Informační válka

První čtení

K nejvyššímu číšníkovi faraonovu:

Genesis 40:14  Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraóna a vyvedeš mě z tohoto domu.

15  Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy."

Druhé čtení

Mt 28,11-15

Kázání

Dnes často slyšíme, že se vede informační válka. Není to ale nic nového pod sluncem. Ať už žijeme kdekoli – jsme v různé míře od dětství obklopeni různými realitami a informacemi o světě. A musíme vybírat.

Dnešní doba nám nic neusnadňuje. Internet i média jsou plné zkreslujících informací.

Kdejaký politik lže.

V nedávné době napsala jedna učitelka otevřený dopis adresovaný prezidentu republiky, v němž mu sdělovala svou obtížnou situaci. Jak má učit děti mluvit pravdu a vztahovat se k autoritám, když i nejvyšší představitel této země opakovaně a prokazatelně lže.

Sám jsem byl od dětství zvyklý – jako mnoho lidí v této zemi – žít dvojí život. Učil jsem se odpovídat na otázky do školy a zároveň mi rodiče sdělovali, jak vidí svět kolem sebe oni. Byla to odlišná realita.

Na jihu Moravy jsme běžně chytali rakouskou televizi, takže jsme měli každý den možnost porovnávat.

Každý člověk v každé době se musí sám rozhodnout, které informace bude považovat za věrohodné a které bude považovat za lež.

Velikonoční proces s JK měl povahu náboženskou i politickou. J byl odsouzen jako rouhač i jako buřič. Proto se od začátku o průběhu procesu vedla informační válka – válka stará jako lidstvo samo – válka o pojetí pravdy.

Od začátku tak koluje o velikonočních událostech řada protichůdných zpráv.

Josefína Dušková vytvořila v prostoru uzlové body. Ukřižování a vzkříšení je uzlový bod a velmi záleží na tom, jak tuto událost vyložíme.

(i kostel se může stát uzlovým bodem – podle toho, jestli se v něm vede zápas o pravdu či nikoli)

Podle toho se člověk rozhoduje, jak v životě dál. Kam povedou jeho kroky, na co zavěsí své srdce, jestli se třeba nechá ovládat druhými.

Proto apoštol Pavel s plným vědomím této informační války vyznává:

1 Korintským 1:23  ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.

Proč je to kámen úrazu? Pro oficiální církevní kruhy nebyl Ježíš slavného původu a myšlenky, které hlásal, byly nebezpečné. Bylo třeba dokázat, že Bůh s takovým člověkem nemá nic společného. Naopak, to že umřel, je důkaz, že se mýlil, že Bůh takovému člověku nepomůže.

Proč je to ostatní národy bláznovství? Protože, kdyby byl Ježíš Boží syn, tak by přece sestoupil z kříže. Kdyby byl vyvolen, tak by ho Bůh nenechal takto zemřít. Bůh se přece nezjevuje v jednom jediném člověku – kterého navíc ještě popraví. Když už se Bůh zjevuje, tak v celých národech, v jejich vojevůdcích, kterými podrobuje svět. Bůh je Bůh síly nikoli slabosti.

Víra ve vzkříšení je tak divná, že ji i řada křesťanů v pozdější době nepřijala. Tvrdili např., že byl ukřižován zdánlivě. Protože Boží syn by přece nemohl zemřít.

Nebo se tvrdilo, že za Ježíše umřel zástupně nějaký lotr a Ježíš spokojeně dožil svůj život jinde.

Od samého začátku byla snaha smrt a vzkříšení vyložit tak, aby to odpovídalo běžným lidským představám o Bohu a člověku.

Evangelista Mt nám podává svědectví o velmi promyšlené a racionálně vedené informační kampani.

Když se o vzkříšení dozví velekněží a starší – tzn. představitelé víry a náboženství – nepadnou na kolena. Nezačnou vzdávat díky nekonečnému Bohu.

Nezačnou vyznávat, že pochybili. Místo toho začnou naprosto racionálně jednat.

Je potřeba vymyslet kampaň, která už dopředu postaví velikonoční evangelium do nejhoršího světla: Učedníci Ježíše ukradli. Tomu dá každý za pravdu. Po takové mediální masáži se těžko najde nějaký blázen – který by kázal o vzkříšení.

Lidé jsou tedy od počátku vystaveni velmi těžkému tlaku. Co je pravda?

Má smysl o pravdu zápasit?

Člověk, který se zajímá o dění ve světě, podléhá oprávněné skepsi, vždyť není nakonec ve světě všechno jen hra mocných a jejich zájmů?

Není nakonec lepší vzdát to a o pravdu nezápasit? Zápasit o pravdu není příliš pohodlná cesta.

Matoušova zpráva o vzkříšení je v tomto ohledu smutná. Ani vzkříšení nezpůsobí zemětřesení u všech lidí. Není událostí, po níž by všichni lidi byli najednou lepšími. Pro jedny je vzkříšení cesta k nové naději, ale pro jiné jen další příležitost k další lži.

A tak si člověk může říci: má to vůbec cenu? Když ani vzkříšení nepřineslo do světa zásadní změnu – neobrátilo k dobru ty zlé?

Mnoho lidí raději uvěřilo svým vlastním špatným životním zkušenostem, než aby se radovali z vítězství dobré věci.

Jinými slovy: evangelista Mt podává svědectví, že lidé žijí ve světě polopravd, lží, pomluv. Žijí ve světě, kde mocně působí různé dobře zaplacené mediální masáže.

Evangelista ale také svědčí o tom, že právě uprostřed takového světa zní zpráva o vzkříšení. Uprostřed tohoto světa plného lží a nenávisti existuje možnost obnovit své srdce.

Evangelista právě takto vyznává svou víru:

Uprostřed světa, kde jedni chtějí vykořisťovat druhé a nad druhými panovat - kteří tvrdí – třetího dne byl ukraden – uprostřed tohoto stejného světa smí druzí – kteří mají naději v solidaritu Boha s maličkými a bezmocnými – tito smí vyznávat – třetího dne byl vzkříšen.

Jak jsme vzpomněli o velikonocích – vzkříšení není na prvním místě víra v zázrak – ale je to především vyznání naděje – že Bůh se zastává bezmocných. Že se přiznal k té odsouzené trosce na kříži.

V Mt zvěsti zní ještě jedna důležitá rovina.

Když vyřknou Ježíšovi odpůrci dezinformaci o tom, že Ježíš byl ukraden, pravděpodobně si neuvědomují, že to jsou právě oni, kdo svou lží a nenávistí kradou lidem Boží naději.

Neuvědomují si také, že jejich lež se stala proroctvím o nich samotných. Oni jsou zloději Boží naděje.

Kdysi byl totiž podobně ukraden Josef. Josef stejně jako Ježíš svým jednáním vzbudil u svých bratří nenávist a zášť a tak byl svými bratry ukraden a poslán na cestu smrti – do Egypta.

Josef z hrobu egyptské kopky nakonec díky Bohu vstal, aby přinesl záchranu mnohým – a dokonce (!) svým bratřím smíření.

Víra ve vzkříšení zůstane navždy provokací vůči těm, kteří si z náboženství dělají zbraň proti druhým.

Víra ve vzkříšení je provokací tomuto světu, který nutí člověka, aby věřil, že lež a nenávist zvítězí nad pravdou a láskou.

Díky víře ve vzkříšení nakonec můžeme obrátit (přeznačit) lež Ježíšových bratří, představitelů národa a náboženství, kteří otročí sami sobě, kteří vyslali do světa dezinformaci – v soud pravdy.

Můžeme říci: ale ano, nebojme se věřit v toho, který byl ukraden těmi, kteří měli v rukou moc. Vždyť dokonce on sám sebe zmařil – nechtěl si slávu Božího syna ukradnout pro sebe – třeba tak, že by pomocí této slávy vykořisťoval jiné.

Filipským 2:7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe naše lidství ve vší bídě a okradenosti a to až do smrti na popravišti.

Bůh ho však nenechal v poddanství smrti, doslova ho ukradl – vytrhl - smrti a tak znemožnil její panství.

Bůh vytrhl svého Syna – ukradl – ho z rukou mocných, z rukou otroků moci, z rukou otroků lži a dal ve vzkříšení zvítězit pravdě a lásce nad lží a nenávistí.

Od té doby mohou všichni okradení o pravdu, radost, lásku, naději a život nacházet záchranu právě u tohoto Ukradeného.

Přimlouvám se za to, aby se naše církev a naše společenství tady v Soběhrdech - které vyznává tuto velikonoční víru,  - aby se stalo uzlem, odkud proudí do světa a života pravda, naděje a láska... navzdory všem dezinformačním kampaním.

Modlitba

Děkujeme Pane, že jsi se za nás vydal a umožňuješ tak každému z nás jít cestou, která vede k plnosti. Děkujeme, že u tebe můžeme všichni, nalézat pravdu, radost, naději, život a lásku.

Amen.