Moc bezmocného

První čtení
Daniel 7:13  Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu.
14  A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.



Druhé čtení
Mt 28,16-20
Matouš 28:16  Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.
17  Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
18  Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
19  Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
20  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."



Kázání
V těchto dnech si připomínáme konec druhé světové války – tedy vysvobození. Každé lidské vysvobození je jakýmsi odrazem vysvobození, které daroval člověku Bůh. Říkám odrazem, odleskem – protože při každém lidském vysvobození se dějí také nepěkné věci, spousta nespravedlnosti a špíny v rámci tzv. vyřizování účtů a v rámci lidské pomstychtivosti. Na svém těle to zakusili křesťané, kteří těsně po válce chtěli pomáhat – třeba německým dětem. Byli mnohými nenáviděni.
Pojďme tedy čerpat sílu z evangelia o vysvobození, které zařídil pro člověka Bůh. Třeba proto, abychom sami neupadali do pomstychtivých nálad.
Učedníci se od žen dozvěděli, že Bůh Ježíše vysvobodil z moci hrobu, který měl na vždy umlčet jeho činy, slova, jeho způsob víry. Dozvěděli se, že ani smrt ani lidská zloba ho neudržely ve své moci.
Někdo tomu uvěřil, někdo neuvěřil. Někteří se vydali do Galileje, protože je tam vzkříšený Pán poslal. Připomněli jsme si, že Galilea není ledajaká země. V tom Ježíšově naznačeném směru je obsažen hlubší smysl. Zvláštní požehnání.
Galilea je místo, které leží daleko od slávy hrobu, daleko od honosných kostelů, daleko od staletí oprašované zbožnosti, která tak ráda ulpívá na zvyku a moci a vnucuje lidem představu, že Bůh má rád jenom někoho.
Galilea - Ježíšem naznačený směr - také znamená, že Ježíš se svými učedníky - se svou církví - nepočítá jako s církví vítěznou, pompézní, církví, která zkolabuje do poměrů, které Ježíše vynesly až na kříž.

Běžte do Galileje, - to znamená - běžte do míst podivně špinavých, běžte tam, kde mají lidé podivné hodnoty, zvyky. Běžte tam, kde není příliš hezky, ani bezpečno. Běžte tam s důvěrou, že nebudete sami, ale bude při vás ten podivný Pán naděje.

Běžte do Galileje – ta cesta má smysl - i když se lidem podaří pošpinit všechno to, co jsem dělal. Vždyť někteří zprávu o vzkříšení využili pro své záměry a radostná zvěst se v jejich činech proměnila zase jen v další lež. Všechno lze zneužít, stane se to v církvi ještě mnohokrát. I my sami máme tu moc – s Božím slovem nakládat všelijak.

Vzkříšený Pán ale své učedníky povzbuzuje. Nenechte se odradit, běžte do Galileje, nebudete sami, bude při vás ten zvláštní Pán života.
Učedníci se opravdu zvedli, aby šli. Šli tam, kam je poslala zvláštní zvěst, podivné kázání žen. (Prvními kazately evangelia jsou ženy).
A skutečně právě v té (nehezké, ušpiněné, podezřelé) Galilei se setkali se vzkříšeným Pánem.
V tom dnešním příběhu čteme:  Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
Je to zvláštní věta, příliš nerozumíme, proč pochybovali, když ho spatřili. Co tím chce evangelista vyjádřit?
Apoštolové zastupují společenství lidí, které od té chvíle bude následovat vzkříšeného Pána. Někteří z přicházejících – tedy i z nás – my jsme také přece ti, kteří za JK přicházíme – někteří jsou tedy plni očekávání. Někteří ale pochybují a zvažují, jestli tato cesta má cenu. Někdy se to v nás pere dohromady. Má cenu přicházet a poslouchat příběhy o Bohu a jakémsi ukřižovaném Ježíši?
Evangelista Mt nepíše, že ti, kteří pochybovali, byli těmi ostatními označeni za horší lidi. Mt prostě konstatuje, že každý za vzkříšeným Pánem přicházel podle své víry, podle svého očekávání. Možná měl evangelista Mt před očima lidi ze svého vlastního společenství a chtěl tak naznačit - přes staletí i nám - že za vzkříšeným Pánem mohou všichni.

Vzkříšeného Pána neodradilo, že tam stáli různí lidé. Neřekl: mohou za mnou jen ti, kteří nepochybují. Ani tu jejich všelijakou víru nijak nekomentoval.
Přesto promluvil. Nakonec – to bylo to nejdůležitější – proto tam byli posláni, proto tam měli přijít. Aby slyšeli JEHO slova – nikoli aby mudrovali o kvalitě své víry.
JEHO slova jsou slova naděje, slova otevírající výhled k Božímu království, slova, která doprovází učedníky až po dnes.
Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Ježíš nechává ve svých slovech zaznít staré proroctví z knihy Daniel, že Bůh nakonec vezme všechno do svých rukou a ukončí lidskou zlobu.
Ta slova vyslovuje Ježíš, který se pro druhé zcela rozdal, který se stal nakonec – z lidského pohledu – zcela bezmocným. Nevyslovuje je nějaký císař nebo panovník třímající v rukou vojenskou moc.
Ta slova vyslovuje Ježíš, kterému nikdy nešlo o moc – tak jak ji známe z běžného života. Ježíš nikoho nebil za neposlušnost. Netrestal nikoho za odmlouvání nebo nedodržení předpisů. Nenechal vybudovat proti někomu plot. Neposlal na nikoho policii ani vojáky.
Ta slova o veškeré moci - vyslovuje Ježíš, který byl sám násilně umlčen – politiky, kněžími, policií, vojáky – jako ten, který neměl, kde by hlavu složil.

Co je ta Ježíšova věta tedy za nesmysl? Co tím chce evangelista říci?
V tom Ježíšově závěrečném slově je skryta obrovská provokující naděje – navzdory běžným lidským zkušenostem.
Právě v tomto světě, kde vládnou silní a drsní, kde je tolik lži a nenávisti, kde se vedou války... právě v tomto světě má tato Ježíšova cesta, tento způsob života - jedinou skutečnou moc. Není to moc ke smrti a moc ke strachu. Je to moc k životu, moc k naději, moc k pravdě, moc k lásce.
Je to moc, která bude vždycky silnější než sebedokonalejší pouta nebo stíhačky nebo vycvičená armáda.
S dětmi jsme si podvakrát při rodinných bohoslužbách připomněli, že učedníci vzkříšeného Pána poznali ne podle toho, jak vypadal, ale podle míry naděje, kterou v nich zažehl. Tato naděje se stala mocnější, než cokoli jiného.
Evangelista Mt nám zvěstuje: Vzkříšený Pán disponuje právě touto mocí, takovou mocí, která překoná nejen všechnu tu lidskou špínu, ale překoná i smrt.
Když půjdete Ježíšovou cestou, tak tuto naději budete ve světě naplňovat, oživovat, rozmnožovat, tak budete touto mocí sami naplněni a nebudete se bát a obstojíte, budete z této naděje žít.
Vzkříšený Pán své učedníky posílá do světa, aby tuto moc postavili proti lidské moci, která Ježíše přivedla na kříž.
Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

Učedníci mají jít do života jako ti, kteří vzali smrtelně vážně způsob a směr života, který jim ukázal Ježíš.
Ne tedy jako ti, kteří ve jménu Ježíšově budou násilím potírat bezvěrce nebo jinověrce. Ne jako ti, kteří ve jménu Ježíšově budou trestat, zavírat, lhát nebo se povyšovat nad druhé.
To by dokazovalo, že v té chvíli slouží moci, kterou Ježíš porazil.

Učedníci jsou posláni do života jako ti, kteří vzali smrtelně vážně způsob a směr života, který jim ukázal Ježíš. Směr života naplněný vírou v milosrdného Boha, ve spravedlnost, v pravdu, v lásku. Ježíš sám nastoupil tento způsob života, když ho Jan Křtitel pokřtil, proto mají učedníci křtít ty, kteří také chtějí vykročit Ježíšovým směrem.
Aby mohli lidé vyjít na cestu, potřebují také vyučování. Vyučování toho, jak jedná Bůh. Znalost jednání Božího, znalost Bible - posiluje a dává novou sílu k dalšímu vyjití.
Proto Ježíš v tomto zvláštním kázání svěřuje svým následovníkům tento úkol.
Ježíš sám učil jako ten, kdo má moc. Věříme, že i my se smíme jako jeho následovníci podílet na tomto učení. I my smíme potkat tuto moc.
Ježíš končí své kázání ujištěním, že jeho slovo není vázané časem a místem.
Není vázané např. jen na bohoslužby v kostele – platí stále a všude.
Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Evangelista věří, že tento svět, tento čas – bude mít svůj konec. Jednou bude možné celý tento čas vykládat jako jeden příběh, který má svůj začátek a svůj konec.
Evangelista věří, že uprostřed tohoto světa, který má svůj začátek a konec – Bůh zjevuje svou moc, zvláštní moc naděje, spravedlnosti, lásky, svobody.
Tato podivná moc – která nás tiše obestírá - může být s námi – můžeme ji vnímat - pokud vezmeme smrtelně vážně to co Ježíš žil, vyučoval, vykonal.

MODLITBA
Děkujeme Pane za naději, že svět je ve tvých rukou. Děkujeme za to, že nám pomáháš, abychom vyšli na cestu jako tví učedníci podle tvého Slova. Děkujeme za to, že nám ukazuješ cestu a směr.
Děkujeme, že tu smíme být pro druhé ve Tvém Jménu – i v časech nebezpečných. Prosíme, abychom na této cestě obstáli.
Amen.