První čtení
Izajáš
62:1 Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku,
dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho
spása.
2
Pronárody spatří tvoji spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou
tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa.
3
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v
dlaních svého Boha.
4
Už nikdy o tobě neřeknou: "Opuštěná". A nikdy o tvé zemi
neřeknou: "Zpustošená". Budou tě nazývat: "Oblíbená" a tvou
zemi: "Vdaná", protože si tě Hospodin oblíbil a tvá země se vdala.
5
Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se
ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.
6
Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po
celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte
si klidu!
7
Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi
chvalozpěv.
Druhé čtení
Mt 9,
14-17
Kázání
Evangelista líčí Ježíše jako
toho, kdo svým jednáním vzbuzuje nedůvěru u spousty věřících lidí. Většinou to
bylo pro to, že působil nepokoj a lidi měli strach, že se ten nepokoj dotkne
jejich soukromí a pohodlí.
Z toho důvodu vyhnali Ježíše
jako přítele nepřizpůsobivých z Gerasy. Ze stejného důvodu kritizovali
Ježíše za to, že pozval k následování celníka Matouše a pak se ukázalo, že
takových podobných pozvaných je mnoho.
Lidi měli strach, že ti
provinilci a pochybné nemorální osoby zavalí jejich bezúhonnou církev, jejich
čisté a oddělené společenství.
Ježíš se chová jako to příliš mladé
víno uprostřed starých měchů zvyklostí a tradic.
Ježíš na kritiku reagoval
razantně. Čerpal z Tóry, z proroků, když lidem odpovídal, že místo,
aby zkoumali, jakou má kdo minulost, tak oni sami mají na prvním místě hledat
milosrdenství. Vinu a hřích označil za nemoc. Nemoc je potřeba léčit. Léčit
pozváním k milosrdnému Bohu. Je potřeba ji léčit také obětím a přijetím.
Sebevydáním. Oběť a obětí má k sobě blízko i slovně.
Ježíš je v těchto názorech
radikální, ale jeho radikalismus vychází z interpretace SZ, nijak
nevybočuje z toho, co už někdo z proroků někdy řekl.
Není to nějaké novátorství za
každou cenu.
Z dálky to tak mohlo
vypadat, že Ježíš si libuje ve vyvolávání sporů. A víme, že v církvi by
spory neměly být. A tak nám to Ježíšovo jednání může být líto. Můžeme se tomu
divit.
Pokoj, který Ježíš přináší a
který se týká především lidského srdce a svědomí se navenek projevuje někdy
jako nepokoj a svár. Vždyť kvůli projevenému milosrdenství bývá řada hádek a
výčitek.
To, že někoho obejmeme, může u
jiných vyvolat zášť nebo přinejmenším obavy – přesně tak – jak to líčí
evangelium v případě celníků a jiných hříšníků.
Kdo tedy chtěl prožívat
náboženský život jako něco pevného, neměnného, zažitého, tradičního, tak u
Ježíše nacházel jen nesoulad, změnu, novost, bourání tradic.
Ať jsme na jakékoli pozici,
vždycky nás evangelium vede k otázkám:
- nezavádí ten Jš nějaké
podezřelé novoty?
- nevybočuje příliš z našich
představ o tom, jak mluvit o Bohu?
- netroufá si občas na věci
příliš nevídané a neslýchané?
Proto jsou Janovi učedníci
rozhořčeni stejně jako farizeové a vlastně stejně jako my čtenáři. Jak to, že
tvoji učedníci nedodržují půst? Jak to že porušují tradici?
(Sami Ježíšovi učedníci zaraženě
mlčí, tak jako minule)
Půst byl v Ježíšově době
základ zbožnosti. Rozhořčení lidí bylo tedy oprávněné.
Držení půstu znamenalo vyjádření
naděje a víry, že pomoc přichází od Hospodina v podobě smilování a
odpuštění. Nakonec právě odpuštění Ježíš daroval nedávno tomu ochrnutému na
nosítku.
Jak je možné, že se Ježíš chová
takto?
Matouš 9:15 Ježíš jim řekl: "Mohou hosté na svatbě
truchlit, dokud je ženich s nimi?
Ježíš (v souladu s rabínským
způsobem disputace) uvádí příklad svatby, na svatbě se opravdu nikdy nepostilo,
přísná ustanovení postu se na svatební čas nevztahovala.
Ježíš navíc nemluví o běžné
svatbě, ale o svatbě vylíčené u proroka Iz. O neopakovatelném čase a
příležitosti. Tento čas nejde zobecnit a nelze z nej vyvodit žádné obecné
pravidlo.
Je to mimořádný čas, kdy se
člověku do života vleje nová naděje, nová šance, odpuštění, Boží záchrana.
Podobně jako se v konkrétním
čase a místě vlila nová naděje do života celníka Matouše. Naděje, kterou
přinesl ženich Ježíš, aby smířil lidi s Bohem.
Jinými slovy: teď přichází BK a
proto musí všechny zvyklosti a zaběhané rituály stranou.
Ježíš uvede dvě podobenství ze
života. Nelze přišít záplatu z nové látky na staré šaty. Díra by se pak
ještě zvětšila.
Stejně tak nelze nalít nové víno
do starých měchů, vetchá kůže potom praskne a víno se vyleje. Dojde ke ztrátě
obojího.
Ježíšovo učení je nebezpečně
živé. Zvětšuje trhliny starých šatů, trhá staré měchy.
Máme to staré – všechny naše
zvyklosti a tradice zahodit?
Ježíš ukazuje, že máme být
otevřeni novým podnětům, které vycházejí z jeho pojetí milosrdenství a
výkladu toho, jak jedná Bůh. Nemáme se bát přistupovat nově a jinak
k inspiraci, kterou Ježíš přináší.
Přísné lpění na tradici je podle
Ježíše slepou uličkou. Každá generace se na tradici snaží lpět, protože tradice
je zárukou stability a kontinuity. Ježíš nám však otevírá prostor pro
otevřenost.
Znamená to přijímat nekriticky
všechno, co se jeví jako novinka?
To Ježíš neříká. On mluví o tom,
co přináší on, nikoli o jakýchkoli novinkách.
Ne všechno, s čím přichází
generace našich dětí a vnuků je automaticky lepší.
Víme, jak se střídají různé
novinky a módy a že to nic dobrého často nepřináší.
Ježíšův příchod není sezónní hit
nebo móda.
Dalo by se říci, že je to přesně
naopak. Ježíš nám otevírá nově starý vztah k Bohu, který jsme ztratili
nebo na něj zapomněli a nebo ho právě zakryli přílišným lpěním na různých
tradicích. Většinou proto, aby se lidi vyhnuli obětí, které je nebezpečné. Pak
se z důvodu tzv. zachování tradice mohou zachovat sobecky.
Platí to jak obecně o
společenství víry, tak v osobní rovině.
Nemáme tedy to staré rovnou
zahodit ve jménu nového, jak to chtěli různí revolucionáři všech dob, když
bořili všechno, co bylo staré jen proto, že to bylo staré.
Když člověk dlouho nebo celý
život patří do nějaké skupiny lidí – a je jedno, jestli to jsou zahrádkáři nebo
myslivci nebo společenství nějaké víry – časem takový člověk začne mít (zčásti
oprávněný pocit), že už ví a zná všechno. Že všechno dělá dobře a že ho nemá co
překvapit.
Je to podobně, jako když se
naučíte řídit auto, většinu úkonů nakonec děláte podvědomě. Nejhorší potom je,
když vám změní po desetiletích hlavní silnici na vedlejší, jak se to stalo
třeba v Čerčanech u Tesca. Bouraček je v takovém místě potom
nepočítaně.
Ježíš narušuje zaběhané prožívání
náboženství. Narušuje stereotypy. Vyvádí z konceptu všechny, kdo jsou
zvyklí přesně jezdit po vyznačených trasách svého náboženství. Připomíná jim,
že to takové usnutí ve lpění na tradici může být slepou uličkou.
Věřící se má stále znovu a nově ptát,
zda neusnul v nějakém stereotypu, jestli to lidské nutkání nechávat
všechno při starém - je dobré a jestli je to to, co se Bohu líbí.
Nakonec – i výzva k bdělosti se
objevuje také u proroka Iz, z něhož jsme četli oddíl v prvním čtení:
Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu!
Nově tedy: vždy znovu zkoumejte,
jestli to, co jste udělali a to co se děje kolem vás můžete ve Jménu Ježíšova
milosrdenství nějak změnit.
Ježíš svým kázáním přeznačuje
význam půstu, půst se stává vyjádřením očekávání, které je nyní nově spjato
s utrpením i vzkříšením Ježíše.
Ježíš tedy nově – ale podle Tóry
- ztělesňuje BK všem, kteří se ztratili. A tak si dovoluje o sobě mluvit
v prorockém duchu jako o ženichovi. Proto se vymyká zaběhaným rituálům. BK
přichází jako nečekaná a neplánovaná svatba.
Jako pozvání pro všechny bez
ohledu na to, jestli byli prolustrováni plněním předepsaných rituálů.
Přichází z ničeho nic pro
celníky, posedlé démony, paralyzované vinami.
Máme se stále znovu ptát, co nás
nese a co máme dělat. Přeneseně řečeno – kterým směrem se vydat a koho na té
cestě přijmout a obejmout.
Modlitba
Děkujeme Pane za to, že nás
nenecháváš na pokoji. Prosíme, abychom zůstávali bdělí při hledání tvého
milosrdenství v tomto světě. Prosíme tě za všechny hledající a ztrápené,
aby u tebe nalezli spočinutí.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat