Vdala se Rebeka dobře?

První čtení

Mt, 25, 1-13

výklad

Co znamená, že připraveným štěstí přeje?

Úkolem družiček je počkat na ženicha a přivítat ho světlem.

A ony selhávají v tom čekání.

Rozumné mají bohužel svůj podíl na ztracení pošetilých. Právě ve chvíli, kdy dávají rozumným za pravdu. Kupci jsou taky negativní.

Družičky nemají spoléhat na to, že příchod Krista přijde teď (nebo nikdy), ale přesto čekat, že jistě nastane.

  

Druhé čtení

Gn 24, 12-27; 50-60

Kázání

Minule jsme skončili u modlitby. Dnes u ní začneme.

Abraham se spoléhá na Hospodina, přesto vysílá svého služebníka, aby našel pro Izáka nevěstu. Nesedne si pod tamaryšek a nemodlí se za to. Zároveň se Bohu odevzdává a zároveň činí. Jeho život se stává modlitbou. Proto to není pasivní čekání na splnění modlitby, ale jednání ve víře.

A tak těžko můžeme rozlišit: co činí Bůh a co činí člověk?

Stejně tak služebník Abrahama. Modlí se k Bohu, aby mu ukázal nevěstu pro Izáka, ale zároveň bedlivě sleduje okolí, jestli se nějaká neobjeví.

Ještě než služebník dokončil svou modlitbu, najednou se objevila dívka, která přesně odpovídala Abrahamovu přání.

Jakoby služebník lousknul prsty a vše se mu rázem splnilo. Jak jsme ale viděli minule, toto setkání předcházel veliký zápas. Služebník byl připravený na toto setkání, vyhlížel ho.

(Podobně jako mají být připravené družičky.)

A zdá se, že připraveným – nachystaným Hospodin přeje.

Modlitba nás připravuje. Není to nějaké zbytečné mluvení do nicoty. Modlitba je rozhovor s Bohem.

Služebník viděl věci, které by bez modlitby neviděl.

Viděl například to, že objevení se Rebeky je dar od Hospodina. Kdyby se před tím nemodlil, asi by nic neviděl. Služebník se modlil, tak měl oči k vidění a uši k slyšení.

Jakmile služebník poznal, kdo dívka je, začal se opět modlit. Poklekl a děkoval Bohu, že mu Rebeku seslal.

Rebeka se nakonec sama – po tom, co služebník promluví o Abrahamově poslání - rozhoduje, že se vydá za Izákem.

Ono to služebníkovo povídání vlastně bylo kázání. Svědectví o Abrahamovi a jeho víře. Podobně takto svědčil o Kristu apoštol Petr nebo apoštol Pavel. A ti, kteří se obrátili, také na základě této řeči.

Proč se Rebeka nakonec rozhodla tak jak se rozhodla? Co to bylo za rozhodnutí? Rozhodla se proto, že to tak nachystal předem Hospodin? Spíš bych řekl, že i ona byla podobně připravená slyšet a vidět.

Ona viděla služebníka, viděla, co se všechno stalo a uvěřila tomu, co slyšela. Měla tedy oči k vidění a uši k slyšení. Sama se rozhodla po tomto slyšení uvěřit.

Její rozhodnutí bylo svobodné.

Její rozhodnutí se také podobalo rozhodnutí z vánočního příběhu – rozhodnutí Marie. Ta se otevřela pro Ježíše.

Stejně jako Marie – i Rebeka řekla: jsem připravená.

I Rebeka se otevřela Bohu a vydala se do neznáma, podobně jako Marie.

Minulou neděli jsme si připomněli, že Abraham poslal svého služebníka pro nevěstu Izákovu stejnými slovy, jako kdysi poslal Hospodin Abrahama na cestu.

Řekl mu: vyjdi.

Stejně tak vychází nyní i Rebeka. Do neznáma, ale s poznáním, že jde za Hospodinem. Opakuje tak cestu, kterou nastoupil Abraham se Sárou.

Rebeka již před samotným setkáním s Izákem se tak vydává jako jeho manželka na společnou cestu.

To Rebečino rozhodnutí schválil i její otec. Nahlédl, že zde jde o Boží věc a tak nemůže říct ani „ano“ ani „ne“. Pochopil, že to svým rozhodnutím nemůže ovlivnit.

Záleží plně na rozhodnutí Rebeky – na jejím „ano“.

Ona poznala, že tato Boží věc je v jejich rukou, že se čeká na její „ano“. Podobně jako Bůh čekal na Mariino „ano“.

Tak také díky ní si můžeme uvědomit, že to Bůh s námi myslí dobře.

Rebeka se s Izákem setkala a nakonec nalezli společně lásku.

Už minule jsme narazili na jiné pojetí lásky ve SZ, než je dnes.

Abraham nechtěl přivést Izákovi ženu kenaanskou.

Jestliže si Izáku najdeš ženu, která vyznává jiné hodnoty, až přijde krize, vypluje to na povrch a ty zjistíš, že rozpory mezi vámi jsou příliš veliké.

Veškerou námahu pak vynaložíš jenom na to, abyste vydrželi vůbec vedle sebe.

A o to přeci v životě nejde.

Stařec Abraham se snaží odkázat moudrost, že manželství nespočívá jenom na lásce, ale na víře. I když to často ze začátku vypadá, že láska je to první, časem se ukazuje, že onu lásku nakonec spolurčuje víra.

Když každý z těch dvou věří něčemu jinému, nakonec se ani neshodnou, co je pro ně tou láskou a co je pro ně důležité.

Co si ještě tedy můžeme vzít z toho Rebečina zvláštního rozhodnutí (kdy neviděla nastávající manžela – tak se do něj napřed nemohla zamilovat) pro dnešní dobu?

Rebeka rozpoznala, že se tu děje něco mimořádného. Že byla obdarována – manželstvím. Dostala svého nastávajícího jako dar. Nemusela ho přijmout, v tom zůstala její vůle svobodná. Možná nemusela později bádat nad tím, jestli si vybrala dobře nebo špatně, když se vlastně před tím osobně nesetkali.

Rebeka je člověk, který nastoupil cestu víry - a tak manželství vidí jako zakotvené v Bohu. Bůh mi poslal do cesty Izáka.

Není to tedy tak, že si vyzkouším, jestli vydržím s Izákem a pak se uvidí. Není to sňatek na zkoušku. Oba dva teď mohou ukázat, k čemu jim manželství bude dobré, co s ním provedou. Manželství Rebeky a Izáka se stane společnou cestou, společným úkolem, který jim byl svěřen Hospodinem.

Rebeka učinila velmi riskantní a nepodložený krok. Krok víry. Chceš jít s tímto mužem? Řekla: půjdu.

Řekla: ano. A bylo to na celý život. Manželství v tomto příběhu splynulo s vírou. Je to společná cesta do budoucnosti. Rebeka odchází do neznáma - a spoléhá přitom na Hospodina.

Mohla uvažovat asi takto:

Nevíme, co se stane, ale chceme jít tou cestou, protože věříme, že má smysl.

Udělala Rebeka s Izákem štěstí?

20 let byla neplodná, neustálé stěhování, porodila dvojčata, která se nenáviděla, slepota manžela, útěk milovaného Jákoba. Už ho nikdy neměla spatřit. Bylo to šťastné manželství?

Možná by z lidského hlediska udělala Rebeka větší štěstí, kdyby si vzala nějakého zbohatlíka z místních.

Možná by Marie udělala lépe, kdyby anděla odmítla a zůstala s Josefem tak, jak to vyžadovaly mravní hodnoty té doby. Zůstala by nepomluvena a nepřišla by o Syna.

Rebeka přesto stejně jako Marie říká: Ano. Půjdu za Hospodinem. Půjdu tam do Boží země, kde vládne jas. To je silnější vábení, než aby cílem života měla být jenom pozemská zajištěnost.

Služebník Abrahama vyšel, aby nalezl Izákovi nevěstu. Podobně o mnoho let později vyrazí do světa apoštolové, aby hledali nevěstu pro svého ženicha: pojďte, vše je připraveno, svatební hostina čeká...

Děkujeme ti Pane, že nás zveš do svého království.

Prosíme, ať se dokážeme pro tebe rozhodnout tak jako Marie nebo Rebeka. Prosíme, ať ti otevřeme svou mysl, své srdce i svou vůli.

Amen