Job 2, 6-10
Mk 15, 24-41
Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. (Mar 15:24 CEP)
Vživotě J-e se neděje nic jenom tak. Už od samého začátku evangelia jsme se setkávali s výslovnými odkazy na SZ. To proto, abychom pochopili, co znamená, že někdo je Synem Božím, či dokonce Mesiášem. O Mesiáši se ale muselo celé evangelium mlčet, protože vyznat předčasně, že J je Mesiáš by znamenalo nepochopit, co tento titul znamená.
Před veleknězem řekl J: Já jsem. Tím přivodil velikou radost veleknězi, protože velekněz měl nyní jasný důkaz, že J je rouhač.
Kdyby J příliš brzy odhalil, že je Mesiáš, lidi by si mysleli, že Mesiáš = ten, kdo zázračně uzdravuje. Nebo ten, kdo prostě koná zázraky, tak jak my si přejeme.
Mk chce, abychom pochopili, že takový mesiáš J není.Proto J často v evangeliu zakazuje lidem, aby o něm říkali, že je Mesiáš.
Evangelium nám zjevuje postupně, kdo je Meisáš. Mesiáš je ten, kdo bourá sé zvyklosti, ten, kdo vrací slovu Božímu moc ohně a meče... Ten, kdo se obětuje za druhé. Ten, kdo je jako bezbranný beránek veden na porážku. Ten, kdo je nespravedlivě odsouzen a kdo nespravedlivě trpí. Ten, kdo svůj život zmaří, aby mnohé zachránil. T, kdo přese šechno utrpení stále věří Bohu jako svému Otci.
Mk ví, že člověk by byl raději, kdyby byl mesiáš automatem na zázraky.
Naopak, mesiáš t, kdo nesestoupí z kříže, když si to nějaký náboženský fanatik přeje, aby viděl zázrak.
V dnešním oddílenevěřící římský setník vyznává, aniž by viděl jakýkoli hmatatelný zázrak, že J Syn Boží.
Je to divné a nechápeme to. Proč se ten setník takto rozhodl, jaká víra se v něm zažehnula?
Co mohlo toho setníka přesvědčit?
J trpí nespravedlivě, jako tisíce lidí před ním i po něm, jeho údělem se stává úděl mnohých, o nichž je žalm
19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!
(Psa 22:19-20 CEP)
Ukřižovali ho v 9 hodin ráno, tři hodiny po východu slunce.
Důvod jeho odsouzení oznamoval nápis: „Král Židů“.
Podle římského zvyku býval odsouzencův zločin napsán na tabulce, kterou pověsili s ním. Ortel smrti měl mít na lidi odstrašující účinek: „Vzbouřenec“. „Uprchlý otrok“. A nyní tedy: „Král Židů“.
To je ten král, co přijel v pokoře na oslátku do Jeruzaléma? To je odměna za spravedlnost a za pokoru?
S ním ukřižovali dva lupiče, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
Ten obraz viděl prorok Izajáš: byl vydán na smrt a započten mezi zločince.
I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest. (Mar 15:28 BKR). (septuagintní znění).
Isa 53:12 Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (čep)
Tento verš 28nám zachovává pouze kralický překlad. Dnes víme, že se tento verš v nejstarších rkp neobjevuje.Evangelium není doslovným vědeckým popisem událostí, je spíše návodem, jak pochopit význam J-e jako Mesiáše.
A tak zde máme další doklad toho, že J-ova smrt byla chápána v mnohem hlubších souvislostech.
J bukřižován mezi povstalci, těmi, kteří chtěli revoluci násilím. Mezi tyto byl nespravedlivě započten.
Navíc visel na dřevě, tozn. štěný všemi, zatracený Bohem.
Proto se mu tolik lidí posmívalo. ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej zbudovat, zachraň sám sebe!“
Netušili, že jim zbořil chrám - totiž víru v její tehdejší podobě.
Také velekněží a zákoníci ho zahrnuli výsměchem: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král Izraele, abychom to viděli a uvěřili!“
Velekněží mají pravdu: Ježíš sám sebe nemůže zkříže zachránit, protože by tím popřel své poslání a své učení. Tento Mesiáš věří, že člověk, který chce zachránit svůj život za každou cenu, skutečný život ztratí.
A je tu ještě jedna věc: víra nemůže vzniknout na základě zázraku na objednávku. Toto pokušení je doslova satanské: udělej zázrak, tak jak já chci a pak uvěřím. J nesloužil ani velekněžím, ani tradicionalistům, kteří se báli o chrám, neslouží ani lidské potřebě a touze po zázraku.
To všechno mohl ten římský setník pochopit. Možná pochopil, že má před sebou nejsvobodnějšího člověka, kterého kdy potkal.
V Mk-ově evangeliu nic neuslyšíme po vzkříšení o podobě J-ově, tak jak to známe z obrazů nebo z filmů. Mk je obzvlášť skoupý, dozvíme se jen o prázdném hrobu a o tom, že J jde před námi do Galileje. Tam ho - jako čtenáři evangelia spatříme.
Mk nám předává víru v mesiáše, která nevzniká z vění zázraku, ale z pochopení J-ova života.
Velekněží a zákoníci nic neviděli. Žádný zázrak, žádného mesiáše. Jen odsouzeného, bohem opuštěného člověka, který měl (možná) mesiášský komplex.
Tu se naplnila slova proroka Amose, Linden je nazývá noční můrou.
V onen den se stane,
zní slovo Hospodinovo,
že nechám slunce zapadnout v poledne,
tmou zahalím zemi za jasného dne. (Am 8,9)
Bůh zakrývá svět temnotou, možná vždy, když se děje taková nespravedlnost - svět upadá do temnoty. Vždy, když lidé lžou a podvádí a zabíjejí.
Trpící spravedlivý zpívá Bohu svůj nářek slovy žalmu 22, který je v podtextu celého oddílu.
Nepřišla žádná armáda andělů, nezazněl hromový hlas z nebe. Spravedlivý umírá sám, záleží jen na jeho srdci, kam se upíná.
Evangelista věří, že se upíná k Bohu.
A lidé kolem hádají, ke komu se asi J upíná, jestli náhodou nebude zlořečit Bohu, jak to radila manželka Jobovi, když Job tolik trpěl a Bůh neodpovídal. Prý Eliáš zachraňuje lidi v nouzi, možná tedy volá Eliáše.
J si ale pro sebe nenárokoval zázrčnou pomoc.
I když je Ježíš Bohem opuštěn, stále k němu volá. I když v ničem nepozoruje Boží přítomnost, přese všechno věří, že Bůh je tu, aby slyšel jeho nářek.
J věří, že Bůh je tu, aby slyšel jeho nářek. Job věřil, že Bůh je tu, aby slyšel jeho nářek.
Možná i toto pochopil onen neznámý římský voják. J je skutečně svobodný člověk, jehož víru nemůže nic zlomit.
Pro mnoho lidí to je málo.
Podle evangelia ale právě toto je nejhlubší J-ova víra. Víra, která ve své křehkosti, zranitelnosti, nedokazatelnosti odpovídá i víře SZ proroků. Bijí spravedlivého, Bůh to slyší. I když půjdu roklí šeré smrti, se mnou jsi ty. Kdo to objektivně posoudí? Kdo takovou víru objektivně dokáže?
A tak se lidé kolem dohadují, co to vlastně J dělá. Možná se pokouší o zázrak a volá Eliáše.
Možná si říká: došel jsem až sem, teď přijde zázračná záchrana v podobě ohnivého vozu, který pro mne přijede.
Lidi chtějí zázrak za každou cenu - bez ohledu na svého bližního - tak někdo dokonce namočil houbu v octě, aby J-ovo utrpení ještě prodloužil.
Jproto, aby se prodloužila chvíle čekání, jestli se náhodou přece jen nestane zázrak.
Touha po zázraku je často ve své podstatě démonská a satanská. I snaha po prodloužení života (za každou cenu) může být velmi zlá.
Ten římský setník uvěřil v Ježíše proto, že poznal, že J-ova víra jde dál i za smrt, že smrt pro J-e není poslední hrozbou. Spíš život za každou cenu je pro J-e nepřijatelnou volbou.
Naše civilizace je naopak posedlá prodlužováním života. Ve jménu ředstavy, že život je to nejdůležitější - je mnoha lidem žováno nesmyslně utrpení.
Překonáváme smrt pomocí ési nekonečné agónie umírání... pomocí sofistikovaných přístrojů udržujeme v nemocnicích tisíce lidí v jakémsi polobytí. Čekáme, že se stane zázrak a staneme se pomocí techniky nesmrtelnými?
Ještě mu na chvíli prodloužíme život, uvidíme, jestli ho přijde Eliáš sejmout.
Nikdo nepřišel, J vydal mocný hlas a skonal.
Zklamaně odešli ti, kteří si mysleli, že J by přece jen mohl nějakou tu protekci u Boha získat. Nic se nestalo, Eliáš nepřišel, J umřel.
Přesto se něco stalo. Vidět to bylo ale jen očima víry.
Chrámová opona se roztrhla, aby se chrám stal konečně otevřenou svatyní pro všechny lidi. Náboženství Izraele v této chvíli přestalo existovat, tak jak ho lidi zakleli do svých lidem poplatných tradic. Chrámová opona se roztrhla, J osvobodil víru a navrátil ji zpět Bohu.
I to asi uviděl onen neznámý římský voják.
Do tohoto skutečného domu modlitby vstoupí jako první on. Bezejmenný voják. Pohan.
Není to někdo z věřících ani přímých následovníků Ježíše. Není to nikdo z velekněží, nikdo ze zákoníků.
Do této chvíle to člověk vyslovit nesměl. Na začátku to vyslovil Boží hlas - a jenom k samotnému J-ovi: Ty jsi můj milovaný Syn. Potom na hoře proměnění k J-ovým zasvěceným: toto je můj Syn, toho poslouchejte.
Lidi o tom však nesměli mluvit, protože by nikdo neuvěřil, že se Synovstvím Božím je spojen takový život. A že vzkříšení je odpovědí právě na utrpení spravedlivého, který svou víru ve spravedlivého Boha nevzdává. A že mesiáš ní ten, kdo má u Boha protekci, ale ten, kdo na sebe bere plně lidství a věří v Boha. Ten, kdo svůj život pro druhé obětuje.
J se modlil na kříži žalm 22, který končí vyznáním: v29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.
J-ovi nikdo tuto víru nevzal.
Římský voják, pohan - je první, kdo pochopil, co se stalo. Ten člověk byl opravdu Syn Boží.
Žádné komentáře:
Okomentovat