Vzkříšení je program.
Pokračování Božího vysvobození.
Když tedy prosíme, aby se
posvěcovalo Jméno Boží mezi námi, tak toužíme, aby se naplňovala tato zjevená
solidarita s bezmocnými, aby se tento Boží program spásy stával zjevným i
v našem osobním životě.
My – následovníci Ježíšovi
vyslovujeme tuto prosbu jako společenství. Věříme, že jsme ve společenství,
které bylo utvořeno a shromážděno právě tímto konkrétním Jménem. Jménem
vysvobození.
Díky tomu si uvědomujeme, jak
často Boží jméno my sami všelijak překrucujeme, když ho zneužíváme pro vlastní
plány, nebo prostě jen proto, že se nedokážeme dělit.
A tak v té naší modlitbě má
znít: ty Pane víš, kolikrát jsme tvé jméno znesvětili, když jsme třeba
nedokázali být solidární, ale dali jsme se na stranu většiny. Proto prosíme, aby
se tvé jméno posvěcovalo především mezi námi.
Když už pro nic jiného, tak třeba
proto, aby se lidé kolem nás mohli podivit a říct si – ti lidé mají odvahu žít
podle příkladu jejich Boha.
Když už pro nic jiného, tak třeba
proto, aby se neposvěcovala jiná jména, která si v dnešní době nárokují
moc.
Jména lidských programů,
všelijakých vůdců či idejí, které se na povrchu tváří spásonosně, ale ve
skutečnosti přinášejí útlak a smrt.
Nakonec – prosíme přece, aby se
posvětilo Boží jméno, aby ho nepřekřikovalo naše vlastní jméno.
Žádné komentáře:
Okomentovat