První čtení
Numeri
15:38 "Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení
dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať se dávají na okraj svého
roucha purpurově fialovou stuhu.
39
Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna
Hospodinova přikázání a plnili je, abyste se neřídili vlastním srdcem a
vlastníma očima,
40
abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými pro
svého Boha.
41
Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám
byl Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh."
Zacharjáš
8:22 A budou přicházet četné národy i mocné pronárody, aby hledaly v
Jeruzalémě Hospodina zástupů a naklonily si ho.
23
Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se chopí deset mužů z
pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: »Půjdeme s
vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.«"
Druhé čtení
Mt 9,
18-25
Kázání
Evangelista Mt na několika
příbězích ukázal, že Ježíš vystupoval podle řady lidí kontroverzně. Uzdravil
posedlé v Gadaře a lidi z města ho pak vyhnali, protože narušil
jejich nepsaná pravidla. Potom ho chtěli za to, že odpustil hříchy jednomu ochrnutému,
prohlásit za rouhače a odpadlíka. A potom ho zase pomlouvali za to, že pomáhal
celníkům a jiným zlodějům či kolaborantům.
Ježíš sám označil své učení a své
vystoupení za mladé víno, které trhá staré měchy tradičních zvyklostí a
představ.
Tu k Ježíšovi – k tomu,
který v očích mnoha lidí vystoupil proti tradičním hodnotám – přiběhne
jeden z představených synagogy, vážený člověk. Na něj jsou upřeny pohledy
ostatních lidí. Možná musel překonat velké obavy právě z toho, jak se na
něj budou ostatní dívat. On bohatý a důležitý člověk, se najednou sklání před
tím, který nemá nic a o němž jdou všelijaké řeči.
Představeného synagogy musela
svírat veliká úzkost a tíseň. Evangelista nám chce říci, že právě
s úzkostí a tísní je dobré vydat se za Ježíšem.
Bohatý a důstojný člověk se tedy
klaní před Ježíšem, tím, který nemá, kde by hlavu složil. Představený synagogy
řekne divnou věc. "Má dcera právě
skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!"
Zvláštní prosba, vždyť
v takové chvíli se nedá už nic dělat, jen oplakávat mrtvou.
Jairos věří, že Ježíš má moc i
nad smrtí. Věří, že Ježíš má v moci budoucnost jeho dcery. Věří, že
Ježíšovo slovo, Ježíšovo království je skutečnou nadějí a útěchou pro tak
bezútěšnou a beznadějnou situaci.
Ježíš reaguje překvapivě, vůbec
nic neřekl, rovnou vstal a šel za ním i se svými učedníky. Možná se někteří
divili, že si nic nezjistil o tom člověku, nebo proč jde tam, kde už žádná
pomoc není možná. Právě toto nám chce evangelista předat: Ježíš jde tam, kde se
zdá, že už nic nemá smysl. Zamířil tam, kde už lidé nemají v co doufat.
V tom se objevila uprostřed
ulice žena postižená dlouhá léta krvácením. Nebylo to ledajaké onemocnění.
Krvotok znamenal nečistotu. Mt nám předkládá ve svém seznamu, komu všemu Ježíš
pomáhá – postupně různé druhy vyloučených nebo zavržených lidí. Chce ukázat,
k čemu všemu má Mesiáš Ježíš kompetenci.
Žena stejně jako Jairos hledá
pomoc u Ježíše v situaci, která je neřešitelná. Kvůli své nemoci byla
vyloučena ze života, především pak z bohoslužeb, jakoby ji sám Bůh označil
za nečistou. Tak tomu lidi skutečně věřili. Kdo má tento druh nemoci, je to
z Boží vůle a člověk se proti tomu nemá a nesmí stavět.
Je tedy přirozené, že žena hledá
pomoc u toho, který jako mladé víno rozbíjí staré měchy tradic a interpretací
Božího zákona. Třásně jeho šatu - to je najednou svátostný bohoslužebný
prostor, který symbolizuje opravdovou přítomnost Boží. Takovou, o níž mluvil
kdysi prorok Zachariáš. Takovou, která vede přímo k Bohu a ne
k zavádějícím tradicím a předsudkům. To byl nakonec i původní smysl třásní
na židovském oděvu. Ta žena vůbec nebyla hloupá, velmi promyšleně právě takto projevila
svou víru.
Možná právě z tohoto skutku
té neštastné ženy vznikla představa, že člověku pomůže dotýkat se ostatků
svatých nebo lidí všelijak duchovně mocných. A možná je ta touha po doteku
ještě starší, jako když člen nějakého starobylého kmene sní mozek svému
nepříteli a domnívá se, že z něj načerpal jeho sílu.
Proti tomu se Ježíš jasně vymezí
a řekne – ne to, že jsi se ženo dotkla třásní mého šatu, ale to tvá víra tě
uzdravila. Ne magie těch třásní, ale upřímnost hledání té ženy je podstatná. Ona
vůbec nebyla naivní, když se dotkla jeho šatů, ale naopak prokázala důvtipnost,
když dala do souvislosti Ježíšovo poslání s třásněmi jeho šatu. Možná měla
na paměti i výrok prorokův (který jsme slyšeli v prvním čtení).
Samotné šaty Ježíše tedy nejsou
léčivé, léčivá je víra té ženy.
- její důvěra, že právě Jš je
ten, kdo může zlomit její prokletí
- její riskantní gesto - kterým
prolamuje tu nařízenou náboženskou a společenskou izolaci -
Buď dobré mysli, dcero, neztrácej
odvahu! - tvá VÍRA tě zachránila.
- zachraňující a spásná je její důvěra - odvážné spolehnutí na to, že Jš je ten pravý, Bohem poslaný Ženich a Mesiáš, který lidem vyřizuje, že Bůh je nablízku.
Ježíš pak vstoupil do domu
představeného synagogy. Není snad náhodou, že to byl právě vysoký představený
synagogy, jeden z těch, kteří měli na starost předávání víry v Boha
Izraele. Až ironicky vyznívá popis tohoto domu jako domu smutku.
Vypadá to, že nám evangelista
staví na oči dva světy. Jeden svět starý, svět ritualizované víry ztěžklé
neochotou cokoli měnit. A není náhodou, že se s tímto světem setkáváme
právě při oslavě smrti.
Evangelista jakoby říkal: podívejte,
to by jim šlo, slavit smrt. Jsou to okázalí mistři v slavení triumfu
smrti.
Mezi tímto světem a světem
přicházejícím s Ježíšem se odehraje podobná situace, jako se později odehraje
po Ježíšově vstupu do chrámu v Jeruzalémě.
Ježíš z domu vyhnal hlučící
zástup, hudebníky, plačky. Tito lidé se nechystali přijmout Ježíše jako
nebeského ženicha přinášejícího záchranu.
Spíš ho asi vnímali jako to
nebezpečné nové víno, které je hrozí převrátit vzhůru nohama jejich svět.
Nakonec neuměli mu nic jiného
říct, než se mu posmívat.
Ježíš je prostě všechny vyžene.
Odmítne slavit panství smrti.
Právě proto, že ta dívka byla
dcerou představeného synagogy, stává se nám ten příběh také podobenstvím.
Podobenstvím přidušené víry v Boha Izraele.
Podobenství náboženství, které
slouží jen samo sobě.
Má sice dobře fungující krásné
obřady, ale ztrácí živý vztah k Bohu. Je v područí lidí, kteří víru
rdousí svými vlastními zájmy.
Nakonec se to stává celkem běžně
i v lidském životě. Nejen, že rodiče někdy nechtějí pustit své děti
z domu, protože mají pocit, že jen oni nejlíp ví, co je pro ně dobré – a
tak je vlastně dusí. Stává se to i lidem, kteří mají dlouho v rukou
nějakou funkci nebo mají na starosti instituci. Když jim skončí funkční období,
nebo nejsou zvoleni, mají pocit, jakoby přicházeli o své vlastní dítě. A touží,
aby to dítě zemřelo – aby se třeba ukázalo, že jsou jako rodiče
nepostradatelní.
Z původně dobře míněné
ochrany a starosti se někdy stane těsný příkrov, který brání životu.
Dusícím prvkem života jsou někdy
učedníci kolem Ježíše, kteří brání v příchodu těm, kteří mají bolesti.
Jindy to jsou ceremonie profesionálních plaček kolem dcery Jairovy – jinými
slovy – vrstvy staletých tradic a zvyků. A jindy zase třeba představitelé
církví, kteří mají na starost především ochranu církve před vnějšími vlivy nebo
nečekanou novostí.
Tato touha po ochraně instituce
se také stane jednou z příčin Ježíšovy smrti.
Ježíš tohle všechno vykáže
z místnosti. Dcera Jairova je jako šípková Růženka. Ježíš tu přidušenou, ztracenou
dcerku siónskou pevně uchopí, probere ji z mrtvolnosti a postaví na nohy.
A stejně jako před časem
v Gerase – zase proti vůli těch, kteří kolem stáli.
Evangelista nás soustředí ovšem
na radostnou zvěst – navzdory všem pachutím, které ta Ježíšova akce přinesla:
Máme vědět a poznat, že Ježíš
přichází k těm, kteří jsou vydáni marnosti a smrti. Rozbíjí spoutanost
strachem, beznadějí.
Evangelista chce vyjádřit naději,
že Ježíš přichází doprostřed lidského času, který je poznamenán nářkem,
pochybami, nejistotami a všelijakou tísní.
Modlitba
Děkujeme Pane, že přicházíš i
tam, kam se nikdo jiný neodváží. Děkujeme, že nám pomáháš a zachraňuješ nás
v naší úzkosti a našem umírání.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat