Ex 14, 10-14
Druhé čtení
Sk 15, 1-18
Kázání
Minule jsme si připomněli, že víra je běh na dlouhou trať. A že to není běh jednoduchý, Pavel učedníkům doslova říkal: musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do BK. A taky jsme si připomněli, že už v nejranější podobě jednotlivé sbory měly volená – tedy odvolatelná - staršovstva.
Dnes si připomeneme, že zápas se odehrával nejenom mezi křesťany a okolím, ale také uprostřed vznikající církve.
Do Antiochie totiž přišli někteří křesťané (ze Židů) z Judska – (oproti Antiochii) tedy z duchovního centra. A začali říkat křesťanům z pohanů: je nám líto, ale nemůžete být spaseni.
Přijali jste sice Krista, ale nejste obřezáni, tak máte smůlu, nebudete spaseni.
Představte si, že by přišel někdo k nám – z centra ČCE - k nám do Soběhrd a řekl: je nám líto, ale máte chybu v liturgii – a tedy nebudete spaseni.
Spaseni jsou jen ti, kteří přesně dodržují naše evangelické tradice. Chození do kostela je vám k ničemu.
Ti lidé z Judska říkali: pokud si myslíte, že skrze Krista patříte mezi vyvolený lid – tak musíte přijmout obřízku – jako má ostatní vyvolený lid. To je přece jasné a logické. Až ze sebe uděláte Boží lid, pak můžete přijmout Krista.
Nevím jak dnes, ale pro lidi jistota spásy byla dříve vším. Když jim někdo najednou řekl, že to co dělají – je marné – je muselo velmi ranit...
Spasení budete, jenom – když budete dodržovat pravidla – jako je dodržujeme MY.
Je to vlastně velmi typické pro náboženské chování člověka. Jen se objeví noví lidé – v tomto případě křesťané z pohanů – už jim zbytek ukládá podmínky, povinnosti, břemena. Vždyť tady na světě není nic zadarmo.
Lidi se hned začnou rozdělovat podle toho, jak kdo dodržuje zvyk, obyčej, tradici, nejlépe by bylo, kdyby se udělovalo spasení první, druhé nebo třetí třídy... podle zásluh.
Člověk neumí unést vědomí, že je spasen zadarmo, z milosti. Vždyť je nám nepříjemné jenom k někomu přijít a nedonést mu aspoň malý dárek. A když k nám někdo donese malý dárek, tak my mu přineseme příště taky dárek. A nemáme špatný pocit, že jsme mu zůstali něco dlužni.
Těžko věříme, že je něčeho hodně a zadarmo. Jako je teď například hub. Viz. historka s kamarádem z Prahy.
Vymýšlíme, čím bychom se Pánu Bohu za spásu zavděčili. Vymýšlíme pravidla, zákony, překážky. Když nebudeš dělat to co já – nebudeš spasen. Nad původně dobrým ustanovením obřízky i soboty zavládlo zákonictví. Ježíš to mnohokrát kritizuje a je za to zákoníky nenáviděn.
A co se stalo – sami křesťané – jakmile se z nich stala církev – se začali chovat stejně zákonicky. Ten spor se v různých podobách bude okakovat celé dějiny křesťanství a i my s ním zápasíme, když řešíme, co je v naší víře a zbožnosti podstatné a co druhotné.
První stupeň tedy vypadá takto: Ty nás Bože sice obdarováváš zadarmo, ale my to zadarmo nechceme! (Měli bychom špatné svědomí)
Druhý stupeň: A ti, kteří to nedělají po našem – nebudou spaseni.
Apoštol Pavel ve svých kázáních – ve stejném Duchu, jak to činil Ježíš – všem vysvětloval, že Bůh o přesné dodržování obřadů nestojí. Ve chvíli, kdy se z obřadů a tradic stane překážka k milosrdenství a Bohu – tak Hospodin tyto obřady a zvyky dokonce „z duše nenávidí“.
Už prorok Izajáš říká - 1:14 Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet.
15 Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.
16 Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.
17 Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.
Vždyť už Abraham dostal naději budoucnosti jako dar, darem bylo vysvobození Izraele z područí Faraona – naopak Izrael se choval hrozně. Vysvobození – spása – nebyla odměnou za dobré skutky.
Spása je přece dar, který smíme přijmout jako děti a čerpat z něho sílu každý den!
Bůh tak činí z prosté čisté lásky – jak nám připomíná známými slovy Jan:
Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Za to my lidé říkáme: nedržíš sobotu, nebudeš spasen. Nejsi pokřtěn – nebudeš spasen. Nemáš obřízku – nejsi spasen. Ke SVP smíš jenom za těch a těch podmínek.
Věřící lidé měli vždy a mají stále potřebu to Boží spásu nějak omezovat, dostávat do lidského područí.
A tak jde Pavel a Barnabáš Antiochijské křesťany hájit proti jiným křesťanům. Byl to vlastně jeden z prvních zápasů mezi křesťany. A z toho Jeruzalémského sporu vyplývá, že zákonictví rozhodně nebylo jen nějakým lokálním jevem.
Ten dnešní oddíl nám klade těžkou otázku: Co je víc – jednota a svornost v jednom díle – nebo Boží svoboda? Co když ta jednota v díle zastiňuje Boží svobodu? Pak je třeba jít do boje, nahlas křičet, že se děje bezpráví – i když to na nás může v očích veřejnosti vrhnout špatné světlo. I když to může vézt k rozdělení.
Apoštolu Pavlovi a Barnabášovi jde víc o Boží svobodu než o jednotu mezi křesťany.
Jde tu přece o spásu a milost – a když někdo – i třeba ve jménu JK tyto Boží dary zpochybňuje – tak je třeba se hlasitě bránit.
Vždyť sám Ježíš říká, že ne každý, kdo se ohání jeho jménem má automaticky pravdu. (Matouš 7:21 Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.)
Již mnohokrát v dějinách se stalo, že ohánění zákony nebo zbožností pouze zastíralo vlastní zájmy. Také proto mluvili naši předci o tzv. neviditelné církvi...
1 Samuelova 16:7 Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."
Viditelnou se stala našim předkům ta církev, která přikryla Boží lásku nařízeními, zákonictvím nebo lpěním na tradici. A tak bylo třeba proti ní vystoupit, bránit se.
Ten spor je tak zásadní, že se jím musí zabývat celá církev. A tak jdou aktéři do Jeruzaléma.
V Jeruzalémě se všichni pohádali, došlo k velké rozepři. Čteme, že bratři z farizeů situaci vyhrotili. Pohané musí přijmout, musí se jim nařídit! Pak se teprve budeme bavit o spáse.
A tu se stala zvláštní věc – Petr se postavil za Pavla. Nebylo to rozhodně samozřejmé, ze skutků vyplývá, že i Petr se zpočátku díval na křesťany z pohanů odmítavě. Petrovi ale asi došlo, že v tomto zápase jde o všechno. Bůh mu dal poznat, že proti křesťanům z pohanů jdou jen lidské předsudky.
A tak se Petr odvážil mluvit ve prospěch svobody spasení.
Skutky apoštolské 15:8 A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám
9 a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou.
10 Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my!
11 Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše."
Jak se tomu, vy křesťanští zákoníci a farizeové můžete protivit?
Na to nikdo z prosti strany nic neřekl. Možná, že jim to došlo a káli se. Nevíme, mlčeli.
Potom se ujal slova Jakub. A jakoby mu to všechno najednou došlo, řekl – že vlastně s tou Petrovou řečí se shodují slova proroků:
vždyť je to naopak – my jim nesmíme ukládat břemena, ale my smíme vidět v jejich přicházení veliké znamení, že Bůh plní své sliby! Obnovuje svůj lid a my nesmíme tomuto dílu stát v cestě!
A tak to dopadlo dobře. Celý spor nakonec díky Bohu vedl k tomu, že naplno zaznělo evangelium:
Celé Boží dílo přichází jako jedinečný dar svobody, jako milost.
Vždyť právě toto evangelium nejvýrazněji poznáváme na Kristově díle.
Kdybychom to dnes shrnuli – ukázalo se, že zvěst o spasení z milosti bourá předsudky. A že je důležitější držet toto evangelium, než jednotu církve.
Co si z toho dnes máme odnést jako ponaučení tady v Soběhrdech?
Nemělo by nás překvapovat a zastrašovat, že zvěst o spáse je provokativní – a vystupuje proti naší přirozenosti – za kterou se mohou schovat i zbožná slova... Lidská přirozenost totiž vysvobození, záchranu, která je zdarma - neumí a nechce přijmout.
Naopak: máme opatrovat a uchovávat: myšlenky, postoje a svědectví, které tuto božskou svobodu (Boží dílo spásy) věrohodně dosvědčují.
Tozn. nesmíme klást lidem překážky, které by šly proti svobodě Boží milosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat