Ačkoli tedy císař ctil Boha, od samého počátku jednal špatně, poněvadž zneužíval peněz od poplatníků k stavbě chrámu. Krásné je milovat nádheru domu Páně a stánek slávy jeho, jak říká žalmista, a často raději pro to upadnout v opovržení než mít štěstí od jiných. Jistě je to krásné a kdo z těch, kteří horlivě milují Pána a hoří jeho plamenem, by tomu odporoval? Ale pak by nic nesmělo poskvrňovat tento zbožný cíl, ne¬směly by se vršit křivdy na křivdy, veřejné záležitosti by se nesměly hroutit a tělo státu rozpadat. Nikdy by neměl vstoupit do nákladné a skvostné budovy, pro niž bylo spácháno mnoho zla, člověk, který odmítá mzdu nevěstky a pohrdá obětí hříšníka, jako by pocházela od psa. Čím prospívají božskému účelu zbožnosti rovno¬měrné stěny, sloupořadí, rozvěšené koberce a drahocen¬né oběti i jiné skvělé dary, když by k tomu měl stačit rozum zahalený svatostí, duše zbarvená purpurem vyššího rozumu, spravedlnost činů, ušlechtilost mysli a ještě spíše její prostota. Jen těmito prostředky můžeme v sobě vybudovat jiný chrám, milý a příjemný Pánu.
Michal Psellos, Byzantské letopisy, Odeon 1982, str. 43n.
Romanos III. (1028-34)
Michal Psellos (1018-96)
Žádné komentáře:
Okomentovat