První čtení
Matouš
5:21 Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude
vydán soudu.
22
Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán
soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje,
propadne ohnivému peklu.
Matouš
5:44 Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás
pronásledují, 45
abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na
zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46 Budete-li
milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47
A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané
nečiní totéž?
48
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Ex 20, 13
Kázání
Nezabiješ.
Zní z hory tvorům, kteří jsou
zvyklí zabíjet už od nepaměti. Jeden z prvních příběhů bible popisuje
bratrovraždu. Podle bible jsme všichni bratři, všichni jsme jedno stvoření.
Zabíjení pro nás ale od samého počátku není problém.
První bratrovražda byla z
náboženských důvodů. Oběť Bohu jednoho byla lepší než druhého.
Nezabiješ.
Bůh chrání náš život. Protože je
dárcem života, člověk nemá právo ho ukončit. Doslova čteme „nezavraždíš“.
Bůh tímto slovem brání život
nenarozených dětí, nevyléčitelně nemocných, nechce, abychom si sami brali
život, nechce, abychom se zabíjeli ve válkách, nechce, abychom trestali smrtí.
Bůh nechce, abychom zbytečně a
krutě zabíjeli zvířata. Toto přikázání je namířeno proti všemu, co působí
bolest a ohrožuje život.
Ježíš nás učí, že naše násilí je
už v člověku - v lidském hněvu. A ten lze přemáhat odpuštěním a smířením.
Kdo chce být věrný Bohu, pro toho
je každý lidský život svatý a nedotknutelný.
(např. v Koránu je napsáno: ten, jenž
zabije jednoho člověka bude souzen jako by zabil lidstvo celé Korán 5,32)
Slýchávám, že křesťanství je
lepší náboženství, než jiné, protože vyznáváme tato výše zmíněná slova. Tato
myšlenka však často slouží k ospravedlnění činů, které by Ježíš nečinil.
Už v evangeliích je zachycena příhoda
kdy se učedník Ježíše chopí meče, aby Ježíše bránil násilím. Utne služebníku
velekněze ucho.
Ježíš se proti takovému činu
postaví.
Následovník Krista nemá bránit víru
mečem, nemá chránit Kristovu věc násilím. To je jasný vzkaz Ježíše svým
následovníkům.
(Lukáš 22:50 A jeden z nich
napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51 Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím." Dotkl se jeho
ucha a uzdravil ho.)
Přesto následovníci Krista až po
dnešní dny viru mečem chránili i prosazovali. A nevadilo jim zároveň říkat, že
je to proto, že Křesťanství je lepší, než ostatní náboženství - protože je to
náboženství pokoje.
Stačí se zaposlouchat do
nečtenějšího křesťanského autora všech dob, člověka, který překypoval krásnými
city i horlivostí pro Krista a tak by se zdálo, že jeho srdce i mysl je
zvláštním svatým způsobem čistá a svatá. Tento člověk strávil na meditacích
víc, než si vůbec dovedeme představit.
Řekl např. tuto větu:
Poučil jsem se o podlosti
heretiků (jinak věřících), poučil jsem se o blahodárném vlivu, který na ně má
spravedlivý trest. Je tedy správné heretiky přinutit násilím k pravé víře.
Protože taková násilná metoda se podobá léku podávanému proti vůli pacienta - a
tudíž může být pokládána za dílo pravé lásky. Protože láska spojená s přísností
je lepší než falešná shovívavost.
Tato slova nepronesl nikdo menší
než sv. Augustin a obhajoval tak jimi tvrdé zákroky císaře proti jinak věřícím
- k nimž patřilo i zabíjení.
Zabíjení ve jménu víry si křesťané
už od pradávna dovedli přeložit jako akt lásky, či záchrany.
Pro zajímavost - křesťané začali
s upalováním heretiků již v pátém století.
Do naší nenávisti vůči jinak smýšlejícím
zní:
Nezabiješ.
Zaposlouchejme se do této zprávy:
„Když pak dříví oněch otepí a
provazy shořely a zbytky těla ještě stály visíce za krk v onom řetěze, hned
katové strhli to ohořelé tělo i se sloupem k zemi a spalovali je přiloživše na
oheň ze třetího vozu dříví; a chodíce dokola, kyji rozbíjeli kosti, aby tím
rychleji shořely na popel. A našedše hlavu, kyjem ji rozbili na kusy a znovu
vhodili do ohně. A když našli jeho srdce mezi vnitřnostmi, nabodli je na konec
zašpičatěného kyje jako na rožeň, a zvláště je opékajíce a spalujíce
propichovali je oštěpy, a konečně všecko obrátili v popel. A šat vhodili katové
do ohně i se střevíci z rozkazu onoho Klema a maršálka, kteří řekli: ,,Aby snad
Čechové to neměli za svaté ostatky; a my ti to dobře zaplatíme.'' Což i
učinili. A tak i všechen popel ze shořelých dřev naložili na káru a hodili do
proudu Rýna, jenž tam blízko teče.“
Toto napsal Petr z Mladoňovic.
Vrazi nebyli barbaři, ale křesťané. (upálení Mistra Jana Husa).
Nezabiješ.
Tuto větu vyřkla anglická
královna Marie I. Tudorovna ve vztahu k protestantům: Protože se duše kacířů
budou na onom světě navěky smažit v pekle, nemohu udělat nic patřičnějšího, než
napodobit božskou odplatu a upálit je již zde na zemi.
Mohli bychom říci, že toto je
dávná minulost a že modernímu euroamerickému člověku vyrostlému na základech tzv.
křesťanské civlizace se takové myšlení nemůže stát. A že jsme tudíž lepší lidé,
než jiní lidé, kteří vyrostli v nějakém jiném kulturním okruhu.
Jak je ale možné, že i ve
dvacátém století byla křesťanská víra tolikrát lidmi zneužita? Nejde jen o
známé svěcení zbraní, které se děje do dnes. Jde i o výchovu. Vždyť malý synek Josífek
dobrých mnichovských křesťanů - Theodora Kramera a Marie Kramerové, byl
vychován jako dobrý katolík, pravidelně chodil do kostela, byl křtěn, biřmován
atd.
Tušili jeho rodiče, že se jednou
stane jejich Josef velitelem koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau a
Bergen-Belsen?
Jozef Tiso, který schvaloval
nacistický režim, byl vysvěceným knězem.
Perzekuci slovenských židů během
Slovenského státu označil opakovaně za křesťanskou.
Rasistická teorie, že Židé mohou
za smrt našeho spasitele je ryze křesťanská myšlenka.
Z těchto tradic vyrostl nacismus.
Bez křesťanství by nebylo nacismu.
Izraelský spisovatel a žurnalista
Uri Avnery napsal: Když Španělsko dobyli zpátky katolíci, nastala vláda
náboženského teroru. Židé i muslimové byli postaveni před hroznou volbu: buď
konvertovat, nebo se vystavit masakrům a násilnému vyhnání ze země. A kam
prchaly ty statisíce Židů, kteří odmítli vzdát se své víry? Takřka všichni z
nich byli přijati s otevřenou náručí v muslimských zemích.
(...) Nikde nebyli
pronásledováni. Nezažívali tu mučení inkvizice, upalování kacířů, pogromy,
masové vyhánění, které jinak prožívali takřka ve všech křesťanských zemích až
po holocaust.
Každý čestný Žid, který zná
historii svého národa, může vůči islámu pociťovat jen obrovský vděk. Po dobu
padesáti generací islám Židy ochraňoval, zatímco křesťanský svět je
pronásledoval a mnohokrát se pokoušel odvrátit je od jejich náboženství mečem.
Nezabiješ.
Nedávno jsem viděl americký
velkofilm Americký sniper (American Sniper, 2014, Clint Eastwood), kde udatný
americký křesťanský voják (několikrát se v jeho rukou objeví bible) bojuje v
Iráku proti muslimům. Slovo muslim ovšem ve filmu ani jednou nezazní, objevuje se
tu ale slovo barbar. Nejslavnější věta z filmu zní:
„CHCI, ABYSTE V TĚCH BARBARECH
VZBUDIL STRACH Z BOHA …“
Kdybych tuto větu četl
samostatně, řekl bych, že patří zástupci tzv. Islámského státu.
Četl jsem nedávno jeden esej, kde
autor říká:
Bůh miluje všechny svoje děti a rozhodně ho
netěší jejich bezútěšné bloudění. Natož připravování půdy pro ovládnutí Evropy
zlým duchem Alláhem.
(Autor: Martin Horák |
Publikováno: 14.9.2015 | Rubrika: Kulturní válka)
(pozor - shoda jmen s evangelickým farářem!)
(pozor - shoda jmen s evangelickým farářem!)
Tuto větu nenapsal středověký
autor, ale nějaký Martin Horák 14 září 2015.
Jistě - člověka nemohu zabít, ale
služebníka démona už ano.
Jsme zpět ve středověku?
Tváří v tvář Boží výzvě NEZABIJEŠ
se musíme ptát, jestli máme dnes důvod být si tak jistí, že jsme ti lepší, a že
máme právo označovat miliony lidí na světě za barbary.
Myšlenka, že jsou miliony muslimů
pronásledováni tzv. islámským státem a že jsou tedy s námi na jedné lodi - není
v našem kulturním okruhu populární.
Protože vnáší chaos do černobílého
- středověkého - vnímání světa. Rozdělení na vykoupené a barbary.
Přesto - na světě existují lidé, kteří
řeknou, že např. islám je mnohem etičtější náboženství než křesťanství, protože
dovede chránit menšiny.
V některých z nás možná tato věta
vyvolala upřímné zděšení.
To naše upřímné zděšení by nás ale
mělo zarazit.
Není projevem naší pýchy?
Jak snadno věříme, že jsme ti nejlepší
na světě - po všech stránkách, že jsme středem vesmíru...
Snad i pro nás platí Ježíšova věta:
Lukáš 23:34 Ježíš řekl:
"Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.".
NEZABIJEŠ
zní do naší pýchy, do naší
povýšenosti a bohorovnosti.
=========
Je to křehké slovo, protože - jak
jsme viděli - leckde nefunguje.
Jako všechno, co Bůh učinil -
bylo a je až do dnešních dnů zneužíváno.
Přesto tu je naděje. Že se
zaposloucháme do Hospodinova tichého křiku a odvrátíme se od vlastních
představ.
Když zaznívá NEBUDEŠ ZABÍJET -
vyslovuje to slovo Hospodin s nadějí - že se mu podaří vytvořit prostor:
- prostor milosrdenství -
spolulidství - empatie -
- nejen na "té naší"
správné straně -
- ale dokonce - platí naděje, že
tento prostor vytvoří i u těch druhých - které podle tradic, předsudků či
letitých zkušeností pokládáme za špatné...
Které pokládáme za - chátru - jinověrce, barbary, odrodilce od pravé víry ...
Když Hospodin na člověka volá -
NEBUDEŠ ZABÍJET - vyslovuje to slovo Hospodin s nadějí - že nám vezme jistotu -
s níž ty druhé posuzujeme a odsuzujeme jako nenapravitelné (a tím pádem
vyhubitelné) služebníky démona.
Hospodin tak nejen brání vraždění
- ale vytváří prostor - pro změnu ve vztahu k těm špatným, zavrženíhodným - k
tomu abychom je objevili jako bližní, kteří vedle nás nejen mohou žít - ale
dokonce se mohou v kritické chvíli setkat (!) s naším milosrdenstvím.
Modlitba
Hospodine, náš Pane, děkujeme za
tvé dobré slovo, které nás zastavuje v našich rychlých úsudcích. Prosíme, abychom
se ani duchovně nepodíleli na vraždění, ale abychom byli nasazeni pro spravedlnost
a pokoj mezi národy i náboženstvími.
Vždyť jsme všichni lidé tvé stvoření.
AMEN
Moc hezky napsáno, naprosto souhlasím. Děkuji...
OdpovědětVymazat