Josef porušil zákon a tradici ve jménu milosrdenství a solidarity (kázání podle předlohy Maroše Klačka)

První čtení

Ozeáš 1:2b  Hospodin Ozeášovi řekl: "Jdi, vezmi si nevěstku a ze smilstva měj děti. Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina."

3  On tedy šel a vzal si Gomeru, dceru diblajimskou. Ta otěhotněla a porodila mu syna.

==================

   Proroci zvláštním způsobem zpřítomňovali vztah lidu víry s Hospodinem. Hospodin popisoval ústy proroků pokrytectví lidí jako vztah s nevěrnou ženou.

Je to např. situace, kdy lidé chodí do kostela, na venek se chovají velmi zbožně, ale ve svém srdci Bohu nevěří a spoléhají jen na sebe. Nedávají Božímu slovu ve svém soukromém životě prostor.

Prorok má za úkol svým manželstvím s nevěstkou znázornit, jaké má Bůh trápení s lidmi, kteří ho uctívají.

Ač se to možná zdá nepatřičné, tato prorocká tradice proznívá i evangeliem narození JK.

Druhé čtení

Matouš 1:18  Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.

19  Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

20  Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

21  Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

22  To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:

23  `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.

24  Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.

Kázání

Člověk se často dostává do situace, v níž musí volit. Ptá se: co mám dělat? Jak poznat, jaké rozhodnutí je nejlepší?

Jak poznám, jestli člověk, který nějak popisuje budoucnost (a vyvozuje z toho popisu morální závěry pro současnost) - je pravým prorokem nebo je falešným prorokem a chce na sebe jen strhnout pozornost?

Jak se rozhodovat v době, kdy řada lidí mluví o převratných změnách společnosti?

Josef stál před takovým rozhodnutím.

Vánoční příběh není veselý. Tématem vánoc je krom jiného konflikt dvou lidí. Nevíme, jestli se milovali. Možná ano. V každém případě se dostali do bodu, kterému moderně říkáme rodinná krize nebo započetí rozvodového řízení.

Vánoce začínají traumatem.

Není bez zajímavosti, že i řada odborníků popisuje vánoční svátky jako dobu plnou rodinných konfliktů, dobu traumat. Je tu někdo, kdo se ještě nikdy nepohádal o vánocích?

Jeden můj kolega dělal výzkum mezi středoškoláky, ptal se jich - jak prožívají vánoce a přes 80% z nich odpovědělo, že vánoce znamenají pro jejich rodiny traumatizující zážitek plný hádek a negativních emocí.

O vánocích jsou také případy lidí, kteří si vezmou život. Dolehne na ně jejich samota, pokud např. před tím přišli o blízkého člověka...

Letošní advent i vánoce leckdo z nás prožívá jako trauma, naše společnost se propadla do jakési nesmiřitelné manželské krize.

A nevidíme světlo na konci tunelu. Někteří lidé přirovnávají stav společnosti ke stavu před druhou světovou válkou.

Rodiny jsou rozpolceny, mnohá přátelství se rozpadají. Porušení vztahů prožíváme i zde v našem sboru.

Evangelium začíná manželskou krizí.

Proroci popisovali vztah izraele s Hospodinem jako partnerskou krizi. Je to náhoda?

Biblický vánoční příběh nám ukazuje krizi dvou mladých lidí a může být pro nás vodítkem i v současnosti.

Zkuste si představit, co se Josefovi stalo. Jak by to asi leckdo dnes mohl popsat? Ta, na níž čekám, kterou miluji, s níž chci strávit celý život - je těhotná - ale ne se mnou.

(Těžko si asi řekl: jsem snad jako Ozeáš, který si musel vzít ženu nevěrnou, aby ukázal duchovní stav národa?)

Evangelium charakterizuje Josefa jako spravedlivého muže. To neznamená nějakou charakteristiku - typu - byl to hodný člověk. To znamená, že je to člověk, který dodržuje zákon.

Josef je člověk, který je zvyklý se v době krize řídit biblí. Vidí biblické slovo jako cestu, jak se dostat z krize.

A skutečně - bible poskytuje návod, jak jednat v krizové situaci, do níž se Josef dostal.

Deuteronomium 24:1  Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. 2  Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže.

Žena byla s jiným mužem, tzn. se nesmí vrátit zpět, Deuteronomium 24:4  Tu její první manžel, který ji vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.

Josef se tedy mohl zachovat jako věřící člověk jediným způsobem. Propustit Marii, jinak - pokud ji nepropustí - uvalí vinu nejen na sebe, ale i na Izrael.

Jak se rozhodl Josef?

Rozhodl se podle zákona, protože bral Boží slovo vážně. Propustil Marii, ale - chtěl se zároveň vyhnout ostudě. Rozhodl se propustit ji potají.

Těžko si dovedeme představit jak muselo Josefovi být a jak muselo být Marii. Leckdo by v takové situaci možná uvažoval o ukončení života. O potratu.

Pomáhá jim víra. Pro Josefa je světlem Boží zákon, který jeho situaci popisuje. Co je světlem pro Marii? Víra, která je ovšem „jen“ nadějí.

Dovedeme si představit, co o ní klevetili sousedé?

Její pověst musela být od té doby strašná. Běhna. Nevěstka.

Josef na tom byl pravděpodobně o něco lépe, jsme ve společnosti, kde hrají hlavní roli muži.

Tu do tragického příběhu vstupuje anděl Boží.

20   když ale Josef pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

21  Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

Jinými slovy nám evangelista sděluje, že do tragické situace dvou lidí vstupuje sám Hospodin aby porušil svůj vlastní zákon.

(...)

Podle zákona Mojžíšova se těhotná s jiným v žádném případě nesmí vrátit k tomu prvnímu. Naproti tomu - Boží posel říká - neboj se přijmout Marii.

Josef je vyzván andělem, aby porušil zákon! Viděno pomlouvačnými sousedy: aby si vzal tu běhnu, která otěhotněla kdoví s kým!

Poruš zákon Josefe, nepadne vina na tebe ani na zemi Izraele, ale naopak - co vzejde z vašeho vztahu - zachrání lidi od jejich provinění!

Ať tvé milosrdenství překoná zákon, radí anděl.

Chovej se k Marii milosrdněji, než to přikazuje zákon. Chovej se ke druhým lidem milosrdněji, než přikazuje zákon či tradice. Jednou se tak bude chovat J.

Anděl zve Josefa k zvláštnímu kroku. Má překročit hranice. Hranice zvyku, tradice, hranici zákona. Ježíš - to bude dělat pořád. Překračovat hranice, zvyky, tradice - ve jménu milosrdenství, lásky, solidarity.

To je poselství vánoc. Překročte hranice!

Solidarita, milosrdenství, láska je víc než zákon.

Vytvořte prostor pro Boha, který chce být s námi, (pro Imanuele!)

Neuzavírejte se do strachu a sobectví!

Neuzavírejte se poukazem na to, že jen dodržujete zákony či tradice.

Neschovávejte se za literu zákona, ale hledejte cesty, jak vytvořit prostor pro solidaritu!

Tak vpustíte do svého života životodárnou moc Božího království, které snímá pouta z rukou.

Jak musel Josef  zápasit s tímto snem. Nevíme. Evangelista nám nedává nahlédnout do Josefovy duše.

Musel s ním zápasit jako každý člověk, který čte evangelium a pochopí, že evangelium vede k porušování zaběhaných zvyklostí ve jménu milosrdenství, solidarity a lásky.

Musel s ním zápasit jako každý, kdo se rozhodne překročit hranice a ví, že za to schytá nadávky, urážky, posměch.

Vždyť se postavil proti zákonu, který uznávají a ctí všechny autority, tzn. že - jinými slovy -  Josef se přece náhle staví proti svému národu. Josef ohrožuje národ, protože v Božím zákoně je psáno, že vzít zpět ženu, která otěhotněla s jiným znamená uvalit na Izrael vinu. Ohrožovat druhé lidi svým „naivním, pravdo-láskařským“ přístupem je přece nezodpovědné.

My dnes Josefovu situaci můžeme hodnotit z odstupu. Těžko říci, kdyby to byl náš soused, jestli bychom mu fandili. Někdo by ho považoval za blázna, jiný za člověka, který ohrožuje bezpečnost druhých. Vždyť v zákoně stojí, že kdo přijme těhotnou, uvalí vinu i na ostatní.

My dnes z odstupu víme, že Josef svůj zápas víry vyhrál. Postavil se proti mínění ostatních, přestal si všímat, co tomu řeknou sousedi, i nejbližší rodina.

Přijal k sobě těhotnou, dal naději tomu, co bylo před nimi.

Jak jsme viděli v prvním čtení, proroci líčili milenecký vztah jako vztah lidu víry a Boha. V této tradici pokračuje i evangelista.

Jaký je pro nás závěr? Jaké je evangelium?

Ve jménu solidarity, milosrdenství a lásky překračujme hranice!

Když se budete setkávat s druhým člověkem: otevírejte se tomu, co ten druhý přináší.

Vždyť Josef musel Marii najednou vidět jako úplně novou, cizí osobu. Zjistil, že to není ta stejná Marie, kterou si vyvolil. Najednou to byla těhotná Marie. A kdoví co se s ní ještě stane? Nebude to nebezpečné?

Nemám podlehnout strachu a tlaku okolí a vzdát to? Propustit ji, abych nepošpinil pověst národa?

Josef se rozhodl pro krok víry. Víry, která netvoří ploty a hranice, ale letí nad nimi.

Evangelium nás k této cestě zve jako cestě smysluplné, cestě vedoucí k cíli.

Modlitba:

Děkujeme Pane, že nás vedeš, abychom ve tvém Jménu bořili hranice a ploty. Děkujeme za tvého Syna JK, který přišel, aby jako světlo zaháněl temnotu. Prosíme, abychom se ve svých životech řídili jeho příkladem.

Amen