K čemu svoboda?

První čtení
Genesis 9, 1  -5

Druhé čtení
Sk 15, 19 - 31



Kázání
Minule jsme slyšeli o tom jak se celá církev pohádala kvůli svobodě spasení.
Hospodin dal totiž svůj nejvyšší dar člověku zcela zdarma. Ale někteří věřící nezvládli pomyšlení, že ve světě může být něco zadarmo.
Z Jeruzaléma do Antiochie přišli křesťanští farizeové - nad bratry a sestrami z řad pohanů
zvedli přísně prst - a začali je kárat: vy si myslíte, že můžete jen tak beze všeho přijmout Boží spásu?
Tak to máte smůlu - tak jednoduché to není: nejdřív musíte dodržovat pravidla, musíte se snažit. Pak teprve můžete začít přemýšlet o tom, že Spasitel – Ježíš - přišel i pro vás.
Pavel a Barnabáš se ale nově obrácených lidí  zastali a vznikla z toho veliká hádka, kterou řešili až v Jeruzalémě:
A tady - po ještě větším hádání a rozepřích - dospěli nakonec ke kajícímu závěru: nemůžeme kolem Božího díla spásy stavět zátarasy.
Nemůžeme svým bratřím a sestrám z pohanů ukládat povinnosti.

Jakub potom dodá (tím začíná dnešní oddíl):
Skutky apoštolské 15:19  Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, 20  ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.

Musí tedy křesťané z pohanů něco dodržovat nebo ne?

Věřící patřící k zákoníkům a farizeům, kteří chtěli na lidi vkládat břemena, kritizoval už Ježíš, svědčil o tom, že vysvobození daroval Bůh člověku zcela zdarma. Nakonec tento jeho drzý postoj vedl k jeho odsouzení.

Ježíš hlásal svobodu, Bůh může být na blízku i těm, kteří jsou pro normální věřící nečistí. Ale i Ježíš si uvědomoval, že svoboda přicházející od Pána Boha je zneužitelná. Učil, že na cestě svobody musí mít lidi i nějaká pravidla, ukazatele k té svobodě.
Tato pravidla – se nesmí ale stát břemeny - jako nějaké dodatečně naložené povinnosti pro ty, kdo naivně sedli na lep lákání svobody.

Ježíš na jednom místě říká: Marek 10:44 kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.
Jinými slovy -  život vysvobozených, život spasených - to není svévole - to není možnost dělat si co chci - co si zrovna umanu...
- k cestě za skutečnou svobodou patří podle bible a Ježíše - ohled na druhé - na zdroj
života – na společnou budoucnost - na Boha.
Ve chvíli, kdy lidé tuto cestu opomenou - upadají vlastně znovu do otroctví – ztrácejí prostor svobody jako prostor dobrého žití - ztrácejí se Dárci svobody - a nakonec ztrácejí i smysl života samotného.
Proto vysvobozené společenství - už od dob Izraele putujícího z Egypta do zaslíbené země - slyší
rady - kudy jít - a kudy NEjít - čeho se vyvarovat -
- aby se božímu lidu neztratil směr ke svobodě
- aby se společenství spásy nezapletlo do pastí
svévole - aby se nezvrhlo - aby samotnou svobodu nakonec neztratilo.
Jak to tedy udělat – aby na jedné straně nedošlo k drancování a vykořisťování ve jménu bezbřehé svobody a na druhé straně aby věřící nesklouzli k totalitnímu režimu, kde se vše zakazuje a z lásky se stávají přetěžká břemena povinností?

Církev - jako lid svobody Kristovy – by měla v ideálním případě ve společnosti tyto věci dosvědčovat, - na jedné straně - že svobody se nesmíme vzdávat – že je potřeba o svobodu zápasit - třeba,  - na druhé straně tak, že člověk přijme jistá omezení, aby se svoboda nezvrhla.
O svobodě víry tu v tomto lese - před námi svědčili naši předkové, když se tu tajně scházeli.

Co tedy čteme v tom dnešním příběhu?
Apoštolové jednohlasně s presbytery a dalšími jeruzalémskými autoritami ve svém dopise vyznávají:
- přišli od nás lidé, co vám chtěli nasazovat opratě, ukrátit vás na svobodě spásy.
A my vidíme, jak vás jejich kázání zmátlo - jaký chaos to do vaší víry vneslo.
- To je důležité apoštolské přiznání
- a svým způsobem i varování:
- když chce někdo (ve jménu pořádku) ukrátit svobodu druhých - zadělá na na ničivý zmatek.
Horovat pro pořádek, pro řády - na úkor svobody bližních - to není k životu...

Zadostiučinění  se dostává apoštolům svobody, apoštolům pohanů: Pavlovi a Barnabášovi.
Jeruzalémské autority uznávají – že Pavel s Barnabášem, nejsou samouci ani popletení revolucionáři. Nasadili svůj život - vydali svou duši - pro věc Ježíše Krista. - když jste uvěřili jejich kázání o svobodě spásy - uvěřili jste dobrému a spolehlivému zdroji.

Ocenění apoštola Pavla je důležité i proto,
že Pavlovo svobodomyslné zvěstování evangelia se
v dějinách církve stávalo zdrojem napětí, neklidu. A z nejrůznějších stran se ozývala kritika, že to Pavel s tou svobodou přehnal.
Lukáš, autor skutků tady vyznává: Pavel není buřič
- ale svědek Kristův, který zvěstuje s nasazením
svého života to nejdůležitější. Jeho evangelium svobody je ke spáse (tedy k záchraně) zvěst postačující a zcela spolehlivá.
Jinými slovy – Pavel má pravdu, když říká – že vysvobození – spásu – si nemůžete koupit ani jinak svými skutky zasloužit. Spásu jste dostali jako dar.
Nemůžete se k ní třeba promodlit nebo si ji nějak koupit nebo vysloužit.
Nemůžete se k ní dokonce ani promodlit.
Na konci se zdá, že tu přece jen je jakési břemeno. Máme tu varování, co tu svobodu může narušit: 29  Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi."
Jinými slovy: uctívat modly - uctívat falešné bohy - zbožšťovat dílo lidských rukou - - to vás bratři, připraví o svobodu.
Uctívat modlu totiž z pohledu evangelií - znamená ztratit vztah k jedinému skutečnému dárci svobody.
Je už podružné, zda tou modlou jsou peníze - nebo
populární lidé a jejich názory - nebo veřejné
mínění, hlas většiny - nebo můj vlastní prospěch nebo třeba i zdraví.

Řídit podle těchto hlasů a obrazů svůj život - znamená uvrhnout ho do závislosti, ze které se nakonec vyklube otroctví.
Když se lid víry dá na takovou víru, říkají tomu
bibličtí svědkové "smilstvo" - protože to znamená,
že nevěsta Kristova - pohrdla láskou tohoto jediného, který ji doopravdy miluje -
- a zvrhla se ve šlapku.

Proto z Jeruzaléma připojují i varování - varujte se smilstva. Protože tím vším ztrácíte svobodu, kterou pro vás Kristus vybojoval.

A nakonec tu máme varování zdržovat se požívání krve - a masa nezbaveného krve.
krev podle bible znamená místo, kde koluje v živé bytosti život. A když Starý Zákon - od dob Noeho - zapovídá požívání krve - říká tu vlastně:
- když jsi dostal život (a svobodu) od Stvořitele
- nemusíš si už ten život zajišťovat tak, že ho budeš vysávat z druhých. Nebudeš se chovat jako upír.
Když jsi přijal život jako dar - nebudeš o něj ukracovat ani druhé. Nebudeš ho žít na jejich úkor, na úkor jejich života.

- bible varuje před tím, abychom svůj život obohacovali a posilovali tak, že ho budeme vysávat
z druhých. Ať už jde o vysávání v doslovném - nebo přeneseném slova smyslu.
Když se totiž člověče takto chováš – nastoluješ otrocké poměry. A ty jsi byl přeci zachráněn z otroctví milujícím Bohem.

Jinými slovy se tu říká:
Mějte k životu druhých laskavou úctu. Respektujte jejich svobodu.
Toto biblické poselství platí zvláště pro dnešní dobu a pro dnešní den díkčinění – přijímejme se navzájem jako jedinečný dar. Jako dar přijímejme i přírodu.
Jako křesťané máme povinnost být na straně těch, kteří se k přírodě chovají jako k nezaslouženému daru.
Máme povinnost vyvarovat se vykořisťování světa, který nám byl dán jako dar – stejně jako život.

Když s tím apoštolským usnesením, přiznáním a varováním přišli do Antiochie - a při bohoslužbách ho bratřím přečetli - měli z toho velikou radost.
Měli radost těch, kdo porozuměli, že v Kristu i k nim přišel Spasitel.

Děkujeme ti Pane, že před tebou jsme si všichni rovni. Děkujeme, že jsme obklopeni tvou láskou a milosrdenstvím. Děkujeme ti, že nám přicházíš naproti. 
Prosíme, abychom dokázali tvou svobodu přijmout a tak o ní svědčit před tímto světem.
Amen.