neděle 22. března 2015

Fanatismus je projev malé víry a nejistoty

Jeremjáš 1, 4 - 10


Druhé čtení
Sk 21, 17-36; 22, 17-22

Kázání


Minule jsme se dozvěděli, jak přátelé zrazovali Pavla od cesty do Jeruzaléma. Vždyť ho tam podobně jako Ježíše čeká utrpení, možná smrt.
Pavel se však bránil tím, že Kristus mu za to trápení stojí. Dozvěděli jsme se tak, že křesťan se nedostává ve světě do nějakého temného soukolí osudu, nebo nepochopitelné Boží vůle. Ale že vědomě počítá s problémy, protože ví, že cesta JK ve světě problémy vyvolává.
Vždyť Ježíš řekl: (Mt 5, 11  Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.12  Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.)
Končili jsme tedy vyznáním, které se také zpívá v nejznámější husitské písni. „Kdož jste Boží bojovníci“: Kristus vám za škody stojí.
Pavel přichází do Jeruzaléma a je připraven svědčit o své cestě. A tuší, že to špatně dopadne.

Pavel byl jeruzalémskou církví přivítán poměrně chladně. Velice rychle si vyslechli, co jim Pavel řekl o svém působení, jakoby ve spěchu se s ním pomodlili. Pak mu řekli, že má problém.
My nemáme problém – ale ty máš problém.
V Jeruzalémě máš mezi věřícími spousty nepřátel. Ti jsou totiž horliví ve víře a v dodržování zákonů a pravidel. Jsou přesvědčeni, že ty Pavle tohle všechno porušuješ, že se chováš skoro jakobys v Boha nevěřil.

Jinými slovy - je Pavel opět nařčen z ateismu a anarchismu.
A tak ho jeruzalémští přemluví, aby podstoupil rituál v chrámě, aby vyvrátil dojem, že je bezbožník. Vlk se nažere, koza zůstane celá.
Pavel na to přistoupil. V listě do Korintu napsal, že se nebojí být Židům Židem a Řekům Řekem.
(1 Korintským 9:20  Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.)
Můžeme to Pavlovo jednání vyložit dvojím způsobem. Možná to udělal ze strachu, aby ho nepopravili. To by ale nebylo logické v celém kontextu Pavlova směřování.
Možný je i druhý výklad – že totiž byl Pavel svobodný od lpění na výlučnosti. Nelpěl na nějaké výlučné podobě víry.
To je ale opravdu nebezpečná myšlenka. Pak by to přece mohlo znamenat, že vzkříšený Kristus osvobodil Pavla i od lpění na konfesi. Osvobodil ho od typu horlivosti (fanatismu), že jen naše víra je jediná pravá.
Pavel žil Kristovu svobodu, nechtěl založit nějakou novou sektu.

Věřící dbající v chrámě na pořádek si všimli, že se v chrámě vyskytuje i Pavel, který tam podstoupil rituál očisty. Pobouřili dav, zmocnili se Pavla a křičeli, že je to ten, který je proti Bohu.
Už je to tady zase, Bůh prý potřebuje lidi, aby se za něj bili mečem.
Dav se nechal rychle zfanatizovat a už je tu situace podobná srocení lidu v Efezském amfiteátru.
Věřící volají po krvi.
Situace, kterou známe ze všech světových náboženství.

Pavel je podobně jako Ježíš smýkán rozzuřeným zfanatizovaným davem a podobně jako Ježíš si Pavel zachovává jakousi zvláštní vnitřní svobodu.
Skutky nám dávají nahlédnout, že k této svobodě Pavla vyvedl - osvobodil vzkříšený Kristus.
Je to těžko pochopitelný klid.
Je to zvláštní spojení – vždyť pro mnoho lidí – žít svobodně znamená – žít bez problémů, žít v poklidu, žít podle svého.
Jenže apoštol zakusil svobodu jako dar od Boha, k němuž ho dovedl Kristus. Svoboda – jak to sám vyjádřil - znamená být stejného smýšlení jako v Kristu Ježíši (Fp, 2,5). Galatským 5:13  Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.

Pavel dosáhl svobody, ale je to svoboda jiná, než po jaké toužíme my. Běžný člověk v současné společnosti spíš nachází svobodu v prosazení sebe na úkor ostatních. Ve vytvoření si vlastního zázemí nezávislého na druhých. Vytvoření si svého materiálně nezávislého klidu.
Pavlova svoboda je hlubší, zásadnější – a taky pro společnost nebezpečnější. Proto se Pavla snaží odstranit.
Smutné je, že se ho snaží zlikvidovat (stejně jako Ježíše) věřící lidi. Ochránci svatých pravd.

Pavlova vnitřní svoboda je lidem nepříjemná, stejně jako ta Ježíšova. Proto si i my máme dávat pozor, aby se nám naše víra nestala bičem nebo nástrojem zla proti jiným lidem. To je hluboký obsah celého postního období.

Pavel je smýkán davem a ve své svobodě počítá s protivenstvím a přijímá ho. Proto je tak podivně – důstojně klidný.
Pavlovi se podařilo – ve Skutcích naposled - před davem pronést (v 22kap.) poslední veřejné kázání, obhajobu.

Ve své obhajobě Pavel fanatickým věřícím připomíná, že sám byl takovým fanatikem. Připomíná, že schvaloval ukamenování Štěpána. Chtěl trestat ty, kdo od jediného pravého náboženství odpadli.
Pavel ve své řeči přiznává, že ho od tohoto pohledu, od fanatismu - vysvobodil JK. Pavlovi se doslova otevřely oči.
Z člověka zaslepeného - fanatického se najednou stal člověk vidící - vysvobozený.
Z člověka, který svou nejistotu ve víře kamufloval horlivostí/fanatismem – se stal člověk pevný ve víře – a proto tolerantní.
Od té doby už Pavel bojuje jen slovem (nikoli násilím) a také sestupováním k lidem v jejich různosti i slabosti (sestoupil v Troadě k mladíkovi, který vypadl z okna).
Jinak řečeno – od té doby (co mu Ježíš otevřel oči)  – se snaží Pavel pochopit jednání druhých, začne se stávat Židům Židem, Řekům Řekem. A do jejich různosti jim vnáší evangelium o vzkříšeném Ježíši.
Od té doby je Pavel svobodný. Od té doby prožívá Pavel skutečnou hlubokou víru. To je rozdíl mezi horlivci a Pavlem. Oni si jen na víru hrají a svou slabost kamuflují agresí.

Pavel připomíná ve své řeči, že se nevymaňuje z tradice víry svého lidu. Líčí své apoštolské povolání jako prorocké zmocnění. Vzkříšený Pán ho zmocnil a povolal ke konkrétnímu úkolu – aby šel s evangeliem k pohanům.
Po vzoru Izaiáše nebo Jeremiáše odpověděl – půjdu Pane, když mě posíláš. Půjdu k těm, kteří si myslí, že jsi mrtev a že nic neznamenáš.

Pavel se zařadil po bok proroků, kteří také jako on nebyli svými souvěrci pochopeni a byli za svá slova biti a pronásledováni.
=======================
Jaký závěr, co si z toho dnešního pašijového příběhu můžeme vzít?
Lidé mají blízko k fanatismu a tedy násilí – ve chvílích, kdy začnou být přesvědčeni, že jen ta jejich cesta je jediná správná a že je třeba na obranu jejich cesty užít násilí. Je to projev jejich nedověry, jejich vnitřní nejistoty, která se musí  zamaskovat do horlivosti.
Bohužel se to děje i mezi věřícími.

Vzkříšený Kristus zastavil Pavla v jeho hrané sebejistotě, převrátil na ruby jeho život a zmocnil ke zvláštnímu poslání, aby Pavel překračoval bariéry mezi lidmi, aby se vydal s evangeliem i za hranice vlastního obzoru.
Pavel sám poznal, že jeho horlivost – fanatismus – byl plodem jeho malé víry. Teprve, když opravdu poznal Krista, přestal se bát, přestal být fanatikem.

Věřím, že tak chce Kristus proměňovat i nás – tady v Soběhrdech/Zruči.

Děkujeme ti Pane, že i my smíme přijímat dar tvého vysvobození, že tvá oběť platí i pro nás. Děkujeme, že si smíme s vděčností uvědomit, že jsme jako Pavel povoláni ke svobodě, která překračuje i náš vlastní obzor...Děkujeme, že jsi z nás sňal břemeno fanatismu a že smíme s širokým srdcem přijímat i ty, které naše společnost nenávidí.

Amen.


Žádné komentáře:

Okomentovat