První čtení
Genesis
49:18 (Jákob vyznává) Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine!
Isa 8:17
Budu očekávat Hospodina, ačkoli skryl tvář před domem Jákobovým, s nadějí budu
na něho čekat.
Mic 7:7
Ale já budu vyhlížet k Hospodinu, čekat na Boha, který mě spasí. Můj Bůh mě
vyslyší.
(Luk 2:28-31 CEP)
28
Simeon vzal Ježíše do náručí a takto chválil Boha:
29 "Nyní propouštíš v pokoji svého
služebníka, Pane, podle svého slova, 30
neboť mé oči viděly tvé spasení, 31
které jsi připravil přede všemi národy -
Dnešní oddíl nám připomene, odkud
přichází záchrana - spása. V Bibli čteme, že spása přichází z budoucnosti - že
je skryta v Bohu.
Svědkové víry byli zaměřeni do budoucnosti.
Naděje je skryta v Bohu a přichází člověku naproti.
Druhé čtení
Sk 24
Kázání
Po velikonocích, kdy jsme se
dozvěděli, že Bůh Otec se ve vzkříšení přiznal k cestě Syna - se vracíme k soudnímu
procesu (velmi připomínajícího ten s Ježíšem) - procesu s apoštolem Pavlem.
Pavel byl v Jeruzalémě zatčen,
kolem něj se shlukl zfanatizovaný dav, nastala typická situace, lidé nevěděli
proč tam jsou, ale požadovali Pavlovu smrt.
Pavel pronesl poslední řeč na
veřejnosti, v níž vyznal, že byl také fanatik, byl zaslepený, pro víru chtěl
zabíjet, ale Ježíš ho z fanatismu vysvobodil. A tak se stal Pavel svobodným a
šel kázat evangelium k pohanům. Při těch slovech ho dav umlčel a lidé volali:
nesmí zůstat na živu!
Velitel se od Pavla dozvěděl, že
je římský občan a že ho tedy nesmí bičovat a svázat, dokud nebude vynesen
rozsudek. Další den stanul Pavel před kněžími, když řekl, že má před Bohem
dobré svědomí - nařídil velekněz Ananiáš, aby ho udeřili přes ústa. Pavel ho
nazval obílenou stěnou. Slyšení skončilo hádkou mezi farizei a zákoníky o
zmrtvýchvstání a existenci andělů a duchů. Farizeové se dali na stranu Pavla.
Pavel musel být odeslán do
Cesareje k místodržiteli Félixovi, protože by ho jinak fanatici zabili.
Pavla tedy před smrtí zachránilo
římské právo, naposled jsme vzpomenuli také stanovy naší církve, kde jsme jako
věřící vyzýváni, abychom se zajímali o právo a spravedlnost ve společnosti víc,
než běžní občané.
Máme střežit právo. A v případě,
že bude porušováno - i mocnými - jsme vyzýváni k akcím na nápravu.
Křesťan je odpověden za ryzost
právního řádu a obnovu spravedlnosti ve společnosti VÍCE NEŽ JINÍ OBČANÉ. (....)
Citlivé právní svědomí, stále pročišťované evangeliem, připouští i revoluční
vzpouru, jsou-li právo, spravedlnost a lidskost trvale porušovány sobectvím a
tyranií nenapravitelných vladařů.
Dnes jsme slyšeli Pavlovu řeč
před Félixem.
Jako žalobce se dostavil velekněz
Ananiáš s několika staršími a právníkem Tertullem, který začal slavnostní řečí
obžalobu.
Ve slavnostní řeči mj. zdůraznil,
že Félix je tvůrce dokonalého míru, že díky jeho moudrosti spěje vše u tohoto
dosl. pronároda(!) k lepšímu. Jinými slovy mu naprosto důkladně lezl do zadní části
těla.
Pavla nazval morovou nákazou,
rozvracečem, tvůrcem nepokoje a nazval ho také hlavou tzv. nazorejské sekty. Pavel
se prý pokusil znesvětit chrám, my jsme chrám zachránili, protože jsme Pavla
chytili.
Pavel se hájil odkazem na
evidentní dokazatelnou skutečnost, že nikoho nepovzbuzoval ke vzpouře a že je
tedy žaloba smyšlená.
Přiznal a vyznal ovšem - že je
zástupcem onoho směru, který žalobci nazývají sektou. Podle tohoto směru slouží
Pavel Pánu Bohu.
Pavel vyznává, že věří všemu
podle zákona a proroků - tak jak to vyznávali i jeho předci. Vyznává, že má
naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu.
Centrem Pavlova vyznání je
následující věta:
24:16 Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i
lidmi. Kral: A tak se chovati hledím,
abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky.
Když tuhle větu vyřkl poprvé
Pavel - její první část - před veleknězem, tak nařídil Ananiáš Pavla udeřit.
I z toho je patrné, že tato věta
je ústřední v Pavlově vyznání. Tato věta nejvíc dráždí jeho protivníky.
Čisté svědomí před Bohem znamená
být zajedno s cestou Hospodinovou v tomto světě. Ta věta o velikonocích
znamenala v cestě Ježíšově Otcovo přitakání. O velikonocích naplno zaznělo
Otcovo přitakání k Ježíšovi: toto je můj Syn, toho poslouchejte. To je hluboký
význam vzkříšení JK. Potvrzení jeho cesty.
Z úhlu pohledu dnešního příběhu bychom
tedy mohli říci: sjednocené svědomí. Cesta Ježíšova je cesta, kterou Bůh posvěcuje
- jako cestu svou, Ježíš tuto svou cestu šel v jednotě s Bohem.
Ne náhodou Ježíš vyzývá své
následovníky, aby se víc starali o tuto cestu (dnes tedy můžeme říci - o svědomí
před Bohem), než o svůj život.
Před proměněním na hoře říká
Ježíš svým učedníkům: 9:24 Neboť
kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život
pro mne, zachrání jej.
Jinými slovy: čisté svědomí před
Bohem (skrze Ježíšovu cestu) je důležitější, než dlouhý život bez svědomí.
Křesťané v různých dobách svou
víru formulovali různě. Záleželo na tom, před kým o své víře svědčili.
Apoštol Pavel svou víru formuluje
před necírkevním úředníkem, před člověkem vychovaným v antických školách a
antické moudrosti.
Když Pavlovo vyznání shrneme, zní
takto:
VĚŘÍM podle Písma
MÁM NADĚJI zmrtvýchvstání a
spravedlivý soud
USILUJI mít čisté svědomí
1)
Na čem
je tedy založena apoštolova víra? Z čeho vyrůstá? To je pro nás nesmírně
důležité, protože si sami můžeme porovnat, jak to máme my. Apoštol říká, že
jeho víra vyrůstá z čtení nebo slyšení knih zákona a proroků. Víra tedy vyrůstá
ze znalosti Bible. Apoštolova víra - i pochopení významu slova Mesiáš (jak jsme
si připomněli o velikonocích) je závislá na naší znalosti událostí Izraele -
Abrahama, Mojžíše, Eliáše, a všech ostatních.
Vzkříšený
Kristus tyto příběhy otevírá novým způsobem, ale aby nám je mohl otevřít,
musíme je znát.
2)
Druhým
bodem je naděje. Minule jsme končili vyznáním apoštola právě o naději: Římanům 8:24 Jsme spaseni v naději;
naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě
doufal? 25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Gal
5:5 My však z moci Ducha a ve víře očekáváme spravedlnost, která je naší
nadějí.
Bible nás učí, že Bůh zve k víře,
která očekává nové věci. Nehledá spásu v minulosti, ale očekává naplnění v
budoucnosti. Neteskní po časech zlatého věku lidstva (tak jak je to běžné téměř
ve všech kulturách), ale vyhlíží slávu Božího Království.
Co je tato naděje?
Mít naději znamená mít naději pro
druhé lidi. Mít naději, že jednou bude nastolena spravedlnost. Jinými slovy -
křesťané mohou říci: ještě jsme se nedočkali toho, co pro nás Bůh připravil.
Proto smí náš život být místem
nadějného očekávání a ne jen blouděním slzavým temným údolím. Jak je to v žalmu
23 krásně vyjádřeno - i když půjdu roklí šeré smrti - i tam smím mít naději -
že ty se mě Hospodine ujmeš a přivedeš mne k pastvám zeleným. Hospodin je
pastýř, který vede své ovce. Není to plačka, která vzlyká nad ztrátou krásného
věku.
3)
Život tady na zemi je pro Pavla
místem, kde se dá usilovat o dobré a čisté svědomí před Bohem i lidmi.
Mít na 100% čisté svědomí ale
nejde. Jak to tedy Pavel myslel?
Proto byl tento bod nejvíc
nepřijatelný pro velekněze - protože Pavlova víra v čisté svědomí před Bohem je
zavěšena na Vzkříšeného Pána.
Vždyť už prorok Izaiáš řekl: 53:4
Byly to však naše nemoci, jež nesl,
naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a
pokořen.
Pavel tuto víru vyjadřoval
mnohými slovy - např. Galatským 3:13
Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe,
neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´.
Co to znamená v praxi?
Nemusíme už vydat veškerou
energii na to, abychom svými slovy a skutky očistili svoje svědomí.
Máme se naopak soustředit na slova
a činy toho, který očistil naše svědomí. To je to velikonoční slavnostní
vyhlášení Boha Otce: toto je můj Syn, jeho poslouchejte.
Máme se soustředit celým svým tělem
i vůlí i duší i myslí na následování JK - u něj se máme učit jak zápasit o
spravedlnost i rozdávat lásku - a jak se pouštět s nadějí a vytrvalostí i do
zápasů, které nám připadají předem ztracené.
Usilovat o čisté svědomí před Bohem
tedy znamená vzít kříž a následovat JK.
Dnešní příběh končí smutně...
Pavel před Félixem vyznal svou
víru, ale Félix byl víc politik, než člověk spravedlivý. Připomíná nám
místodržitele Gallia, který si nechtěl mazat ruce, nechtěl se přiklonit ani na
jednu stranu.
Lukáš nám dokonce nezakrývá, že
Félix dokonce čekal úplatek a tak proces oddaloval co mohl.
Navíc jsme se dozvěděli, že Félix
- podobně jako kdysi Herodes - si nechal vykládat Bibli, ale zalekl se toho.
Není asi náhodné, že jeho
nerozhodnost ve věcech víry se odrážela i v neschopnosti jednat spravedlivě.
Lukáš píše - že v těch
nejdůležitějších věcech pociťoval Félix - úzkost (kral: ulekl se) - jeho
nerozhodnost a bezzásadovost se dotýkala tedy věcí víry i věcí právní.
Félix sleduje jako politik - více
veřejné mínění než právo. A tak odmítá vydat jakékoli rozhodnutí a Pavlovi
přitěžuje, nechává ho bez důvodu víc, než 2 roky sedět v kriminále a kdyby
nebyl vystřídán nástupcem, nechal by Pavla ve vězení na doživotí.
Děkujeme Pane za to, že smíme svou
víru uchopovat do slov. Děkujeme za vyznání tvého svědka apoštola Pavla.
Děkujeme, že smíme věřit tvé věrnosti,
děkujeme, že smíme mít naději do budoucna a děkujeme, že díky JK smíme mít před
před Tebou čisté svědomí.
Prosíme, ať dokážeme tyto věci přát
i těm, kteří se nám třeba zrovna nelíbí.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat