Cesta je volná!

První čtení
Jan 14, 1-7


   Cesta je motiv dnešního druhého čtení. Bůh nám připravil cestu a my po ní můžeme jít. Člověk sám od sebe numí tu správnou cestu najít. Často končí v nesnázích. Z jedné strany nepřítel, z druhé strany propast. Ježíš ukazuje cestu i z této bezvýchodné situace.



Druhé čtení
Ex 14,15-31

Kázání
V žalmu 136 se říká: 14  A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
15  Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
Leckdo by si mohl říci – podívejte, křesťané pořád mluví o lásce, ale tady je jasný důkaz, že židovsko-křesťanský Bůh přináší smrt a v jeho jménu umírají lidé.

Proč byl tento příběh zapsán? Abychom věřili, že můžeme potřít naše nepřátele, když budeme věřit tomu správnému Bohu?

Domnívám se, že to tak jednoduché není.
Minule jsme četli o tom, že Izraelci byli v Egyptě dlouhých 430 let. To je tak dlouhá doba zajetí, že lidé už přestávají věřit ve smysl vysvobození. Když trvá útlak příliš dlouho, lidé přestanou věřit, že se jejich úděl změní. V knize Ex čteme, že lidé Mojžíšovi nevěřili, že cesta má smysl.
Nakonec neodešli sami, ale byli doslova vyhnáni faraonem po všech znameních, která Hospodin na Egypt seslal.
Exodus 12:31  Ještě v noci povolal Mojžíše a Árona a řekl: "Seberte se a odejděte z mého lidu, vy i Izraelci. Jděte, služte Hospodinu, jak jste žádali.
32  Vezměte také svůj brav i skot, jak jste žádali, a jděte. Vyproste požehnání i pro mne."

Lidé už v záchranu nevěřili. Když se objeví egyptské vojsko, tak dokonce začnou Mojžíšovi nadávat:
Exodus 14:11  A osopili se na Mojžíše: "Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta?
12  Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti."

Mojžíš jim odpovídá, že mají vydržet a mlčky přihlížet tomu, jak je zachrání Hospodin. Nemají bojovat oni, bude za ně bojovat Hospodin. Lidé nebojují, jen se schovají za Hospodina a on je vytrhne definitivně z otroctví.

Izraelci byli zoufalí, zoufalství se táhlo z generaci na generaci. Kdyby to bylo tak jednoduché, že by stačilo zaklínat se Hospodinovým jménem a on by za nás pobil nepřátele, stalo by se to i v generacích před Mojžíšem. K ničemu takovému ale nedošlo.
Spousty lidí v generacích před Mojžíšem žilo  trpělo a umíralo pod faraony.
To je nakonec židovská zkušenost v tomto světě.
To je i obecně lidská zkušenost v tomto světě. To je i křesťanská zkušenost.
Podle písem Kristus zlomil moc smrti a přesto v tomto světě žijeme a umíráme.
Židé si podobně dodnes připomínají, že Hospodin zlomil moc faraonova vojska.
Ten příběh nejde využít jako zaklínadlo pro někoho, kdo chce ve jménu Božím zabíjet.
Nemůžeme si říci, že když uděláme vše, jak je tam napsáno, stane se zázrak a rozpoltí se moře.
Aby ti, kteří tak chtějí jednat, v tom měli jasno -  je důrazně řečeno, že lidé nemají dělat nic, mají jen mlčky přihlížet (Ex 14, 14).

Lidé mají mlčky přihlížet, jak Hospodin vyvádí člověka z otroctví do svobody směrem k zaslíbené zemi. Mají přihlížet a mají si ty události připomínat – o velikonocích a každou neděli. Mají si ten příběh připomínat i v dobách zlých, kdy se zdá, že Hospodin mlčí.
Proč si tedy vůbec připomínat příběh, který není v naší moci?
Jak jej uchopit, abychom z něj dnes něco měli?

Příběh o přejití moře je znamením záchrany pro Boží lid. (Podobně jako deset ran bylo znamením pro faraona, že cesta Izraele je cesta požehnání pro ostatní národy a že on je nezastaví)
Dozvíme se v něm, že Hospodin sám bez lidského přičinění stvořil cestu pro svůj lid. Lid jen mlčí a dívá se. Stejně jako stvořil Izrael jako svého milovaného Syna, který je součástí znamení jeho záchrany. Podobně kdysi povolal Abrahama na cestu.
Příběh o přejití moře je vyznáním víry, že Hospodin může zachránit člověka z moci utrpení, otroctví, zloby.
Ježíš vykládal své učení v podobenstvích, jeho život se stává podobenstvím.
I SZ popisuje Boží dílo pomocí podobenství a znamení. Když se na přechod podíváme z této strany (perspektivy), tak se nám otevře mnohem hlouběji.

Už stará židovská rabínská tradice vidí v tomto příběhu znamení, podobenství. Co jsou podle rabínů rozevřené stěny moře, mezi nimiž Izrael prochází? Izrael měl vody po pravici a po levici. Vody po pravici symbolizují podstatu Zákona – Tóry, vody po levici symbolizují modlitební řemínky – tefilin. Tedy zákon a přikázání, to je v důsledku jedinou ochranou Izraele před faraonovým vojskem.
Když se tedy budeš v životě řídit Tórou - Biblí, tak budeš svobodný a nemůže ti nic udělat ani Egypťan, ani jakékoli zlo. NZ řečeno: budeš-li stavět svůj dům na skále, má tvůj život smysl a věz, že Hospodin se o tebe postará. Protože v konečném důsledku se ty o sebe postarat nemůžeš, i když budeš horečně celý život shánět a shromažďovat. Proto Ježíš říká: já jsem cesta, pravda a život.

Četli jsme také, že se Boží posel postavil mezi egyptské vojsko a Izrael. Židovští vykladači říkají, že se Bůh chová ke svému lidu jako se má chovat otec  ke svému synu. Když jde otec se svým synem po cestě a přepadnou je lupiči, budou chtít zajmout syna, otec ho vezme ze předu a postaví ho za sebe. Když zaútočí banditi zepředu a zezadu zvěř, tehdy si otec dá syna na ramena a bude bojovat proti nim. Tak popisuje Boží jednání i prorok Ozeáš: Ozeáš 11:3  Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. -
4  Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej.

Z pohledu židovské tradice příběh o projití mořem vyjádřuje lásku Hospodina ke svému lidu. I když lid Hospodinu nevěřil, Bůh připravil z lásky k němu - cestu záchrany. Úplně na vždy ho zbavil otroctví – egyptská armáda je zničena definitivně a kompletně..

Zajímavé je – z dnešního pohledu, že Židé sami nezdůrazňují fakt zázraku. Neptají se: jak je možné, že se stal takový přírodní zázrak. Nemají potřebu to komentovat. Naopak, hlubší rovina přejití moře suchou nohou je vyznání víry, že Hospodin člověka zachraňuje z otroctví a miluje ho - a to komentují jako podstatné.
Podstatné je, že Hospodin má moc vysvobodit člověka z rukou zlé moci. A to - nejen Izraele, minule jsme četli, že s Izraelem odešlo veliké množství tzv. přimíšeného lidu.
Tato cesta platí obecně pro ty, kdo se chtějí přidat k Izraeli. My věříme, že toto znamení záchrany platí i pro nás, kteří jsme se přimísili k vyvolenému národu skrze JK.

Zmínil jsem židovskou tradici výkladu, ještě je dobré zmínit i starou křesťanskou tradici. Přechod přes moře byl vnímán jako podobenství křtu. Podle Řehoře z Nyssy je přechod moře znamením vítězství Božím nad zlobou a nečistotou, které symbolizuje Egypt. Vítězství se děje v očistné koupeli. Ďábel zuří – stejně jako vojsko – když vidí, jak lidé unikají hříchu vodou znovuzrození. Toto nám má připomínat křest. V důsledku tedy není křest ponořením, ale přechodem z jednoho břehu na druhý.
To byl Řehoř.
Hospodin tvoří vítězství pro Izraele. To je znamení, které nám pomůže pochopit i NZ události.
My ten dnešní příběh můžeme dát i do souvislosti s velikonočními událostmi v NZ. V jitře prvního dne po sobotě stvořil Hospodin vítězství pro ukřižovaného Ježíše.
A naopak: Ježíš potvrdil svým křížem a vzkříšením, že ta Izraelská výprava měla smysl.

Protože cesta lidí na útěku byla podobně jako cesta Ježíšova bezvýchodná. Stejně jako Ježíš končí na popravišti a nemá jak uniknout ze spárů zla, stejně tak Izrael, který opouští Egypt najednou stojí před definitivní smrtí. Z jedné strany Egyptské po zuby vyzbrojené vojsko, z druhé strany moře.
V té chvíli už jen zbývá vyčítat Mojžíšovi, kam je to zavedl.
Je to křik zoufalství, křik nevíry, protože pánem Izraele se v té chvíli – pochopitelně – stal strach. Je to situace, kdy se učedníci rozutečou a Ježíš zůstává sám.
Stejně jako Ježíš odpouští Petrovi, že ho zapřel, stejně tak odpouští Hospodin malověrnost svého lidu (svého vyvoleného prvorozeného).
Hospodin začne naplňovat smysl svého Jména bez ohledu na situaci člověka. Z jedné strany zotročující zlobu, z druhé strany zotročující strach. To je lidská situace.
Tu přichází řešení: Mojžíš na příkaz Hospodina pozvedne ruku a svou holí ukáže směr k zaslíbené zemi. Skrze temné vody moře mají jít, podobně jako mají vyplout zmatení učedníci do tmy a na hlubinu. Protože ta jim nemůže ublížit, i když je děsivá.
I napříč mořem vede cesta života. To je vyznání i zkušenost víry.
Hospodin přemohl ty vody svým Duchem přicházejícím z východu - ze směru zaslíbené země. Vždyť vichr z Božího království zachránil přestrašené lidi. Podobně jako zachraňuje Kristovo vzkříšení.
To Duch Boží, který se kdysi vznášel nad vodami, koná své dílo a tvoří cestu uprostřed moře. Najednou je cesta volná. Podobně jako po Kristově vzkříšení najednou mají učedníci běžet do Galileje a zvěstovat nový začátek, mají Izraelci najednou volnou cestu. Nový začátek, nová cesta naplňování BK.
Najednou si lidé mohou zazpívat: Žalmy 56:12  v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?
Hospodin se stará o svůj lid jako se stará starostlivý otec o svého syna. Chrání ho, staví se před něj a za něj, bere ho na ramena.

Egyptské vojsko už nemůže tu cestu zastavit. Místo toho se potkává s Boží slávou a najednou vojáci poznávají, že cesta se zbraněmi je cestou do pekel.
Stejně tak nemůže zastavit cestu Mesiáše Ježíše ani Pilát ani Herodes ani křičící dav.
Naopak – to Kristus sám se staví před nás jako světlo, které už nemůže zastavit žádná temnota.

Co je tedy nejhlubším poselstvím toho dnešního příběhu? Co je jeho evangeliem?
Zotročující zlo - neporazitelná síla smrti - prohrála svou válku. Když na vás zle dotírá, přece se se jí nemusíte bát.
- nemusíte se jí bát - dokonce ani tehdy ne, když jí sami podléháte. Ten nejhorší zápas - zápas s nepřítelem, vůči němuž jsme zcela bezmocní - ten už byl vybojován.
Už jste za vodou. Voda křtu vám to dosvědčuje - otcům, matkám - i jejich dětem.
Cestu záchrany už nic nemůže zavřít - a vás, když se po ní vydáváte - už nic nedokáže strhnout zpátky.

Nakonec čteme, že ti lidé - začali věřit Hospodinu - a jeho služebníku Mojžíšovi.
- a když my věříme Hospodinu - a jeho Mesiáši Ježíšovi - otvírá nám stejně vítězný výhled, jako zástupu lidí putujících mořem:
- výhled až k tomu vítězství, kde už (podle knihy Zjevení) nejsou ani nářek ani bolesti, ani smrt -
- protože ten, který TVOŘÍ NOVÉ - tvoří i nové nebe a novou zemi - kde moře už vůbec nebylo.

Děkujeme ti Pane, že ty sám jsi pro nás stvořil cestu záchrany. Prosíme, ať tuto cestu přijmeme, ať se tato cesta pro nás stane cestou života a jdeme po ní, jako tví učedníci.
AMEN