NEBUDEŠ DYCHTIT!

První čtení

Lukáš 10:29 -36

  Kdo je můj bližní?

Ten, kterého mohu okrást, nechat ležet na zemi? Ten, který je mi konkurentem?

Píseň

Druhé čtení

Ex 20, 17

Kázání

Ve většině biblických příběhů končících špatně, se setkáme s několikerým porušením přikázání. Minule jsme si připomněli zlou moc křivého svědectví. Královna Jezábel využila falešných svědků k odstranění Nábota Jizreelského, aby král Achab získal jeho pozemek.

Proti křivému svědectví, proti lži – stojí Hospodin a nechává nakonec příběhu zaznít pravdu.

Poslal svého svědka Eliáše, aby šel za Achabem a řekl mu tento vzkaz: ZAVRAŽDIL JSI - A TEĎ KRADEŠ. Achabe, jsi sprostý vrah, i když jsi král. Místo, abys dbal o spravedlnost, nechal jsi křivě odsoudit Nábota. Tvoje cesta je cesta vedoucí ke smrti. Svým jednáním zničils sám sebe, zničíš i svoje potomky.

Slovo „nebudeš mluvit proti svému bližnímu“ - dává svobodu a odvahu - zastat se - postavit se na odpor - mluvit pravdu - za jakéhokoli režimu.

My - kteří následujeme Ježíše věříme, že toto slovo je cestou smysluplnou, cestou, která vede k dobrému cíli - i když tento cíl může být při vnějším pohledu skryt za horizontem tohoto života.

Král Achab byl hnán touhou po něčem, co neměl. I když měl dost.

Byl král.

Občas zaslechnu myšlenku, že politik ve vysoké funkci by měl být hodně bohatý, protože už si dost nakradl. A že tudíž existuje nějaká rovnice mezi tím, co už má a co ještě nemá.

Osobně považuji tento názor za nebezpečně naivní...

S jídlem přece roste chuť. O této chuti si přečteme v mnoha příbězích ve SZ i NZ.

Proto jsou bibličtí svědci poměrně radikální ohledně vztahu člověka a moci - peněz.

Apoštol Pavel říká:

8  Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.

9  Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.

10  Kořenem všeho toho zla je láska k penězům.

Snad každá pohádka popisuje kam vede nezřízenost touhy mít víc.

V materiálech naší církve pro mládež je pohádka o zlaté rybce, která se přímo týká desátého přikázání. Rybářova žena chce stále víc, až je carevnou a pak papežkou. Nakonec chtěla být jako Bůh. Rybář se vyděsil, ale šel k rybce a řekl jí příkaz manželky. Rybka odvětila: běž domů, ženu máš zase v kádi.

Zajímavé je, co udělal rybář na začátku. Slitoval se nad rybkou, pustil ji. Díky tomu mohl něco získat.

V tom je přece skryta biblická zvěst, že kdo dává ze svého, tak ve skutečnosti něco získá. V bibli se to samozřejmě týká dávání milosti, dávání odpuštění. To nám vytvoří nejvyšší zisk do budoucna.

Rybář tedy vydal ze svého, slitoval se, upustil od touhy mít víc. Prokázal tak nejenom milosrdenství, ale také ukázal, že on sám je šťastný člověk.

V katechismu čteme, že dobrou pomocí je podívat se ve svém životě nejen na to, co bych chtěl a potřeboval, ale také na to, co mám.

Protože 1 Timoteovi 6:6  Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.

Každý člověk má nějaké touhy. Ty ho mohou vést k tomu, aby na sobě pracoval, aby o něco usiloval. Ale nemusí. Mohou člověka také ovládnout, mohou být začátkem zlého, zárodkem hříchu. Proto si má křesťan dávat pozor na to, co si přeje a po čem touží.

Matouš 15:19  Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.

V Gruberově katechismu čteme, že desátým přikázáním Bůh chrání naši svobodu a radost ze života. Každý z nás má od Pána Boha svůj vlastní úkol a poslání. Ať se ocitneme v jakékoli situaci a postavení – máme svobodu žít podle Božích slov a zůstat Pánu Bohu věrní. Je zbytečné, abychom jeden druhému záviděli jeho postavení a možnosti.

Každý z nás má život jinak těžký a jinak krásný. Bůh sám nejlépe ví, co nám svěřil, co je v našich možnostech a co od nás může očekávat.

Desáté přikázání nás tak chrání před následným porušením předchozích přikázání. Kdo chce být věrný Bohu, je vděčný za vše, co od něho dostává a nešilhá po tom, co dostali druzí.

===========

Člověk si často nemůže pomoct. Pořád přemýšlí, co kdo má a co on nemá. O relativitě životní situace svědčí tato chasidská historka:

Přišli jednou do Meziřiče bratři reb rebe Šmelke a reb rebe Pinches, aby svatého reb rebe Béra poprosili o vysvětlení talmudského příkazu, podle něhož jsme povinni chváliti Pána Boha za všechno zlé zrovna tak zplna srdce, jako jej chválíme za vše dobré.

Světec jim řekl:

„Jděte do učebny, vyhledejte tam mého žáka Žíše a toho se na to zeptejte! Žíše vám to poví nejlépe.“

Bratři Žíše vyhledali.

Božínku, jaký to byl chudák! Tělo, strašlivě vyhublé hladem a bídou, měl ověšeno hadry. To byly jeho šaty. Celým svým zjevem dokazoval, že jeho život je jen strádání a utrpení.

„Jak je možno, abychom Pána Boha chválili za všechno zlé právě tak, jako ho chválíme za vše dobré?“ tázali se ho bratři.

„To vám opravdu neumím vysvětlit,“ řekl chudák Žíše zamyšleně. „Abych vám totiž řekl pravdu, mně dosud nikdy nic zlého nepotkalo…“

Na světě není zla. Všechno je ve skutečnosti dobré. Záleží jen, přijímáme-li svůj úděl s láskou, pokorou a odevzdáním, jako náš milý rebe reb Žíše.

(převzato z: Jiří Langer : Devět bran, Sefer, 1996, str.173)

==============================

Tolik Žíše...

Nezřízená touha po moci a majetku vede podle bible ke smrti. Nemůžeme ale říci, že by desáté přikázání zakazovalo vlastnictví jako takové.

Bůh ve svém desátém přikázání naopak chrání majetek našeho bližního. Říká – nebudeš dychtit po domě, po manželce, po jeho autu, po jeho služebnictvu. To je ochrana soukromí druhého člověka, nikoli zákaz vlastnit.

Pud ochutnávat z majetku druhého člověka je nám daný od narození a tak s ním musíme vést zápas.

Zárodek tohoto pudu vidíme u dětí, ale i u zvířat.

Nevím, jestli je tato historka pravdivá: Prý jeden člověk nemohl vyléčit vola, stiženého kolikou, protože dotyčné dobytče odmítalo vypít uzdravující lektvar. Když však ten lektvar nalil do žlabu vola ustájeného vedle, udělal nemocný vůl všechno proto, aby medicínu vypil - ne proto, že je to medicína, ale protože "Z cizího chutná vždycky líp."

==============

Proto se snažím dávat svým dvěma holčičkám vždy totožné dárky.

Jinak následuje křik a skřípění zubů.

Člověk sice není dítě, ale bohužel co se týče touhy po něčem co nemá - tak se podobně jako ten vůl snadno nechá zmanipulovat. Toho přece využívá reklama i politici.

Pohádka o zlaté rybce končí přáním ženy, aby byla jako Bůh. To bylo přece vábení pokušitele na začátku Bible:

Genesis 3:4  Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5  Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."

Had – který by se uživil jako vynikající tvůrce reklam – dokázal přesvědčit člověka, aby se postavil proti Bohu.

Mohli bychom tedy říci: Nebudeš dychtit - ani po tom, co patří výhradně Bohu - ani po tom, co patří výhradně tvému bližnímu.

Naproti tomu pokušitel říká:

je třeba prolomit hranici mezi tebou a Bohem - zmocnit se jeho poznání - získat paklíč k božským tajemstvím - vykašlat se na poslušnost - znevážit něžnou Boží důvěru - pak teprve bude tvůj život stát za to.

je třeba prolomit hranici mezi tebou a bližním - proniknout násilím do jeho hájemství - získat paklíč k jeho domu i jeho ložnici - vykašlat se na důvěru, která mezi vými vládne - klidně znevážit i jeho dosavadní přízeň - pak teprve bude tvůj život stát za to.

Když ovšem zvítězí tento životní postoj, zavládne v našich životech úzkost, strach. Lidi se začnou bát o svůj majetek, o svůj život. Dokonce i o svoje místo před Bohem. Kain přece zabíjí Abela proto, že je přesvědčen, že Abel to má u Boha lepší. Je to konkurent, ne bližní.

Existuje nějaký lék? Ježíš říká, že ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.

Lék souvisí se srdcem člověka. Slitování a díkůčinění vede člověka k radosti a životu plnohodnotnému.

V desátém přikázání se třikrát opakuje slovo: tvůj bližní.

Kdo je můj bližní – na to odpověděl Ježíš svým podobenstvím – z prvního čtení.

O to přeci nakonec Bohu jde nejvíc.

O to, jakým způsobem jsme na blízku druhému člověku.

Jsme ochotni uznat jeho životní prostor?

Zajímáme se o to, co ten druhý k životu potřebuje – zajímáme se o to, čím on strádá - o to, kde mu nakonec právě my můžeme stát nablízku – ne jako konkurenti, ale jako přátelé.

Jakou bych nám dal radu? Jaký je lék?

Prosit: Žalmy 51:12  Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

Vždycky, když takto proměněni potkáme bližního - ne už jako konkurenta, ani jako předmět závisti, předsudků, touhy sebrat mu to jeho –můžeme prosit:

Modlitba

Pane stvoř mi srdce čisté, které nebude závidět, ale bude chtít druhého přijímat jako svého bratra.

Vždyť v tomto světě všechno patří Tobě, náš Pane a stvořiteli.

Amen.