První čtení
Ez 34, 1-10
I mezi věřícími povstávají lidé, kteří mají
plná ústa zbožnosti, ale Pána Boha neposlouchají. Tito lidé byli proti
Ježíšovi.
Tito lidé jsou v každém čase.
I v evangeliu čteme: Mat 7:15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám
přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
Druhé čtení
Sk 20,
17-32
Kázání
Minulý týden jsme četli o chlapci
v městě Troada, který vypadl z okna při nočním dlouhém kázání apoštola Pavla. Ten
jeho pád byl obrazem pádu člověka ze společenství kristových následovníků.
Dnešní oddíl v ekumenickém
překladu nese nadpis „Loučení s Efezskými“.
Pavel poslal z Milétu vzkaz
efezským presbyterům, aby k němu přišli. Když dorazili, pronesl řeč na
rozloučenou.
Ta řeč nebyla ledajaká řeč, bylo
to kázání i proroctví. Pavel shrnul svou dosavadní činnost, ale především se v
té řeči věnuje tématu evangelia.
Ta řeč je rámována apoštolovým
tušením, že se s efezskými již nesetká. Své poslání v jejich středu ukončil.
Čeká ho nejistá a nebezpečná budoucnost. Pavel by mohl mluvit jen o tom, co
krásného a dobrého spolu prožili.
Apoštol ale obrací pohled
presbyterů od minulosti k budoucnosti. To je podstatné. Mohli by se všichni
utopit ve vzpomínkách, dlouze vzpomínat, jak to bylo krásné. A mohli by se
utopit v obavách z toho, co přijde.
Stejně jako dnes se mnoho lidí
utápí v obavách z budoucnosti a při těch obavách zapomenou na evangelium. Myslí
jen na sebe a na své obavy.
Pavlova řeč není jednoduchá,
mluví v ní o mnoha zkouškách i trápeních.
Přesto ve své řeči – i přes
všechny zkoušky, které je čekají a které i Pavel jmenuje - Pavel připomíná, že
mohou počítat s Boží věrností:
Skutky apoštolské 20:31 Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se
slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu.
32 Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás
proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni.
Apoštol Pavel ve své řeči k
presbyterům mluví opakovaně o Duchu svatém. Duch apoštola nevede do pohody,
klidu či ráje - ale vede jej do dalších a dalších nebezpečných situací (vzpomeňme,
že stejně tak Duch sv. vyvedl (dosl. vypudil) Ježíše do nebezpečenství pouště,
aby tam byl pokoušen ďáblem).
Apoštol vidí jako svůj životní
úkol, který dostal od vzkříšeného Pána – hlásat evangelium o Boží milosti.
Tedy o tom, že Bůh se plně zjevil
právě v Ježíši Kristu a splnil tak svá zaslíbení. A že v Kristu může každý
dojít spásy, záchrany.
Apoštol mluví k presbyterům a připomíná
jim, že Duch sv. také ustanovil právě tyto lidi jako presbytery v Efezu. Apoštol
připomíná presbyterům, že jejich služba není nic zbytečného nebo formálního
nebo jen tak ze zvyku nebo z potřeby instituce.
Apoštol věří, že církev nevznikla
jen lidským ustanovením instituce, ale že vznikla dosl. krví Božího Syna.
Tzn. toho, který se vydal za
ostatní. Toho, který sestoupil k člověku, aby potom i jeho následovníci z této
moci žili a také ke druhým podobně sestupovali, učili, uzdravovali.
To má být podstatou církve.
Hlásat odpuštění a smíření mezi všemi lidmi.
Duch sv. v podání apoštola Pavla
je také ten, který otevírá srdce člověka pro apoštolskou zvěst o Boží milosti,
o Božím Synu. Člověk se pak touto mocí proměňuje a jedná jinak, než před tím.
Viděli jsme to nedávno právě v Efezu, kdy lidé proměnění evangeliem byli
dokonce nebezpeční pro místní ekonomiku. Přestali se podílet na náboženském
obchodu.
Efezští presbyteři tedy mají
pečovat o tuto zvěst, kterou sám apoštol přijal a uprostřed nich odevzdal.
Apoštol zdůrazňuje – jako prorok -, že jim nic z Boží vůle nezamlčel, jeho
vinou tedy nikdo nezahyne. Pavel se tu odvolává na SZ prorockou tradici.
Apoštolovo slovo milosti, které
jim v efezu odevzdal je paradoxně slovo, které krom veliké naděje přináší v
tomto světě i veliké nebezpečí. Vždyť, ten, kdo následuje Krista – snáší pro
něj v tomto světě mnoho protivenství – a to často i od věřících.
Apoštolovo slovo milosti není
tedy útěchou pro útěchu, není to laciné pohlazení po dušičce, není to líbivý
předvolební projev. Není to povrchní útěcha.
Vzpomeňme – kvůli tomuto slovu
milosti se stal Pavel obětí pouličního násilí, prohlašovali ho za anarchistu,
provokatéra, bořitele slušného náboženství, tradičních hodnot. Stejně jako
Ježíše. V Lystře byl Pavel prohlášen za boha, pak byl kamenován.
Ve Filipech zavřen do kriminálu a
do klády. V Tesalonice a Korintě vyslýchán jako cizinec, který rozvrací stát.
Být někde cizincem je těžké,
např. dnes vidíme, jak česká společnost prožívá hrůzy z cizinců. Tohle na sobě
Pavel prožil. V Efezu kvůli němu vypukly davové bouře. Byl totiž považován za
nebezpečného cizince, ne toho, který se přizpůsobí daným pořádkům.
A to vše proto, že Pavel
vyřizoval vzkaz od Pána Boha lidem, že právě v Ježíši Bůh vyjevil svou vůli.
Bořil tak obvyklé náboženské předsudky – o tom, že Bůh se ukazuje jenom určitým
způsobem schopným a mocným lidem.
Pavlův Bůh ruší lidskou
vypočítavost, vysvobozuje zavržené a ponížené, odhaluje pověry, fóbie,
modlářství. Mocným bere jistoty. Vyráží zbraně z rukou všem fanatikům a lidem,
kteří se umí ohánět povrchní zbožností.
Za to všechno Pavla nenáviděli,
za to všechno nenáviděli před tím i Ježíše.
Proto Pavel tušil, že ho nečeká
pohodová budoucnost ani lehké a příjemné stáří. Byl si však jist, že to co dělá
je správné a to ho naplňovalo. Vždyť lepší je prožít život naplněný a třeba
krátký, než život dlouhý a prázdný nebo pod mocí strachu.
Presbyteři mají bránit sbor před
útoky dravých vlků.
(λύκοι βαρεῖς dosl – vlci obtěžující
– kteří vás budou obtěžovat a budou stále dotírat)
Dokonce mezi nimi samotnými
povstanou ti, kteří povedou scestné řeči
(v. 30). (dosl. zkřivené, otočené, překroucené, převrácené). A to vše jen
proto, aby získali ostatní na svou stranu – nikoli na stranu JK.
Protivníci nejsou tedy jen ti, kteří
přicházejí zvenku, ale i z řad věřících.
Jaké protivníky má apoštol na
mysli?
Ty, kteří jdou proti učení
Ježíšově.
Ježíšovo učení dává prostor svobody,
milosrdenství a naděje. Všude tam, kde se začne zdůrazňovat něco jiného, je
prostor Božího království umenšován.
Hltaví vlci jsou např. ti, kteří
chtějí považovat jedny za přednější. Jsou to ti, kteří přezírají tzv.
bezvýznamné. Jsou to ti, kteří někoho degradují jen proto, že nese znak nějaké
skupiny.
Draví vlci v rouše beránčím jsou
ti, kteří se na venek chovají jako zbožní lidé, vedou zbožné řeči, ale najednou
kousnou. Jejich plody jsou rozvrat, fanatismus a sektářství.
Nacházíme je ve všech
náboženstvích.
Presbyteři mají za úkol toto
nebezpečí rozpoznat, mají bránit druhé, aby se nenechali svést. Jejich úkolem
je střežit sbor – ne jako hlídací pes – který odrazuje štěkáním a ceněním zubů nově
příchozí – ale mají střežit společenství jako místo zájmu jedněch o druhé. Po
vzoru apoštola hledat v Písmu a napomínat druhé, když se vzdálí od Ježíšovy
cesty.
Není to samozřejmé ani
jednoduché. Mnoho lidí – i mezi věřícími – se uzavírá před ostatními. Nemají
zapotřebí, aby se kdokoli jiný staral o ně - a sami se nechtějí starat o druhé.
Mají představu, že křesťanství je
duchovní směr, který se nemá příliš prezentovat na veřejnosti. A to ani v
případě, když se děje nějaká nespravedlnost.
Hlavně nikomu do ničeho nemluvit
a očekávat na druhou stranu, že svět nebude mluvit do ničeho nám.
Presbyteři mají být jako první,
kteří dovedou rozpoznat tato nebezpečí, tyto předsudky.
Pavel připomíná, že tu jsme jedni
pro druhé a ne sami pro sebe.
Právě tento Boží zájem – o lidi –
o druhé – Bůh stvrdil v JK, který prolil svou krev. Neprolil ji kvůli sobě, ale
pro lidi.
A tak my nemáme žít pro sebe, ale
pro druhé.
Dosl. říká Pavel – jak překládají
kraličtí - Duch svatý ustanovil vás presbytery,
abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví. (20, 28)
Apoštol končí výzvou, slovy Pána
Ježíše: Blaze tomu, kdo dává, ne tomu,
kdo bere (v. 35).
Skutky apoštolské 20:36 Po těch slovech si s nimi se všemi klekl a
pomodlil se.37 Všichni se dali do hlasitého pláče, objímali Pavla a
líbali ho, 38 dojati nejvíce jeho slovy, že ho už nikdy neuvidí. Pak ho
doprovodili k lodi.
Děkujeme Pane, že nám ústy
apoštola Pavla připomínáš, co je cesta JK a co tato cesta není.
Dej, abychom po této cestě šli. Byť
by se tato cesta jevila jako trnitá, spletitá, úzká.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat