První čtení
1 Královská 19:1 – 5
Druhé čtení
Sk 21, 1-14
Pavel se rozloučil s Efezskými
presbytery a čeká ho cesta do Jeruzaléma.
Pavel v kázání efezským
presbyterům připomenul, že mu Duch sv. ohlašuje cestu utrpení. Duch Boží se
ukazuje jako síla, která vede člověka k otevřenému hlásání Ježíšovy cesty jako
cesty, která se líbí Bohu. Tato cesta naráží v tomto světě na nepřátelství.
Apoštol Pavel toto nepřátelství snáší a ve svém kázání odhaluje, že ani efezská
církev nebude ušetřena různých zkoušek.
Pavel připomíná smutnou věc,
která se pak mnohokrát potvrdila, že nebezpečí nečíhá jen venku, ale že i v
samém středu církve budou povstávat lidé, kteří nechtějí od života nic jiného,
než na sebe strhnout pozornost. Cesta JK je pro ně jen zástěrkou, jak se dostat
k moci a uzavřít společenství do sekty.
Pavel neutěšuje vznikající církev
lacinými řečmi, ale staví je před realistickou skutečnost. Nebudete ušetřeni
utrpení a zkoušek.
Víra není útěkem před tíhou a
nespravedlností světa, není umělý ráj, není opium lidstva..
Přesto je Pavlovo kázání nadějné,
efezany svěřuje Bohu s vírou – že Bůh má budoucnost ve svých rukou. Je to Boží
milost, která má moc člověka proměnit. To se může dít v každé době, v každém
společenství.
Pavel se obklopen přáteli vydává
na další nebezpečnou pouť. A přátelé ho zrazují. Říkají: nechoď do Jeruzaléma.
Před tím Pavel vyznává, že Duch
Boží ho povede do Jeruzaléma a teď mu přátelé a podporovatelé říkají: Duch nám
dal nahlédnout, že v Jeruzalémě tě čeká nebezpečí.
Koho tedy poslechnout?
Jisté je, že v Jeruzalémě na něj
číhá nebezpečí, možná smrt. Jakoby mu říkali – (podobně jako kdysi rodina
Ježíše) – nechoď tam, raději buď potichu, uklidni se, drž ústa a krok. Časem to
třeba pomine a budeš moci vystoupit znova.
Pavel odmítá zavřít ústa. Vždyť
byl povolán vzkříšeným Pánem, aby mluvil nahlas, svobodně a směle.
Pro Pavla by to znamenalo zradit
toho, který jej pověřil. Fyzický život je až na druhém místě. Vždyť Ježíš řekl:
(Marek 8:35) Neboť kdo by chtěl
zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro
evangelium, zachrání jej.
Na prvním místě je pro Pavla
cesta Ježíšova - tedy vysvobození, svoboda, seberozdání, víra.
Pavel si je vědom, že ho nečeká
nic dobrého, přesto neustupuje.
Přesto je důležité, že Pavel není
na této cestě úplně sám. Chodí ze společenství následovníků Krista do
společenství. Všude nachází přátele. Ti všichni mu dodávají sílu.
Když Pavel zůstával u kazatele
Filipa (to je ten, který naskočil do kočáru k etiopskému ministrovi, vyložil mu
prorockou zvěst o trpícím Božím služebníkovi a nakonec ho na jeho vlastní žádost
pokřtil).
A právě tam jednou ve shromáždění
s bratřími a sestrami zažil zvláštní scénku: z Judska tam přišel prorok Agabos
(kobylka – předpovídající hlad). A během shromáždění šáhl po Pavlově opasku
(oni si ty opasky většinou odkládali, protože je potřebovali během putování, nikoli,
když zůstávali spolu) - a začal s tím opaskem vyvádět zvláštní věci:
- spoutal si ruce a nohy - a když
se ho ptali, proč tady dělá takové divadlo - odpověděl: tohle potká majitele
tohoto opasku v Jeruzalémě.
A to neříkám já - to říká Duch
svatý - Duch, který otevírá ústa svědkům o ukřižovaném a vzkříšeném
Ježíši.
Agabos přišel Pavlovi
"naproti" z Jeruzaléma. A sehrál podivné divadlo - ne pro rozptýlení přítomných
- ale aby ukázal něco životně důležitého.
Ten opasek v rukou proroka
upomíná na Jana Křtitele, kterého nakonec nechal stít Herodes - nebo a proroka
Eliáše, kterého pronásledoval Achab a Jezábel.
Co prorok tím divadlem ukazuje?
Pavlova cesta má s velkými
proroky Izraele něco společného.
Na Pavlovi je, jak se k své cestě
postaví. Bude pro něj nejdůležitější jeho vlastní život? Uhne? Bude chtít
sestoupit z kříže?
Nejdřív reagují přátelé. Nikam
nechoď, vždyť tě tam zabijí. Vyhni se cestě, na níž tě čeká utrpení. Jinými
slovy: vyhni se nepřátelství, dělej jako by toho poslání nebylo. Zapomeň na to
všechno. Usaď se někde a žij normální život, vždyť jsi už udělal dost.
Vždyť jen blázen by si přidělával
v životě problémy, už tak jich má každý dost.
Pavel je uzemnil. Podobně jako
kdysi Ježíš Petra. Nenarušujte mou věrnost uloženému poslání! Jdu cestou víry –
nikoli cestou lpění na životě – a proto musím snášet – když to bude nutné – i
pronásledování a smrt.
Jak reagovali Pavlovi přátelé?
Mohli se urazit, že je
neposlouchá. Mohli být naštvaní, že Pavel jedná neprozíravě.
Mohli se urazit, že se Pavel
odmítl řídit jejich dobrými radami. Jak snadno se dovedeme urazit nad činy
druhých lidí a ukážeme tak, že to nejdůležitější v našem životě je hýčkání
vlastního ega.
Oni ale zanechali svých nářků a
řekli: Děj se vůle Páně.
I toto slovo můžeme pochopit
různě.
Např. naštvaně: dobře, když jsi
takový zabedněnec, tak si jdi!
Nebo např. rezignovaně: dobře, my
lidé jsme krátcí na to, co se děje kolem nás. Dostali jsme se do konfliktu, tak
to asi musí být vůle Páně, je to Boží řízení, nedá se nic dělat. Nezbývá, než
se tomu poddat a počkat, až se bouře přežene...Prostě jinými slovy – zase držet
ústa a krok.
Jenže zbývá ještě jeden výklad:
Náhodou se stalo, že oni skutečně
Pavla pochopili. Pochopili, že Pavlovo kázání o svobodě a cestě
pronásledovaného a trpícího Mesiáše je OPRAVDU vůle Páně.
Proto jejich slovo „Děj se vůle
Páně“ může znít jako požehnání na cestu. Ty jsi přeci Pane přišel za ostatními,
obětoval jsi se a my teď tu tvou oběť neseme dál.
Myslíme na druhé, odevzdáváme se
druhým – i třeba tak, že je chápeme v jejich činech a umenšujeme vlastní
sobectví nebo představu, že když jsme věřící, tak máme za každou cenu pravdu.
Nakonec - Pavlovi – stejně jako
Ježíšovi – největší nebezpečí hrozilo od věřících, ne od ateistů nebo pohanů.
Věřím možnosti, že přátelé Pavla
pochopili a požehnali mu na jeho cestu. Porozuměli a přijali, že je v pořádku, když
kvůli jeho zvolené cestě – tedy cestě Ježíše Krista - přijde nepřátelství,
potíže, šikana. Vždyť to, co jsme u něj přijali - za to všechno stojí.
Neprocházíme různými potížemi, konflikty
nebo utrpením prostě proto, že to je nějaký osud nebo Boží řízení - ale protože
víme, že cesta JK stojí to za to.
Vždyť v nejslavnější husitské
písni „Kdož jste Boží bojovníci“ se zpívá: Kristus vám za škody stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat