Byl Ježíš kariérista?

První čtení

Ex 17, 1-7

Někteří lidé stále Mojžíšovi nevěřili, že jeho cesta má smysl. Chtěli se spoléhat jen na sebe.

Lidé zapomněli, že je Bůh vede a nese. Zapomněli v něj každý den doufat i děkovat. Zapomněli na Hospodinovo Slovo.

Lidi si řekli: když nebude tak jak my si představujeme a chceme, tak je to důkaz, že Hospodin není s námi...

Příběh nám chce předat šokující poznání: je lépe být bez vody, než bez víry.

Bůh určil směr a lidi selhali.

Podobně jako jednou Ježíš určí směr, kterým mají učedníci plout na lodičce a oni se leknou vichřice. Ježíš je tenkrát zachránil (když si vynutili jeho přítomnost), ale z toho jejich jednání zbyla hořkost.

Podobně, když si lidi vynutili vodu ze skály - čteme o tom, že to místo má připomínat lidskou nedověru - masa a meriba – pokušení a svár.

Druhé čtení

Mt 4, 1-4

Kázání

Každé z evangelií nám ukazuje Ježíše trochu z jiného pohledu. Za každým z evangelií je trochu jiná zkušenost víry daného společenství. O velikonocích jsme začali číst pravidelně evangelium Matoušovo.

Minule jsme přemýšleli nad Matoušovým vyznáním víry – které vtělil do Ježíšova rodokmenu. Připomněli jsme, že tento Ježíšův rodokmen je velmi nestandartní. Jednak svým zaměřením do budoucnosti a jednak výběrem postav, zejm. žen, bez kterých by podle Matouše Mesiáš nemohl přijít. Tyto ženy se vyznačovaly cizím původem, nečistotou – a zároveň velikou odvahou bořit stereotypy. A také vůlí – že to boření má vůbec smysl.

Když se někdo setká s konzervativním prostředím církve, často mávne rukou a jde jinam. Jim to stálo za to. Setkávali se se zákonictvím, farizejstvím, náboženskou pýchou i zneužíváním moci – podobně jako se s těmito nešvary setkával později Ježíš.

Mt ukazuje už na rodokmenu JK, že Ježíš stojí pevně v Izraeli a přesto je zvláštním způsobem otevřen ven – směrem k cizincům.

Dnes se podíváme jak Ježíš zápasil o svou víru. Mt líčí tento zápas mnohem podrobněji než evangelista Marek.

Duch (sv) je Boží síla, které (nedělá člověku prvoplánově dobře) vede Ježíše vstříc zkouškám. Doslova v evangeliu čteme: aby byl zkoušen – otestován – od ďábla.

Podobně jako kdysi testoval Bůh Izrael na poušti – když pomocí zkoušek vyučoval své lidi poznání, že nejen chlebem živ je člověk, ale také Hospodinovým slovem – tak pudí Boží Duch Ježíše, aby otestoval, jak a jestli Ježíš obstojí. Aby se ukázalo, co Ježíše nese a kam míří.

Mt nás zároveň vyučuje – jak máme – díky příkladu Ježíše – sami zápasit o to, aby se z těch životních zkoušek nestalo pokušení, do něhož bychom upadli.

Před zkouškami neutečeme – před vichřicí, vlnobitím, požárem. Na Ježíšově zápase poznáme způsob, jak nebýt těmito přívaly zničen – jinými slovy Mt nám ukazuje, co znamená budovat dům na skále – dům - který odolá všem zkouškám tohoto věku. (Mt 7, 24)

Ještě jinými slovy: učíme se poznat a věřit, že když na nás přijde zkouška – Bůh se nám nevzdálil.

Doprostřed zkoušek nepřivedla Ježíše nerozvážnost nebo ďábel - ale Duch Boží. Jednou bude sám Ježíš posílat své učedníky v lodičce na hlubinu - aby obstáli ve zkouškách tohoto věku (Mt 8,23). Víra nevede člověka k tomu, aby zůstal schovaný doma a třásl se hrůzou, že ho jednou svět navštíví (a vyvalí na něj své nekonečné oči).

Víra Ježíšova je víra, která vyvádí učedníky do nebezpečí (vzpomeňme, že na závěr Mt evangelia posílá Ježíš učedníky do špinavé, nečisté Galileje), aby právě tam osvědčovali svou věrnost a rozmnožovali dary této víry. Aby uzdravovali, probouzeli k životu, očišťovali, aby ukazovali těm čistým z Jeruzaléma, že mají před sebou lidi. Jinými slovy – aby se nechali pro Ježíše – vystavit zkouškám tohoto světa. (Mt 10,8)

Mt víc než Marek vytahuje souvislost se SZ knihou Exodus (či Dt). Vzkazuje nám: připomeňte si jak Boží lid putoval pouští, jak se učil Boha následovat a důvěřovat mu. Jak zkoušeli Boží věrnost a lásku. Ty příběhy z pouště mají sílu i dnes. Mohou nám pomoci.

Ježíš se postil 40 dnů a 40 nocí. Právě Izrael putoval pouští 40 let. 40 let hladověli Izraelci po zaslíbené zemi. Byli nedočkaví, z knihy Ex víme, že ve zkouškách se jim moc nedařilo. Proto to trvalo tak dlouho.

Snad na sebe Ježíš bere i tento hlad nedověry. Po 40ti dnech hladovění se stane něco šokujícího. Správně by se měl ukázat Hospodin a třeba poblahopřát Ježíšovi, že obstál.

Místo toho se objevil ďábel.

Evangelista trápí naši obrazotvornost, jsme závislí na vidění (zvláště my moderní lidé) a tak si hned představujeme, jak asi ďábel vypadal. Nevíme. Mohl mít podobu běžného člověka, slušně oblečeného, vystupujícího jako solidní manažer nějaké firmy – vždyť nabízel vzácné zboží. Mohl mít podobu politika, který nabízí bezpečnost, za odevzdání svobody.

Dokonce mohl mít podobu myšlenek. Nevíme a nemáme to vědět, protože v každé situaci vypadá pokušitel jinak. V tom je jeho zrádnost a nebezpečí.

V Bibli je pokušitel – ďábel – funkce – nikoli tvář. V jednu chvíli má tvář učedníka Petra.

Stejně tak není důležité jak třeba vypadá farář, nebo učitel, ale je důležité, co říká.

Ďábel přichází každopádně s nabídkou.

Co že říká?

Předkládá nabídku, která se vyplatí.

Jsi-li Syn Boží, řekni slovo - ať se z těchhle kamenů stanou voňavé bochníky chleba.

Dokaž, že máš protekci u svého nebeského Otce! Dokaž, že nakonec jde stejně zase jen o moc.

(na konci evangelia dostává vzkříšený Pán od Hospodina veškerou moc právě jako absolutně bezmocný).

Jinými slovy – pokušitel chce přesvědčit, že nakonec jde o to, kdo má jak vysoce postaveného známého. A jelikož je Ježíš Syn Boží, tak přece musí podle této logiky dostat co chce.

A podle této logiky, kdyby to Ježíš udělal – tak by Synovství znamenalo, že se i Ježíšovi učedníci mají řídit tímto pravidlem, touto logikou. Nakonec světem přece vládne kariérismus vybudovaný na síti více-méně mocných známých. Mělo by být tedy normální, že tyto struktury budou vládnout i v BK. Učedníci to nakonec předpokládají, bratři zebedeovi tuto víru dokládají, když se rvou o první místa po Ježíšově boku (Mt 20, 20 má ještě snad horší variantu než Mk - zde za ně oroduje matka).

Pokušitelova nabídka je lákavá i z jiného důvodu. Když začne Ježíš rozdávat chleba chudým, když začne hromadně uzdravovat, přijdou masy a on se prosadí. Dosadí ho do vlády davy lidí, bude mít obrovskou podporu.

Co na to Ježíš?

Sám Ježíš byl hladový. Nedočkal se zatím toho, že by ho Bůh nasytil. Místo toho se objevily tyto myšlenky – možná ani neměly tvář. Místo toho se objevily myšlenky, aby přestal důvěřovat svému Otci a vynutil si pozornost – podobně jako to udělal lid Izraele u Masy a Meriby. (Exodus 17:7  To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: "Je mezi námi Hospodin nebo není?")

Má víra smysl, když člověka nenasytí? Má smysl trvat na principech, když se mi nedaří dobře a navíc tím můžu poškodit svoje nejbližší? Není lepší se obrátit a utéct z nejisté pouště?

Mt představuje pokušitele jako toho, kdo usiluje o zpřetrhání vztahu důvěry s Bohem Otcem. (Odkazuje také na první knihu Mojžíšovu. Had z knihy Gn se také snaží, aby zpřetrhal důvěru mezi Bohem a člověkem (Gn 3).)

Pokušitel se snaží Ježíše oddělit od Otce. Chce ho přesvědčit, že nemá smysl čekat na manu – chléb z nebes – to je přece naivní – je potřeba udělat si chleba sám. Spolehnout se na sebe, na své zkušenosti, na svou sílu.

Jsi-li syn Boží, sestup z kříže, zkrať si utrpení, když máš nebeského Otce! Pak ti uvěříme (Mt 27,40). Je to lidské, takže se nedivíme těm, kteří řekli – uvěříme ti, až uvidíme zázrak.

Ježíš to všechno odmítne, odmítne předčasně sytit sám sebe, odmítne předčasně sytit zástupy, odmítne zkracovat dobu vlastního hladovění, odmítne jít cestou kariérismu.

Co Ježíše zachrání před ďáblem? Zachrání ho SZ. Ježíš totiž sobě, pokušiteli, i nám připomněl slovo Mojžíšovo z knihy Dt (8,3), které vysvětluje, jak se Hospodin staral o svůj lid na poušti: Deuteronomium 8:3   Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.

Tato slova nám pomohou, abychom neupadli v našich zkouškách do pokušení. Tato slova nám pomohou s Boží pomocí obstát ve zkouškách našeho věku.

Takovou víru nám dosvědčuje Ježíš v Mt evangeliu. Vždyť Ježíš nepřišel proto, aby sytil sám sebe, ale aby sám sebe rozdal.

Modlitba

Děkujeme náš Pane, že nás sytíš svým soucitem, svým milosrdenstvím, svou láskou. Děkujeme za Ježíše Krista, který nám to svým životem dosvědčil.

Prosíme tě, abychom i my v poušti tohoto věku obstáli a zavěsili své srdce na tebe.

Amen.