Vydloubej si oko, uřež ruku! (to je citace z Koránu?)

První čtení
2Sam 12, 1-10



Druhé čtení
Mt 5, 27-30



Kázání
29  Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
30  A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

Pokud někdo z věřících zakládá svou víru na přesvědčení, že musí doslovně dodržovat to, co řekl Ježíš, pak tento oddíl vede celkem k jednoznačnému výsledku.
Může z Ježíšova výroku vyvodit např. toto:
Jelikož každý zdravý muž se podívá po ženě, která jde například po ulici, pak by si měl vyrvat oko. Ježíš sice řekl, že přišel za nemocnými, přesto mě asi dáte za pravdu, že leckterý věřící je v oblasti sexu více-méně zdravý a po hezké ženě se prostě otočí.
Co všechno my lidi toužíme dělat pravou rukou, o tom raději pomlčím, abych někoho nepohoršil.
Origenes – jeden z církevních otců – byl věrný následovník JK. Bral jeho slovo vážně, bral jeho slovo doslova.
A protože Origenes si nechtěl dloubat oko nebo uřezat ruku, tak se rozhodl, že půjde takříkajíc ke kořeni a uřízl si varlata. Uřízl si varlata na znamení své oddanosti Kristu.
Lidi dělali a dělají kvůli Pánu Ježíši různé věci, nejen, že za něj vedou války proti bezvěrcům, ale také někteří vedou válku proti vlastnímu tělu.
A není pravda, že NZ je kniha mírumilovnější než SZ nebo tolik v Čechách nenáviděný Korán.
Záleží totiž na lidech, co z těch knih udělají. Jak je vyloží.

Ježíš předával své učení v podobě podobenství a v podobě různých naléhavých parabol či analogií, které měly lidi přesvědčit, aby změnili své jednání.
Ježíšovo slovo, stejně jako slovo Tóry a proroků je křehké – jinými slovy – umožňuje – díky své bezbrannosti – nám lidem – vykládat ho různě a různě ho nepochopit či vyložit třeba brutálně a nelidsky. Každý z nás je tak svým způsobem silnější než Ježíš nebo Bůh, protože v našich ústech může slovo Boží dostat úplně opačný význam. Takovou moc máme. (stejně tak máme moc a schopnost zabít druhého člověka)

Chtěl tedy Ježíš skutečně, aby si každý zdravý věřící muž dloubal oči a usekával ruce, popř. se sám kastroval?
Pro mě jako kazatele by to nakonec bylo jednodušší, zahřímal bych z kazatelny něco o morálce a např. vyzývavosti žen (i když o té není v Ježíšově výroku ani zmínka), řekl bych třeba, že kořen všeho zla jsou ženy – které už od Adama svádí muže k neřesti, doporučil bych ženám nosit do kostela kalhoty a šátky, popř. nějaké závoje, aby na ně nebylo vidět a mužové si pak nemuseli dloubat oči a sekat ruce. A rozhodně by věřící muži neměli chodit na plovárnu, kde jsou ženy v plavkách.
Možná by dokonce někteří takové slovo uvítali :)
Možná by takový přístup zvedl účast v kostele.
Říká se, že naše doba na jedné straně plodí víc nevázanosti a ateismu - a na druhé straně víc radikalismu (jak muslimů, tak křesťanů).
Takže by radikální přístup k morálce – návrat do staré dobré minulosti, kdy i tady v kostele musely sedět ženy od mužů odděleně a musely nosit šátky, přineslo užitek.

Já ovšem takovou cestou nepůjdu.
Pokusím se předložit jinou interpretaci tohoto Ježíšova výroku.
Věřím, že ta slova Ježíš pronesl. Věřím, že jsou to slova důležitá. Věřím, že jsou to slova velmi vážná a burcující.

Pokud je vyložíme tak, že si máme uřezat končetiny a údy apod. tak ale zapomeneme, že ta Ježíšova slova – podobně jako u hněvu v případě vraždy – nemíří na jednotlivé údy, ale míří do hloubky – do nitra člověka – do jeho zkaženého srdce.
28   každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

Pokud bychom měli být doslovní – jako radikální křesťanští fundamentalisté – museli bychom spáchat sebevraždu – totiž – vyrvat si srdce.
Samozřejmě - tělo bez srdce nebude nejen cizoložit, ale nebude také chtivě koukat po tom, co mu nepatří.
Skutečně Ježíš chce, abychom spáchali jako jeho následovníci hromadnou sebevraždu?

Vidíme – jaké problémy jsou s doslovným výkladem textu.
Často závisí jen na tom, do jaké rodiny se člověk narodil. Když se narodil do rodiny, která zdůrazňuje, že sexualita je špatná, popř, že za všechno zlé mohou ženy, tak výklad skončí útokem na svobodu žen – i když o tom Ježíš vůbec nemluví, naopak kritizuje muže za jejich chtivost.
Kořenem zla je tady mužská chtivost – a jak uvidíme dále – ani tak nejde o sexualitu.

Doslovné výklady Ježíšových slov vedou do pekla moralismu a zákonictví a fundamentalismu – tedy nakonec k nějakému druhu nenávisti. A výzva k nenávisti - by – jak se snad všichni shodneme – neměla být výsledkem výkladu Ježíšova slova.

Zkusíme tedy na to jít úplně jinak – tak říkajíc začít úplně znovu a Ježíšova slova zařadit do širšího kontextu.
Ježíš říká, že nepřišel zrušit Tóru a proroky, Ježíš Tóru a proroky vykládá a vystihuje jejich směr. Proto musíme hledat dál a vést myšlenkový zápas, co asi chce Ježíš tímto výrokem říct ve vztahu k Tóře. Ježíš cituje slova Tóry a vykládá je.

Nejen v Ježíšově době byla žena majetkem muže. Muž ji vlastnil a živil. Cizoložství znamenalo, když nějaký muž uchvátil manželku druhého pro sebe. Klasický příklad cizoložství měl Jš přímo v rodokmenu - nikoho menšího, než krále Davida, který si bez dovolení vypůjčil krásnou Batšebu, manželku svého podřízeného. A když to prasklo, nechal jejího muže Uriáše zavraždit.

Mezi úspěšnými muži totiž platilo a platí, že svou úspěšnost dokazují mj. množstvím skolených žen. Tak se to vždy ve společnosti dělalo, tak to platí i dnes. Mnoho politiků nebo herců nebo jinak mocných lidí se ve společnosti blýská majetnickým vlastněním několika žen nebo střídáním partnerek.
I když se u nás pokrytecky tvrdí, že nepraktikujeme mnohoženství.
Do tohoto stavu věcí Ježíš vyhlašuje, že cizoloží nejen ten, kdo skutek vykoná, ale kdo tímto směrem uvažuje, kdo si plánuje, že se takto společensky blýskne - třeba proto, aby před světem vypadal nadřazeně.
Proto ve výroku Ježíš mluví k mužům, nikoli k ženám. Ve společnosti, kde vládnou muži to tak je.
Ježíš pokračuje: toto je cesta do pekel. Za takové jednání nelze druhé obdivovat ani jim závidět.
V Tóře se píše, že člověk nemá smilnit a nemá dychtit po tom, co mu nepatří, co patří druhému, včetně jeho ženy. Tuto linii Ježíš ve svém kázání sleduje, linii touhy po tom, co mi nepatří. Tématem tedy není na prvním místě sexuální touha – i když to tak na první pohled vypadá.

Ježíš káže – že tato zhoubná žádost nesídlí v naší sexualitě, ale sídlí – v našem srdci. Co měl na mysli, když mluvil Ježíš o srdci? Měl na mysli jádro naší bytosti, místo, odkud pramení naše city, emoce, vůle, mysl. Místo, z nějž vedeme intriky proti našim bližním – bratřím a sestrám.
I sexuální žádostivost totiž může být ve skutečnosti maskovaná žádostivost srdce, která je vedena nějakou vnitřní frustrací nebo touhou být jako ti druzí. Být lepší, než druzí. Protože jsem sledován druhými, svými sousedy, svými obdivovateli, svými podřízenými, svými nadřízenými...

Jinými slovy: Ježíš káže o tom, že je potřeba něco udělat s tím chtivým a tvrdým srdcem. (Nikoli s varlaty.)
Slova o řezání rukou a dloubání očí můžeme tedy číst jako hořkou ironii (posměšek) – protože z výroku vyplývá, že ani to vydloubnutí a vyrvání nepomůže, protože problém zůstává v srdci člověka.

Srdce ale nejde vyrvat a zahodit, co tedy s tím?
Přímou odpověď Ježíš tady na tomto místě nedává, odpověď nás zastihne, pokud dočteme evangelium do konce.

Už v Tóře a prorocích čteme řadu příběhů o tom, jak lze srdce vyměnit nebo proměnit. Zpíváme to taky v písních.
Budeme za chvíli zpívat píseň 379 Stvoř srdce čisté Bože mi.
Vnoř lásky své je do moře. Svou krví obmyj je, vpiš jméno na čelo...
Rozumíme těm slovům?

Podle Tóry dokáže Bůh proměnit srdce člověka. Celá Ježíšova cesta, jeho vystoupení, jeho směřování do Jeruzaléma, jeho cesta na kříž byla naplněným  proroctvím o cestě Boha za svým lidem. Boží lid byl vnímán jako cizoložnice – nevěsta, která odpadla od svého ženicha. Věřilo se, že jednou přijde Bůh k svému lidu, k své nehodné nevěstě, aby si ji znovu vzal.
Ježíš koná na své cestě zvláštní znamení. Ujímá se osamělých, odpouští i těm, kteří jsou podle ostatních nečistí a nemají šanci. Zval k sobě lidi, kteří podle ostatních nepatří do slušné společnosti.
Ježíšova znamení spojuje jedna věc: léčí, uzdravují, uzdravují k naději, uzdravují k lásce.
Ježíš byl na této cestě věrný a zároveň dosvědčoval Boží věrnost. Ve jménu lásky a věrnosti Ježíš spojoval narušené lidské vztahy, spojoval člověka s člověkem i člověka s Bohem.
Následovat tuto Ježíšovu cestu, nechat se jí přemoci – to je jediný způsob jak nechat proměňovat své srdce. Srdce chtivé, závistivé, toužící po ovládání druhých.
Ježíš přináší naději, že se touto cestou necháme přemoci a místo, abychom druhé využívali pro vlastní cíle, budeme najednou vycházet druhým vstříc, budeme stát při druhém člověku, budeme dokonce schopni nést břímě jeho slabostí i selhání. Nebudeme se před ním předvádět a potírat ho.
Tato Kristovská cesta bytí jeden pro druhého je jistější cesta, než cesta uřezávání končetin.

Hospodinovu věrnost Ježíš dosvědčil vlastním životem. Toto svědectví, tato síla věrnosti a lásky, tato síla Božího království - prozařuje do našeho života a má moc proměnit i naše srdce. Tak tomu uvěřili Ježíšovi učedníci, tak tomu uvěřili naši předci, tak to smíme přijmout i my.
Kdo si nechává srdce takto proměňovat, ten poznává, že je např. dobré vzdát se všeho, co rozbíjí jedinečnost vztahu. Proto o svatbách říkáme, že tu je jeden pro druhého, jeden spolu s druhým – takže nakonec nejsou dva ale jedno.
Člověk je Pánem Bohem veden k tomu, aby se nerozhodoval bez ohledu na druhého, ale aby činil všechno s ohledem na druhé. To platí jak v manželském životě, tak v životě veřejném. Ježíš sám svým životem i smrtí za tuto cestu ručí.
Je to zápas, který máme každý den vést. Při tomto každodenním zápase nám pomáhá výhled k tomu, který se pro druhé všeho vzdal a který každého z nás posiluje na této cestě u svého stolu.
V této víře nakonec apoštol řekne doporučení, kterému snad budeme na základě toho dnešního slova více rozumět:
Efezským 5:25  Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,

MODLITBA
Děkujeme Pane, že nám připomínáš, jak důležité je být pro druhé. Vidět v druhém člověku bratra a sestru. Děkujeme za tvou posilu k věrnosti. Děkujeme za všechna manželství, kde se lidé navzájem nesou věrností. Prosíme za ty vztahy, které jsou narušené.