Petr se vrhl do moře

Proslov u studánky v Mačovicích

Jan 21:1 - 13

Je to jeden z příběhů v bibli, kde se objevuje voda. Voda jako symbol hlubiny víry.

Ten příběh lze číst jako podobenství o církvi.

Ježíš kdysi své učedníky povolal, aby byli rybáři lidí.

Proto, aby naplnil proroctví proroka Abakuka.

Abakuk 1: 13  Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího? 14 Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?

15  On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.

17  Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?

V tom proroctví věrolomní chytají lidskou havěť do sítí a činí s tou havětí krátký proces.

Ježíš toto proroctví přeznačuje a vystupuje jako spravedlivý soudce, který dává lidem naději. Povolává své učedníky a činí z nich rybáře, aby jeho svědectví lásky a blízkosti Boha předávali dál. Ne proto, aby učedníci lovili lidi jako dušičky – aby církev rostla, ale aby zvěstovali Ježíšův soud – tedy blízkost Božího království, naplnění Božího milosrdenství a odpuštění.

Příběh o Petrovi, který se stane hlavou ostatních učedníků a strhne sebou všechny ostatní na hlubinu, kde nic nechytí, chce naznačit, že se tak může stát i církvi, která zapomene na Ježíše. Petr byl autoritou a tak mu nedělalo problém přesvědčit ostatní, aby se vydali na moře s ním. Jenže selhal.

Těžko se dovedeme vžít do strašné situace rybářů. Jejich mistr je mrtev (nedávno ho ukřižovali), jejich snaha je nulová, celá noc probdělá, nekonečná dřina na hlubině a ve tmě.

Po noci ale přichází světlo. Mlhy ustupují, z mlh se vynořuje v dálce postava. Děti "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."

Mohl se jim po lidsku vysmát. Vyčinit jim: vidíte? Na Ježíše jste zapomněli (na to co říkal, co vás naučil), to se nedivím, že se vám nic nedaří.

Ten neznámý jim poradil, co mají dělat. A tu byla jejich síť plná ryb.

Typické pro Janovo evangelium je napětí mezi Petrem a Janem. Co se stalo – došlo prvnímu – Janovi.

 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!"

Poznal ho ne podle toho jak vypadal, ale jak s nimi ten neznámý jednal.

Petr se strašně zastyděl. Došlo mu, že je nahý. Stejně jako kdysi to došlo Adamovi a Evě. Jsme nazí, prosvítá zjištění vlastní viny skrze stránky bible. Petr se vrhl do moře. Vrhl se tak jako se kdysi vrhl Jonáš. (Ekumenický překlad je nepřesný) Možná se chtěl zabít jako Jonáš. Došlo mu, že zase selhal.

Ten neznámý je ale všechny pozval na břeh, měl pro ně už nachystanou rybu a chléb. Podal jim to jídlo a jedli z něho všichni. A všichni se nasytili.

Jejich konání mělo najednou smysl. V tom čísle 153 je obsažen symbol plnosti.

Co nám ten příběh chce říci?

Církev nikdy nesmí zapomenout na svého Pána (na to co dělal, co říkal), nesmí dělat, jako by zůstal v hrobě.

Nesmí dělat, že – jeho Boží království, jeho milosrdenství, jeho přikázání lásky ke druhým lidem platí jen pro někoho – pro nějaké vyvolené.

Pro lidi stejného vyznání nebo barvy pleti nebo nějaké kategorie, kterou si my lidé sami určíme.

Ježíš svým životem zvěstoval, že Bůh nechává svítit své slunce na všechny lidi, jeho láska platí pro všechny.

Nám určil, abychom jako učedníci Ježíšova poselství lásky druhým lidem pomáhali a nesli břemena jedni druhých. Abychom dokonce milovali své nepřátele.

Ježíš jim odpustil, odpustil i Petrovi a povolal ho na další cestu.

Děkujeme ti Pane, že ty sám jsi pro nás stvořil cestu záchrany. Prosíme, ať je pro nás i tato studánka připomínkou tvého vykupitelského díla a znamením, že jsme tu pro druhé.

Amen.