Jeremjáš
1, 4 - 10
Druhé čtení
Sk 21, 17-36; 22, 17-22
Kázání
Minule
jsme se dozvěděli, jak přátelé zrazovali Pavla od cesty do Jeruzaléma. Vždyť ho
tam podobně jako Ježíše čeká utrpení, možná smrt.
Pavel se
však bránil tím, že Kristus mu za to trápení stojí. Dozvěděli jsme se tak, že
křesťan se nedostává ve světě do nějakého temného soukolí osudu, nebo nepochopitelné
Boží vůle. Ale že vědomě počítá s problémy, protože ví, že cesta JK ve světě
problémy vyvolává.
Vždyť
Ježíš řekl: (Mt 5, 11 Blaze vám, když vás budou tupit a
pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou
odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.)
Končili
jsme tedy vyznáním, které se také zpívá v nejznámější husitské písni. „Kdož
jste Boží bojovníci“: Kristus vám za
škody stojí.
Pavel
přichází do Jeruzaléma a je připraven svědčit o své cestě. A tuší, že to špatně
dopadne.
Pavel byl
jeruzalémskou církví přivítán poměrně chladně. Velice rychle si vyslechli, co jim
Pavel řekl o svém působení, jakoby ve spěchu se s ním pomodlili. Pak mu řekli, že
má problém.
My nemáme
problém – ale ty máš problém.
V Jeruzalémě
máš mezi věřícími spousty nepřátel. Ti jsou totiž horliví ve víře a v dodržování
zákonů a pravidel. Jsou přesvědčeni, že ty Pavle tohle všechno porušuješ, že se
chováš skoro jakobys v Boha nevěřil.
Jinými slovy
- je Pavel opět nařčen z ateismu a anarchismu.
A tak ho
jeruzalémští přemluví, aby podstoupil rituál v chrámě, aby vyvrátil dojem, že je
bezbožník. Vlk se nažere, koza zůstane celá.
Pavel na
to přistoupil. V listě do Korintu napsal, že se nebojí být Židům Židem a Řekům Řekem.
(1
Korintským 9:20 Židům jsem byl
židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem,
abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.)
Můžeme to
Pavlovo jednání vyložit dvojím způsobem. Možná to udělal ze strachu, aby ho nepopravili.
To by ale nebylo logické v celém kontextu Pavlova směřování.
Možný je
i druhý výklad – že totiž byl Pavel svobodný od lpění na výlučnosti. Nelpěl na nějaké
výlučné podobě víry.
To je ale
opravdu nebezpečná myšlenka. Pak by to přece mohlo znamenat, že vzkříšený Kristus
osvobodil Pavla i od lpění na konfesi. Osvobodil ho od typu horlivosti (fanatismu),
že jen naše víra je jediná pravá.
Pavel žil
Kristovu svobodu, nechtěl založit nějakou novou sektu.
Věřící dbající
v chrámě na pořádek si všimli, že se v chrámě vyskytuje i Pavel, který tam podstoupil
rituál očisty. Pobouřili dav, zmocnili se Pavla a křičeli, že je to ten, který je
proti Bohu.
Už je to
tady zase, Bůh prý potřebuje lidi, aby se za něj bili mečem.
Dav se nechal
rychle zfanatizovat a už je tu situace podobná srocení lidu v Efezském amfiteátru.
Věřící volají
po krvi.
Situace,
kterou známe ze všech světových náboženství.
Pavel je
podobně jako Ježíš smýkán rozzuřeným zfanatizovaným davem a podobně jako Ježíš
si Pavel zachovává jakousi zvláštní vnitřní svobodu.
Skutky
nám dávají nahlédnout, že k této svobodě Pavla vyvedl - osvobodil vzkříšený
Kristus.
Je to těžko
pochopitelný klid.
Je to
zvláštní spojení – vždyť pro mnoho lidí – žít svobodně znamená – žít bez
problémů, žít v poklidu, žít podle svého.
Jenže apoštol
zakusil svobodu jako dar od Boha, k němuž ho dovedl Kristus. Svoboda – jak to sám
vyjádřil - znamená být stejného smýšlení jako v Kristu Ježíši (Fp, 2,5). Galatským
5:13 Vy jste byli povoláni ke
svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale
služte v lásce jedni druhým.
Pavel dosáhl
svobody, ale je to svoboda jiná, než po jaké toužíme my. Běžný člověk v současné
společnosti spíš nachází svobodu v prosazení sebe na úkor ostatních. Ve vytvoření
si vlastního zázemí nezávislého na druhých. Vytvoření si svého materiálně nezávislého
klidu.
Pavlova svoboda
je hlubší, zásadnější – a taky pro společnost nebezpečnější. Proto se Pavla snaží
odstranit.
Smutné je,
že se ho snaží zlikvidovat (stejně jako Ježíše) věřící lidi. Ochránci svatých pravd.
Pavlova vnitřní
svoboda je lidem nepříjemná, stejně jako ta Ježíšova. Proto si i my máme dávat pozor,
aby se nám naše víra nestala bičem nebo nástrojem zla proti jiným lidem. To je hluboký
obsah celého postního období.
Pavel je
smýkán davem a ve své svobodě počítá s protivenstvím a přijímá ho. Proto je tak
podivně – důstojně klidný.
Pavlovi se
podařilo – ve Skutcích naposled - před davem pronést (v 22kap.) poslední veřejné
kázání, obhajobu.
Ve své obhajobě
Pavel fanatickým věřícím připomíná, že sám byl takovým fanatikem. Připomíná, že
schvaloval ukamenování Štěpána. Chtěl trestat ty, kdo od jediného pravého náboženství
odpadli.
Pavel ve
své řeči přiznává, že ho od tohoto pohledu, od fanatismu - vysvobodil JK. Pavlovi
se doslova otevřely oči.
Z člověka
zaslepeného - fanatického se najednou stal člověk vidící - vysvobozený.
Z člověka,
který svou nejistotu ve víře kamufloval horlivostí/fanatismem – se stal člověk pevný
ve víře – a proto tolerantní.
Od té doby
už Pavel bojuje jen slovem (nikoli násilím) a také sestupováním k lidem v jejich
různosti i slabosti (sestoupil v Troadě k mladíkovi, který vypadl z okna).
Jinak řečeno
– od té doby (co mu Ježíš otevřel oči) –
se snaží Pavel pochopit jednání druhých, začne se stávat Židům Židem, Řekům Řekem.
A do jejich různosti jim vnáší evangelium o vzkříšeném Ježíši.
Od té doby
je Pavel svobodný. Od té doby prožívá Pavel skutečnou hlubokou víru. To je rozdíl
mezi horlivci a Pavlem. Oni si jen na víru hrají a svou slabost kamuflují agresí.
Pavel připomíná
ve své řeči, že se nevymaňuje z tradice víry svého lidu. Líčí své apoštolské povolání
jako prorocké zmocnění. Vzkříšený Pán ho zmocnil a povolal ke konkrétnímu úkolu
– aby šel s evangeliem k pohanům.
Po vzoru
Izaiáše nebo Jeremiáše odpověděl – půjdu Pane, když mě posíláš. Půjdu k těm, kteří
si myslí, že jsi mrtev a že nic neznamenáš.
Pavel se
zařadil po bok proroků, kteří také jako on nebyli svými souvěrci pochopeni a byli
za svá slova biti a pronásledováni.
=======================
Jaký závěr,
co si z toho dnešního pašijového příběhu můžeme vzít?
Lidé mají
blízko k fanatismu a tedy násilí – ve chvílích, kdy začnou být přesvědčeni, že jen
ta jejich cesta je jediná správná a že je třeba na obranu jejich cesty užít násilí.
Je to projev jejich nedověry, jejich vnitřní nejistoty, která se musí zamaskovat do horlivosti.
Bohužel se
to děje i mezi věřícími.
Vzkříšený
Kristus zastavil Pavla v jeho hrané sebejistotě, převrátil na ruby jeho život a
zmocnil ke zvláštnímu poslání, aby Pavel překračoval bariéry mezi lidmi, aby se
vydal s evangeliem i za hranice vlastního obzoru.
Pavel sám
poznal, že jeho horlivost – fanatismus – byl plodem jeho malé víry. Teprve, když
opravdu poznal Krista, přestal se bát, přestal být fanatikem.
Věřím, že
tak chce Kristus proměňovat i nás – tady v Soběhrdech/Zruči.
Děkujeme ti Pane, že i my smíme přijímat
dar tvého vysvobození, že tvá oběť platí i pro nás. Děkujeme, že si smíme s vděčností uvědomit, že jsme jako Pavel povoláni
ke svobodě, která překračuje i náš vlastní obzor...Děkujeme, že jsi z nás sňal břemeno
fanatismu a že smíme s širokým srdcem přijímat i ty, které naše společnost nenávidí.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat