Co znamená: chléb vezdejší dej nám dnes

První čtení

Exodus 16:1 - 7

Exodus 16:13 - 20

Druhé čtení

Mk 6, 35-44

Kázání

Gruberův katechismus:

Prosba o chléb ukazuje, že hmotné a duchovní potřeby od sebe nelze oddělit. Chléb tu zastupuje všechno, co potřebujeme ke zdravému životu (jídlo, šaty, domov, práce, životní cíl). Slovo vezdejší chápeme ve smyslu přiměřeného množství našich každodenních potřeb (dej nám dnes). Křesťan prosí právě o tolik, kolik potřebuje na den, tj. pro své bezprostřední úkoly. Chudoba i bohatství nás od Boha vzdalují. Kdo věří Bohu, nechce se zajišťovat z vlastních zásob. Věří, že Boží milosrdenství jsou nová každého jitra. Říkáme-li „náš“, znamená to, že naším úkolem je spravedlivě si ho rozdělit. Proto hned další prosba hovoří o lidské vině, která nejčastěji vzniká právě při nespravedlivém dělení životních potřeb a možností.

Katechismus Petra Galluse uvádí mj. tento příběh: jeden bohatý muž zemřel a probudil se v ráji. Bohatě prostřený stůl sliboval opravdu nebeské radovánky. A všechno stálo jenom jeden groš. Onen muž si vzpomněl na své veliké bohatství a zaradoval se. Ale když chtěl zaplatit, zakroutili v ráji hlavou: u nás platí jen ten peníz, který jsi někomu daroval.

Martin Luther říká: Bůh dává denní chléb i bez našich proseb, i lidem zlým; my však v této modlitbě prosíme, aby nám to dal poznat a tak přijímat náš vezdejší chléb s díkučiněním.

Co nazýváme vezdejším či denním chlebem?

Všechno, čeho je třeba tělu i životu, to jest např. pokrm, nápoj, oděv, obuv, příbytek, domov, pole, dobytek, peníze, majetek, zbožného a dobrotivého manžela či manželku, děti, služebnictvo, zbožné, dobrotivé a věrné panovníky, dobrou vládu, dobré počasí, mír, zdraví, kázeň a vychování, čest a úctu, dobré přátele, věrné sousedy apod.

Minulý týden jsme slyšeli, že Boží vůle se má dít tady na zemi. Křesťan je člověk, který dává prostor Boží vůli - aby se mohla na zemi dít - dít tak jak nám ji ukázal JK. Člověk se má u Ježíše naučit, co vlastně Bůh chce, co je jeho vůlí.

Boží dílo v bibli je nerozlučně spjato s vysvobozením. Boží Jméno se zjevuje na této zemi v podobě vysvobozování lidí.

Od teroru i od hladu. Jedno z největších znamení, která Ježíš na zemi vykoná je nasycení hladového zástupu.

Ježíš svou moc projevuje tak, že sytí hladové. Lidští vládcové naopak nechávají lidi vyhladovět - jak se to třeba děje v současné době v Sýrii ve městě Madája pod záštitou prezidenta Asada.

Biblické znamení chleba je vykřičníkem pro různé vládce, kteří své postavení zneužívají pro zotročování druhých.

Prosba o chléb vede křesťany k hledání cest - jak pomoci - těm, kteří jsou zotročováni.

 Překladatelé bible kralické - podobně jako Luther - spojili v prosbě o chléb vezdejší věci duchovní i věci tělesné:

"Chlebem pak míní se to všecko, čehož k zachování duše i těla potřebujeme, jako jest: slovo Boží čisté, kazatelé věrní, svátosti podlé nařízení
Kristova nařízené - pokrm, nápoj, oděv, domové
a příbytkové, vrchnost dobrá, křesťanská, čeládky
věrné a poslušné, časové pohodlní, úrody mírné
a povětří zdravé."

Pro reformátory je svět duchovní, svět v církvi i svět v běžném životě propojen - není svět všední a pak oddělený svět v neděli. Křesťan má bibli nebo slovo kazatele vnášet do běžného života.

Křesťan má mít na paměti celý svůj život i život jiných lidí.

Prosíme za chléb vezdejší. Chléb je znamením toho nejzákladnějšího. Vždyť tam, kde se dělí o chléb, tam se žije dobře.

Když prosíme o chléb vezdejší, máme na mysli i místa, kde chléb není. Kde lidé hladoví třeba proto, že je v jejich zemi válka.

Prosíme o chléb proto, abychom mohli mít na mysli ty, kteří nemají možnost chléb jíst, prosíme proto, abychom hledali cesty, jak přinést druhému člověku naději.

V bibli je chléb symbolem - podobenstvím -  naděje.

Chléb přijímá Abraham od Melchisedecha jako dar. Josefovi bratři v dobách hladu přijímají chléb od Josefa. Izrael přijímá na poušti denní chléb od Hospodina, vyhladovělý zástup přijímá chléb od Ježíše.

O chléb neprosíme proto, abychom se měli lépe, ale proto, že znamení chleba je znamení Boží věrnosti a péče.

Proto, když se sejdeme k jídlu, za chléb společně děkujeme. Krásná židovská modlitba zní: Požehnán jsi Hospodine, ty živíš svět svou milostí, láskou a soucitem, ty dáváš pokrm každému tělu, protože trvalá je tvá láska.

Chléb je znamení Boží věrnosti a péče.

Chléb náš vezdejší. Co znamená vezdejší?

V ekumenickém překladu je napsáno: náš denní chléb dej nám dnes. Pod čarou je uvedeno: zítřejší, tj. chléb budoucího věku.

V prosbě o chléb jde také o to, co přijde zítra a co jako věřící vyhlížíme. Prosíme: dej nám chléb - abychom ani dnes nepřestali vyhlížet zítřek.

Dej nám chléb, abychom nepropadli beznaději, že žádný zítřek už nebude, že tu je nějaký směr, nějaký cíl, kam směřujeme.

Dej nám chléb, abychom nepropadli beznaději, že náš život je jen o nasycení jistot tohoto dnešního dne - a zítra nebude nic.

O chléb k zítřejšímu životu neprosíme proto, abychom se zajistili - jako se snažili Izraelci zajistit manou - a ono jim to začalo páchnout - ale prosíme proto, abychom byli živi z naděje, kterou dává Bůh. Abychom tuto naději nepohřbili s dnešním večerem.

Když se Izraelci dostali na poušť, ztratili jistotu, naději i důvěru, že je Hospodin přivede do zaslíbené země. Vsadili na svůj hlad, na svůj strach o zítřek. Boží věrnost je zajímala míň.

Když potom dostávají manu, aby se naučili tomu, co znamená Boží věrnost - mají obdržet tolik, aby na další cestě dalšího dne nikdo nepadl.

Večer se od Mojžíše dozví, že ráno dostanou chléb - tedy chléb zítřejší.

Dnes slyší kázání o chlebu zítřejším, který dostanou ráno, aby měli sílu na den před nimi.

Dosl. je tam řečeno: dostanete chléb na zítřejší kus cesty. Právě na ten jeden zítřejší den.

Protože jsou na cestě, která má výhled - zemi zaslíbenou.

Budoucí věk. Pavel běží, protože ví, že cíl je před ním, ví, že tento běh má smysl v Bohu.

Chléb vezdejší - chléb budoucího věku nás tedy vede k důvěře, že prosíme o chléb - ne proto, abychom se najedli, ale proto, že jsme na cestě. A že víme, že jsme na cestě, která směřuje k dobrému cíli.

Je to cesta, která má být lemovaná našimi dobrými skutky.

Prosíme tedy o chléb na cestu. Na cestu od otroctví ke svobodě, od sobectví k solidaritě. Na cestu k lásce. Chléb vezdejší znamená chléb k novému vykročení - společně s druhými. Stejně jako neříkáme na začátku modliby Páně: Otče můj, tak neříkáme chléb můj dej mi dnes, abych měl plné břicho.

Chléb náš. Na cestě jsme podobně jako kdysi Izrael - společně s druhými, které nám milující Otec daroval.

Když tedy usedneme k dnešnímu obědu, smíme za to všechno děkovat. Za každodenní naplňování prosby o chléb vezdejší. A od tohoto díkůvzdání bude jen krok ke sdílení s nuznými i k sycení hladovějících. Dokonce i těch, kteří nás nenávidí.

Jak říká apoštol Pavel (cituje nejen Ježíše, ale už i starozákonní knihu přísloví) Římanům 12:20  `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít;

21  Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

(Přísloví 25:21  Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,

22  tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.)

Modliba

Náš Pane, ty jsi sebe sama rozdal, abys nás vysvobodil, abys nám otevřel život v lásce, sdílení, naději. Dej, abychom ti na této cestě zůstali věrní.

Amen