První čtení
David před smrtí děkuje Hospodinu:
1 Paralipomenon 29:10 I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: "Požehnán jsi, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až na věky.
11 Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.
12 Bohatství a sláva pocházejí od tebe, ty panuješ nade vším, máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, vyvýšení a utvrzení všeho je v tvých rukou.
13 Nyní, Bože náš, vzdáváme ti chválu a oslavujeme tvé skvělé jméno.
14 Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou.
O Beránkovi
Zjevení Janovo 5:11 A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů - bylo jich na tisíce a na statisíce;
12 slyšel jsem je mocným hlasem volat: "Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení."
13 A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!"
14 A ty čtyři bytosti řekly: "Amen"; starci padli na kolena a klaněli se.
Druhé čtení
KRAL
Matouš 6:13 I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.
ČEP
Matouš 6:13 A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
Kázání
Slyšeli jsme závěr modlitby Páně v překladu kralickém a překladu ekumenickém. Jistě jste poznali rozdíl.
Gruberův katechismus uvádí: Závěrečná slova neboť tvé jest království... k modlitbě Páně původně nepatřila. Byla jimi však uzavírána většina tehdejších modliteb. Chtějí nás ujistit, že naše modlitby se neopírají o jistotu naší vlastní víry a přesvědčení, ale o Boží moc a zaslíbení. Jsou výrazem naděje, že Bůh naše prosby splní, protože nám to slíbil. Jeho moc je skrytá, ale nezadržitelná. Jeho sláva tichá, ale trvalá. Víra počítá s tím, že i bezbranná láska může být mocná, a dovede rozeznat slávu i v těch nejobyčejnějších věcech a vztazích.
Gallusův katechismus závěr modlitby Páně vůbec nezmiňuje.
Martin Luther závěrečný chvalozpěv také neuvádí.
===========
V ekumenickém překladu chybí právě ta část, kterou jsme zvyklí se modlit: Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.
V ekumenickém překladu jsou tato slova uvedena pouze pod čarou.
Závěr modlitby Páně je totiž uveden jen v některých novějších rukopisech. V těch nejstarších není. Kraličtí neměli k dispozici právě ty starší rukopisy.
Lze jít do ještě větší hloubky a dohledat, že těch variant závěru modlitby Páně je dokonce ještě víc.
Jeden ze závěru zněl: tvé jest království i moc i sláva Otce i Syna i Ducha svatého. A různé další varianty.
Jelikož se tato modlitba používala od prvopočátku v liturgii, vidíme zde doklad bohatosti různých tradic. Jinak zněla tato modlitba v Palestině, jinak zněla v Efezu, jinak v Syrii.
Pokud jste se někdy zúčastnili katolické bohoslužby, tak víte, že před tímto dovětkem je vložena ještě přímluvná modlitba.
Katolíci jsou tedy v tomto bodě věrnější bibli, než my. Protože jejich varianta je bližší tomu, jak to bylo dříve.
Co si z toho máme vzít? Jaké ponaučení? Závěrečný chvalozpěv je odpovědí církve na modlitbu Páně. Velmi pravděpodobně to mohlo vypadat tak, že všichni společně prosili, pak jeden přednesl tento chvalozpěv a pak nakonec - zase všichni řekli: Amen.
Je to doklad toho, že různé prvky liturgie měly svůj vlastní život a v průběhu staletí se měnily a mění. I když možná někdy toužíme po neměnnosti bohoslužebného dění v kostele, musíme pokorně připustit, že naše liturgie je prostě naší současnou – tedy dobovou - odpovědí na zvěst evangelia.
A je velmi pravděpodobné, že za určitou dobu bude liturgie vypadat jinak.
Jako evangelíkům nám má jít především o obsah, tedy o to, o čem svědčí Písmo.
Tím obsahem by se dal nazvat růst ve víře. Poznání Pána Boha. Za to máme prosit.
Jak jsme slyšeli v prvním čtení, díkůvzdání se objevuje na různých místech Bible – i když nebylo součástí nejstarší verze modlitby Páně.
Co toto díkůvzdání tedy znamená?
Je to odpověď víry plná díků. Jednoduše řečeno – jsou to slova vděčnosti.
Chvalozpěv nám připomíná Boží věrnost, spolehlivost, jedinečnost i moc zachraňovat. Společenství za to všechno děkuje.
Vždyť modlitba Páně nás vede k poznání, že břímě vin, břímě strachu, břímě nesení zkoušek – že tyto všechny tíhy – a mnohé další – neleží na nás, ale že se spolu s JK smíme opírat o Boží moc.
Tato slova díků zní uprostřed tohoto světa, kde tolikrát zažíváme vítězství strachu, vítězství všelijakých lidí, kteří se prohlašují za bohy.
Tato slova díků zní uprostřed tohoto světa, kde se zdá, že nás přemohou vlastní slabosti a podlehneme zlu.
Tato slova díků zní uprostřed světa, který na nás tlačí, abychom rezignovali a začali se chovat nemilosrdně – jak si to žádá např. duch doby.
Modlit se nahlas uprostřed světa, kde ze všech stran zní, že tento svět patří člověku – modlit se – tvé jest království, moci i sláva... je tedy vlastně drzost.
A to je druhý význam toho dovětku. První význam je poděkování Pánu Bohu, že nepatříme samy sobě – lidem.
Druhý význam je Kristovská provokace – ano – my jsme uprostřed světa, ale vyznáváme – nahlas – že tomuto světu nesloužíme.
Ještě v nedávné době – toto vyznání – znělo jako neškodná soukromá záliba pár jedinců.
K takovému vyznání se potom připojí kdekdo – protože to nic nestojí.
Jsou ale doby – a bohužel se pravidelně opakují – kdy toto vyznání přináší problémy.
Kdy se následování cesty poníženého Krista hodnotí většinovou společností jako činnost nebezpečná nebo naivně nebezpečná. A tu je již jen malý krůček k pronásledování či šikaně nebo vyhrožování.
V prvním čtení jsme slyšeli slova z knihy Zjevení.
Abychom knize zjevení rozuměli, musíme mít povědomí o panujících poměrech, kdy kniha vznikla.
Jsou to právě jedny z poměrů, kdy vyznávat vděčnost, že nepatříme lidem, ale Bohu – zní jako provokace – ba co víc – politická provokace.
Celá kniha Zjevení je křesťanskou odpovědí na kult osobnosti.
(kniha mohla vzniknout za císaře Domitiána, pravděpodobně v letech 94-95. To nepřímo potvrzuje i situace, která podle knihy zavládla v některých maloasijských církvích, kde počáteční nadšení pro Krista již vychladlo. V této době také kvetl císařský kult, který je v knize odsuzován.)
Římský císař tehdy přikázal, že všichni jeho poddaní mu musí složit poctu – jako bohu. Ten, kdo tak neučiní, bude považován za vlastizrádce. Z hlediska císaře jako prvního muže státu to byla logická úvaha. Občané státu – poddaní císařovi – přeci musí prokázat loajalitu, co kdyby přišlo nějaké nebezpečí zvenku?
Kdo ji neprokáže – je potencionálně možné, že zradí.
Ježíšovi následovníci ale tehdy – stejně jako dnes – ví, že jsou přednější věci, než loajalita státní moci. Že ani panovník, ani národ nebo vlast nebo dokonce i rodina – či cokoli jiného - nemůže být na místě Boha.
A tak tehdy křesťané řekli: ty císaři zbožšťuješ své království i svou moc i svou slávu. Tohle ti nepatří. V takové zemi, kde se takové věci dějí - není dobře, není to země k životu. (Podobně jako kdysi v Egyptě)
A tak křesťané zpívali – tvé je království, moc i sláva – ne císaři nebo státe – ale Otče JK.
Jejich modlitba se v té chvíli stala politickou provokací.
Někdy kvůli té provokaci skončili za mřížemi, jindy ve vyhnanství někdy dokonce na popravišti.
V knize zjevení je zachováno mnoho takových hymnů oslavujících Boha Otce a jeho Beránka. Tváří v tvář situaci ve světě, kdy si nárokují Božskou moc různí lidé, různé mocnosti, různé typy vlád. Zní slova vysvobození:
Zj 5,12
Slyšel jsem je mocným hlasem volat: "Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení."
13 A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!"
Ty písně zpívali bezmocní tohoto světa. Tváří v tvář těm, kteří drželi v rukou moc – armádu, policii, média.
I my se k tomuto vyznání minimálně každou neděli připojujeme.
I my tak dáváme tak najevo, že naším pánem je Bůh, Otec JK - a ne panující poměry či představy ve společnosti.
Nejsou to laciná slova, není to laciné díkuvzdání. Toto díkuvzdání je stvrzené krví mnoha věrných svědků JK.
Žádné komentáře:
Okomentovat