Gn, 1,26. Mk 15, 1-15
Dnešní oddíl nás tak trochu vrací ke stvoření člověka.
Šestý den je totiž J v Jeruzalémě, je pátek.
Velekněží, starší, zákoníci, celá rada se hned zrána šestého dne
poradili a vydali J-e Pilátovi.
Jistě není náhodou, že evangelista Mk popsal J-ovo působení v Jeruzalémě
na tuto dobu, chce tím naznačit úzkou souvislost se stvořením světa. Šestého
dne byl totiž stvořen člověk. Gn, 1,26.
A tak můžeme mít před sebou tyto dva výjevy. Stvoření člověka a
nespravedlivý proces končící ukřižováním. Lidská zvůle, touha po moci – zde
dokonce převlečená do náboženského hávu vydává J-e na smrt.
Víra měla člověka přivést zpět k Pánu Bohu, zpět do vztahů podle řádu
zahrady Eden a hle, co se stalo. Popravují nevinného. Popravuje ho církev,
která má přece mít k Bohu nejblíž. J-e popravují věřící lidé.
„ Tenhle člověk se vydává za krále Židů. A navíc říká, že je Mesiáš,
Syn Boží.
Piláta zajímá především to, že se J vydává za krále Židů. V téhle
zemi je pořád tolik podivínů, co se prohlašují za mesiáše. Ale že se vydává za
„krále Židů? Co to má znamenat?
„ Jsi král Židů?
Pilát si ze všeho nejvíc přejev Palestině klid. Co kdyby byl J
nebezpečím pro tento výbušný kotlík?
Co má Ježíš odpovědět? V Pilátově světě samozřejmě králem není,
spíš žebrákem. Potulným léčitelem, který má vize a slyší hlasy. Pilát je
člověk, který za vším vidí jen touhu po moci, zatímco v Ježíšově
království nejde o moc: být králem tu znamená totéž co sloužit. Jeho
království není z tohoto světa.
„ Jsi král Židů?
„ Ty sám to říkáš.
Ježíš Pilátovi neodporuje. Tuší však, že Pilát tomuto židovskému výroku
nemůže rozumět.
Velekněží na něj mnoho žalovali, ale Ježíš na to
mlčel.
„Ty neodpovídáš? “ ptal
se Pilát. „Pohleď, co všecko na tebe žalují!
Ježíš mlčel. Pilát se tomu velice divil.
Podiví se i velekněží a zákoníci? Možná by všechno dopadlo jinak, kdyby
poznali tu scénu, kdyby si vzpomněli, co přínáší tahle tichá, mlčící postava,
která se bez odporu nechává vést na popraviště. Vždyť je to úplně jako
v mesiášském vidění proroka Izajáše! Byl trápen a pokořil se, ústa
neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý,
ústa neotevřel.
Jenže velekněží a zákoníci Izraele tuhle souvislost vidět nedokážou.
Místodržící o svátcích propouštíval jednoho vězně, o
kterého žádal lid.Co kdyby je Pilát nechal, aby si vybrali mezi Ježíšem
a Barabášem, povstalcem, který má na svědomí vraždu? Evangelium nám sděluje, že
se vlastně z Piláta stal demokrat. Nechal davu, ať si vybere.
Bar-abbas. To jméno nás má trknout.
To jméno znamená Syn otce. A tak ve vzduchu visí otázka: kterého
otcova syna si lid zvolí?
Bojovníka za svobodu, který chce osvobodit svůj lid násilím, J-e, který
chce osvobodit lidská srdce?
Jak jsme viděli mnohokrát, lidé mesiáše nechtějí, protože nevyhovuje
jejich potřebám a představám o vládě v tomto světě. Bojovník za svobodu není k
zahození, třeba se mu povede získat větší moc na svou stranu a vrátí se jako
vítěz.
Pilát je na druhou stranu přesvědčen, že lid si zvolí Ježíše. Ale ne,
oni se z podnětu velekněží staví proti němu. A možná je velekněží nemuseli
ani tolik přemlouvat.
„Barabáše! Barabáše!“
Celá tahle scéna s demokratickým a jakoby hodným Pilátem, který vlastně
ani nechtěl J-e popravit působí v NZ podivně. Historici jsou přesvědčeni, že
takhle to prostě být nemohlo, mají k tomu řadu pádných důvodů. Pilát nebyl
demokrat, naopak je o něm mnoho zpráv a víme, že to byl nesmírně krutý a
vypočítavý člověk a Židy nesnášel. Davu by neustoupil. Na vybranou by jim
nedal, spíš by bez rozmyslu dal popravit oba naráz.
Také víme, že v dané době neexistoval zvyk propouštění vězně o svátcích,
o němž evangelia mluví. Odpůrci Bible pak tvrdí: vidíte, a tak je to i s
dalšími příběhy. Je to důkaz, že evangelia jsou vymyšlená.
Existuje ale ještě jiný důvod, proč jsou evangelisté vůči Pilátovi tak
vstřícní. Křesťanství vzniká v době pronásledování Židů a křesťané se chtějí
před římskou říší očistit. Jsou totiž ztotožňováni s Židy, kteří prohrávají
jedno povstání za druhým a jsou po celé římské říši zabíjeni. Křesťanství je v
té době vnímáno jako židovská sekta, proto to křesťané schytávají s nimi. A
evangelisté prostě chtějí říci: my nejsme Židi, naopak oni nám ublížili. My pro
vás Římané nejsme nebezpeční! To s Židy jste měli problémy, ne
s křesťany! Proto nás neházejte do jednoho pytle!
Ať je to jak chce, Piláta další evangelisté vykreslili ještě přejněji.
Výsledkem je, že Pilát jako zástupce římské moci vypadá zdánlivě jako lidumil a
veškerá vina leží na Židovském národě. To sebou nese dva důsledky.
Za prvé - evangelisté dali nechtěně základ křesťanské nenávisti vůči
Židům, která s různými výkyvy trvá dodnes.
Za druhé je to asi první příklad, kdy se křesťané snažili zalíbit
vládnoucí moci. Jistě je to velmi pochopitelné. Nedovedeme si představit, jak
krutá to byla doba a můžeme velmi dobře rozumět, že křesťané tehdy dělali všechno
pro to, aby byly jejich vznikající komunity ušetřeny. Chtěli se také očistit od
pomluv: my nejsme Židé, nejsme ti, co bojují proti vám, Římanům. Naše učení
není závadné, nejde proti římské říši.
Jak ale vidíme, tato sebezáchovná touha vedla neodvratně k dalším
nedozírným důsledkům.
Ať pochopíme Marka jakkoli, zůstává nakonec jisté, že Mk to
s vykreslením Piláta jako lidumila nepřeháněl.
Pilát nebyl lepší, než velekněží a presbyteři a zákoníci, kteří J-e
nespravedlivě vydali. Pilát byl součástí mašinerie, která byla jen karikaturou
práva – i když si římská říše hrála na ochránkyni dobrého práva. Asi podobně,
jako když u nás po vpádu spojeneckých vojsk v osmašedesátém tito představitelé
prohlašovali, že nás přijeli zachránit z rukou západních imperialistických sil.
PAX ROMANA (římský mír) – jak se to vzletně nazývalo – měl do
zachovávání skutečného práva hodně daleko. A toto svědectví nám evangelia velmi
ostře zachovávají a v tomto smyslu se římské výkonné moci nepodbízejí.
Pilát zvolá: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský
král?“
Ale oni křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!
Pilát vyhověl zástupu a propustil Barabáše; Ježíše dal zbičovat a
vydal ho, aby byl ukřižován.
Stačí si přivézt pár oddaných stoupenců, stačí jim něco drobného slíbit
za to, že budou křičet jak je potřeba.
V římské říši se takto běžně s davem pracovalo, později s armádou, která
dopomáhala tímto způsobem k trůnu mnoha císařům. Dav pomáhal organizovat
pogromy.
Síla davu je mocná zbraň i dnes. Kněží tedy zneužívají své moci a uplatí
dav, aby zajistil ukřižování Ježíše.
Nakonec vyznívají nejsilněji Pilátovy zlé sklony. A tím se vracíme
pravděpodobně i ke skutečnému Pilátovi. Prahne po moci a tak sebou nechá
manipulovat, aby si náhodou proti sobě nepoštval mocné politiky okupované země.
Kdekdo může mít přímluvu o císařského dvora. Víme, že Herodes a další králové
měli úzké vztahy s císařským dvorem, protože tam byli vychováváni. Kdyby tyto
vztahy neměli, nebyli by ve vysoké politice.
Pilát je oddaným otrokem vůli po moci jako král Herodes. Herodes se
nakonec taky jakoby snažil – naslouchal Janu Křiteli, ale když se měl sám jasně
vyjádřit, tak se rozhodl špatně. Aby to hlavně jemu samotnému neuškodilo. A tak
nechal Jana Křtitele popravit.
Pilát i Herodes jsou politiky, kteří slouží vlastnímu prospěchu.
Není to nic zvláštního.
Pro nás je důležité, že Bible nad tímto typem jednání a politiky vynáší
soud.
Tito lidé jdou cestou, která nevedou k životu věčnému. Je to cesta
široká a prostorná. Cesta, na níž se zapomíná na spravedlnost a právo.
Člověk má mnoho příležitostí osvědčit, jestli mu jde o pravdu nebo o
vlastní prospěch. Josefovi bratři nebo třeba Kain se nedovedli dobře
rozhodnout. Evangelista nám klade mezi řádky otázku: a co vy? bude svůj život
směřovat podle příkladu Piláta, velekněží, Jidáše, (nebo bratří Josefa, atp?)
křičícího davu – a tedy vlastně většiny – Na kterou stranu se přidáte vy?
J byl na moci, která ho soudila, nezávislý. Celou dobu věřil, že jeho
Pánem je Hospodin a jeho království.
Následovník Krista si má ve svém
srdci zachovat Kristovskou nezávislost. Bude si připomínat, že opravdový domov
stojí na skále: totiž na Kristu a jeho království. Učedník Kristův tak může
díky tomu nahlédnout opravdovou povahu těchto světových řádů a neřádů a může se
jim bránit aktivně vystupovat jako obhájce nespravedlivě souzených a také:
nepropadat zoufalství.
Žádné komentáře:
Okomentovat