NEZABIJEŠ!!!

První čtení

Matouš 5:21  Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.

22  Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

Matouš 5:44  Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45  abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46  Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47  A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?

48  Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Ex 20, 13

Kázání

Nezabiješ.

Zní z hory tvorům, kteří jsou zvyklí zabíjet už od nepaměti. Jeden z prvních příběhů bible popisuje bratrovraždu. Podle bible jsme všichni bratři, všichni jsme jedno stvoření. Zabíjení pro nás ale od samého počátku není problém.

První bratrovražda byla z náboženských důvodů. Oběť Bohu jednoho byla lepší než druhého.

Nezabiješ.

Bůh chrání náš život. Protože je dárcem života, člověk nemá právo ho ukončit. Doslova čteme „nezavraždíš“.

Bůh tímto slovem brání život nenarozených dětí, nevyléčitelně nemocných, nechce, abychom si sami brali život, nechce, abychom se zabíjeli ve válkách, nechce, abychom trestali smrtí.

Bůh nechce, abychom zbytečně a krutě zabíjeli zvířata. Toto přikázání je namířeno proti všemu, co působí bolest a ohrožuje život.

Ježíš nás učí, že naše násilí je už v člověku - v lidském hněvu. A ten lze přemáhat odpuštěním a smířením.

Kdo chce být věrný Bohu, pro toho je každý lidský život svatý a nedotknutelný.

(např. v Koránu je napsáno: ten, jenž zabije jednoho člověka bude souzen jako by zabil lidstvo celé Korán 5,32)

Slýchávám, že křesťanství je lepší náboženství, než jiné, protože vyznáváme tato výše zmíněná slova. Tato myšlenka však často slouží k ospravedlnění činů, které by Ježíš nečinil.

Už v evangeliích je zachycena příhoda kdy se učedník Ježíše chopí meče, aby Ježíše bránil násilím. Utne služebníku velekněze ucho.

Ježíš se proti takovému činu postaví.

Následovník Krista nemá bránit víru mečem, nemá chránit Kristovu věc násilím. To je jasný vzkaz Ježíše svým následovníkům.

(Lukáš 22:50  A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51  Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.)

Přesto následovníci Krista až po dnešní dny viru mečem chránili i prosazovali. A nevadilo jim zároveň říkat, že je to proto, že Křesťanství je lepší, než ostatní náboženství - protože je to náboženství pokoje.

Stačí se zaposlouchat do nečtenějšího křesťanského autora všech dob, člověka, který překypoval krásnými city i horlivostí pro Krista a tak by se zdálo, že jeho srdce i mysl je zvláštním svatým způsobem čistá a svatá. Tento člověk strávil na meditacích víc, než si vůbec dovedeme představit.

Řekl např. tuto větu:

Poučil jsem se o podlosti heretiků (jinak věřících), poučil jsem se o blahodárném vlivu, který na ně má spravedlivý trest. Je tedy správné heretiky přinutit násilím k pravé víře. Protože taková násilná metoda se podobá léku podávanému proti vůli pacienta - a tudíž může být pokládána za dílo pravé lásky. Protože láska spojená s přísností je lepší než falešná shovívavost.

Tato slova nepronesl nikdo menší než sv. Augustin a obhajoval tak jimi tvrdé zákroky císaře proti jinak věřícím - k nimž patřilo i zabíjení.

Zabíjení ve jménu víry si křesťané už od pradávna dovedli přeložit jako akt lásky, či záchrany.

Pro zajímavost - křesťané začali s upalováním heretiků již v pátém století.

Do naší nenávisti vůči jinak smýšlejícím zní:

Nezabiješ.

Zaposlouchejme se do této zprávy:

„Když pak dříví oněch otepí a provazy shořely a zbytky těla ještě stály visíce za krk v onom řetěze, hned katové strhli to ohořelé tělo i se sloupem k zemi a spalovali je přiloživše na oheň ze třetího vozu dříví; a chodíce dokola, kyji rozbíjeli kosti, aby tím rychleji shořely na popel. A našedše hlavu, kyjem ji rozbili na kusy a znovu vhodili do ohně. A když našli jeho srdce mezi vnitřnostmi, nabodli je na konec zašpičatěného kyje jako na rožeň, a zvláště je opékajíce a spalujíce propichovali je oštěpy, a konečně všecko obrátili v popel. A šat vhodili katové do ohně i se střevíci z rozkazu onoho Klema a maršálka, kteří řekli: ,,Aby snad Čechové to neměli za svaté ostatky; a my ti to dobře zaplatíme.'' Což i učinili. A tak i všechen popel ze shořelých dřev naložili na káru a hodili do proudu Rýna, jenž tam blízko teče.“

Toto napsal Petr z Mladoňovic. Vrazi nebyli barbaři, ale křesťané. (upálení Mistra Jana Husa).

Nezabiješ.

Tuto větu vyřkla anglická královna Marie I. Tudorovna ve vztahu k protestantům: Protože se duše kacířů budou na onom světě navěky smažit v pekle, nemohu udělat nic patřičnějšího, než napodobit božskou odplatu a upálit je již zde na zemi.

Mohli bychom říci, že toto je dávná minulost a že modernímu euroamerickému člověku vyrostlému na základech tzv. křesťanské civlizace se takové myšlení nemůže stát. A že jsme tudíž lepší lidé, než jiní lidé, kteří vyrostli v nějakém jiném kulturním okruhu.

Jak je ale možné, že i ve dvacátém století byla křesťanská víra tolikrát lidmi zneužita? Nejde jen o známé svěcení zbraní, které se děje do dnes. Jde i o výchovu. Vždyť malý synek Josífek dobrých mnichovských křesťanů - Theodora Kramera a Marie Kramerové, byl vychován jako dobrý katolík, pravidelně chodil do kostela, byl křtěn, biřmován atd.

Tušili jeho rodiče, že se jednou stane jejich Josef velitelem koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau a Bergen-Belsen?

Jozef Tiso, který schvaloval nacistický režim, byl vysvěceným knězem.

Perzekuci slovenských židů během Slovenského státu označil opakovaně za křesťanskou.

Rasistická teorie, že Židé mohou za smrt našeho spasitele je ryze křesťanská myšlenka.

Z těchto tradic vyrostl nacismus. Bez křesťanství by nebylo nacismu.

Izraelský spisovatel a žurnalista Uri Avnery napsal: Když Španělsko dobyli zpátky katolíci, nastala vláda náboženského teroru. Židé i muslimové byli postaveni před hroznou volbu: buď konvertovat, nebo se vystavit masakrům a násilnému vyhnání ze země. A kam prchaly ty statisíce Židů, kteří odmítli vzdát se své víry? Takřka všichni z nich byli přijati s otevřenou náručí v muslimských zemích.

(...) Nikde nebyli pronásledováni. Nezažívali tu mučení inkvizice, upalování kacířů, pogromy, masové vyhánění, které jinak prožívali takřka ve všech křesťanských zemích až po holocaust.

Každý čestný Žid, který zná historii svého národa, může vůči islámu pociťovat jen obrovský vděk. Po dobu padesáti generací islám Židy ochraňoval, zatímco křesťanský svět je pronásledoval a mnohokrát se pokoušel odvrátit je od jejich náboženství mečem.

(http://zope.gush-shalom.org/home/en/channels/avnery/1159094813/)

Nezabiješ.

Nedávno jsem viděl americký velkofilm Americký sniper (American Sniper, 2014, Clint Eastwood), kde udatný americký křesťanský voják (několikrát se v jeho rukou objeví bible) bojuje v Iráku proti muslimům. Slovo muslim ovšem ve filmu ani jednou nezazní, objevuje se tu ale slovo barbar. Nejslavnější věta z filmu zní:

„CHCI, ABYSTE V TĚCH BARBARECH VZBUDIL STRACH Z BOHA …“

Kdybych tuto větu četl samostatně, řekl bych, že patří zástupci tzv. Islámského státu.

Četl jsem nedávno jeden esej, kde autor říká:

Bůh miluje všechny svoje děti a rozhodně ho netěší jejich bezútěšné bloudění. Natož připravování půdy pro ovládnutí Evropy zlým duchem Alláhem.

(Autor: Martin Horák | Publikováno: 14.9.2015 | Rubrika: Kulturní válka)
(pozor - shoda jmen s evangelickým farářem!)

Tuto větu nenapsal středověký autor, ale nějaký Martin Horák 14 září 2015.

Jistě - člověka nemohu zabít, ale služebníka démona už ano.

Jsme zpět ve středověku?

Tváří v tvář Boží výzvě NEZABIJEŠ se musíme ptát, jestli máme dnes důvod být si tak jistí, že jsme ti lepší, a že máme právo označovat miliony lidí na světě za barbary.

Myšlenka, že jsou miliony muslimů pronásledováni tzv. islámským státem a že jsou tedy s námi na jedné lodi - není v našem kulturním okruhu populární.

Protože vnáší chaos do černobílého - středověkého - vnímání světa. Rozdělení na vykoupené a barbary.

Přesto - na světě existují lidé, kteří řeknou, že např. islám je mnohem etičtější náboženství než křesťanství, protože dovede chránit menšiny.

V některých z nás možná tato věta vyvolala upřímné zděšení.

To naše upřímné zděšení by nás ale mělo zarazit.

Není projevem naší pýchy?

Jak snadno věříme, že jsme ti nejlepší na světě - po všech stránkách, že jsme středem vesmíru...

Snad i pro nás platí Ježíšova věta:

Lukáš 23:34  Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.".

NEZABIJEŠ

zní do naší pýchy, do naší povýšenosti a bohorovnosti.

=========

Je to křehké slovo, protože - jak jsme viděli - leckde nefunguje.

Jako všechno, co Bůh učinil - bylo a je až do dnešních dnů zneužíváno.

Přesto tu je naděje. Že se zaposloucháme do Hospodinova tichého křiku a odvrátíme se od vlastních představ.

Když zaznívá NEBUDEŠ ZABÍJET - vyslovuje to slovo Hospodin s nadějí - že se mu podaří vytvořit prostor:

- prostor milosrdenství - spolulidství - empatie -

- nejen na "té naší" správné straně -

- ale dokonce - platí naděje, že tento prostor vytvoří i u těch druhých - které podle tradic, předsudků či letitých zkušeností pokládáme za špatné...

 Které pokládáme za - chátru -  jinověrce, barbary, odrodilce od pravé víry ...

Když Hospodin na člověka volá - NEBUDEŠ ZABÍJET - vyslovuje to slovo Hospodin s nadějí - že nám vezme jistotu - s níž ty druhé posuzujeme a odsuzujeme jako nenapravitelné (a tím pádem vyhubitelné) služebníky démona.

Hospodin tak nejen brání vraždění - ale vytváří prostor - pro změnu ve vztahu k těm špatným, zavrženíhodným - k tomu abychom je objevili jako bližní, kteří vedle nás nejen mohou žít - ale dokonce se mohou v kritické chvíli setkat (!) s naším milosrdenstvím.

Modlitba

Hospodine, náš Pane, děkujeme za tvé dobré slovo, které nás zastavuje v našich rychlých úsudcích. Prosíme, abychom se ani duchovně nepodíleli na vraždění, ale abychom byli nasazeni pro spravedlnost a pokoj mezi národy i náboženstvími.

Vždyť jsme všichni lidé tvé stvoření.

AMEN