Ježíšův rodokmen - biblický pozdrav národovcům, nacionalistům, cizincofobům a ochráncům čistoty a tradičních hodnot

První čtení

Gn 12, 1-3

Druhé čtení

Mt 1, 1- 17

Kázání

Mt evangelium končí v Galileji, kde se apoštolové dozvídají, že ten z lidského pohledu – absolutně bezmocný – obdržel od Boha veškerou moc.

Matouš 28:18  Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

Ježíš vzkazuje svým učedníkům, že mají jít a vyučovat. Vyučovat lidi cestě bezmocného.

Jak se vlastně Ježíš (ten, který neměl žádnou moc – a veškerou moc obdržel) na zemi ocitl? Odkud přišel?

Evangelista Mt si možná taky kladl tuto otázku nebo mu ji kladli lidé kolem něj. Evangelium nám podává odpověď v podobě Ježíšova rodokmenu. Není to odpověď jednoduchá, Mt rodokmen je mnohovrstevná šifra (a vhodná látka k vyučování).

Jako je závěrečné Ježíšovo prohlášení programem určeným pro jeho následovníky – je i jeho rodokmen na začátku evangelia – vyhlášení programu jeho úkolu, či údělu.

Odkud tedy Ježíš podle Mt přišel? Je synem praotce Abrahama, kterému slíbil Bůh, že v jeho semeni budou požehnány všechny národy země.

Ježíš je také synem krále Davida, kterému Bůh slíbil, že jeho semeni požehná, jeho království bude pevné. Mt uvěřil, že Bůh všechny své sliby splnil právě v JK, synu Abrahamovu, synu Davidovu, dítěti Izraele, dítěti královském.

Ježíš tu není sám za sebe nebo sám od sebe. Stojí v dlouhé tradici, která začíná ve SZ a kdo chce této tradici porozumět, musí ji znát.

SZ vypráví příběh o tom, jak se zrodilo nebe a země, jak se zrodili lidé, jak se mezi lidmi zrodil Izrael. Mt vypráví o Ježíšovi, jak se zrodil uprostřed Izraele.

Není to běžný rodokmen. Nemá pohled upřený do minulosti.

Lidé se dříve často spíše dívali do minulosti jako zlaté doby. Kronikáři se snažili dokázat, že jednotlivé národy mají svůj původ u starověkých Řeků, aby se prokázala jejich hodnota. A tak se z mnohých kronik dozvídáme, že např. Angličané jsou původně Řekově. Stejně tak Sasové a mnohé další národy.

Např. ruská panovnice Kateřina přivtělila krymský stát v roce 1783 k Rusku, nazvala Krym „Tauridou“, stará černomořská tatarská města dostanou nový název – např. Sevastopol (město v znešeného vládce), nebo Simferopol (město dobrého otce) ad. (Putna, str. 27)

Mnohé národy se snaží poukázat na svou slavnou minulost, proto často falšují své rodokmeny.

Tyto národní, nacionalistické rodokmeny se vyznačují také tím, že v nich najdeme jen slavné nebo svaté osobnosti. Rozhodně v nich nenajdeme místa slabosti nebo ponížení.

Rodokmen se vracel k slavnému počátku také díky chybného čtení Bible. Vždyť na počátku byl ráj a pak už to šlo s lidmi jen z kopce. A tak mnoho myslitelů si spojilo vysněný dávný zlatý věk Řeků s rájem v Bibli. Jenže – když se začteme do Bible, zjistíme, že všechno je trochu jinak – dá se říci – NAOPAK.

Evangelista Mt píše divný rodokmen, který není zaměřen na otce synů, dědy, pradědy, prapradědy atd.

V rodokmenu Ježíšově je to přesně opačně. Mt má zaměřen pohled do budoucnosti, na syna otce, na jeho syna atd. Jakoby říkal – jen se podívej, kdo bude splozen. Jen se podívej, co Bůh zamýšlí se svým lidem.

Je to zvláštní pohled – dnes stejně jako kdysi – se lidé (přirozeně) bojí budoucnosti.

Evangelista říká: podívej se na Boží dílo a měj naději! Buď dobré mysli! I uprostřed těžkých časů.

Znamením tohoto provokativního pohledu je přece už právě Abraham. Člověk, který neměl nic jistého, velice dlouho neměl syna. Bůh mi slíbil budoucnost, ta ale stále nepřichází. Nevypadalo to z lidského pohledu dobře, vypadalo to jako bláznovství – jak by mohl z jediného syna vzejít celý národ?

Abraham je symbolem víry, kterou nese naděje i přes tragické vnější podmínky.

Bůh má moc učinit z jediného syna celý národ, spíše lid či společneství, než národ. Lid zvláštní, kde nositelé víry budou osobnosti často pochybné a bez „šlechtické“ krve. Navíc se objevují v rodokmenu ženy, které často neměly ani dobrý původ či pověst.

1/

Mt připomíná Támar, z níž vzešel Fares a Zára. Támar je první z pěti žen, které Mt řadí do svého zvláštního seznamu zplození. Dokonce se zdá, že ženy tu hrají často důležitější roli, než muži. Dokládá to např. tato první uvedená žena Támar.

Josefův bratr Juda poté, co prodali Josefa do otroctví, odešel od svých bratří a vzal si Kenaánku, aby se snad rozplynul v jiném národu, možná ho trýznilo svědomí. Zplodil s ní syny, mj. Era, který se oženil právě s Támar (Datlová palma). Byla to prý krásná žena a byla také ušlechtilá a moudrá a dobrá. Támar ovdověla, Er byl zlý. I jeho bratři byli zlí. Nechtěli se o ni postarat, čekali, že se Támar ohne a smíří se svým osudem.

Támar ze sebe udělala nevěstku, aby se domohla syna, kterou jí Juda i jeho synové upírali. A když jí měli upálit za cizoložství, dokázala svou moudrostí, že vinen byl Juda. Támar Judovi nastaví zrcadlo, usvědčí ho z nespravedlnosti a dovede k prozření. Juda prohlásí nakonec tuto ženu za spravedlivou. Muži jsou v tomto příběhu ti, kteří lžou, podvádí, svalují vinu na nevinného, zneužívají své postavení. Přesto díky Támar se ocitne Judovo jméno v rodokmenu meisáše. Támar je v tomto příběhu spasitelkou, zachraňuje linii, z níž vzejde spasitel. Muži selhali, ona je zachránila. Přiom - Támar mohla být snadno onálepkována jak ta, která byla poskvrněna smilstvem – nebo prostě ta cizinka.

Vždyť byla původně cizinkou, příchozí. Mohla nést tedy nálepku někoho, kdo nepřizpůsobivý – méně cenný, nečistý. Někdo, koho si čistý člen národa nemá vzít, aby národ nepošpinil.

Evangelista nám svým rodkomenem dává vzkaz: mesiáš není čistokrevný.

2/

Druhou ženou, která zachraňuje Izrael - je Rachab, nevěstka, zase cizinka. Žena, která přežívá na okraji společnosti – snadno ji onálepkujeme jako předem ztracený případ.

Cizinka a ještě prostitutka – tedy poskvrněná smilstvem.

Tento rodkomen je vyznání, je to víra, je to záměrná provokace proti farizejství, nacionalismu a rasismu.

Je to vyznání víry. Bůh má rád všechny lidi, kdokoli se může podílet na cestě spásy. Kohokoli může Bůh povolat a zamotat tak pěkně hlavu pravověrným.

I tato cizinka má místo v Božím srdci. I cizinka a prostituka může být statečná žena, která zachraňuje Izrael na cestě do zaslíbené země.

Proto si máme pamatovat, než někoho onálepkujeme a odsoudíme – co když právě tento příslušník jiného národa nás může zachránit?

3/

Další nečistota se do krve Ježíše dostala skrze pohanku – cizinku - moábku Rút, která také připomněla a ukázala mužům Izraele Hospodinovu vůli, když muži selhali a na Hospodina zapomněli. Ukázala jim, jak vypadá cesta víry, stala se jim světlem. Rút (i celá kniha Rút) je příkladem ženy cizinky, která projevila mnohem hlubší víru, než příslušníci vyvoleného národa. Proto bude moci také jednou sám Ježíš dávat svým souvěrcům za příklad hlubší víry cizince, jinověrce.

4/

Další žena, která se v rodokmenu objevuje, je Batšeba - žena Uriášova – možná Chetejka. Patřila jinému. David to věděl, nechal jejího manžela proto zavraždit. Poslední slovo v Izraeli ale není diktováno vinou – proto mohl evangelista i takovou ostudu připomenout v Ježíšově rodokmenu. Ne proto, aby řekl – všechno zlé je pro něco dobré – ale proto, aby připomněl, že ani taková vina nemůže přemoci Boží moc milosrdenství a lásky. I Batšeba je poskvrněna smilstvem.

Rodokomen Ježíšův pak sestupuje až do babylónského zajetí – prvních 14 pokolení jsou pokolení vzestupu, zbylých 14 po Davidovi jsou pokolení sestupu. Po babylonském zajetí však rodokmen pokračuje dále, přichází dalších 14 pokolení, Izrael stále znovu povstává, protože – evangelista vyznává svou víru – Bůh JE VĚRNÝ.

My už dnes nemáme cit pro symboliku čísel, vězme však, že Mt se snaží počtem pokolení ukázat na tutéž věrnost Boží.

5/

Nakonec přichází Marie, z níž byl zplozen Ježíš řečený Kristus. I o Marii se říkalo, že je poskvrněná smilstvem – vždyť Josef nebyl otcem Ježíše.

Proč nám evangelista přikládá k ponaučení tento zvláštní „nečistý“ rodokmen? Čemu nás vyučuje?

Nikdo (pokud ten rodokmen vezme vážně) nemůže říci, že židovský národ vytvořil jakousi šlechtickou linii svatých, z níž vzešel spasitel světa. Tento rodokmen je tedy mj. hráz proti židovskému nacionalismu či farizejství.

Do Ježíšova rodu patří aramejská Támar, jerišská Rachab, moábská Rút, žena Chtejce Uriáše.

A z druhé strany (pro všechny antisemity) – je evangelium vzkaz – že Izrael hrál zásadní roli v Ježíšově příchodu, mesiáš se narodil jako člen židovského lidu. Je hluboce spjat s tímto lidem – s jeho králi – ale pozor – také s jeho poníženými, bezejmenými a poníženými, s přistěhovalci, cizinci.

Ježíš je na své cestě – ve svém díle - solidární i s těmi, kteří jsou o nálepkováni a odsunuti na okraj společnosti – to také připomínají příběhy cizoložných žen.

I když Izrael opakovaně sklouzával k povýšenectví - a cizince odmítal, i když je potom odmítali i první křesťané – jako např. apoštol Petr, i když církev mnohokrát selhala, když se povyšovala nad cizince - Bůh dává na srozuměnou: i cizinci a nečistí mohou přicházet a nabírat z vody života. Dokonce se v klíčových situacích mohou stát nositeli nové naděje.

Díky tomu:

Za Ježíšem tedy smíme i my – my jsme přece také cizinci – neobřezanci – všelijakého původu.

Nejsme už neobřezaní psi, jsme kolem Jše doma a je to převeliké evangelium, díky němuž smíme čerpat všechna dobrodiní spásy...

Jak bychom se tedy mohli povyšovat na lidi pro nás cizí a dívat se na ně skrz prsty?

Takového původu je tedy Ježíš – ten, který si žádnou moc neuzurpoval, ten který se s trpícími solidarizoval, ten, který po smrti na kříži obdrží veškerou moc na nebi i na zemi.

Vždyť on sám o sobě řekl:

Matouš 8:20 Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.

MODLITBA

Děkujeme Pane, že nám dáváš za vzor právě takové společenství. Díky tobě smíme patřit k lidu víry, tedy lidem, kteří si nemohou zakládat na čistotě krve nebo rasy. Děkujeme za svědectví víry žen – cizinek – cizoložnic – od nichž se my sami – často v domění, že jsme lepší – můžeme učit.