První čtení
Lukáš 1: 46-55
Proč zpívá Marie tuto
píseň? Protože věří, že Bůh vstupuje do tohoto světa a pomáhá lidem. Protože
znala prastarou píseň, kterou zpíval Mojžíš o Božím vítězství nad lidskou
zlobou.
Píseň o vítězství si
zpívají lidé v těžkých dobách a ta píseň má kouzelnou – doslova kouzelnou
moc – dávat lidem odvahu, aby se nechovali tak, jak po nich ta zlá moc chce.
Marie věří, že Bůh
zbavuje člověka všech pout. A že poslední den patří jemu a jeho vítězství.
O Božím vítězství zpíváme
i my v kostele nejčastěji, řekl bych, že úplně v každé písni.
Píseň
193s
Můj Pán všechny svolá
Druhé čtení
Ex 15, 1-18
Kázání
Přechod rákosovým mořem
znamenal naprostý zvrat v siutaci Izraele. Připomeneme si klíčové duchovní
momenty této události.
Izrael byl v tragické
situaci: z jedné strany po zuby ozbrojená armáda, z druhé strany moře. Je to
vlastně popsaná častá modelová bezvýchodná situace, do níž se národ i člověk
může dostat. Z jedné strany na člověka dolehne tíha osudu, z druhé strany zeď,
jejíž překročení není možné.
Podobně bezvýchodná se
může leckdy jevit samotná budoucnost.
Když člověk obecně
přemýšlí o budoucnosti a má již nějaké životní zkušenosti, pak se mu zdá, že
věci nemohou dopadnout dobře. Lidé jsou zlí, kradou, uplácejí, touží stát se
Bohy, či alespoň cary.
Eskalace událostí na
Ukrajině v tomto týdnu také nepřináší jednoznačně pozitivní vizi do
budoucna. Člově v obavách ptá: co
bude? co když se jen vymění oligarchové? Co může udělat ruský prezident jiného,
než další ukrajinskou vládu zase vydírat přes dodávky plynu, přes ekonomiku
země? Každá vláda nakonec může skončit jako Janukovyčova – jako vazal Ruska.
Životem zběhlý člověk
může říci: nemá cenu dělat nic, je lepší o nic neusilovat, protože nakonec naše
jakákoli snaha dopadne zase na nás. Jsme malí páni. Byli jsme a zůstaneme
otroky. Otroky, těch, kteří mají peníze. Televize ukázala v minulých dnech
pohádkové bohatství ukrajinských oligarchů. Takoví lidé si mohou dovolit vše,
říká si člověk s životními zkušenostmi. Co zmůže běžný člověk?
V této situaci je Boží
lid před rákosovým mořem. Z jedné strany perfektně vycvičená a vyzbrojená nejmodernější
armáda na světě, z druhé strany zeď (v podobě moře). A tak lidé začnou spílat
Mojžíšovi, že je měl nechat pod vládou mocného egyptského cara. V otroctví nám
přece jen bylo dobře, měli jsme aspoň co jíst.
Situace těsně před
přejitím rákosového moře je tedy obecně lidská situace v tomto světě. Je vážná
a je hluboká, protože nás staví před otázku, jestli je před námi vůbec nějaká
budoucnost, když naše pozice nemá východisko.
Minule jsme si také
připomněli, že příběh vytržení Izraele z Egypta má mnoho podobností s pašijemi.
Ježíš je zatčen, učedníci
ho přemlouvali, aby nechodil do Jeruzaléma, on tam stejně šel a najednou tu
stojí zeď.
Petr zapře Ježíše,
protože nevidí východisko. Možná si nevzpomněl na Mojžíšovu píseň. Řekl si, že
lepší je zradit cestu za Pánem Bohem, protože nakonec v tom otroctví bylo aspoň
co jíst. Jako budoucnost se rýsuje již jen smrt.
Přesto kdysi Marie
budoucnost viděla a tak drze zpívala píseň o vítězství Hospodinově už před
narozením Ježíše.. Skeptik by tedy mohl říci: cožpak netušila jak to dopadne?
Netušila, že mocní tohoto světa bijí a zabíjejí spravedlivé? Možná tušila, ale
z písně Mojžíšovy také věděla, že lidské vůdce a pohlaváry zachvacuje před
Hospodinem třas a upadají do zmatku.
Přechod rákosovým mořem
je cesta stejně nepravděpodobná jako Ježíšovo vzkříšení. Nikdo v ní nedoufá,
nikdo si tuto cestu ani nedokáže představit.
Cesta vpřed je stejně
nepředstavitelná a z lidského hlediska nemožná jako nějaká budoucnost po
Ježíšově ukřižování.
A přece Bůh mění úděl
tohoto zoufalého lidu.
Bůh totiž chce, aby
vladaři a oligarchové, kteří si krutě zahrávají se svým lidem, prohráli.
Bůh svým Duchem rozežene
rákosové moře, které se ještě navíc stane pomocí při útěku Izraelců, on vzkřísí
po smrti ukřižovaného Ježíše a jeho kříž se nakonec stane znamením vítězství,
protože Ježíšovým učedníkům bude připomínat jeho vzkříšení.
Proto Mojžíš, Miriam,
Marie, i celý Izrael zpívá píseň o Hospodinu. Je to píseň o vítězství, které
jsme si nenadělili sami. Je to píseň o vítězství, v něž nikdo nedoufal a nikdo
si je neuměl představit.
Je to píseň o vítězství,
které má zvláštní moc přesáhnout naše časné prohry a pády. Toto vítězství má
dokonce moc překonat smrt.
Ještě včera tu byli
zoufalí lidé a dnes jsou tu díky Bohu lidé svobodní.
Jaký je tedy Bůh
v této písni?
Mojžíš oslavuje Hospodina
jako jediného bojovníka proti otroctví a zmaru.
Mojžíš vyznává, že
Hospodin bojuje, i když my už nemáme odvahu a vzdáváme to.
Hospodin otevírá cestu, i
když my už nevidíme žádnou naději.
Na Mojžíšovu píseň
navazuje Marie: Lukáš 1:51 Prokázal
sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
52 vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal
pryč s prázdnou.
Podobné písně o Bohu
Osvoboditeli zpívali naši předkové, podobné písně zpívali černoši v Americe navzdory
otroctví – známe je jako spirituály. Takové písně zpíváme i my, např. Vítězi
k poctě zpívejme... ty písně zpíváme i v dobách nouze. Takové písně zpívají
lidé tyranům na Ukrajině i v Rusku, i když jsou biti. Takové písně znějí
dokonce i v Soči.
Pochopit to příliš
rozumem nedovedeme, ale takové písně dávají člověku velikou odvahu. Hospodin
se stal mou záchranou, mou spásou, už nemusím se bát. Zpívá se v písni
i žalmu.
Mojžíš zpívá o vítězství
a spáse, o vítězství a spáse zpívá Marie. Marie zpívá v době, kdy to nevypadalo
s budoucností příliš dobře.
Zpívala, že Bůh svrhne
mocné z trůnu... a ti při tom vesele na trůnu posedávali. Zvláštní a bláznivá
naděje.
Marie ta slova zpívá
(podobně jako černoši spirituály otrokářům) do očí svých utlačovatelů. Marie
zpívá tváří v tvář panovníkům na trůně. Právě pro to. Marie zpívá, že se jich
nebojí a že je Bůh svrhl z trůnu.
Tváří v tvář složitým
problémům doby, beznadějných situací i my můžeme zpívat podobné písně o
vítězství a o spáse.
Však to taky děláme. Máme
jich plné zpěvníky.
Jak nám tyto písně o
spasení konkrétně mluví do života?
Když zpíváme tuto píseň,
už se nemůžeme jen tak jednoduše stavět bok po boku utlačovatelům.
Když zpíváme tuto píseň, začneme
nahlížet na život z Boží perspektivy – tozn. že budeme na straně lidství a ne
nelidské moci. Budeme najednou schopni plakat s plačícími, radovat se s radujícími,
pomáhat těm, kteří trpí nebo bojují za spravedlnost.
Když zpíváme tyto písně,
najednou se ocitáme bok po boku s trpícími. Najedou už nejsme nezúčastněnými
pozorovateli, najednou už nejsme rezignovaní, ale jsme ti, kteří uvěřili v
Hospodinovu nemožnou možnost – totiž, že svůj lid vyvedl z nebytí do bytí. Ze
smrti do života. Ježíše z podanství smrti.
Právě do našich
každodenních strastí a starostí má promluvit toto vyznání:
Kdo je jako Hospodin? Kdo
ze všech idolů, autorit a všelijakých zákonitostí a sil, které na světě známe?
Kdo je jako ty Hospodine?
- kdo se ujímá s takovou láskou a
trpělivostí zotročených? Kdo se nedá odradit nevěrou, nářkem a ustrašeností?
Kdo si vítězně poradí s hrozbou záhuby a zmaru, s mocí smrti? Kdo je jako ty?
Náš Pane, vedeš svůj lid po cestě, na které smíme zpívat - tobě ke cti a
chvále a sobě pro naději a víru. Buď s námi svým Dechem svobody a naděje - ať
naše píseň zní vskutku jako píseň lidu, který sis pro sebe svými činy vytvořil.
Amen.
O tom, že Hospodin sráží
do prachu mocné na trůnu si zazpíváme:
Píseň
627
Má duše Boha velebí
Žádné komentáře:
Okomentovat